Písmák Kdo jsem?
Mě nedotkne se ptačí brk
i dravcům umím nahnat strach
v slunku i ve psím počasí
já držím vždycky zpříma krk
Kamenná světice
Řasy máš zroseny
pohled tak prosící
v očích máš plamínky
zhasnutých svící.
Leť, Eriku, leť
Už mu zase byli v patách. Erik mával křídly seč mohl, jeho stín hluboko pod ním letěl přes stromy, řeky, travou. A přece ho doháněli, blížili se. Cítil krev bušící ve spáncích, cítil bolest, která mu zatemňovala mysl.
Školní láska
Asi jsem se zamiloval
do jednoho svetru
celý den jsem pozoroval
jak objímá Petru.
Padá vězda, něco si přej
Psal se rok 2522. Karen a Joshua Rossovi, toho dne oddáni, seděli na odpočívadle na vrcholku kopce Vyhlídka. Ruku v ruce, dívali se na spoře osvětlenou vesnici pod nimi, na kostel, v němž si před šesti hodinami řekli své ano. Kdyby se podívali dál, uviděli by na obzoru záři megapole New York-Philadelphia-Boston.
Konec války
Válka už skončila
kouř leží nad poli
rány se nehojí
noc kráčí k ránu.