Písmák | 03.11.2002 00:00 | K dílu: Diskuze klubu: Sto sonetů Lauře | Laurinka |
| Láskou nazýváme ve skutečnosti celé spektrum vztahů mezi nebem a zemí. Na té nejpozemštější úrovni je láskou sexuální přitažlivost. Tady se mnoho z nás zasekne, protože naše podmíněnost zatížila naší sexualitu všemi druhy očekávání a potlačování. Ve skutečnosti je největším "problémem" naší sexuální lásky to, že nevydrží moc dlouho. Tepve tehdy, když jsme schopni tento fakt přijmout, ji můžeme skutečně oslavovat takovou, jaká je - uvítat ji, když je tady, a s vděčností se s ní rozloučit, když odejde. S tím, jak budeme dozrávat, můžeme začít ochutnávat lásku, která je za sexualitou a která respektuje jedinečnost toho druhého. Začneme chápat, že nám náš partner často složí jako zrcadlo, odrážející nepoznané aspekty našeho hlubšího já, a tak nám pomáhá stát se celistvými. Taková láska je založena na svobodě - ne na očekávání nebo potřebě. Její křídla nás nesou stále výš, k univerzální lásce, která vnímá vše jako jediný celek. | ||
| 27.02.0002 00:00 | K dílu: Diskuze klubu: Sto sonetů Lauře | Laurinka |
| FRANCESCO PETRARCA: A ON NAPODIV ŽIJE DÁL, ODSOUZEN TOLIKO K BOLESTI, STEJNĚ JAKO JEHO LOUTNA Ty oči, k nimž se vroucně vracela, má píseň: paže, ruce, nožka malá, ta tvář, jež od davu mě dělívala, až změnila mou mysl docela, vlas, který linul zlato do čela, ústa, v nichž úsměv archandělský sálá, jímž pokaždé se země rájem stala... To vše je už jen hrstka popela. A jen já bídný trapně dále žiji, na moři sám, bez milovaných hvězd, loď bez kormidla, do níž vichry bijí. O lásce sladké dozpíváno jest, vyprahl pramen známých melodií. A loutnu svou mám už jen pro bolest. | ||
| 27.02.2002 00:00 | K dílu: | Laurinka |
| prekrasneee | ||
| 27.02.2002 00:00 | K dílu: ON je ten pravý | Laurinka |
| zvlastni | ||
| 27.02.0002 00:00 | K dílu: | Laurinka |
| FRANCESCO PETRARCA: A ON NAPODIV ŽIJE DÁL, ODSOUZEN TOLIKO K BOLESTI, STEJNĚ JAKO JEHO LOUTNA Ty oči, k nimž se vroucně vracela, má píseň: paže, ruce, nožka malá, ta tvář, jež od davu mě dělívala, až změnila mou mysl docela, vlas, který linul zlato do čela, ústa, v nichž úsměv archandělský sálá, jímž pokaždé se země rájem stala... To vše je už jen hrstka popela. A jen já bídný trapně dále žiji, na moři sám, bez milovaných hvězd, loď bez kormidla, do níž vichry bijí. O lásce sladké dozpíváno jest, vyprahl pramen známých melodií. A loutnu svou mám už jen pro bolest. | ||