Myslím si, že od toho vlastně masky jsou. Dovolují nám být sebou samým. Bez přetvářky dělat a říkat to, co si přejeme.

Pěkně děkuju všem.

Rád jsem to četl. Tip

Nesejdi z cesty, poutníče příští..

Smutné a varovné.

Přeju ti to.

Asi to tak bude.

Líbí - tip

Děkuju.

Něco bych k tomu rád řekl.

Setkal jsem se s tím několikrát již dříve, a setkávám se nadále. Ta lež je součástí životního příběhu těch lidí. Oni od ní nemohou ustoupit a říci pravdu. Ta je pro ně příliš nelichotivá a popřela by celý jejich život.

Mám známého. Silný, velice pracovitý chlap. Sportovec a přes svůj vysoký věk, člověk nabitý energií. Je komunistou. Byl vojákem na západní hranici. Hodnost a metály. Nikdy nepřipustí, že by dělal cokoliv špatného. Nic z toho, co se říká o pohraničnících není pravda. Byli to hrdinové a on byl jedním z nich. To jsou jeho slova. A nejen slova. Je to jeho víra a přesvědčení. On prostě nemůže připustit, že by se mýlil. Zradil by tím sám sebe. Znám jej mnoho let. Je stále stejný a do své smrti jiným nebude.

To je jedna stránka věci. Potom jsou tu polopravdy. Příklady, jež jsi popsal jsou perfektní a je i mnoho dalších. Oni si lidé pletou pojmy. Fakta jsou fakta a výmysl je výmysl. Ale dělo se to vždy. Když pomineme Hanku s Lindou. Mnoho dalších, se před nimi i po nich pokoušelo přepisovat, nebo jen upravovat fakta. Mnohdy jen z neznalosti, nebo nemožnosti se dostat k faktům. Někdy ovšem jen z touhy vyniknout a nezmizet v zapomění bez povšimnutí světa. Pletou si však pojmy. Historie není beletrie a nelze si ji přizpůsobovat podle svých potřeb. Myslím, že zlý úmysl je v tom jen menšinově. Je to spíše sebeobrana před nepříjemnou realitou.

Rád jsem to četl. Dám tip.

Skvělé.

Jsem rád, že se ti nelíbí.

Skvěle.

To můžu. Tip

Děkuju. Jiný pohled na věc je užitečný. Nikdy se dva lidé nemohou přesně shodnout v pohledu na cokoliv. A je to jen dobře. Hromada, hradba a podobně, jsou prkotiny, na nichž, podle mého, nepříliš záleží. Na poli to bude nejspíš jen vrstva. U zdí domů a v dobytých palpostech dělostřelectva to budou hromady. To vojclové u ohně nebyli žádní filozofové. Podělaní strachy zabíjeli čas před smrtí.

Rozdíl je hlavně v tom, že já jsem byl voják. A nerad. vím, jak těžký je kvér a jak dlouhá je noční hlídka. Také vím, že bych se nešel bít za nějakého Napoleona. Ani náhodou. Máme prostě jiný pohled na věc. 

Děkuju za pokec.F 

Jednoho dne.. Nevěřím na "jeden krásný den". Věci je nutno udržovat a ošetřovat. Ať se jedná o lásku, svobodu, nebo jen pořádek v bytě. Radikální řešení přináší zmatek a ztráty. Revoluce nemusím. Pár jich pamatuji.

Tip

Ahoj. Nějak nenacházím to "upravit". Jsem guma.

Ahoj. Tak jsem nad tím pokoumal a nebudu měnit nic. Je to balada. Dánská balada. Viděl jsem ji na vlastní oči a všechny řádky začínaly velkým písmenem. Mě to oslovilo a píši tak také. Ono to totiž má smysl. To, že používám jednoduché rýmy má stejný důvod. Oni tak psali. Mnohdy se nerýmovaly celé sloky a jim to bylo fuk. Šlo jim o příběh. Stejně, jako mě. Jsem dalek toho, myslet si, že jsem kdovíjaký básník. Jen se bavím vyprávěním. Náhodou i ve verších. Teoretické vzorce mě příliš neberou. Narazil jsem na to u sonetu, který jsem psal do jedné soutěže. Je anglický sonet. pokud se do něj (náhodou) netrefíte, řekněte, že je to italský, nebo jiný sonet. To funguje. Musím říci, že toto mě nebere. Připadal bych si jako marioneta. Takže nic. Píši příběhy tak, jak mi zní a pokud zakopávají v některých pasážích, tak to má důvod. Ta dánská balada také zakopávala. Celých 800let.

Ale jsem rád za kritiku. Vůbec si nemyslím, že nemám co zlepšovat. Děkuju

Děkuju. Zamyslím se nad tím.

Sbíráme odvahu..

Moc fajn.

Já ji sbírám každé ráno. Brát jako samozřejmost příchod zimy, mi dělá stále větší problém. Nemám zimu rád.

Staré rány bolívají. A strach je jejich věrným průvodcem.

Moc pěkné dílo. Tip

Děkuju. Já měl kliku na učitele dějepisu. Byl ochoten mluvit i o tom, co nebylo v osnovách. asi proto mě historie baví.

Jo. Asi to tak dopadne. ale nemůžeme mít vše. Děkuju.

Děkuju.

Nevtíravé dobro je jistě snesitelnější.

Jo. Tak bys to řekla ty, nebo já. Ale on určitě ne. Popřemýšlím o tom.

Děkuju F

Gratulace k vydání. Vím, jak je to příjemné, držet v ruce svou knihu a číst pochvaly čtenářů.

Děkuju.

Děkuju. Já hledám příběh. Snažím se jej vyprávět tak, jak mi zní. Že má poezie není žádná pecka, dobře vím.

Jo. Hromadu a vrány beru. Máš recht. Halda mi ale nesedla a kupa také ne. A oni někdy opravdu lezli za nepřítelem přes navrstvená těla svých padlých. O krkavcích v Belgii si musím něco přečíst. Ba ne. Kecám. Ono se mi to tak hodilo. Francouzský sedlácký synek, šestý z deseti dětí, se dal nalejt na vojnu. Negramotný a bez budoucnosti. Má uniformu, zbraň a své místo v řadě, jež nikdy neopustí. Za to dostane žold, pravidelné jídlo a úctu. Je někdo. Doma by nebyl ničím. Smrt v boji bere jako daň za to všechno. Jistěže se bojí. Vidí kolem sebe padat stejné cvoky jako je on sám a očekává, že neskončí jinak. Ale je císařův gardista a pokud by přežil, dostalo by se mu poct, o jakých se jeho bratrům nemůže ani zdát. A nakonec: Všechny přece nikdy nezabijí.

Proto je stále dost mužů, kteří jsou ochotni jít a bojovat.

Jsem se rozpovídal. Tak se měj.

Když jsem byl kluk, vyprávěl mi ten příběh jeden muž. Nezapoměl jsem.

Děkuju.

To můžu. Moc dobrá věc.

Tip

Jo. Byl jsem tam.

Děkuju.

To jsem rád. Děkuju

Nic proti Maroldovi. Ve své době to byla pecka. Já jen, že tím památnikem jsem byl převapen. Nečekal jsem, že to bude tak dobré. To mrazení byl zřejmě úmysl a za to "klobouček".

Se smrtí je to těžké. Nikdo se nevrátil, aby mohl říci, jak je to doopravdy. Asi tak.

Mohli to být i Vikingové, tam na severu. Ti nebyli o nic lepší. On to tenkrát byl takový zvyk. ale ani smert s kolkou v čele není krásná. Je jen rychlejší. 

Ten památník je skvěle udělaná věc. Tma, oheň a u něj rothovor dvou vojáků před bitvou. Světla, hudba a zvuky. Těžko popisovat. Ty Maroldovy Lipany jsou proti tomu čajíček. Nebo to tak působí jen na mě.

Viděl jsem podobné věci. Tys je popsala dokonale.

Skvělé.

tip

Děkuji.

Aha. To byli nejspíše Římané. Jejich legie měly tvrdý výcvik a jeho součástí byl boj mečem. Jejich kratší meče byly sečná zbraň. Gěrmáni, proti nimž bojovali, byli velcí a silní jedinci a používali menší a kruhové štíty. Útočili divoce a zuřivě. Vekými meči, palicemi, sekerami atd. Jednotlivec proti nim měl jen malou šanci. Římané se tedy drželi v útvaru a kryli se velkými, obdélníkovými štíty. Zpod štítů jim koukaly jen nohy od kolen dolů a ty měli chráněny kovovým krytem. Germáni měli nohy holé a Římané jim tedy často útočili na nohy. Sek na nohy byl přímo součástí jejich výcviku. Zdá se to být podlé, ale válka už je taková. Obě strany hledají slabá místa soupeře a na ta útočí.

Asi tak

Líbí se mi to. Za své znalosti a schopnosti zasloužíš potlesk. A tip.

Ten pocit vyplývá ze zkušenosti. Zřejmě. Já už jsem leccos viděl a hravě si dookáži představit, na co myslí takový voják před bitvou. Tedy, takový voják, jakým bych byl já v té době. Těžko se to vysvětluje. Nevětší inspirací mi bylo muzeum v památníku na bitvu u Slavkova. Tam mi lezl mráz po zádech a měl jsem pocit, že jsem tam opravdu byl.

Díky, žes to četla.

Samozřejmě, že ano. Proto to přece děláme. Chceme ukázat, co dovedeme. Jednomu se to daří více, jinému méně. Cíl je však jeden. To dílo.  

Je to o Mistrovi, kameni, soše, víře v sebe, emocích a touze po dokonalosti.

Byl to umělec. Sochař. Šlo mu o dílo.  

Děkuju. Já mívám občas pocit, že jsem tam byl.

Vášeň je dobrá. Lidská.

Čas.

Zaujalo. Stále se snažíme něco stíhat.

Stále do něčeho dorůstám.

Líbí se mi to.

On Michelangelo nedělal nic jen tak. Socha Mojžíše v Římě v San Pietro in Vincoli, by o tom mohla vyprávět. Je to také jen krásný kus kamene, ale emoce jež vyvolávala a nadále vyvolává, jsou obrovské. Mistr byl prostě, tak trošku, kacíř. (Zítra sem o tom něco pověsím) Nijak se také netajil tím, že je bohatý a přesvědčený o tom, že je nejlepší. Mohl si to dovolit. Byl. Ve své době určitě.

Já jsem, v žádném případě, nechtěl, aby to vyznělo jako něco proti něčemu. Židé mi nevadí. Sám jich pár zném. Pouze chybějící obřízka u židovského dospělého muže, mne zaujala, stejně jako jistě i mnoho dalších lidí. Náboženství má své předpisy a sochařské školy také. Například _ všichni andělé jsou kluci. Atd 

Já myslím, že ta velikost odpovídá. Určitě jsem nikde nečetl, že by tomu tak nebylo. Jen jsou divní dvě jiné věci. David byl žid. Ten mramorový však nebyl obřezán. Proč? Na to se mistra již nezeptáme. Dalším "detailem" jsou Davidovy veliké ruce. To mistr vysvětlil tak, že socha měla původně stát na střeše a jeho ruce by nebyly dost výrazné. Již jsem se setkal i s názory, že s postavením sochy na střechu se nikdy nepočítalo a mistr tím myslel něco jiného. Možné to je. On byl opravdu nevyzpytatelný. Ale mistr!  

Určitě by byl rád. stejně jako já za tvůj komentář.

Děkuju

Jo, je po sezóně. Ale furt se jde! Ono se to ani jinak nedá.

Líbí se mi to.

Děkuju.

Pokud chceme dlouho žít, musíme prostě zestárnout. Asi tak?

Tip

Ahoj Goro. Je to tím, že já počty slabik neřeším. Mě zajímá rytmus a melodie. Píši tak, jak to vnímám. (říci slyším, by v mém případě byla prakticky lež). Jsou tam vlnky a peřeje. Klidná hladina i divoká voda. Je to o řece a její písni. Jinak to prostě nevidím.

Ale jsem moc  rád, za každou připomínku. Děkuju

Byl to úmysl, napsat to takto. Já ta "stará" slova mám rád. A David by tak nejspíš i  mluvil.Děkujji za komentáře.

Mě se to prostě jen líbí.

tip

Líbí se mi.

Umíš si vychutnat svůj čas. A to je dobré.

Vzpomínka? Má to melodii, rytmus a zakopl jsem jen o "dost".

Tedy tip

Působivé, emotivní a krásně se mi to četlo.

Já jen smekám. Poklona.

Líbí se mi.