Děkuji za komentář.  S kritikou týkající se samotné básničky nemám žádný problém. Ale nějak nerozumím tomu, proč máš potřebu opakovaně v komentářích pod mými básničkami řešit redakci. Vypadá to, že máš aktuálně s redakcí nějaký problém, ale s tím já nemám nic společného.

Ne.

Děkuji za zpětnou vazbu. Možná si mi úplně nepovedlo vyjádřit moje pocity "za básničkou". Inspirací pro mě byly moje vlasy, u kterých mám často pocit, že si žijí vlastním životem:).

To klidně můžu prozradit, že ano:). Samotné jméno totiž už bylo obsazené a nějak se mi už zalíbilo, tak jsem se ho nechtěla vzdát.

Mně se některé opravdu líbí. Citovat z nich nebudu, to by mi vůči dotyčnému nepřišlo fér.

Myslím, že je každého věc, jakým způsobem si zde vybírá, co bude číst (za ta léta je toho tady opravdu hodně). Na použití redakčního výběru jako jednoho z kritérií nevidím nic špatného,  s používáním vlastní hlavy to podle mě nijak nekoliduje. Co jsem zatím přečetla z prózy z tzv. zlatého výběru, mě vždy zaujalo, stejně tak se mi líbily i některé věci, které v žádném výběru nebyly.

Děkuji za komentář. S tím cvičením jsi to odhadla dobře, vybrala jsem si jednu svou už dříve napsanou básničku a pokusila se ji vylepšit. V té předchozí verzi bylo možná o něco jasnější, že s tím básníkem je to vlastně maličko nadsázka. Není to žádný známý básník, ale někdo z mého života, kdo v minulosti psal básně.

Děkuji za informace a doporučení. Jako dobrá věc pro usnadnění orientace mi přijdou výběry (týká se všech kategorií).

Děkuji za zpětnou vazbu:). Ty rýmy jistě nejsou zrovna originální. Příště se snadným rýmům zkusím vyhnout, i když je to leckdy těžké.

Děkuji za odpověď a za přání, Umbratico:). S tykáním určitě nemám žádný problém, předtím jsem vykala jen proto, že jsem se ještě nestihla zorientovat, jak to tady chodí.

K volnému verši se možná časem propíšu, uvidím:). A zatím jsem moc nestihla server prozkoumat, ale už jsem přečetla pár věcí, které se mi opravdu líbily (z poezie i prózy). Ráda se s tvorbou ostatních lépe seznámím, těším se na další objevování.

Moc děkuji za přínosné připomínky a povzbuzení :-).

Děkuji za milé přivítání :-).

Děkuji za zajímavé a přínosné postřehy. Jsem si vědoma toho, že se mi zatím jen značně omezeně daří dostat svoje nálady, city, pocity, emoce a myšlenky do veršů tak, aby se tam dostatečně promítly, a básnička tak mohla být zajímavá a o něčem i pro někoho jiného, než pro mě samotnou, případně i pro lidi z mého okolí, kteří vědí, co je "za básničkou", protože mě znají. V několika básničkách se mi snad převod pocitů a myšlenek do veršů povedl o něco lépe. Jsou to takové více osobní básničky, proto se je sem zdráhám dát (aspoň zatím),ale možná jednu nebo dvě ještě přidám.

Děkuji za zpětnou vazbu. Básničky píšu už nějakou dobu, a to primárně pro sebe, s tím, že je sdílím s několika lidmi ze svého blízkého okolí (někteří mají i sami zkušenost s psaním básní). U nich si můžu být jistá, že mi pochválí jen ty básničky, které se jim opravdu líbí. A na některé jsem od nich měla moc hezkou zpětnou vazbu. Ale samozřejmě, toho jsem si vědoma, je jejich hodnocení stejně ovlivněno tím, že mě znají osobně. Rozhodla jsem se cestou sdílení zde u několika málo (celkem dvou) básniček zkusit, zda a jaké budou reakce od lidí, kteří mě neznají. S kritikou jsem počítala:). Básničku "Smutek" jsem vybrala, protože mám za to, že téma toho, jak pomoci svými přátelům, kteří prožívají velmi těžké chvíle (po ztrátě blízkého člověka apod.), a určitého pocitu bezmoci s tím spojeného, je celkem univerzální.  A také jsem měla pocit, že ta básnička z hlediska kvality snad není úplně marná.

Soudit na základě jedné básně (možné i té druhé), že nemám "od přírody přirozený talent" na psaní vázaných veršů, mi přijde docela přísné, ale jistě máte právo vyjádřit svůj názor. Co se týče psaní básní volným veršem, tak z mého pohledu je naopak těžší psát volným veršem než vázanými verši, kde jsou jasnější hranice. Přijde mi, že není snadné psát volným veršem tak, aby výsledkem byla skutečně báseň, a ne jen shluk slov prohlášený za báseň. A že je tedy lepší nejdřív "trénovat" na vázaných verších.

Je to moc hezky napsané, velmi citlivě. Vyprávění přirozeně plyne, není zatížené přílišnou komplikovaností či vyumělkovaností. Ten příběh má v sobě sílu a hloubku. Také mi připomněl mého dědečka, který pocházel ze Slovácka. Jsem tu nová a tohle je vůbec první prozaické dílo, které jsem tu četla. A určitě si ho budu pamatovat.