clovrdik, Josephina: Děkuji za komentáře! :) 

Mně kritika nevadí, naopak, za toto rozepsání jsem rád. Pokud autor vloží dílo do Arény, samozřejmě s kritikou počítá.

Však tu také stojí Autor stojí o hlubší kritiku. 

Chápu, že se ti text nelíbí a jsem rád, že jsi to napsal. Snad jen tedy povzdychnutí, že bych od člena kritické akademie a redakce poezie, čekal odezvu, která mi pomůže a ze které si jen nevyčtu, jak byl čtenář mou básní otráven a jak píšeš - unaven. 

Chybí přesah, OK, beru. Budu se snažit na sobě dál pracovat a třeba jednou bude odcházet člověk s intenzivním zájmem o literaturu spokojený. 

Samozřejmě se případně rád dozvím i více.

Díky, T. 

A k čemu je takový komentář? Jaká byla jeho motivace? Proč vznikl? 

Tohle je takové bezdůvodné plivnutí do obličeje, které mě jako autora rozhodně nikam neposune.

Díky, T. 

Moc děkuji za návštěvu u povídky a milý komentář, Miriam. Jako autor textu mám radost, když ve čtenáři text probudí emoce, které jsem zamýšlel. :) 

Hezký večer, T. 

Ahoj,

tato báseň se mi moc líbí, plyne přirozeně jako rozhovor a podněcuje ve čtenáři zvědavost směrem k pointě. Nebylo potřeba složitých prostředků. 

Chápu, že už nebylo o čem. Respektive by mě paradoxně zajímalo jak komunikace pokračovala a jak byla definitivně ukončena. Třeba v nějaké příští básni. 

Díky, T. 

Ahoj,

souhlasím s Vikou, že slovosled je zvláštní, ale dovolím se pozastavit u jiného aspektu básně.

Řikám si - co je na sdělení básně tak zvláštního, že jsi nám to chtěl sdělit nebo proč jsi volil zrovna takovou kostrbatou formu. Používáš veskrze slova, která každého napadnou jako jedna z prvních (pokud se píše o noci a snění), zbytek doplňují pomocná zájmena a slovesa. Ten slovosled je bonusem. Ten má pravděpodobně vytvářet poetično. 

Doporučím dva postupy:

a) V jednoduchosti je síla. Máš nějaký nápad, nějakou myšlenku, zkus ji vystihnout na co nejkratším prostoru.

b) Chceš psát téma Dobrá noc/Sen - vypiš si 20 slov, která tě k tomu napadnou jako první - a ta si pak zakaž použít básni a zkus je nějak opsat, volit zajímavá synonyma - můžeš to brát jako hru. 

A nebo si to dál dělat po svém. :)

Díky, T. 

Ahoj,

kromě chyb, které se dají v textu opravit i zpětně (překlepy i hrubky), pozor i na nechtěné nepřesnosti - po prvním řádku druhé strofy jsem měl pocit, že je báseň o sebevraždě. "Musím si vzít život" - to nefunguje.

Pak je potřeba se zaměřit i na interpunkci a velká písmena na začátku veršů - kdy ano, kdy ne - mělo by to mít alespoň nějaká základní pravidla. 

Jsem zvědavý na tvůj literární vývoj.

Díky, T. 

Ahoj, 

líbí se mi námět povídky, ale nemám moc námitek ani k jejímu zpracování. Plyne celkem logicky, líbí se mi pointa. Možná za mě lehce slabší moment ve chvíli té lehké intimity mezi postavami, přijde mi tam lehce na sílu - příliš neposouvá děj. Pusu mohl dostat za odměnu úplně nakonec. 

Závěr naznačuje pokračování? :) 

Díky, T. 

.nashledanoU

.eště že necivil civěl nad maxi přes hlavU

.tamta próza nedostala jejich nadávkY

.bác a noS

.T

Ahoj, D., tahle mě docela baví, pěkné rozpory - nejlepší je určitě druhá strofa. 

Moc si nepotrpím na ty závěrečné "vysvětlovačky" - možná, kdyby to bylo taky nějakou volnou formou. 

Pozor na interpunkci - buď bych ji vynechal úplně a nebo by se měla řídit alespoň nějakými (byť třeba rebelskými :) ) pravidly. - Nebo jsem jen něco přehlédl? :) 

Díky, jdu si pro desítku a na desítku - snad to není v rozporu :) 

T. 

Moc děkuji za komentář. Pokud báseň vyvolala nějaký pocit, je to pro mě přesah, volil jsem prostředky, které měly navodit atmosféru nějakého místa, kontrast tvrdých a nevzhledných předmětů (betonové náměstí, žulové kostky, klacek), měkkých slov pro návrat do dětství (plyšová žirafa, šmoulí, pískoviště) a slov která naznačují časový posun a symbol básně v ženství - dominanta fontány, mraky vrásek, opálená paní. A s propojením začátku básně se starší paní (připodobněná v posledním verší k žirafě) - znovu obrací ke slunci - kreslí jej do pískoviště a vzpomíná na dospívání plné ideálů. Jako pomocný prostředek jsem zvolil i název básně. 

Ale to jsou jen zrnka písku a vzpomínek, jsem rád, že si čtenář v básni najde tu svou polohu, rád bych ho sice někdy navedl více na mou stopu, ale to musím ještě pilovat, stejně jako získávat zkušenosti životní.

Díky, T. 

1. úryvek Karla zamlada - Majaks

Plynulé vyprávění obohacené dobrým stylem. Kvalitní práce s hlavní postavou. Podařilo se vytvořit živý obraz s citem pro detail. Text není zatížený zbytečnými chybami, nenese morální poselství, ale rozšiřuje realitu vnímání. 

2. Jalovčinka - Vigan

U tohoto textu mě vyloženě mrzí velké množství chyb (gramatika, pravopis, odstavce), dílko je jinak poměrně čtivé, postavy spolu přirozeně komunikují - přes lehce opilou chaotiku pořád víme v jakém prostředí se pohybujeme a povídka tak má charakteristickou atmosféru. Ač to tak nemusí na první pohled působit, obsahuje zásadní životní filosofii a podává ji víceméně nenásilnou formou. 

3. Balijské cestoviny - Květoň Zahájský

Nikterak zásadní, ale milý text s hezkou pointou. Přibližuje čtenáři subjektivní dojmy z exotického prostředí důvěryhodným a odlehčeným způsobem. Někdy je text, byť záměrně, přehnaný, k některým obyvatelům Bali dost nekompromisní (ne vždy pouze s humorem). Vypravěč byl za to potrestán ztrátou brýlí. Budiž tedy odpuštěno a vzhledem ke schopnosti autora autenticky a barvitě přiblížit turistickou oblast píšu plusový bodík. :) 

Výborný styl, plynulé vyprávění, text se nedopouští ani žádných chyb v logice. Hlavní postava je zajímavá - nechová se běžně, ale má zachováno lidské vnímání, brzy se dá na popisovaný svět dívat jeho optikou, což je zásadní a zvyšuje to prožitek ze čtení. 

Za mě nejlepší soutěžní próza. 

Díky, T. 

Je zajímavé, kolik toto dílko vzbudilo rozporuplných reakcí. Vracím se k němu nyní již poněkolikáté a nyní již s komentářem.

Nemám načteno nějaké významné množství senrjú, ale všechny, které jsem četl jsem pochopil jako vtip, občas nechybí trocha sarkasmu či ironie - suchý, výživný humor či situační momentka, která by mohla mít zajímavou dohru. 

Mám pocit, že částečně toto tato báseň splňuje. Je to situační momentka, která nabízí svým způsobem překvapení, význam však není jednoznačný a může být vyložen poměrně mnoha odlišnými způsoby - jak se ukazuje i v komentářích. 

Nyní k možným důvodům:

a) šnečí polévka jako pokrm existuje, byť asi ne ze samotných ulit - nenabízí tedy tak dokonalé překvapení jako např. pampelišky nebo písek - ze mě je to i trochu morbidní, byť nepřímo jako kdyby to byla například myší kostra nebo ptačí lebka 

b) někdo píše, že je to krásné, jiný, že mu to evokuje hlad jakožto problém - nemám senrjú asi tak načtená, ale myslím, že to mělo mít spíše nějaké jednoznačné vyznění - svoboda čtenáře je fajn, ale není to tak, že většinou chce básník svou básní něco říci? :) 

c) překvapení nebo zvrat se mi nezdá dokonalý i z toho důvodu, že pokud dítě míchá polévku, pravděpodobněji to bude nějaká ta fiktivní, proto to není ani šok, kontrast proti vůni, nic takového

Vzhledem k tomu, že většina komentářů je pochvalných se chci zeptat - je to kouzlo reality, viděného? Je poezie o pocitech nebo o volbě vhodných slov? :) Ve většině čtenářů dle mého názoru báseň vzpomínku probudila - je tedy bez pochyby dobrá a má svůj smysl. Já osobně bych však byl raději, kdyby nabízela méně výkladů - ten nápad nebo viděné - je vynikající a myslím, že se v tomto menu mohlo dostat na všechny a bez jednotlivých negativních asociací. 

Každopádně je skvělé, pokud se někde objeví vlákno, kde se skutečně diskutuje o poezii a nerozdává se jen pohlazení. Mohlo by to na Písmáku dopadnout jako na jiných serverech a nebo v knížce O myších a lidech. 

Díky, T.  

Pěkný textík, líbí se mi, že se nesoustředí na to, aby forma naservírovala čtenáři vyprávění na stříbrném podnose. Styl otevřených výpovědí má svoje kouzlo, navíc je to aktuální svědectví a velmi mu věřím. Přiznám se, že také neznám historii, ale při čtení jsem se cítil dobře. Z psaní je znát velká životní zkušenost.

Díky, T. 

Pěkný večer, báseň plave hezky v tempu, ale na konci se mi ponoří a já nemám šnorchl. Poslední strofa obsahuje na můj vkus příliš mnoho slov, která mají příliš obecný význam. V předchozích dvou paradoxně cítím více filozofie i směřování ke zdárnému konci. 

Možná jsem jen nepochopil, ale připadá mi, že se na konci ztratilo i tempo, není těch slov více než by bylo nezbytné? :) 

Mrzí mě, že tu nejsou žádné jiné komentáře, nejsem nejpozornější čtenář, ale dílko mi přišlo příliš dobré na to, aby zůstalo úplně bez povšimnutí. 

Díky za něj, T. 

Výborně živé a aktuální obrazy. Druhá část je pro mě až fenomenálně hořko-kyselá. 

Obě básně jsou velmi atmosferické a zároveň v sobě skýtají nějakou nesamozřejmou životní pravdu, která čtenáře nejprve překvapí a pak vlastně kývá hlavou, že je mu to blízké. Povedená dílka. Díky, T. 

Ahoj, D.,

jsem rád, že se líbilo, díky za komentář. 5-7-5 (a obecně i haiku) - píšu hlavně pro trénink práce na malém prostoru - vím, že to nejsou žádné skvosty, ale někdy musí být člověk, a to i v poezii skromnější na prostor (což neplatí pro veverku) i filozofii (což neplatí pro ořechy). 

Měj fajn neděli! 

T. 

Moc děkuji, jsem rád, že se líbila. T. 

Pěkné ráno, Anadad. :), díky za komentář - myslím, že v těch jednotlivých variantách je rozdíl v momentech překapení. Moje haiku - na všem zlém je něco dobré, Mandragorovo je spíše - každá radost má nějakou svou oběť. Atmosféra sdělení je tedy úplně odlišná, byť v ní hrají stejní herci. 

Možná je moje verze až příliš jednoznačná v tom, že se mravenci radují z cizího neštěstí a budou mít z čeho stavět. To si u Mandragory budou muset více domyslet - jestli je to dobře nebo špatně nechám na čtenáři. Mandragora1 - díky za tvojí verzi, jak píšu výše - otevírá nové obzory, ačkoliv náladu považuji za odlišnou, jsem rád, že tento obraz nabízí více možností. O.Pasir - děkuji za komentář, i fajn je fajn :)

Anadad Le Hinad: Perfektní, díky moc za rozšíření obzorů - báseň u mě hned nabývá nových tvarů, vůní a barev. Ta ryba má tak ztřeštěné jméno, že mě ani nenapadlo googlit - no, jsem pitomec. Těším se na další cizokrajné návštěvy. :) 

Ahoj, škoda, že se tu nezastavil nikdo ze zdejších odborníků na haiku. Výkladů mám zatím několik, žádný není bohužel úplně ó!, ale je to pěkná hra se slovy, která má určitě potenciál - jen si nejsem jistý, jestli je haiku pro něco takového vhodná forma. 

Zde bývá v jednoduchosti síla - sám s tím mám problém, takže i pochopení :)

Vidím souhru slov ó - trubkotlamek a larimaru (korále z něj?) - oprav mě - nevím, proč čínské (falešné pozlátko?) a "kus" - to mi zase popírá ty korále. 

Nemělo by se to, ale i vzhledem k tomu, že se nevyjádřil nikdo další, budu rád za vysvětlení (klidně do zpráv)

Díky, T. 

Některé docela běžné momenty obsahují velmi silné vzpomínky. Cítím ten knedlík v krku. 

Díky, T. 

Pěkný večer, Hamare, milé vyprávění, svým obsahem pro mě velmi blízké. Přiznám se, že s kapajícím kohoutkem zatím držím basu - ale přítokovou hadici k pračce jsem již vyměnil. Naštěstí jsem si ji objednal na Mallu, v hobbymarketu by si se mnou asi nevěděli rady smíchem... :)

Díky, T. 

Pěkný večer, báseň je zajímavá, skýtá malá tajemství, která může čtenář odhalovat - asi jedině - ve své fantazii. Nachází se něco pod slupkou a nebo to zůstalo pod peřinou?

Některé ovoce je otrávené a platí to určitě i pro ta lidská a zakázaná. 

Díky, T. 

Čtenář si nejprve klade otázku - kam dědeček odešel - vždyť dál je báseň plná života, byť hodně nostalgie a stáří, aby se to na konci básně, nenápadným způsobem dozvěděl. Alespoň já tak chápu šumění lesa jako vábení věčného klidu. Díky, T.

Nojo, chápu, že se mi směješ, ty břízo. Už je zase jaro, tak sem uvad´. Dyť víš. Dík, že ses zastavila. Aspoň ty votravný mouchy chvíli sedly na tebe. A teď už běž a přivolej bouřku. Chci šumět.

Díky, Vivi, hezké Velikonoce ti přeju! :) 

Ahoj,

více než "odstřelené" by se mi líbilo "na odstřel" - dávalo by mi to lepší smysl, řekl bych, že je to teoreticky ztracené v překladu - osobně by mě zajímalo to konkrétní slovo, která Němka řekla. 

Trochu zvláštní se mi zdá vysvětlení Němky, že jí zachránilo, že má "školy". Gramotnost byla v SSSR v té době 89,7 % - navíc si myslím, že číst a psát uměli i ostatní zajatci. 

Velmi nedůvěryhodné je tvrzení "tady z Banátu"- neboť Constance leží úplně někde jinde než je Banát. Z Orsovy, která tvoří pomyslnou hranici Banátu je to do Constance přes 600 km - pro představu z Prahy je to k moři do Štětína necelých 500 km :) 

Je jasné, že život nejsou jen data, protože to, co člověk zažije má ostřejší obrysy a historie mnohdy na některé "nepodstatné" aspekty zapomíná. 

Zajímalo by mě, jestli je to jen čistý přepis vyprávěného (jaká je pak autorská hodnota textu?) - nebo zda bylo něco přidáno, ubráno (jaká je pak jeho autentičnost?) 

Čtenářům se ale text líbí, to je důležité, a to ať už je to smyšlený příběh, převyprávěný smyšlený příběh nebo převyprávěná realita. Pro mě je bohužel obsahově nedůvěryhodný, a proto se mě blíže nedotýká, ačkoliv vzpomínka na všechny oběti válek, je i pro mě k zelenému čtvrtku velmi podstatná. 

Měj hezký den, T. :) 

Anadad: Díky, tak tenhle příběh má nakonec jasné nejen obrysy, ale i barvy. Tu hořkost chápu - je někdy složité, když někdo naše blízké opíjí rohlíkem. Snad pokud se toto člověk naučí překonávat s noblesou nebo se třeba vypíše básní, získá takový speciální druh mozkových svalů neboli brejnmáslo, díky kterým příště z takových problémů vyklouzne s předstihem a ten opíjecí rohlík si namaže na chleba. 

Je fajn, že ti fitko ani tahle příhoda úplně nezhnusila. Chápal bych to, někdy s námi takové osobní záležitosti můžou hodně zamávat.

Měj fajn den! :) 

T. 

Helena: Smyslem básně bylo právě upozornit na kontrast nejen vizuální krásy přírody a mnohdy zbytečné i nechtěné krutosti člověka. I proto bylo například zvolena kombinace slov - kreslí do něj k podtrhnutí srnečkova příkoří. Možná je to příliš drsné. Moc děkuji za komentář :) 

Anadad Le Hinad: Zpětně souhlasím s tím, že slovo plachý je navíc. Lehce jsem se ukvapil a nápad nebo spíše obraz, který jsem měl před očima, jsem chtěl dát co nejrychleji na "papír". 

To víno má ještě jednu asociaci, nepěknou, ale v básni rovněž zamýšlenou. Srnčí maso se často připravuje právě na červeném víně, spolu s těmi faktory, které jsi vyjmenovávala, je jich právě mnoho, což se mi líbilo.

Neopatrnost některých řidičů je bohužel věčné téma. Nejvíce srnečků však bohužel zabíjí žací stroje, ačkoliv dlouhodobě probíhají práce na tom, aby toto bylo co nejvíce eliminováno. Snad se to co nejdříve podaří. 

Moc děkuji za komentář a zastavení se u básně.

T.

Díky za toto shrnutí. Po jeho přečtení musím jako knihkupec projevit uznání nakladatelství Host. Těžko bych takovému dílu hledal cílovou skupinu čtenářů a věřil v úspěch. Přesto se to daří a to je pro literaturu skvělé. Osobně bych ke čtení takového opusu musel hledat hodně odvahy. :) 

Každá žena v životě člověka je trochu jako dárkový koš - pěkná myšlenka :) 

Nedávno jsem vyhrál dárkový koš v tombole na vesnickém plesu. Je skvělé odhalovat tajemná zakoutí - tohle pátrání bylo vlastně na tom koši to nejpůsobivější (ačkoliv nemůžu říct, že by mi čokoláda nechutnala) - tohle naťukávání, ten flirt - má v sobě podle mě podobné kouzlo :) 

Pěkný večer, T. 

Děkuji za komentář, tip i za umístění básně do oblíbených. Mám radost, že se líbila. Hezký večer, T. 

Jarodějka:

six-pack - vypracovaný přímý sval břišní - jinak se tomu taky říká pekáč buchet :) 

džym - gym - posilovna/tělocvična

džamp - jump - skok/skákat

Do závěru pěkně gradující kontrast nálad - v dnešních dnech obzvlášť rezonující. 

Ahoj, nevím, jestli to tak je myšleno, ale osobně vnímám literaturu i sport jako důležité pro lidstvo. Když není oboje, je super, když alespoň jedno z toho. Za mě není sport o povrchnosti a bezcitnosti a z osobního hlediska to vnímám dokonce naopak. Ve sportu jsou emoce, bolest, touha, adrenalin. Je umění, pokud to někdo dokáže najít v knížkách, ale sport je rovněž skvělá hodnota, neboť díky němu člověk pozná své vlastní možnosti a hranice.

Tohle dílko je možná více na osobní rovině - v nějakém vztahu, ale nějak jsem měl potřebu se vyjádřit, probudilo to ve mně. Není mi sympatické ani když se sportovec vysmívá někomu, kdo miluje kulturu - ale to samé platí i naopak. Neznalost neomlouvá. 

Mandragora1 - Souhlasím, já jsem u toho komentáře s otázkou dal avízo raabemu81, neboť mě jeho komentář velmi překvapil, ale zapomněl jsem na označení v textu.

I tak díky za odpověď. Třeba se vyjádří i oponent. 

Chápu to správně, že o důležitých epizodách v historii lidstva se nemá psát, protože jsou nepodstatné? Zajímavá myšlenka. Nebo o něco přicházím...? 

Báseň formou připomíná některá díla Charlese Bukowského, volným lehkým veršem nenápadně promlouvá o důležitých věcech jako je svoboda nebo víra, a to s nádechem ironie. K prvnímu verši se vrací poslední strofa jako kontrast k velmi rozvolněné a lehce "šílené" většině básně a vrací se tak z džungle rebelie zpět na zem reality. 

blacksabbath: Moc děkuji :) 

Viviana Mori: Díky za milou zastávku. Mám radost, že se líbilo. Píšu si, že v jednoduchosti je síla, jen se musím hlídat, abych to pro změnu příště nepřehnal :)) Budu poctivě sledovat i tvé cíle! 

Oběma moc děkuji za komentář - čtenáři mi často vytýkají nesrozumitelnost, tak se snažím naučit pracovat i s jednoduchými motivy všedního dne. :) 

Existence nehtů na koberci je velmi zbytečná, ale přesto dost realistická na to, aby nám byla bližší než celý daleký vesmír. Je to malost člověka a nebo cit pro detail?

Začátek básně se trochu těžkopádněji táhne - je to záměr? Těžko se nám zpracovávají taková data, je náročné si něco takového představit a uchopit do nějakého obrazu - a o to výrazněji vynikne gradace k závěru - detailu? Od obrovské rychlosti, která se nedá popsat k lahodnému mikroskopickému ležáku v závěru. 

Zajímavá báseň, díky. 

Ahoj Obláčku, rozhodně nemůžu říct, že jsem vše pochopil a že každé slovo ve mně vyvolalo nějaký dojem - ono ostatně vnímám, že dílko má působit jako celek.

Bavilo mě nad básní přemýšlet, je určitě zajímavá, nejvíce se mi líbí od prostředníčku níže. 

Co se stane když nám dojdou zásoby thymolinu? Možná až tehdy dojde na skutečný zápas se strachem. 

Ahoj, jednička je pro mě málo - možná o něco přicházím, ale dvojka se mi líbí moc, velmi pěkný obrázek. :) 

Moc děkuji za komentáře a tipy, jsem rád, že báseň potěšila. Mějte krásný den! :) 

Plete a druhým se do toho neplete. Pěkný příklad, Heleno. Díky za tip a komentář. :) 

Obě básně se mi líbí svou náladou a přirozenou hravostí negativní atmosféry, přičemž druhá báseň i graduje v poměrně silný závěr, zatímco

Slovní spojení u té první: 

něco co žmouláš na špičkách prstů

a nepochází to z nosu. 

je velmi intenzivní a ačkoliv neodcházím jako čtenář s tím, že bych zcela pochopil myšlenku díla, myslím, že se mi podařilo dobře nasát zamýšlený pocit.

Díky, T. 

Ohledně druhé básně - no vida, líbí se mi, ačkoliv jsem si vlastně dosadil chybné vzorečky. Už jsem sněženky dlouho neviděl, tak děkuji za připomenutí. Přirovnání k člověku je skvělé a citlivě naznačené. 

Ohledně první básně se bohužel nechytám ani po vysvětlení, respektive chápu, ale v básni to nevidím - nevadí. Malý prostor ponechá někdy dostatek prostoru pro fantazii, není to na škodu.

Ke třetí básni - ano, takto vysvětleno již záměru rozumím. Příště se budu snažit být pozornější, ačkoliv za letmé bych své čtení neoznačil, snažím se básně navnímat - jen ne vždy se to dokonale povede. :) 

Báseň je hravá a zároveň neutíká od předmětu svého zájmu. Závěr je dokonce pěkně slyšet - což ladí s celkovou libozvučností dílka. 

Nemůžu si pomoci, při čtení básně jsem si připadal jako účastník hororové scény - vidím to před sebou, cítím ze slov strach. Líbí se mi přiměřená dějovost a zároveň atmosferizování básně zvukem a obrazy a dokonce výběrem zabarvení slov s negativní konotací.

křik ptáků, vycpala, ztrácí, pláče, bez ucha...

Všechna slova pro mě jako čtenáře něco vytvářejí - respektive vytvářejí něco s čím jsem na jedné vlně. Závěrečné dva řádky mě z ní bohužel posílají pryč. Nerozumím - nebo nechci rozumět. Nechci vysvětlení. Škrtám si. 

Přesto tip. 

Díky, T. 

Je pravda, že přestup z noční tramvaje na jinou, a to hlavně na zastávce Lazarská v Praze, je událostí velmi zdlouhavou a v tuto hodinu hlavně unavující (někdy však, v dobré společnosti, veselou).

První báseň mě minula, druhá nabízí zajímavý pohled, líbí se mi i nenápadná hříčka hlíně/líně - což krásně koresponduje - je to i o známce odchodu (už není sníh, ale hlína), když se klaní květy, znamená to většinou, že vadnou, odchází - z tohoto haiku krásně dýše loučení. 

Třetí miniatura je citlivá a něžná, asi ne pro každého, ale ta slova umně vyjadřují cit - jen mi tematicky úplně neladí k těm dalším dvěma a nerozumím tedy jejímu zařazení.

Zajímavá je rovněž diskuze pod dílem - tyto tři básně tu tudíž vdechly život, a proto je dobře, že tu jsou! :) 

T.

Poslední řádky strof mi nesedí rytmicky. Báseň se mi jeví jako přísný náhled na společnost, jako pohled kritický k lidem - dokonce s jistou nechutí. Postrádám jen bohužel důvod proč. Svět každého z nás je však odlišný, a to jak ve vnímání okolí, tak v množství lásky, které rozdáváme a přijímáme. 

Děkuji však každopádně, že jsem se mohl zamyslet, takové básně, u kterých se dá zastavit ať už z jakéhokoliv důvodu, jsou důležité. 

Próza v básni? Já s tím nesouhlasím. Gora v tomto případě kreslí poměrně konkrétní obraz a ladí jeho atmosféru. Je těžké rozlišit nakolik čtenáře ovlivňují jeho konkrétní zážitky ze zabijačky - na první čtení mi báseň přišla příliš romanticky laděná vzhledem k předmětu činnosti. Na druhé čtení to chápu - rutinní a příjemná událost pro aktéry zabijačky - sledováno z povzdálí jako velmi specifická věc, jejiž atmosféra může být pro leckoho, kdo nemá tu zkušenost, těžko uchopitelná. 

Aby byl požitek kompletní, chybí mi trochu pachy a vůně - zvědavostní otázka - proč se při špejlování tiší hlas - je na to potřeba vyšší soustředění? 

Jak jsem psal již výše, považuji tuto báseň za výtvarné dílo (to mě asi budou mít za blázna ) 

Díky za zajímavý zážitek, já však osobně kouzlo v zabijačkách bohužel nenašel :) T. 

PS: Proč ten strohý název? :)

Ano. Výborné - vydírání to je, ale současně i něco co drží spoustu vztahů a rodin dohromady. Nikdo nechce být tím, co ostatním pokazí idylku. 

Díky, T. 

První báseň se mi líbí velmi. Je skutečně obrazotvorná - dává prostor fantazii, nabízí barvy, pohyb a život. Bez kontextu v tom nehledám žádnou filozofii.

Druhá báseň už z mého pohledu příliš prostoru pro fantazii nedává - jedná se pro mě jako čtenáře o záznam zážitku - výletu na Lysou horu, velmi stručně popisuje jak se cítily nohy a jaký byl vjem očí. Bez kontextu může být dle diskuze skutečně náročné najít emoce, ačkoliv emotivní zážitek to bezesporu byl. Pro mě rovněž takové plošší (paradoxně :) )

Třetí báseň už mi více evokuje snahu o nadčasovost. O propojení lidské a přirodní historie - navnazuje atmosféru melancholie v indiánech - proces destrukce velikánů, kdy vše ostatní nehnutě zůstává stejné, zatímco něco, co tu vždy bylo - mizí v nenávratnu. V této básni je jak filozofie tak při spolupráci čtenáře i emoce. 

Fantazírovat při krájení zeleniny se nevyplácí - do té doby než z toho vznikne milá a hravá báseň. 

Krev nebyla prolita zbytečně. 

Díky, T. 

Co je to Nebeský kůr? 

Báseň je bohužel trochu těžkopádnější kvůli absenci rytmu. Hodilo by se jarní osvěžení slov. 

Ten obraz v odkazu je nádherný. 

Zdravím, báseň je zajímavá, nedá mi, abych tu neodložil pár slov. I přes nějaké drobnosti, které popisuji níže na mě prvních pět řádku působí zajímavou atmosférou a pátý řádek je pro mě pointou.

a) pozor na překlepy (městěm, dukazem)

b) existuje nějaká nepravá nebo levá pravda?

c) proč archaismus? - povyšuje tím báseň nějak - dává tomu něco speciálního? - pro čtenáře by mělo být plynulejší místo "Sám snažíc se" "Sám snažím se" 

Je tam ještě pár detailů - hostel/hotel, pode mnou spíše zvlášť.

Nad básní jsem se zamyslel a její vyznění je samozřejmě pro věřícího člověka pravdivé. Není to však již mnohokrát vyřčená a známá "pravá" pravda?

Díky, T.  

Až budeš mít něco nového, klidně mi napiš zprávu a mrknu na to. Díky. 

Dnes zatím nejlepší báseň, kterou jsem četl. Má atmosféru i myšlenku. Možná je závěrem dopovězené příliš, možná se to i dalo předvídat - i tak je to děsivé. Člověk člověku vlkem a strachem, když je v opici paranoia.

Líbí se mi i možná parafráze - dvakrát do stejné řeky/potoka nevstoupíš - potok určující hranice - kvartální alkoholismus - v létě vysychá - možností, jak si báseň vyložit je více, ale v tom je rovněž její síla!

Díky, T.  

Přemýšlím proč wigenstein - operace téček za trest za jeho filozofii? A nebo mu upadly na ledu? No, měl jsem asi mlčet, jak píšeš :)

Díky, T. 

Tvému dílku rozhodně nechybí momenty překvapení. 

Líbí se mi, že jsem se mohl zastavit, pouvažovat si nad smyslem, vytvořit si nějaké obrázky a zase letím dál.

Díky, T.

Poslední tři rádky jsou všeříkající a skvělé - zbytek za mě zbytečně vysvětlující a neodsýpající. 

S vyzněním básně naprosto souhlasím.

Díky, T. 

První dva řádky básně jsou skvělé - proč? Nejen, že dávají čtenáři prostor pro představivost, servírují mu rovnou i zajímavou atmosféru. Celkově jednoduchý, ale silný obraz. 

Dále jako kdybychom se vrátili do nějaké abstraktní reality - těžké pojmy, ke kterým ovšem čtenáři chybí jednotlivé dojmy - důvody, proč se v nich nacházíme a hovoříme o nich. 

V zahradním přítmí je dle mého tak silný motiv, že se nemusí opakovat - v paměti zůstane a toto opakování mu z mého pohledu nic nepřidá.

Budu tě dál číst a těším se!

T. 

Je to zajímavá báseň, kolikrát jsem se pousmál a ve výsledku je vlastně docela vážná - pokud tedy smrt bereme vážně. Pravda je, že záleží v jakém tempu přitančí a tato báseň tančí docela dlouze - užívá si života.

Naordinoval bych jí operaci bez umrtvení a trochu ji zkrátil a uhladil.

Ale bylo by to pak čekárenské blues, když by vlak se všemi čekajícími tak rychle odjel?

Díky, že jsem se mohl zamyslet, T. 

Mně se tu líbilo, trochu jsem si zagooglil a dojem je docela fajn. Osvěžující báseň, která si hraje a na nic si při tom nehraje. 

Díky, T. 

Ačkoliv k tomu celkově nemám co říct - přiznám se, že mě moc pobavil ten konec... :) 

Zdravím :) Ve třetím řádku možná překlep v prvním slově (doslova)?

Jinak báseň nabízí mnoho příjemných momentů

vzdálenost štětce od snu 

je plešatý vlas

nebo

kvaš obzoru nad šálkem

studené kávy

a možná na mě celkově působí ta atmosféra - skončil bych bolestí bez rámu - ta to krásně z mého pohledu uzavírá, zbytek se mi zdá jako takové dovysvětlení (za mě zbytečné)

Celkově zářím jako žloutek slunce. 

Díky, T. 

Jak málo někdy stačí, aby si člověk uvědomil, že to málo, co mu nestačilo ke štěstí je vlastně nekomplikované mnoho. 

Ani v tomto dílku není po literární stránce moc co říct, je to nekomplikované zamyšlení - třeba se i dostane k tomu, komu je adresováno.

I mně se nejvíc líbil Básníkův žal - pak mě zaujali i Boxeři - ale všechny jsou pěkně kreativní a obrazotvorné :) 

Díky, T. 

Podivína se podařilo pěkně vykreslit, možná je to chvílemi oproti tajemnosti a stísněnosti trochu přepálené, ale na druhou stranu se čtenář občas i usměje. 

V posledním odstavci už bych možná nebyl tak doslovný.

PS: Proč mám pocit, že popis Jindrovy hlavy a žaludu jsou dost podobné? :)) 

Díky, T. 

K3 : Zas ta verze, kterou nabízí v komentáři se mi zas tak moc nelíbí - beru to tedy jako pěknou týmovou práci, ale důležitý byl nápad, výsledek, ale i to, že jsi vzal kritiku za správný konec a dílo je lepší než bylo. Podle mě neumí každý do toho prostě hrábnout a odhodit ego trochu stranou. 

To se mi líbí, že se tu povedlo. :) 

Báseň na mě působí nesmírně něžným a křehkým dojmem. Jako kdyby psací stroj připomínal člověka a jeho jizvy stáří, cenné zkušenosti, které by jeho děti měli naklást do nového hnízda jako vklad novým generacím. Klíč a nápovědu jak se ve světě neztratit.

Díky, T. 

Básni nejde upřít, že je zajímavá - to je něco, co mě osobně na poezii přitahuje. I to, že si báseň několikrát čtu a přemýšlím nad ní. Přiznám se, že ani tentokrát neodchází se zcela jednoznačným pocitem a dojmem - hledám. 

Říkám si, co je zvláštního na tom, že přivykáme rytmu bez hmatu. Nebo proč voláme na holuba, aby běžel, když už letí. Pohybu je v této básni mnoho a žádný mi nedává přímý smysl, ale paradoxně mi ani nepřekáží, mám totiž pocit, že mi něco uniká.

Jako když se město člověku mění před očima a on to nedokáže nijak zachytit, jen ti holubi jsou tak reálně otravní. 

Díky, T. 

Super haiku, pěkný, jednoduchý a atmosferický obraz. Pokud můžu posoudit, tak tato upravená verze je výborná, ta předchozí byla trochu na draka. 

Díky, T.

Zvonící tramvaje jako jedna z mála živých věcí v mrtvém prášivém betonu? A nebo stroj, který do toho svým protivným zvoněním přesně zapadá. Asi tak nebo asi jinak. 

Některá městská místa působí nevábně a bez života - s tím nelze nesouhlasit. 

Možná, kdyby byl vybrán nějaký motiv, který ještě více praští do očí...

Díky, T. 

Zdravím, díky za zastavení u mého dílka :) 

Nad tím v jakém pádu dám první slovo jsem dlouho přemýšlel, nakonec vyhrála tato varianta, ale každý den se na to dívám trochu jinak... 

Začátek druhého verše je záměr jehož název taky neznám :) 

Pěkné pondělí, T. 

Je mi líto, že se ti nespisovnost špatně čte, ale s tím nic nenadělám. Proč by nemohl strom vyprávět ještě hruběji? Je to jeho povaha, on má tvrdou hlavu. Není ti sympatický? Nevadí, jedeme dál.

Ani s tím krácením tentokrát nesouhlasím, snažil jsem se o autenticitu vyprávění. Ty dube říká strom místo "ty vole" - to znamená, že ho vzhledem ke své povaze říká často. Někdo, kdo často nemluví, má možná potřeba se vykecat trochu volněji a od podlahy. 

Díky, pěknou neděli, T.

Díky za zpětnou vazbu. Dal jsem ho pryč, je pravda, že je zbytečný. :) 

Pěknou neděli! 

T. 

Je to nenápadné, jednoduché, ale přesto dost silné.

Díky, T. 

Předpokládám, že ty stopy budou (i) pachové :) Jen jsem chvíli váhal, kde všude ty stopy dělají - nahoře nebo ze strany nebo jen u země - a pak jsem si uvědomil, že je ta zídka jejich prostě celá :) 

Díky, T. 

Gora: Díky - snažím se alespoň trefit do formy haiku a postupně něco přibírat, než se do toho úplně dostanu - přečetl jsem si podklady, které jsi mi doporučila, a tak si zatím netroufnu do této skupiny zařazovat. :) 

Ta tvoje verze se mi moc líbí - ta miniatura má vyjádřit styk volné přirody s člověkem a jeho vynálezy. 60 000 mladých srnek zemře jen vinou sečících strojů a o autonehodách ani nemluvě. 

Nechtěl jsem být příliš brutální, ale na druhou stranu jsem nabídl jen rozmazaný obrázek :) 

Díky moc, T.

Gora: Díky, v jakém smyslu jinak? :) 

Lehké cuknutí koutku. :) 

Pěknou sobotu, T.

Pěknou sobotu, tohle je zajímavé. Připomíná mi pocit, kdy člověk cítí ve vzduchu, že je něco špatně. Nějaká maličkost. Drobná změna, kterou podvědomí zachytí. A pak už jen strach a touha po vysvětlení.

dávám tip, díky! 

T. 

Pěknou sobotu,  do první sloky neumím moc naskočit (není v pátém slově háček navíc? :) ) - pak už se mi báseň moc líbí, rozhodně má atmosféru, asi se k ní ještě vrátím!

Díky, T. 

Po zjištění významu slova Ikebana pro mě dostala báseň ještě další nový rozměr. Moc se mi líbí obraz, který vytváří - takřka ho vidím před sebou. Díky za hezký zážitek.

T. 

Určitě si to dovedu jako ukolébavku představit, zkusil jsem si to i zazpívat - poslední verš ve sloce níže se mi zdá příliš dlouhý, nešlo mi to do pusy, ale jinak vše fajn :) 

Usne taky koník bílý,

zavře oči v tuto chvíli.

Sen se blíží, už jde k nám,

honem usni, ať už se Ti zdám.

Určitě si to dovedu jako ukolébavku představit, zkusil jsem si to i zazpívat - poslední verš ve sloce níže se mi zdá příliš dlouhý, nešlo mi to do pusy, ale jinak vše fajn :) 

Usne taky koník bílý,zavře oči v tuto chvíli.Sen se blíží, už jde k nám,honem usni, ať už se Ti zdám.

Moc děkuji za komentář, Radovane, vážím si takových slov a zároveň se zamýšlím nad úvodem básně. Pěkný víkend!

T. 

Zdravím, zajímavá báseň, je obrazotvorná úplně jiným způsobem než jsem zvyklý. Jako kdyby to byl filmový scénář, vidím ten obraz před sebou i s výrazy obličejů. Je v tom nějaké kouzlo, nebylo zapotřebí volit zvláštní slova, speciální formu nebo hrát na city. 

Díky, T. 

Tohle je vynikající, přidávám dílo mezi oblíbené.

Díky za zážitek, T. 

Ta myšlenka mě baví, nejvíce v první a poslední části. Prostřední je na mě docela utahaná, ale zase je v ní pěkné slovíčko - srdcemžiky. 

Díky, T. 

Tahle hříčka mě pobavila, díky :) 

Může to být tak jak píše Worm. Jsem rád, že báseň vzbuzuje alespoň nějaké představy. :) 

Díky, T.

Lakrov, Worm de Flour: Zdravím a oběma děkuji za komentáře, jsem rád, že na povídce je něco, co se vám líbilo a věřím, že to příště bude ještě lepší. :) 

Mějte fajn den!

T.

kvaj: 

Díky za zastavení u povídky i za komentář, jak odpovídám výše Vigan - dá se říci, že s odstupem času souhlasím a dávám si za cíl s tím pro příště něco udělat. 

T. 

Vigan: Zdravím a díky moc za komentář. S odstupem času to vidím podobně. Je to takový příliš silný molotovův koktejl, mám možná problém s tím, že přichází hodně nápadů, ale všechny je nahustím na malý prostor a vznikne z toho taková chaotická spleť.

Píšu si poznámku - piš jednodušeji a pečlivěji

Díky, T.