Reálie přesně.  Saze snášející se nebo létající, parní lokomotivy, vpředu rudé hvězdy, v nádražce pachů hejno, nejvíc ten, jako když řezník přeléval teplá střeva z vepře do vajndlíku. Ale u pultu pořád fronta, včetně děcek, co je poslali pro kynutý knedlík. Uvnitř krígle, venku voskáče. Bleděmodří osožáci s pendrekem víc než po ruce. Jenom místo kofoly pamatuju žlutou.

Jak to , že nemá co?  Svodnicu bych zas tak úplně nepodceňoval…

Známý, sanitář v porodnici, má optimistější údaj. Prý 1 z 5, tedy pouze 20% těch kukaččích. 

Je dobře, že nic nevrátíš. Nepamatujeme si totiž všechny ty příležitosti využité a všechna ta správná rozhodnutí na rozcestích. Kdoví, v jakých prdelích bychom byli bez nich, takže opravdu nelitujme. 
P.S. alternativa pořekadla: Kdyby měla babička koule, byl by to dědeček.
P.P.S. "čím je chlap větší hovado"  - měls někdy přiležitost poslechnout si projev nějakého pasáka?

Něco jinak, všechno jinak - i s autorstvím knížek je to někdy jinak: "Alexandr Kramer"

-blik - a nic se nevypne, jenom jsi sama v takovém tom světle, jako když se má rozednít, ale bez přičinění slunce. Jenom tak napadlo,  jakoby očima.

*. Pěkné, pěkně. 
To je tedy téma, všechna čest, to něco unese, i lecjaké nekonzistence.
Malinko tahá za slech gramatika, u pasívních tvarů dny budou zřejmě zakopány a škrtnuty, čísla škrtnuta. A spadla jsi. Moravismy nebo slovakismy?

*.  Pozor na srážkové stíny. Pršlavo bráno za hospodno, pohříchu hltavo. Zmatlavo, domů motavo, v kopřivách prlavo.

To ses teda pěkně vybarvil. Líčíš, jak to umíš leckomu natřít, ale přitom je jasné, že nás jenom lakuješ. Moc si to nemaluj, přiznej barvu: že jsi byl při psaní zlinkovaný? 
(A zapomeň na to růžovo.) 

Pes. A my jeho patníky. 

Zcela mimoliterárně: Savo na pazourech popř. jinde po těle zkus neutralizovat něčím chemicky kyselým. Nejlépe kyselinou citronovou, ta není cítit, ocet by taky fungoval, ale upřímně - chceš smrdět octem místo chlórem?

Chorvaté na Podluží - stopy jazykové, hudební atp., jsou zdokumentované, dodnes znatelné. 
Starousedlická lidová varianta vysvětluje příchod Chorvatů vzájemnou výměnou rolníků za dobytek po dohodě majitele panství břeclavského a jeho jihoslovanského protějšku. Mockrát a dlouho se prý obě strany liskaly po "Je to pravda, že vás vymňéníli za volů?"

Na kole do hospody: Hodně ošklivý kousek s jízdním kolem ze 70. let se traduje na Kyjovsku. Místnímu notorikovi, sedícímu v hospodě, prý na jeho venku zaparkovaném kole přemontovali řídítka na sedlovou tyč a sedlo zase na tu otočnou trubku řízení. Když se chudák ožralec pokusil na kolo nasednout a odjet, pohořel. Ale zatnul se a tvrdošíjně to zkoušel znovu a znovu, jenom aby pokaždé skončil zase zemi. Spousta lidu se prý na tu náves tehdy seběhlo, aby se poveselilo.

Hodně tmavá zákoutí těch primárních sil. Rozumí i ti, co tam nikdy nezabloudili. Ale nezávidí.

Dejte mně ruce na zem a já už dojdu.

"Ostatně bylo veřejným tajemstvím, že Bondy na StB vždy vyžvaní i to, co neví, a nikdo soudný jej také do žádných politických záležitostí nezatahoval."  -- Petr Placák

A taky hezky vyváděl s Janou Černou. A jeho Indickou filosofii držím pořád mezi svými třiceti knihami, ač jsem knížek za život prodal/rozdal apoň čtyři  stovky.

Stačí jen troška empatie a lidé se obejdou i bez sdělovacích prostředků. "Vřelé ti díky, to mám opravdu radost, že se ptáš: taky špatně, taky špatně…, !

To prostřídané metrum docela svádí k zazpívání.
Popsanou situaci tady v Brně pár alkoholiků zažilo v létech 90tých. Policajtům autohlídek se zajídala agenda s opilci na záchytce, takže pokud byl klient dostatečně na šrot a nebyli svědci, tak ho radši odvezli někam na lesnatý kraj města a tam ho ve zkráceném řízení, dostatečně daleko od silnice, pohodili. Asi lépe pro obě strany.

"…jó to se to válí, když sluníčko pálí…", Hoboes . Krásně zpracoval téma taky Záviš: "Já jsem tak líný, že se až divim, že s tím už něco neudělám…"

To je příběh ne jednoho, ale několika set sežraných mravenců, Picus viridis není žádný lékař stromů. Z trusu se snad smějí kusy kusadel.

"Zadarmo ať ňa třeba roškube."

/*
To je tedy opravdu luzný obraz: Mladá tchořice-virtuózka, zaštítěná všemi moderními prostředky osobní hygieny, interpretuje na mistrovském violoncellu Bachovy suity.

/*
Skvělá divadelní minijednoaktovka pro tři postavy. Kratší si těžko představit.

Zazpívat se to rozhodně dá. Př. polka prostonárodní, rozsahově úsporná, 1.sloka:
c4e4 e4e4  c4e4 e4e4  e4e4 f4e4  e2d2 
h4d4 d4d4  h4d4 d4d4  d4d4 e4d4  d2c2
c4e4 e4e4  c4e4 e4e4  e4e4 g4f4  f4e4  e4p4
e4e4 f4e4  d4d4 e4d4  g4f4 e4d4  c4c4  c4p4

Poslední řádek recitativ.

Dobrou plavbu, kapitánko.

/*

(jež)

Po dlouhé době rondel. Pěkné.

Není to snadné pro děvčici.
Nablízku zhusta paklíčníci
bez hudebního vzdělání -
- o to víc chuti ke hraní.

Tak si zkus k těm informacím najít alternativní cestu, přes lidi, kteří ví, jak na to. Mně se zajímavé dávky svobodných nesložitých informací dostalo před třemi týdny při setkání s člověkem, kterého v posledních dvaceti letech vídám tak jednou za čtvrt roku, taková hospodská známost. Rus, stavební dělník, šedá zóna, u nás pobývá od konce 90.let, zpátky do vlasti nemůže, protože jakýsi velký průser. Bývala s ním tak nějak normální řeč, už není, podle všeho přijal svou dávku svobodných nesložitých informací, a tu tady teď prezentuje. 
Nejstrašnější tři z jeho hlavních pětadvaceti sraček: 1.Vladimir Vladimirovič má tolik Kinžálů. že kdyby chtěl, tak by mohl okamžitě spálit celou Ukrajinu i s půlkou Evropy, nicméně tak nečiní, protože je humanista, má lidi rád; 2. civilních obětí bojů na Ukrajině je 200,  slovy dvě stě, 3.až to skončí, tak budou ty hnusné Ukry souzené před mezinárodním soudem.
Tak hledej.

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Capkovy_pov%C3%ADdky

Karel čapek, Kapesní povídky.

V jedné Smolík jako Bůh, který ale nemůže soudit, protože o obviněném všechno ví, takže je tam jenom jako svědek. 

Tu druhou si radši přečtu.

Hriatô - pro mě legenda, kterou znám jenom z vyprávění.  Slovenský endemit to ale není, v r.83 jsem potkal člověka ročníku 1923, který byl za války totálně nasazený v Německu, v Rostocku a Warnemünde. Tam prý tehdy byla v přístavních hospodách k dostání štamprle sestávající se z do tuku vypražených kostiček špeku zalitých šnapsem.
Hriatô je hezké slovo, takové echt slovenské. Na kolik slabik se vlastně vyslovuje? Přepokládám, že (navzdory teoreticky čtyřem samohláskám ) na dvě.

Opravdu podivný moribundus. Zvláštní kombinace symptomů, naprostá absence předsmrtných euforických stavů… Neznám tvého obvoďáka, ale na dr.Grünsteina bych zrovna tohle nezkoušel. 
Ostávej zdráva v bulání.

Připadne mně při neděli: 
A. Zahoď zbytečné "asfaltově" a máš čtyři osmistopé verše.
B. Osm stop, zde 17 slabik, je pro čtenáře probíjejícímu se k dalšímu rýmu hodně, obsahově to ale ty jednotlivé verše nestačí kompenzovat. Snad kdybys přepsal do nějakých šesti či osmi veršů? 

Pěkné, velice. 
Taková striktně dodržená forma u tebe není úplně zvykem. Marně (i když zřejmě úplně zbytečně) přemýšlím, proč mě to překvapilo do té míry, že jsem při prvních dvou čteních hned roloval nahoru, abych si ověřil autora. 

Vlastní matné vzpomínky na kohouta, snad z 5 let, jeden začal nám děckám skákat z plotu na hlavy. O pár let později mně epizodu potvrdila matka, extrémista prý také záhy skončil v hrnci.

Holka možná není pilná. Ale lepší než být vilná.

Nápad se mně líbí. Technicky bych prvních šest veršů sjednotil na čtyřstopé jamby, třeba jen vyvložkováním, něco jako:
Tma se nám plíží časnou tmou … to už má slunce po směně … Z pohledů domů slzí záře … 

Nespěchej tolik s úsudkem,
uvažuj v objetí sladkém.
Když láska prochází žaludkem, 
tak musí projít i zadkem.
  - - - Ladislav Pecháček, Červená rozeta

Tipoval bych reakci na uvědomění si určitých patologických osobnostních rysů některého z diskutujích.

/*
K.K. doufám promine:  Na stole chipsy utopené v pivě,  //  koberec sádlem z bůčku vykvétá,   //  zas jsem se vzbudil v obžernickém chlívě,  //  vedle mně další mrtvá dieta.

Ale případní tatínci ať se neradují, těm alimentační povinnost soud tak jako tak spočítá.

*/

Onehdá jsem narazil na tvoje věci, bez titulu, bez autora. Pátral jsem, nic nemohl najít, dřevák, až pomohla Alegna:
https://www.pismak.cz/dilo/545223/

Tak nakonec dokonce i na Písmáku. Válčení x vláčení mě dokonale zmátlo. Jsi dobrá, Alegno, díky ti.

Nerez a my? Navarová, Vřešťál, Sázavský, 1986:  Masopust.

@Alenakar: Dík!

Úryvky jsou ze dvou různých básní.

Psi smrti větří konec času
zítra je slunce nezažene
do tmavých klecí zpátky
Již nelze doufat
když dítě sotva narozené
zapíjí smutek z prsu matky

Tedy @ḱadeřavá - díky, ne, to není ona.

Pokud by někdo chtěl bokem, tak může na " peter.dales@seznam.cz "

@kadeřavá

Strýčků, co to najdou, je hodně. Ano, je to ono. 

Nicméně žádné další informace, za cokoliv dík.  Ty básničky jsou povětšinou hodně dobré.

/*.
Okolo brněnského sportovního letiště v Medlánkách prý žijí, pro mě ale tam nikdy k vidění ani syslí chlup, jen množství děr.

 - upřesnění faktografie:
Ač shánčlivé zvíře
sysel nemá spíže,
přebytečné žrádlo
nemá tak kam schovat.
Pod kůží má sádlo,
lze jen hibernovat.

 - co třeba na pár měsíců vypnout topení i s hlavním jističem?
Šest měsíců chrápat?
To je ale nápad, 
tuku mám též dosti.
Ušetřím a zhubnu.
Šéfovi tak k zlosti
nepřijdu. Až v dubnu.

/*
"Před pikolou, za pikolou… ". Lepší, než pykat.

@Rhodesie: Tamty hodiny zatím fungují, ale v hlavě občas naměkko, na různý způsob…

@Diana: To je v pořádku, to znamená to, že tenhle problém se tě netýká

Díky.

Nikola, Šuhaj - jak moc řešil totéž?

/ *

Au, au. 
A jinak, možná ještě hůř, zážitek mého bývalého soupracovníka. Jednou jeho zákonitá přibyla domů ve 4 ráno z prodlouženého babince. Jak se tak souká do společné postele, chlap, vyrušený ze spánku, zamrmlá řečnickou otázku: "To jsi ty, Květo?" A vzápětí ho probudí vřískot, že kdo jiný by to kurva asi tak měl být.

„Já nechci, já nechci,“ – zablábolil jsem jako malý kluk.
„Proč nechcete?“
„Protože nechci – a protože nemohu.“
„Vidno, že jste moudrý,“ pravila stejně vlídně a tiše. „Chci, protože chci“ je summa theoretické, „nechci, co nemohu“ praktické filosofie. Nuže, jak je libo.  ...“

L.Klíma: Utrpení knížete Sternenhocha

/*.

Výborné, ale neporučíš. Doporučil bych zasednout do suché, dobře zásobené hospody, stáhnout "The rains came", a za zvukové kulisy zvenčí číst.

"jak diví se derou tam odkud vyšli"  --Molly Bloom, James Joyce:Odysseus

/*. 
Vybavila se mně povídka, kterou před více než dvaceti lety napsal tehdy velmi mladý hoch, WinxLin téma, situováno jakoby ve středověkém městě. Googleno pomocí torza zaříkávadla, které utkvělo, "proradné nespadne", a nalezeno. A ejhle, autor taky nějaký Danny.

Ponožky se vždycky chovají tak nějak paraziticky. /*

Myslím, že jsem tě pochopil: slovo "květina" je zde jen symbol, v reálu květiny rostou na podstatně chudších substrátech. Z hnoje jedině tak houba, a to v tomto případě psychotropní - jak jinak vyvětlit  jasnost té myšlenky, že. /*

Není od diabetoložky poněkud nevhodné, když svého mužského pacienta nazývá cukrouškem?

Letní lokální očurky jsou obtížně zpětně dohledatelné. To až za sněhových zim lze rekonstruovat celé migrační trasy potulných močovníků.

Zatni a drž, mohlo to být horší, představ si třeba mozkomíšní mok. Původně plánovaný vzorek ti vezmou kdekoli jinde, bezbolestně.

*/.  

Motorkám samotným fandím, jak jako efektivním technickým výtvorům, tak z pohledu estetického. Bohužel je každý jejich 7. řidič (tj.14%) howado, jehož chování nutně budí zášť okolí. Škodlivé negativní emoce jsem se naučil tlumit pseudomodlitbičkou: "Zároveň pokorně prosíme, aby nám potřebné orgány k užití zachovány byly." Mně to funguje. A třeba to někomu i pomůže.

Shodou okolností dnes v tramvaji Vladimír Holan, První testament. Hned v první strofě:  kráčivec / jenže přec ;  ptáčkům sypat /outlým připad ;  spát by moh / už nepřemoh / zuby soch 

Tož teda nepiš.

Ale až otevře dolní hospoda, tak určitě napiš.

Tož teda nepiš.

Ale až otevře dolní hospoda, tak určitě napiš.

Máš to den.

Hovado levý - přítel nebožtík občas sám sobě nadával "zvíře/prase nahý".

Jako navázat na Gellnera a přeskočit Krchovského. Nemá chybu. 

/*.

V posledním verši, pokud to teda není nějaký záměr, snad radši "… zas dal zklamat" / "dával klamat".

/*.

Kéž by.

/*.

Pavouk - drezér ozdobných ptáků

První strofa - přesně tam jsou tvorové v bezpečí. /Druhou si tady u sebe škrtám./ Třetí - ano, hlavně ať to nikoho nebolí.

Pěkná. A netradičního rýmového schématu není nikdy dost.

Já jenom technickou věc: "přes křeče rým" jaksi klopýtá. Na doby to ve schématu D2 J3ž D2 sedí, nicméně metricky drhne. Jednoslabičné "rým" chce přízvuk, s tím se ale nesnáší jeho pozice ve verši. Na rozdíl od následujících 3+2+2 či 3+4 se mně ten verš jeví 3+3+1. (Je taky ovšem možné, že to mám z nedostatku kefíru, ten v té provozovně dneska nenaráželi.)

Jo, takových pár set stran může dát víc než pytle dějepisu. 

zemsky vs. stromsky - je to ten případ?

Uhýbám zcela Mimo od původního příspěvku, nicméně směrem naznačeným v diskuzi. Úmysly jsou čistě edukační.

Ženské, kwa, nesahejte mně na nízkopiva, nejsou žádné zlo. Bez nich bych jakožto bývalý pivař, dnes diabetik II.typu, neměl šanci ani na tu pivoiluzi. Problém je obsah cukrů, ne lihovitost. Věřte nebo ne, lidé jako já jsou za ty podřadné produkty svým způsobem vděční.

5 základních pojmů z pivní problematiky: 1. pivo = částečně alkoholově zkvašený cukerný roztok (mladina);  2. mladina = cukerný roztok získaný ze sladu; 3. stupňovitost = hmotnostní procento cukrů v mladině, taktéž extrakt původní mladiny čili EPM (tradičně 8°, 10°, 12°, reálně dnes ale třeba 7.2° či úplně jiné číslo); 4. sládek: ten, kdo původně rozhodoval, kolik cukru v mladině nechá zkvasit na alkohol a kolik nechá na chuť; 5. Ballingův vzorec: zkvašením 2 gramů cukrů vznikne 1 gram etanolu, pivovary mj. dnes podle tohoto vzorce počítají i peníze k odvedení berňáku.

Kontrolní otázka: proč má ceněná (a drahá) plzeňská 12° pouze 4% alkoholu?

Děkuji ti, laskavý ope. (Taky jsem kdysi hledal líchu v lexikónu, asi proto, že jsem z rodiny bezzemků. Posledním malorolníkem rodu byl můj praděd, tomu prý se podařilo poslední zbytky hospodářství propít někdy kolem roku 1920.)

@sluka: Já už budu brzo zařazen do řádu chudozubých, a tak trénuju ty schůdnější hlásky.

Díky za přízeň.

Navěky spočinout může být taky iluze. Jednou v Brně vykopali jednoho, když dělali nový vodovod,  chudák si tam nespočíval ani celých 4500 let. Ale držím palce.

No vždyť jako doma, Kočkodane, jako doma…  :-)

Zkus název "1 ze 7x 10 na 7ou". Každý jsme jedinečné a neopakovatelné stvoření, četl jsem kdesi,  prý úplně stejně jako těch 7 miliard ostatních.

Povolují se monosylaba?

Když vlk znal pach i zvuk, tak nabral cíl. A běž(el).

Pak vzlyk se vzmoh, jak had. Při zemi tak jen lež(el). 

Zbožňuju takováto kouzílka.

A ten, co chodí za tmy, bydlí v koutě za kamny a umí otočit hlavičku úplně dokola.

!! 

Svár jsem nehledal, jen šťouchnout jsem si chtěl. Z tvé strany krásně zvrhnuto, na mé, v dělnické hotspotě, korbelem zalito. Je to tak. Často jde jen o autorem zvolenou terminologii.  Večerní škola versologie IV. Daktyl: " …s ženskou, resp. tříslabičnou (dále ji budeme nazývat akatalektickou) klauzulí."

Asi není spor o tom, že 3. a 4. jsou verše ženské.  A, ano, akalektické.

Na pivo do hotspoty, pěkné.

Asi nový styl, sterkoralismus.

..asi se ti nepodařilo technicky vložit

Líbí se mě, veršové schéma a m/ž prostřídané J4 metrum  se navzájem pěkně pravidelně drží,  5/1/5. Jen obsahově mně přijdou malinko mimo 8. a 9. verš.  *\

Dobré. *\

Pro mně ale zrovna při dnešním večeru moc krotké, jdu se spravit k Bradburymu, Usher II.

Straka, umí dobře jak vřískat, tak krást.

Straka, umí dobře jak vřískat, tak krást.

Samotný závěr chmurného monologu večerníčkové postavičky, J.B. roztřeseným hlasem : "Toho bohdá nebude, aby český skřet do Brčálníku ponořený vytlačil součin čtverců nad třema podvěsnami..."

ú nikdy nemůže přijít nevhod. 

Těžko statistikovi sčítat konfese, když tolik duší odmítá se vyznat.

Sysly neznám, ale vím, že hlodavci obecně Descarta s oblibou parafrázují. Např. králičí intelektuálové téměř až nadužívají "Coito, ergo sum".