Písmák Li monáda
Je tichou pravdou,že měl-li kdo nás kdy rád,navždy nám vtisklsvětlo jinudoprostřed jangu. Je tichou pravdou,ze měli-li jsme koho kdy rádi,navždy jsme sobě vtisklisvětlo jangudoprostřed jinu. Pak pilíře obou světelze srdcí nám stoupajínad čas a prostor. A tam,kam zlé už nedosáhne,se propojí.
Vzpomínka vojína Felsteada
K nebi zvednu zrak. Ve vločkách padá sen. Zlehka chumelí, kam svět se nedívá. Koukám na zázrak, co byl nám přinesenod teplých postelí nad pole blátivá.
Lodičky žití
Jen nad komínemtančí šňůrky kouře,jinak je krajinapod sněhem zakletá. Tančí Jang s Jinemv harmonické souhřea kolem komínaty šňůrky zaplétá. V bělostném tichukraj se do tmy halía z oken svítíteplo domova. Prosti všech hříchů,ve vzpomínkách malípouštíme žitíloďky odznova.
Slova lžou
U tvé života číšenenávist pěnído půlky. Kéž bych tvou duši slyšelv původním zněnís titulky||||||||=======.
Zasněžený kámen v údolí
Na pole plné vrantichounce chumelí,díry z mých bodných ranucpal jsem koudelía stěží ovládámtu bolest v zádech. To co nás nezničí,to prý nás zocelí,krev barví jehličía já jsem v prdeli,svůj funus odkládámo každý nádech. Ďábel má pergamena Bůh je daleko,prý můžu u kamenpopíjet Prosecco,stačí jen podškrábnout,že se Ho zříkám. Na pole plné vrantichounce chumelípergamen rozerván,zas další pondělí,kdy nechám koráb plout.
Melancholická
Slyším tě zpívat, houpavá strofo,na notu tichou a tajemnou,jak presto spiccato před katastrofou,jak odraz ozvěny nade mnou. Vidím tě houpat, lenivý rýme,tak jako hladinu s náplavou,jak mlhu nad řekou, co ještě dříme,jak nitku pavučin nad hlavou. Vnímám tvou lenost, podivná básni,jak vánek ve stoncích oměje. A až se dovlní poslední z třásní,nakonec pozná, že pro mě je.
Rasputine
Sibiřské zimy nebývají malé. Pod tlustým ledem tichá řeka plyne. Tenkrát led pukal v březích na Urale,když zkraje roku přišels na svět, Rasputine. Sestřičku Marii ti brzy řeka vzala,i bráška Lavrentij pak na zápal plic hyne.
Procitnuv ze sna
Přicházíš brzy, drahá Mářía do tvých kroků vlci zdáli zavyjí. Ještě bych smočil pero v kalamáři. Ještě bych nakreslil pár kaligrafií. Ach Máří, věčně rozesmátá,v té kápi ani neumíš se mračit.
Sérum na dvojí uštknutí
Mám v žilách dvojí jed. Jeden je pomalejší,zabíjí nenápadněa jsou v něm roky zášti. Ten druhý cítím hnedbolestí bodavější. Z něj často bývám na dně.
Panta rhei
Věci co byly,jen v malých obměnáchstále se dějí. Jsme tu jen chvíli,lapeni v stejných hráchs různými ději. Kdo pochopí, ževšechny ty scénářeke konci spějí,. je mnohem blíženaplivat do tvářesvé beznaději.
Dnešní ráno
Ráno, co mokrým listím vonía láká k dalším nádechům. Protější břeh, tam v mlze dům- kostelíček co na mši zvoní,zaseklý v strmé stráni. Zdá se to skoro k nevěření,kdy jsme v tom kostelíčku byli,pod staré trámy vystoupilia dolů, kde se řeka pěníposílali svá přání. Ta lehká voda nesla snadnota těžší hned se ponořila.
Toužení
Chtěla bych roztančit naše dlaně
Chtěla bych k ránu se promilovat
Chtěla bych nechat si zlíbat skráně
Chtěla bych trochu tvé vůně schovat
Osobní magnetismus
Dnes mě s mou vinou svinou,ať prý jdu rušit jinou. Akorát nevím kdy, ňák,pro všechny jsem teď sviňák. A co se týče, inu, tě,chtělas mě vidět svinutě. Nezkoušej na mě hrozby.
Avalokitešvara
Zaslech' jsem v noci melodiizvonečku Dilbu z Nepálu. Jsem ještě vzhůru, nebo žijivíc ve snech, nežli v reálu. Pod rukojetí z hromoklínusukýnka znělé zvonovinyukrývá cudně ve svém stínusrdce z daleké mlhoviny. Když pošleš zraky nočním nebem,pak zahlídneš tam v dáli bod.
Z poslední kapky na dně živ
Za Božím mlýnem Boží stáj, v té stáji koně vrané. Až naplníme po okraj láskou své milované,. až naplníme po okraj láskou i sebe sama,ten, který dříme, dá si čaj a tam, kde nebesa má,. to stádo koní vyžene a jeden přijde k náma bude chtít pít z pramene lásky, co k tobě mám,.
Půlnoční
Dneska mám po celý den volno. Dnes nějak nikam nepatřím. Přepnu na hořkosladkobolnoa živou duši nespatřím. Nepustím pohádky, vždyť ani nemám na čem.
Přístav v horách
Přemnoho dní
cítím se
jak archa před povodní.
Když vítr duje,
Zvuk hozené mince
Je v tichu hlučná vteřina. Pokaždé víš, kdy zazní. Ta vteřina, byť jediná,ti mysl zčaroprázdní. I ticho, vozem odhozen,zavnímáš smysly všemi,když nad úvozem s lomozemse ztěžka řítíš k zemi.
Ursus D-minor
Naposled v tomto rocezajdu si pro ovocepřezrálé révy z trní. Vyhrabu útočištěk spřádání snů, co příštěuž prý se nevyplní. S mrazem pak naposledyrozbiju tlapou ledya nechám hlavu rybí,. ať mi s ní chimér dracizpečetí hibernacitoho, kdo v davu chybí.