Děkuji mnohokrát všem, které zaujalo.

Teď ještě   - v hlavní roli -  4. řádek

Třetí a čtvrtý verš. Po předložce chybí mezery.

Asi jsem to špatně napsal. To je pochopitelné, nejsem přece žádný básník. Navíc, když se žena splete, není to nikdy její chyba. A konec je na tom nejlepší, to víme všichni, že?

BS - moc děkuji.

Janina6 - hezká, zábavná kritika, která se ovšem se sdělením obsaženým v textu poněkud míjí. 

Pravda. Před sto a více lety se pracovalo běžně 10 - 12 hodin denně 6 dnů v týdnu. Umíralo se na TBC, tyfus a jiná onemocnění. Moje prababička, nejstarší ze šesti sourozenců, viděla umírat matku a dvě sestry na TBC. Bylo jim 17 a 18 let. Nejmladší bratr měl také tuberkulózu, zastřelil se ve dvaceti letech, věděl jaký osud ho čeká. Prababička chodila do školy, jenomže čas polních prací trávila na poli, jinak by se rodina neuživila. Boty na zimu si půjčovali mezi sebou. Ve čtrnácti letech musela jít za děvečku k sedlákovi do vzdálené vesnice. Práce od slunka do slunka. Jednou ji našli v bezvědomí ve chlévě. Kráva ji při dojení kopla. To musela hned odejít, aby snad sedlák nemusel nic platit, kdyby jí něco bylo. 

     Spousta lidí finančně přispívají na různé humanitární akce po celém světě. Pochopila by to moje prababička a ostatní lidé jejího času? Myslím, že nikoliv.

    Proto podporuji pouze projekty zaměřené vnitrostátně. Ať si o tom každý myslí co chce.

Cítíme nějakou vděčnost a kontinuitu s lidmi, kteří se zasloužili o náš blahobyt? My sami jsme ho přece nevytvořili. 

Děkuji.

Poopraveno. To ne já, to monsieur B.

Ach, vždycky udělám nějakou chybku. Moc se omlouvám. Jsem...roztěkaný.

Tma brzy přicházela

a vítr zhášel svíci

potom jsem uviděla

zazářit létavici

Snad anděl ke mně slét

co hojivý měl hlas

když začal vyprávět

tmu zahnal jeho hlas.

No bodejť, je to taky psané s hořkostí nad úpadkem hodnot. Oslava to rozhodně není.

Battle beast - Unholy savior

Abakus - možná ho sám stavěl?

emme - musím nezaujatě konstatovat, že - tůně / stůně - opravdu není nic moc. Představa, že by to dílko měl někdo recitovat, ve mně vzbouzí vlnu děsu. Narážka na - stůně / slůně -  mi nepřipadá jako argument, ale pouhá tendenční vycpávka. V roce 1964 vyšel výbor italské renesanční lyriky pod názvem Navštívení krásy. Já to právě čtu a tak mne omluvte, že jsem se, asi trochu nepatřičně, zasnil. Vždyť to nemusíte číst.

Janina6 - rytmus; s tím ti opravdu nepomůžu, nic o něm nevím.

Norsko1 - a já myslel, že si tu můžu psát co chci a nikdo se nad tím nepozastaví. Já tobě taky nepředpisuji co a jak máš napsat. A kdybych tak psal do sta let, každému by to mělo být jedno.Ale neboj, nemám v plánu být tady tak dlouho. 

Abakus - prizabila - vida, emoce. Kdo by si to byl pomyslel. Dík.

Děkuji.

Benetko, Benetko, ty jsi tak krásně out.

No, vždyť jsem to říkal.

Komunikovat s Litartsem je stejné jako rozhovor s Putinem na téma válka na Ukrajině. Přiznám se, že bych to tak dlouho nevydržel. Vlastně bych se do toho ani nepouštěl, je to ztráta času a já dělám zbytečné věci nerad.

Osvěžující báseň, četl jsem rád.

No, ono je to myšleno jinak. Před osmdesáti léty tu byl Hitler, před pětatřiceti komunisti a v Němedku se vyřvává o chalífátu. Mohlo by mě to být jedno, ale co tu bude za padesát let? Chalífát, Rus nebo Číňan?

Všem velice děkuji.

Děkuji všem.

Cryonic temple - Into the glorious battle

Brothers of metal - Yggdrasil

Děkuji všem-

Děkuji.

Ach, jo. Tak to tam máte zpátky a můžete o tom klidně hlasovat.

Četl jsem a souhlasím s tím, co je výše napsáno. A ilustrace jsou opravdu krásné a řekl bych, že se k haiku hodí.

Tak dobře, Stalin je pryč. A je to tak lepší.

Musíš přece vidět rozdíl v kvalitě textu. Každý z nás má jiné vzdělání, zkušenosti se psaním, jiné jazykové schopnosti a znalosti básnických technik. Ty jsi vysokoškolačka a já vyučený samouk. Tím samozřejmě nechci říct, že bych byl lepší s vyšším vzděláním a kvalitnější průpravou.

      Řekl jsem pouze, že tvoje sonety jsou kvalitnější. Jsou lidé, kteří by to nepřiznali za nic na světě, ale já to klidně udělat můžu, protože je to prostá pravda. A na lichotky nejsem.

Ještě jsem se musel vrátit. Je to tak renesanční, k nerozeznání od originálu. Jsi v té době, jsi tam, tam, kam já nikdy nedojdu. Mé pokusy jsou jen nápodoba, tvé texty autentické. Nezávidím, talent se závidět nedá. Tak to vidím. Hodně štěstí.

Já zas tobě smysl pro humor.

Před půlhodinkou jsem šel z práce okolo zdejšího Penny a dva bezdomovci se tam dívali na zápas v mobilu. A pak, že se máme špatně. 

Občas se taky nechávám inspirovat.

Jedním slovem, perfektní. Jak má mít potom člověk radost z vlastní  "tvorby"?

Klidně tady buď - díky

Evženie -ale vždyť já už dávno nikam nechodím.

Děkuji, taktedy. Je to asi divné a nemoderní, ale co už nadělám. Hlavně, aby v tom někdo neviděl něco, co tam není. Jako obvykle.

A vždyť jsem to tak měl a zase špatně přepsal. Dvakrát jsem to četl a chybu nenašel. Děkuji za kritiku i zájem.

Osvěžující. Děkuji.

a2a2a - ještě k tomu citovému nátlaku. Možná jsem byl pod vlivem nedávno čtených Nedokončených haiku Sumitaku Kenšina. To je obsahem hodně silná kniha a snad každé druhé haiku by se dalo označit jako citový nátlak. Já to tak necítím, pro mne je to zpověď.

Beyond the black - Songs of love and death

a2a2a -ještě abych vysvětlil č.28. Viděl jste někdy jak někteří mladí telefonují? Drží mobil jako krajíc chleba u mluví do něj. Přijde mi to směšné a haiku to asi není.

a2a2a - děkuji za důkladný rozbor. Já vím, že všechno haiku není. Dobře, že alespoň něco sítem propadlo. Nechci nikoho citově vydírat nebo jinak tlačit. Prostě se mi stalo, že jsem byl v nemocnici a jeden z pacientů na pokoji zemřel. To se tak stává, občas. Věnoval jste mi 45 minut času. Komu se to stane? Děkuji velice.

Janina6 - nepíšu na efekt se záměrem ohromit čtenáře. Vlhké oči jsou jen vyjádřením pohnutí, které jsem cítil, když mi to vnučka poprvé řekla. Nebylo to "děda" ale "děa", bylo jí 18 měsíců. To už si budu pamatovat napořád. 

I ostatním tipujícím děkuji i všem čtenářům.

Děkuji, Safiáne. Připomíná mi to parlament. Každá dobrá myšlenka zahyne v nekonečných debatách. Nikdy nelze vyhovět všem. Můj zájem i návrhy trvají dál. 

Podle toho co jsem si tady zatím přečetl, bylo by nejlepší udělat almanachy dva. Jeden pro prózu, druhý pro poezii. (To asi nebude možné ufinancovat)

Další problém vidím s díly bývalých a již nežijících autorů. Kdo získá souhlas se zveřejněním u obou těchto skupin a určí, které texty uveřejnit u skupiny druhé?

Ostatní zájemci by měli poskytnout texty podle vlastní úvahy a z nich by měl někdo povolaný vybrat právě tolik, kolik stran si kdo zaplatil, informovat, že je zájem o méně textů, a které to jsou, popřípadě poděkovat a sdělit, že není zájem.

Osobně jsem avizoval zájem o 4 strany a nabídnul texty i s tím, které preferuji. Budu-li odmítnut, jistě na Písmák nezanevřu a na mé podpoře projektu se nic nezmění. Co se týká obou výše naznačených variant, necítím se oprávněn se k tomu vyjadřovat a v podstatě mi je jedno, která z nich bude nakonec upřednostněna.

Rád bych se též zapojil. V případě, že některé z mých textů budou uznány za vhodné, mám zájem o 4 strany a 4 výtisky. 

Děkuji za názory.

Janina6 - datluji, kdybych tušil kolik neskrývané radosti ten překlep přinese, snad bych udělal i nějaký další.

Gora - původně bylo pruhované a možná bylo lepší. Na pravidle 5-7-5 bych asi netrval. Když to sedne i tak, je lepší to nelámat přes koleno. Možná by někdy stačily i řádky dva:

Konečně usnula -

couvám po špičkách

Zatím čilá -

vyhýbá se houpátku

nevím např. jak moc je ten druhý pokus srozumitelný někomu, kdo to nezažil. To by se pak muselo předělat. Toto by snad mělo být srozumitelné všem:

Jemným kartáčem

vyčesávám "kohouta" - 

vůně heřmánku

Všechno zatím v rozpracování. Děkuji za zájem.

Každý voják byl v minulosti dítětem a prožíval ty "obyčejné věci, které prožívají všechny děti světa stejně. Žádný diktátor nemá sebemenší právo brát matkám (a otcům) jejich děti a posílat je umírat ve jménu svého pošetilého snu a neukojeného velikášství.

Děkuji všem za přízeň a pochopení.

Na noc jsou lepší ty papírové ale jsou i dnes lidé, kteří se vrací k těm látkovým. Já žehlil už před 30 lety a pořád je to živé. Díky za tip.

Děkuji. Není nad vlastní zkušenost. Vlastně se tam prolíná dcera (1) s vnučkou (2,3,4).

Děkuji za názory a Můra73 za důkladnější rozbor.

Alenakar - na haikaře je ještě brzy

Gora - děkuji za zájem rád počkám

Norsko - to by bylo moc lehké

Za zájem děkuji všem čtenářům.

Děkuji. Narážka na romantickou legendu o smrti Li-Poa.

Najde se někdo a pomůže mi rozlišit ci je haiku a co ne a proč? Děkuji.

Přál bych si být občas hýčkán mlčením myšlenek. Je to dobré pro klidný spánek.

Nemůže být namísto - furt - např. vždy?

Jen malý dotaz. Nemá být na začátku druhé sloky  "Což človíček" , namísto pouhého co? 

Litarts - Je to těžké. Já moc nerozumím tomu, co píšete vy a vy zase nechápete mne. Smiřme se s tím tedy a buďme přáteli i přesto nebo se alespoň tolerujme. Víc k tomu nemám co říci.

K3 -  nezavrhuji současnost ani současnou, (moderní, chcete-li) tvorbu. Jen jí někdy nerozumím a proto ji nemohu hodnotit a ocenit, což je ovšem můj problém. 

Pro každého zamilovaného je jeho vyvolená tou nejkrásnější bytostí na světě. To je ovšem velmi subjektivní dojem a ostatní se mohou divit co na dotyčné vidí, když je kolem tolik hezčích žen. V tom spočívá kouzlo lásky. Navíc je tu ještě krása duše, její moc je nepřehlédnutelná. 

Hezký začátek sonetu, zřejmě. Jako vždy.

Nejsem básník, nikdy nebudu a kdybych byl, psát na zakázku bych nesvedl ani nechtěl. 

Nevím, co znamená psát současně. Vím, co se mi líbí a co ne, mnohému nerozumím ale to se ode mne dá očekávat. Starší poezie mě oslovuje víc, a myslím, že je pořád všem srozumitelná. I těm, kteří básně běžně nečtou. Proč ji tedy zatracovat. Snad zde na Písmáku může každý působit svobodně a tak jak umí. Nikoho nenutím, aby moji stránku navštěvoval.

Dobrý postřeh se stěnou. Snad má Alenakar proti ostatním jistou výhodu. Některá dlouhodobá omezení jsou velmi limitující a bez trvalé součinnosti téměř jistě nepřekročitelná.

Za upřímné projevy děkuji.

Těžko prodám něco co nevlastním.

Jestli tě to nějakým způsobem irituje tak to nečti. Já to dělám stejně a funguje to.

Kdo by jen tušil, že to bude tak inspirující. Musím ještě jednou všem poděkovat.

Děkuji všem, kterým to stálo za přečtení.

Děkuji.

Nevím, co mi to má vypovědět. Nevidím žádný smysl těch slov. Píše to nějaký program? Jestli ano, je nutné uvažovat o upgradu.

Petrarca, Alighieri, Ronsard, Vega, Camoes, Tasso a spousta dalších, kteří přišli po nich jsou úžasní. Já nejsem nic, moje rýmování je velice kostrbaté a chybí mi širší kulturní rozhled. Snad jen to srdce, jak už jsem několikrát psal, tam zřejmě je.

Děkuji ještě jednou všem.

Je to švanda. Jeden kolega mne bere autem do práce a já mu za tuto službu platím. Jeho manželka o tom samozřejmě neví, protože jinak by jí musel vše do koruny dát. To je láska. 

Asi před čtvrtstoletím se má bývalá žena podivila, že chci za zimní bundu dát patnáct stovek. To opravdu nevěděla, že tu starou už nosím šest let? Dodnes vidím jak stojí před skříní přeplněnou prádlem a téměř v panice mi říká: "Nemám co na sebe."

Jinak se mi zdá, že existují jiné, neverbální typy komunikace, ze kterých je možné vypozorovat, zda ten druhý miluje, či ne. Ženy jsou v tomto ohledu mnohem vnímavější, než my.

Děkuji. Mnoho dnešních žen, hlavně těch mladších, nevyžaduje po mužích ani tak sonety, či jiná láskyplná dílka, jako spíš docela obyčejné peníze. V nákupech kabelek, šatů, botiček či šperků se pro ně skrývá to největší kouzlo a romantika. Kde potom zůstává ono srdce? 

Tak jo, dobrou noc.

Mohlo by být - smáčí kůži? ...Prosím....

Děkuji. Mohlo by se říci, že to je reakce na to množství pohádek přes svátky ale není to tak. Nejlepší byl nakonec Princ Mamánek, jenže ten není určen dětem.

Nějak nechápu jaký má smysl mluvit jako muž v nicku F.M.R.C., potom se přejmenovat na  Tak trochu jiná a vzápětí na  Lili, tak trochu jiná a stavět se ženou a to vše na této jedné straně.

Jestli vám to dělá dobře, mně to už vůbec nevadí.

Alenakar - děkuji, je to takové, no, víc ode mne nelze čekat. 

Děkuji, to je neobvyklé.

Děkuji pěkně všem. O, protože rondeau.

Takže, podle toho co píšeš ve svém prvním příspěvku, se necítíš být umělcem. Jinak bys byl sebevědomý, sebestředný a zahleděný do vlastního díla, jak jsi sám napsal. To se mi ulevilo. Jsme na tom stejně. Děkuji za vysvětlení a hezké svátky.

No, já teda nikdy umělec nebudu, ale snad každý člověk s trochou rozumu a sebereflexe o tom co napíše pochybuje. Někdo řekl:  "Vím, že nic nevím." A tak si myslím, že člověk s trochou rozumu o sobě pochybuje, zatímco blbec svou hloupost neumí rozeznat a klidně si může namlouvat, že je chytrý.

Norsko - co se posledního řádku týká, viz Safián. Také znám ledajaká slova, ale opravdu nevím, proč bych si jimi měl špinit ústa. Nakonec asi největší chybou byl čas zveřejnění. V pozdním odpoledni je prý svět pro někoho růžovější.

jen mě napadlo, že by bylo logičtější - jako sen v lehkém polospánku - protože polospánek být hluboký nemůže.

Já to volné skoro nečtu a tak i na tuto stránku jsem zabrousil vlastě náhodou. A jsem rád. Jediné, co mě cvrnklo do nosu, je dvakrát blízko za sebou - z toho už jsem vyrostla. Ale jak už jsem výše podotkl, volnému verši nerozumím ( a vlastně ani žádnému jinému ) , a tak nevím, jestli to vadí nebo ne. 

momoi - když někoho znáte padesát let, vidíte ho jinýma očima. Pořád to bude ta s copánky, s dolíčky ve tvářích, usměvavá nebo věčně zamyšlená.

Děkuji mnohokrát všem.

momoi - odpověď v kritice E.B.

Až jednou už ta světla a tu kštici

opustí jejich zlato, jejich třpyt,

až střely očí, dnes tak bodající,

se času zdaří zlomit, otupit,

pak uvidíš mé rány dál jak živé

a můj žár - ne jak tvůj - dál prudce plát:

budu tvé krásné jméno jako dříve

s týmž nadšením vždy znovu opěvat.

A jako malíř, který umí schovat,

co zkazil čas, já budu ukazovat

v básních tvou krásu nedotčenou dál:

ať vidí svět, že otupení střely

nezcelí šrám a troud už rozhořelý

nezhasne s ohněm, od kterého vzplál.

Torquato Tasso

Jejda. Děkuji.

To chování Jedličky před kamerou bylo jiné, protože tam byl pod kontrolou.Se štábem a režisérem. Bylo dobře vidět co a jak dělá. Já ho znal před tím představením taky jen z televize a věřil jsem mu, že je hodný. Pak jsem ho zažil na vlastní oči a najednou zjistil, že ten člověk je zlý programově. Ty děti za ním šly s důvěrou s rozzářenýma očima jako neviňátka a on na ně byl sprostý a hnusně je zneužil.

Bylo mi šest nebo sedm let a viděl jsem to. Jistě to věděli i dospělí, jenže Jedlička měl zřejmě za sebou onu všemocnou stranu.

No právě. Je to možná  jen móda. Před lety šel v rádiu jakýsi disco hit a jeden kolega říká: "To ještě hrajou, vždyť je to čtyři měsíce starý? To je takový spotřební přístup. Když se mi něco líbí a je to kvalitní, neopustím to, nezměním názor, protože už se to nenosí a není v módě. Kvalitní umění bude kvalitní napořád. A je jedno jestli je autor fyzicky krásný nebo ne. Jestli si mladí myslí, že jen krásný člověk dělá dobré umění jsou hodně povrchní.

No, já jsem si kdysi viděl fotku Rupi Kaur a docela tu báseň chápu. Hlavně tu honbu za dokonalostí. Je to ale docela zbytečné.

Teď jsem si všimnul, že tam dole se mluví o strýčku Jedličkovi. Jako malý jsem byl na jeho vystoupení. Byl tam ještě Josef Pehr, ten byl hodný. Ale Jedlička byl zlý a děti ponižoval. Je to zločin, že se k nim takový člověk mohl dostat. Ony mu věřily a on se k nim choval hnusně. Kapal jim do srdcí jed. 

Je možné, že to zneužívání v té básni je jen na efekt? Že žádné nebylo?

Jsou jistě básnické sbírky, které stačí přečíst jen jednou. Budou tu Rupi Kaur a Atticus i za třicet, čtyřicet let?

Vánku, jenž tady tančíš kolem hravě

v zelených kšticích myrt a ve vavřínech,

jenž budíš něžné květy v lučních klínech

a sladce loupíš vůni poupat v trávě,

jestli tvé srdce někdy s někým cítí,

zanech už toho svého laškování

a zamiř křídly tam, kde moje paní

u Pádu kráčí po trávě a kvítí.

A zanes ve svém měkkém klíně v mžiku

tenhle proud vzdechů, výčitek a vzlyků

tam, kam už dřív šel celý proud mých dum.

A za ně jí pak tvoje ruka může

uzmout z rtů vůni, sladší nežli růže

a přinést ji mé touze za pokrm.

Tak, to je inspirace z pera Torquata Tassa  ze sbírky Lyrika v překladu Jana Vladislava. Zatím jsem nečetl nic s čím bych víc souzněl. Nevím jestli to od roku 1958 vyšlo, patrně ne, na stránkách pražské městské knihovny to je ke stažení zdarma, kdyby měl někdo zájem. Já ale myslím, že to všichni znáte.

Jsem romantik. Doufám, že to není trestné?

Děkuji za povšimnutí a hezká slova všem.

Za co by pak ten život stál, že?

To jsem nikdy nepochopil. Když mi pár obejdů řekne abych skočil z okna, tak skočím? V tom tu dnešní mládež nechápu. Rozhodně ti, kteří takto ostatní k tomu nabádají, by to sami nikdy neudělali. Jinak tu posedlost jakousi dokonalostí za každou cenu a honbu za mládím, tedy spíš mladistvým vzhledem, nechápu.Pořád je lepší důstojně zestárnout, než skončit jako Madonna nebo Donatella Versace.

Těžko říct, možná se toho nejde zbavit. Je to trauma z dětství a to není jen tak. O tom bych měl něco vědět. Snad po dlouhodobé terapii. Po vymytí mozku. To by pak ale možná byla jiný člověk, ne? 

Mám tak nějak stejný názor. Rupi Kaur fňuká, jak její otec musel léta pracovat, aby pak za ním mohla celá rodina přijet do Kanady. Jak moc zestárl a zešedly mu vlasy. No, nikde nelétají pečení holubi do úst a bílí musí pracovat stejně jako každý jiný. Celá rodina by mu měla líbat do smrti vděčností ruce a ne si stěžovat na to, jak strašně byl v Kanadě údajně vykořisťován. Jí dala Kanada univerzitní vzdělání, žije si myslím násobně lépe, než by se jí žilo v Indii pod vládou vlastních lidí a přesto asi žádný zvláštní vděk vůči svojí nové vlasti necítí.

Souznění.

Nezemřou.

Dokud na ně myslíme, nezemřou. 

Děkuji všem za zájem.

Zuzulinka - ta ironie platí pouze slovu zadarmo. Nikdy bych se neodvážil někomu radit od toho jsou tu jiní. 

Philogyny - však tady je odpoledne určitě ještě větší vedro. Já ale nejsem nikde organizován a tak si můžu psát co chci a jak chci. Už jsem podzim párkrát viděl.

Já vím. Vyjadřuji se často ironicky.

Moderní, přehlednější a lepší to není, zato barevnější. Jako aplikace v mobilu pro náctileté.Jednu výhodu tu ale vidím. Je to ZADARMO!!!

Děkuji.

Z vlastního života je to vždy nejlepší.

Nyní se už ovšem ve snech toulám úplně jinde.