To je mi jasné, že to nemyslíš ve zlém, ale v pocitu po svém, což je i smyslem básně. 

emme,

s texty Ch.Morgensterna, kterého jsem ani neznal, moje básně nemají nic společného. Pár těch jeho výtvorů (v překladu do češtiny) jsem si nyní přečetl. Napsal jsem i pár kaligramů, ale ty mají logický a smysluplný básnický obsah, není to žádná nonsensová poezie. Já se v poslední době zabývám v básních celkovou prorýmovaností výrazů ve verších, která obsahu dodává specifickou zvukomalebnost.   

Máchův Máj jako dokonalý příklad básnického rytmu? Částečně ano. Já mám na něj ale i jiný názor, už i ta první část má rytmické prohřešky v posledních dvou verších. O obsahových problémech, které mě také vedly k vlastnímu přepisu této části Máje, jsem se zmínil již dříve.

Máj

Byl pozdní večer - první máj -

večerní máj - byl lásky čas.

Hrdliččin zval ku lásce hlas,

kde borový zaváněl háj.

O lásce šeptal tichý mech;

květoucí strom lhal lásky žel,

svou lásku slavík růži pěl,

růžinu jevil vonný vzdech.

Jezero hladké v křovích stinných

zvučelo temně tajný bol,

břeh je objímal kol a kol;

a slunce jasná světů jiných

bloudila blankytnými pásky,

planoucí tam co slzy lásky.

emme,

to je vzdor nemoci laciného, podbízivého, patetického sentimentu a blábolení takového rozumu. Tak alespoň, že se ti básnička líbí zvukově. 

S tím ať se vyrovná každý sám.

Pozor na debilizaci kulturních hodnot.

Je tu řeč o Máji K.H.Máchy, na jehož první část jsem před časem napsal svůj vlastní básnický přepis, který sem opakovaně přikládám:

Máj 

Slunce ke spánku se klonilo,

v oblacích kouzel a červánků.

Byl první máj, večer snů, plánků,

kdy již i o lásce vše snilo.

Hrdlička, slavík zpěvem touhy,

ve vonném háji, v květech stromů.

Voláním svým po sletech domů,

máj tak vítal jménem mnohý.

I v bolu pláč tu slyšen tichý,

kde jezera šum, v křovích stinných.

Z jakých vidin, poví, že z vinných,

pro sen lásky, ztišen hříchy.

Pane Voříšku,

nic ve svých básních nerozsekávám, naopak vycházím z klasických vztahů ve verších, ale hledám pro ně nové významové hodnoty. 

Pane Voříšku,

vyjádřil jste opět svůj osobní názor. Jen do toho, rozsekejte to! Mně se ale ty verše povedly a líbí, podle mě naopak patří do kategorie "pěkné" a navíc jazykově "neopsaně" osobité. I ty zastaralé infinitivy jsou tu použity nově. Zase tomu nerozumíte, já ale ano, je to můj současný plující ostrůvek. Píši si básně vlastní stylizovanou češtinou. 

Co se týče originálu Máje, jedná se o nepěkně znějící pravopis v celém díle, který byl v době prvního vydání Máje jistě považován za pěkný. Později byl přepsán do novodobé češtiny, která by se ale Máchovi určitě nelíbila. Na skladbu veršů jsem již dříve vyjádřil vlastní názory.  

emme,

je to záměrně sestavené z chaoticky překrývaných útržků ze zápisů různého obsahu, se zvýrazněnými, podtrženými a mazanými částmi textů. Smyslem díla je zřejmě vyjádření myšlenkové složitosti, kterou během života prožíváme a řešíme (ty tu máš rok 1984). Má to svou určitou osobní výpověď i srozumitelné sdělení.    

Kde skrývá se odpověď mimo vše snění?

Ve znění všeho dění. 

Opravuji:  s nějakým

Tohle nic není, napiš to jako kaligram, s nějakých smysluplným textem. 

Janina6,

nenastává, jen se dále vyvíjí. Cožpak dnes můžeme číst třeba Máchův "Mág" (z r.1836) nebo český jazyk Březinových "Tajemných dálek" (Moderní revue, 1895)? V této a podobných mých básních je zvláštností jejich celková prorýmovanost, dodávající formě díla specifický jazykový charakter. Ten není odvozen z jiné poezie.  

Jen první dvě sloky, dál to padá. 

Klasické veršování a rýmování básní v různých prověřených schématech je již velmi "opsané" a jejich alternativní formy tzv. volného verše přivedly báseň již i mimo projevy, mající umělecký charakter. Kvalitní poezii je však možné dál rozvíjet, ve snaze o objektivnější podání obsahu i formy, aniž by ztrácela svůj původní kulturní smysl a význam. 

Takto prorýmované básničky jsou velni náročné na provedení formy ve vztahu k obsahu, ale mají svůj specifický, osobitý charakter. Nejlépe psát je spíše v kratších verších, kde pro prorýmování není příliš mnoho výrazů. Jsou pro tvůrce i výbornou školou. V básních je jen to, co do nich patří, netrpí zbytečnou mnohomluvností. S takovou průpravou se mi daří lépe zvládat či upravovat ty běžné, klasicky veršované a rýmované básně. 

Ano pane Voříšku. 

Je to příliš prostoduché. 

Sen vždy utne realita.

Pane Voříšku,

napsal jsem, že dokonalé rýmy v takto celkově prorýmované básni z ní udělají jen trapnou říkankovou odrhovačku. Ne v klasické básni s pouhými koncovými rýmy, kde jsou jejími přednostmi. V té prorýmované jsou také přednostmi, ale za podpory i zvukově víceméně odlišných, avšak do obsahu básně také patřících rýmovaných výrazů. 

Pane Voříšku,

vy nevnímáte obsah, který je vyjádřen zvolenými rýmovanými výrazy různého druhu. V takto celkově prorýmované básni nemohou znít všechny dvojice (případně trojice) rýmů akusticky zcela souladně, musejí tu být i rýmy zvukově spíše podpůrné či náznakové. Dokonalé rýmy by z básničky udělaly trapnou říkankovou odrhovačku, zničily by ji. Vy oddělujete rýmy od obsahu básně, kterému nerozumíte, zvukově je chcete čistit, což je zde zásadní chybou. Takto psaná báseň má jiná pravidla, jako mají ty klasické. To vím jako autor a za tím si stojím.

Rým patří do obsahu básničky, je součástí jejího významového smyslu. Není jen její formální okrasou. 

Rým by měl rozumět také smyslu a obsahu básně, ne jen starým poučkám o formách rýmů. 

U těch rýmů je třeba rozumět také obsahu básně. 

Výsledek kvalitní je, ale musí se mu rozumět. 

Pane Voříšku,

rýmy jsou naopak kvalitně promyšlené, vzhledem k tomu, jak jsou použity. Nejsou jen formálním zakončením veršů, ale tvoří veškerý významový obsah básničky. Když básni nerozumíte, tak nemůžete ani porozumět tomu, proč jsou ty rýmy zvoleny tak, jak jsou. Tradiční schémata oddělených rýmů v básni sem nepatří. 

Pane Voříšku,

rýmy jsou tam na místě, patří do takového hříčkového, říkankového typu básničky. Nějak vám uniklo dokonalé prorýmování celé básničky rýmy různého druhu, vyplývajícími z obsahu básně. Jelikož jste ale obsah nepochopil, vznikají vám takové pochybnosti. Žádné neuchopitelné a nezdůvodnitelné teze tam nejsou, jen básnicky netradičně (ne polopatisticky) vyjádřený vztah rozumu a citu. 

Nemohl bys napsat pár slov místo těch závorek a teček?

V takové básni, spoutané v textu do přesného grafického útvaru kaligramu, ilustrujícího zároveň její obsah, je největším problémem udržet kvalitu básnické formy, jak ve smyslu vyjadřovaného obsahu, tak také v hranicích zvoleného věcného předmětu. Zde pyramidálně narůstá délka verše, od jednoslabičného do sedmnáctislabičného. 

Janina6,

díky, podobných básniček jsem tehdy napsal několik. Tady je největší problém udržet básnickou formu textu, dle vyjadřovaného obsahu, s přesným ilustračním grafickým útvarem básně. 

Pane Voříšku,

díky za uznání, cením si ale i mnohých jiných svých básní. 

Philogyny,

je vidět, že jsi básničce neporozuměla. Tvoje formální přehození spojky "i" ve třetím verši mění obsah strofy v nesmysl. Není to tam o žádném ptáku, jen o přirovnání snových představ, vyslovených jen tak do větru, k letícímu ptáku. Slůvko do větru je lehkomyslně vyslovené, proto svým zpětným dopadem zatíží a změní se ve zklamání.  

Já píši v českém jazyce. 

To je dobře.

Písmena schématu rýmování se neseřadila pod sebe, jak měla. 

Forma této básničky, s třemi tříveršovými strofami, důsledně prorýmovaná ve všech výrazech, se vyznačuje důrazem na rýmování vždy prvního a posledního výrazu ve strofě (čelní - koncový rým) a sdruženými koncovými rýmy prvního a druhého verše. Celkové schéma rýmování básně je složité, nepravidelné, to základní vyjádřují písmena:

První strofa:   Druhá strofa:    Třetí strofa:

             A B                 C D                 E B

                B                    D                    B

                A                    C                    E

Recitace je vhodná pro dobré básně, u špatných vyznívá trapně.

Nešlapali jste při tom vodu, ale mělké dno, jinak byste to vydrželi jen pár minut. 

Zkus napsat něco o mlčenlivých lidech, chodících s mobilem před sebou.

Přehrál jsem si to, no, nemám slov, tedy vyjma těchto.

toot,

podle všech znaků se jedná o portrét ženy, ať byla umělci předlohou k obrazu Lisa del Giocondo, nebo jeho matka či podle některých dokonce jeho učeň G.G.Caprotti, zvaný Salai. Mužem být nemůže. Jiná otázka je věc pohlavních sklonů člověka. Sám Leonardo nebyl nikdy ženat, neměl děti a  projevoval i náklonnost k mužskému pohlaví. Umělci tvoří k obrazu svému a také Leonardo vkládal do portrétů jiných osob i něco ze své podoby. 

Po několika letech svého dalšího vývoje v básnické tvorbě jsem se opět vrátil k této kritizované básni, ale ani z nadhledu nových zkušeností jsem v ní nenašel nedostatky, které mi byly vytýkány (denca, Safián). Nemám potřebu v obsahu ani formě nic měnit. Báseň je ve svém pojetí vázaného verše dopracovaná a myslím si, že i dobrá.   

Philogyny,

takové zdvojení veršů opakováním těchže výrazů (absolutní rýmy), s následným střídáním nezdvojených rýmů, zní nepřirozeně a básnicky chybně. Takto bych nikdy nepostupoval. Vše by mělo mít nějakou obsahovou i formální logiku. Také někdy využívám absolutních rýmů, ale v určitém významovém smyslu celku.   

Já jsem pořádně rozmáchnutý, jako nikdo, a jdu svou cestou, po níž se stále zdokonaluji, pokud sis toho nevšiml. Exkrementy nesbírám, jako mnozí jiní. 

toot,

jak tuto báseň recitovat, přestože verše nemají stejný počet slabik a jednotný rytmus? Podle obsahu, podle vyprávěného děje, neboť jde víceméně o prozaicky pojatou báseň. Nejlépe si ji jen tak pročíst a pochopit její obsahový smysl. Jemu pak přizpůsobit i recitaci. Očekávat však od ní snadnou a pohodlnou formální čitelnost, podle jednotného rytmického schématu, je chybou.    

I to je ten souboj. 

Pane Voříšku,

vždyť to také zmiňuji, když se pár spřízněných autorských duší na tom domluví, tak si mohou vydat sborník svých děl. Tady se ale hovoří o tom, vydat almanach Písmáka, vystihující žánrovou a stylovou rozmanitost zdejších autorů. To je ten problém. 

Pane Safiáne,

proč se snažíte o takové kolektivní vydání různorodých autorů, když to vytváří střetové, konkurenční prostředí? Zřejmě hlavně kvůli sobě, abyste tak nízkým finančním podílem mohl také publikovat několik svých kousků. Jinak mi ta vaše dobročinnost nepřipadá. Smysl mají jen jednotlivá autorská vydání, pokud si je autor sám nebo s něčí pomocí zaplatí. A potom i nějaká ta kolektivní, když se pár autorů, kteří se mají rádi a vzájemně si tleskají, na tom domluví.  

Co to plácáš, to sem vůbec nepatří.

V tom, co musím a co mě zajímá, jako každý.  

Pane Safiáne,

vaše nové nápady a východiska znějí ještě naivněji, jako ty původní, proto nejspíš opět neuspějí. To byste chtěl z almanachu udělat něco jako učebnici poezie, kde by vedle básní zdejších autorů byly i statě z teorie verše, s učebnicovými ukázkami básnické tvorby? V takovém sborníku by se autoři chtěli představit svou tvorbou, ne aby v něm byli srovnáváni, poučováni a školeni pro chyby. 

Pravda je taková, že dobrý básník napíše i špatnou báseň, ale špatný básník dobrou báseň nikdy nenapíše, i kdyby mu to spadlo s nebe. Dobrý to pozná, špatný nepozná.

Díky Danny.

Než jsem to otevřel, byl jsem zvědavý, co se z těch prvních řádků vyvine, a ono to potom bylo všechno. 

Poetko,

máš to popletené. Umění znamená něco umět, což znamená respektovat i určitá objektivní pravidla řemesla daného oboru. Ta mají samozřejmě mnoho podob a tvůrčích možností, ale psát jen tak, co člověka napadne, bez jejich znalostí, je jen neumětelství. Myslíš si, že já jsem zkostnatělý a dokonce  tak i chorý básník, ale to je právě ten tvůj pouhý pocit, kterému chybí odbornost ve věci.   

Větší či menší pokrytci. 

Jen jestli je možné takto pojímané texty ještě nazývat tvorbou. Máš tam srozumitelný pocit, ale to je všechno. Básnická tvorba je také škola a práce. 

Ty jedna poetko,

básničce by prospělo, kdybys jí věnovala víc práce a také ji šikovně rytmicky zrýmovala. Takto zní jen jako námět pro báseň. Vím, je to dřina, a to už se dnes chce málokomu a málokdo to umí. Tak se mnozí schovávají za ty tzv. volné verše a namlouvají si, že jsou také rovnocenné s těmi řemeslně propracovanými. Jenže poezie tím chřadne, nestačí mít jen určitou myšlenku a pocit.    

Spád to má jen první čtyři řádky.

Typická vyhýbavá odpověď, do diskuse (na otázku) konkrétního nic. Volným veršem nepíši, za který se schovává kdejaký rádoby básník. Kromě vlastním způsobem pojímané klasiky píši také různé hříčky. Vše ale v určité kontinuální návaznosti na historické tradice. Žádným alter egem k nějakému nemocnému autorovi nejsem a sebereflexi vkládám do každé své básně. Oceňuješ moji snahu a trpělivost? Úsměvné.   

Co jsi např. četl, z čeho děláš takové závěry? 

Lukáši, jsi tady nový, kolik jsi toho přečetl? 

Zápor je někdy i v kladech,

kdy chutnají po krvi. 

Nepřesvědčuji, jen reaguji na to, jak jste zde shodil moji báseň. 

Úrovní svého kritického názoru jste se představil i v komentáři k této mé básni. 

Ještě k tomu, co zde napsal pan Voříšek ve svém komentáři na mou adresu. Věcná kritika básně je kritikou jen tehdy, pokud vytýká skutečné a zdůvodněné nedostatky díla. Znamená-li však svým zásahem znehodnocení obsahu a formy díla, jedná se o přiřazování dílu vlastností, které mu nenáleží. To se týká kritiky mých básní pana Voříška i pana Safiána. Není pravda, že nemám ani špetku sebekritiky, právě naopak. Bráním si své vydobyté hodnoty obhajobou vlastních tvůrčích a stylových postupů. Nikoho neurážím, jen mu sděluji, v případě jeho omylu, že nemá pravdu.  

Každý to tlačí k obrazu svému, já jsem svůj i v těch rýmech, ale chápu, že ti to vadí. 

Opravuji překlep:  i zcela nečekané

Ano, všechno v nás vyvolává různé asociace a představy, i zcesla nečekané. 

Pane Voříšku,

tady je řeč o této mé básni a o "Zázraku v trávě", na které jste reagoval také ponižujícími komentáři. To se týká i mnohých jiných mých básní. Já jen obhajuji svoji vlastní cestu a svůj tvůrčí vývoj. Vaše věcná kritika či kritika pana Safiána do něho nepatří. 

losto,

"Zázrak v trávě" jsem smazal a znovu opsal kvůli urážlivému komentáři pana Voříška. Tvoje básně se tím bohužel smazaly také. Napiš nějakou samostatně, ne do komentáře k mé. 

Pane Voříšku,

komentáře tady již mazat nemůžeme, ale proti nežádoucím invektivám se můžeme bránit smazáním básně, s jejím opětným zveřejněním.  

Život má složitý původ,

v tom je jeho směnný důvod.

Pane Voříšku,

vaše ironizující pokusy jsou již trapné. 

Pane Voříšku,

vám něco vysvětlovat opravdu nemá smysl. Z toho, jaký paskvil jste sám připsal pod moji básničku vyplývá, že jste vůbec nepochopil o čem ta báseň je, její metafory, ani její dokonale prorýmovanou strukturu. K čemu takové dílo vlastně je? I k tomu, aby si takoví, jako jste např. vy, uvědomili, že sami dobrou báseň nikdy nenapíší. 

losto,

děkuji ti za pochvalu i za vlastní básničku o kopřivě. Na rozdíl od té mé vypravěčské, zní ta tvoje svým heslovitým podáním v sedmislabičném verši spíše jako říkanka. Je to dáno tím rytmem, gramatickými rýmy i celkově obsahem. Působí ale hravě a svěže. Také někdy píši podobné básničky ve zkrácených i heslovitých verších.    

Šlo mi také o prorýmování básničky. 

Domluvte se a vydejte si vlastní almanach básní.

Pan Safián píše o dvou takových příspěvcích, ne o dvou autorech, kteří by si sami rozhodli o svém příspěvku. Já jsem byl pro produktivní řešení, ne kontraproduktivní.  

a2a2a,

něco jiného bývá konkurenční, často i zaujatý autorský subjektivismus protikladných názorů na tvorbu, a něco jiného odborný, nekonkurenční subjektivismus, který tak může posuzovat tvorbu objektivněji. Opakuji svoji otázku: Které dva příspěvky by měl almanach obsahovat, bez nichž by jej pan Safián považoval za zbytečný, neboť by ztratil na síle?  

a2a2a,

ale ano, jsou zde zmiňováni i pomocníci, na které se pan Safián obrátil o pomoc při výběru vhodných autorských děl. Četl jsem všechny diskusní příspěvky. Jenže takový celkový přehled, představující výběr různých autorů zde píšících včetně těch, kteří zde již nepíší, se zastoupením také těch tzv. nejlepších, se vymknul z možností dotáhnout záměr do konce. Pan Safián oslovil i některé autory, bez nichž by si almanach nedokázal představit, kteří ale účast odmítli. Čili šlo i o výběr, reprezentující podle jeho subjektivního názoru tu nejvyšší kvalitu děl psaných na Písmáku. Proto jsem hned upozorňoval na to, že by bylo lépe vydat jen menší sborník autorů, kteří se do něj sami přihlásí a zaplatí si jej, což by bylo uvedeno také v předmluvě sborníku. 

Janina6,

ono je třeba rozlišovat, co je odůvodněná kritika, a co nepřejícnost. Kritizoval jsem faktor subjektivismu při výběru autorů do společného vydání ve sborníku, který by podle vydavatele měl reprezentovat celého Písmáka. Došlo i k odmítnutí některými autory, které v něm pan Safián chtěl mít (jak se zmínil), což bude asi jedním z hlavních důvodů jeho rezignace.      

Pane Safiáne,

to vyplynulo již z vašich reakcí v předchozí diskusi, že na vydání almanachu, který by víceméně reprezentoval celého Písmáka, nestačíte. Já vám to nepřevezmu a myslím si, že si na to netroufne ani nikdo jiný. Jak jsem již dříve napsal, mohl byste třeba vydat sborník několika autorů, kteří se vám zde přihlásí, a nebudou se protivit vašemu názoru. Ve sborníku to také tak uvést.

Pane Safiáne,

které dva příspěvky by měl almanach obsahovat, bez nichž byste celý projekt považoval za zbytečný, jaké jsou tyto vaše priority? 

5. obecná.

Tomu říkáte vázané verše, a co rytmus? 

Myšleno je dát svoje city, o které člověk přichází. Je to takový úmysl, forma vychází z obsahu v maximální zkratce pro jeho vyjádření. Chtěl jsem se vyhnout, byť za cenu určitého obsahového zabstrahování, jednoduchému popisnému sdělení učesanou formou, která by si vyžádala více slok. Toto je jen taková pocitová stopa. Díky za komentář a tip.   

S palindromem to nemá nic společného. 

Tato hříčková, básnická miniatura, psaná v tří a čtyřslabičných verších, představuje tu nejúspornější formu pro vyjádření svého obsahu. Všechny výrazy se tu rýmují a jedinými samohláskami v nich jsou zde "e, é, ě".

V těsném

Jsem jen ten

dnem sveden

ne snem v něm.

Sen ve svém

světlem předem

veden v plen.

Jsem ten, vně sen

stmelen tělem

v jeden vjem.

Ledem v teplém

letem změn

se zpěvem.

Pane Safiáne, nežvaním.

Pane Safiáne,

nic po vás nechci, nemíním zde působit v roli aditora poezie, jen by se slušelo, abyste v almanachu nevystupoval jako garant vybraných děl, reprezentujících zde i tu nevyšší autorskou kvalitu. Bude to jen o těch, ktaří se sem přihlásí se svými díly, pod vaší cenzurou.    

snake_01,

je to jinak, do Písmáka i do této diskuse přispívám proto, že si myslím, že mám co společného s poezií. A do této diskuse také proto, že iniciativa pana Safiána ohledně almanachu je věcí jeho vlastního názoru na zde uveřejňovanou poezii. Jde tu o jeho osobní zájem, ne o reprezentativnost Písmáka. Má to přijít i do některých knihoven, takže ke sborníku budou mít přístup také nekonkurenční a třeba i objektivnější čtenáři. Takové objasnění záměru vydavatele by mělo být vepsnáno do úvodní stránky sborníku. Jinak přeji všem úspěšné pořízení. 

Pane Safiáne,

ve vašem příspěvku "Z básní Aloise Marhoula (z 19.3.2024") není nic o dr. Harákovi. Každý si to může ověřit v hledáčku s vaším jménem. 

Pane Safiáne,

ohledně kvality příspěvků do almanachu jste napsal pouze fráze, které takto může napsat každý. Měl byste svoji představu upřesnit tím, že vydání sborníku nebude možné bez účasti současných významných Písmáků, které uznáte jako takové vy sám. Ostatně bude to v případně úspěchu váš editorský počin, takže proč ne. 

Pane Safiáne,

ve vašem příspěvku, s ukázkami básní pana Marhoula, není uveden citát názoru dr. Haráka. Je tam jen váš názor, jímž zpochybňujete hodnoty, v reakci na můj komentář.  

Pane Safiáne,

v souvislosti s vámi vybranými ukázkami básní pana Marhoula jsem v komentáři k vašemu příspěvku napsal:

"Tolik vydaných sbírek tohoto autora, ale kde jsou nějaké ty hodnoty?"

Vy jste mi odpověděl:

"Hodnoty jsou všechny zpochybněny. Zůstává jen život sám o sobě."

Já takového názoru nejsem a právě o nové hodnoty usiluji. Za mě se nemusíte modlit, já mám svoje vlastní modlitby. 

Editorem prestižního almanachu Písmáka básník a teoretik pan Safián,

který napsal, že hodnoty jsou zpochybněny a zůstává jen život sám? 

Tato miniatura, prorýmovaná výhradně výrazy se samohláskami "e", "é", "ě" (s jediným přídavkem samohlásky "i") představuje, kromě své specifické formy, i maximální zkratku pro vyjádření  sdělovaného obsahu. Básnička je takto psaná pouze v trojslabičných a čtyřslabičných verších.  Experimentování tvoří hlavní program v mé literární tvorbě.    

Poezie by měla být stále o umění. Co je to umění se ale teoreticky vysvětlit nedá, to se musí vnímat. Jeho popis zavání vždy frázemi.