Písmák Nebe rozjasnilo svou tvář
Nebe rozjasnilo svou tvář
a po dlouhých týdnech nadvlády
těžkých oblačných peřin,
objevily se načesané rolády
Kotě
Padá sníh, vločka za vločkou
dotýká se střech a bez výkřiku taje,
drápkaté stopy zůstávají za kočkou,
tvoříce malé chladnoucí jinotaje.
Podzimní bolístky
Mlha
se tlačí do údolí,
ouha,
ten podzim jaksi bolí.
Třeba
Třeba spolu městem chodit,
za ruce se přitom vodit,
třeba hledat slunce krásu
vkouzle večerního času,
Směju se
Směju se.
Proč mít svrasklé obočí.
Svět, ach ten se netočí
jen kvůli mému přesvědčení,
Šedobílá
Šedobílá.
Obklopuje mě, ba svírá.
A ze všeho kolem mne
vystupují jen obrysy -
Dětem
Na zámku prý kdysi žila
princeznička Růžomila,
že vyrostla do tenka,
říkali jí Růženka.
Kam?
Kam mizí radost
zprvních krůčků dítěte,
zprvních roků na světě,
zprvních dotyků žhavé lásky,
Ještě
Ještě pár úsvitů .
a vmilé drzosti
plničká zelené sytosti
vyplázne louka čerstvé jazýčky,
Hebká jsi
Hebká jsi
když měsíc zalil kraj stříbrem,
a tma přitom skryla nás křídlem.
Upovídané rty
Milostná
Stále mi vuších zvoní, cinká
třpytivá linka, milý smích,
voníš mi jako konvalinka,
bělejší nežli čerstvý sníh.
Mlha
Lázeň zmléka,
vníž jsem až po uši,
rozlila se do daleka
a člověk ani netuší,