Druhá mi připomíná, jak odchází. Třetí je prima, klásky i vrabčáci jsou život.

Romane, díky za zastavení, ale souhlasím jen s příběhem o perle a poli. Ta byla vstkutku jedinečná a  nenahraditelná, což se o žádném člověku říct nedá. Jen někteří stojí za to, abychom se na ně nevykašlali.

Moudrý člověk hledá v bibli pravdu, hlupák ji zavrhuje.

Je dost lidí, kteří s tímto rčením nesouhlasí, přitom většina z nich nikdy do ruky bibli nevzali. Možná se bojí poznat, že obsahuje myšlenky stojící za pozornost i v dnešním světě.

Já si myslím, že rtuť za to až tak nemůže. Spíš bych chytila pod krkem pány Celsia, Reomíra nebo Fahrenhaita, který maj ty stupně na svědomí. Maruško, ale Tvé představy se upírají správným směrem.

Mirku, na to mám jen jednu radu, co takhle orosený pulitr s pěnou? Ale díky.

Dobrý Law. A halíř s puncem? Kdo ví ještě dneska, co je halíř?

Natisíckrát stejná, ale pokaždé jiná, protože jinak to ani nejde.

Tentokrát nemám favorita, líbí se mi všechny nápady.

Aničko, jen s takovou partou lidí se dá vydržet 22 let. Občas se spíš divím, že to oni vydrželi se mnou. A vzpomínky je to největší bohatství, které člověk má. Někdy bolí, jindy přináší potěšení, ale vždy si z nich lze vzít nějaké ponaučení do dalšího života. Co se týká Luz, zasloužila si trochu ulehčit podmínky, aby mohla úspěšně dostuvat. Možná ani ne tak kvůli ní osobně, ale pro moře, protože v téhle potřeštěné holce získalo další opatrovnici, která zasvětila život jeho ochraně. A výjimečná určitě nejsem. Teprve, když se člověk začne motat mezi lidmi, pro něž není ochrana přírody jen prací, tak pozná kolik takových se snaží napravovat zlo, způsobené zbytkem populace. Jinak přeji, aby sis vnoučka užila. Ono to s těmi caparty není vždy jednoduché, jsou jako pytel blech, ale krásné určitě.

Kočkodánku, tak jsi dokázal shrnout do veršů i tuto závěrečnou část. Je to super a moc díky.

Maruško, rozloučení s Buckem bolele, ale jnak to nešlo. Nebylo možné ytrhnout tu dobrou dušičku ze známého prostředí a přesadit. Byl by nešťastný. Pravdu máš v tom, že je to vlastně úplně obyčejný život, který není ničím výjimečný. Liší se jen prostředím a jinými tvory, než na které jsme zvyklí ze souše.

Romane, pokud máš na mysli představování chování různých podmořkých potvor studentíkůma na Raratonga, tak to nikdo nenatáčel. A jinak nemám koho učit, kolegové ví stejně tolik, co já. Jediný rozdíje je, že je mohu v předstihu varovat před nebezpečím. A jak jsem již psala, sama nic netočím, pokud nejde o práci.

Letmé letní pohledy. Co všechno je možné zahlédnout v jediném okamžiku.

I ty maličkosti, co kdysi měly význam, někam mnohým zmizely.

Chudák kluk, boty koupené off-line, taková potupa.

Díky Bohu, že stále musíme jíst a nestačí nám spolknout nějaký prášek, vždyť o jaké potěšení bychom přišli.

Maruško, také takové věci nedělám ráda, ale on na to naštěstí brzy zapomněl, nemají dlouhou paměť.

Romane, nevím konkrétně, ze které části ti je nevolno - ze žraloka, murény nebo KKK? Jinak mi dej pokoj s nějakým videem (podrobně jsem Ti odpověděla u části IX) a celosvětovou dírou. Mně naskakují pupínky už při představě, že bych někde musela odpovídat na připitomnělé otázky novinářů nebo stát v přednáškovém sále před neomylnými vědátory a studentíky, které zajímá všechno jiné, jen ne podstatné věci. Měla jsem už nabídky na přednáškové turné. Na firmě mají zakázáno dávat na mě spojení a na lodi mě kolegové zapírají. Neumím mluvit s lidmi, a také to nechci.

Kočkodánku, opět super shrnutý obsah. Díky moc a ukládám.

Mirku, je to čest pro mě i Evu.

Romane, tady to snad prozradit mohu. Nepředpokládám, že by někdo uprostřed Evropy spustil humbuk kvůli chňapalovi viděnému na druhé půlce zeměkoule u nějakého atolu, a to ještě před 13 roky. Kdo také opravdu ví, kde leží třeba Rarotonga? Tak jsem si to riskla prásknout.

Mirku, na Tulákovu píseň si pamatuji, moc se Ti povedla.

Romane, já žádná svá videa nemám. Ono je to ve firmě hodně přísné a za porušení pravidel je vyhazov. Veškerá dokumentace týkající se práce je majetkem zákazníka a my ji nesmíme nikde o své vůli zveřejnit. V praxi to funguje tak, že si klient často přebírá dokumentaci hned po ukončení akce a veškeré naše záznamy se mažou. Co zůstává až do návratu je ztaženo na disky a celníci v Marseille kontrolují vymazání lodního serveru. Práce pro různé vědecké instituty, IUCN nebo složky OSN končí v téměř sto procentech v trezorech a trvá často léta nebo i desetiletí než jsou uvolněny pro veřejnost. Naše práce je dost drahá, tak si výsledky chrání. xxx Jediné, kde nás můžeš zahlédnout jsou publikované dokumenty natáčené ve spolupráci s Mission Blue, National Geographic, Time Magazin, Publishing Extra nebo dalšími podmořskými blázny, jako je v povídce zmiňovaná Nan Hauser nebo legendární Sylvia Earle. Tam to funguje tak, že si nás objednají na doprovod a my jim předáme natočený materiál včetně autorských práv (kde je podle zákona nepřevoditelnost autorského práva?), který si sestříhají a upraví před zveřejněním podle své potřeby. Ale kdy a kde jsou potom záběry zveřejňovány jde již mimo nás. xxx Potom jsou tu ještě dokumenty natočené mimo objednávky. Prostě náhodná setkání, které nabídne moře a je škoda takovou příležitost nevyužít. Nejsme příspěvková organizace, kterou někdo platí bez ohledu na výsledek. Jsme žoldáci moře pracující za peníze. Proto takovou dokumentaci nabídneme pod rukou tomu, kdo dá nejvíc, a firma nám tento přivýdělek toleruje, i když jsme placeni dobře, pokud jí vyděláme dost. Podmínky jsou stejné jako v předcházejících případech - skončí v trezoru nebo někdy je uveřejní jako kuriozitu. xxx Takže, pokud sleduješ některé přírodopisné pořady z moře, mohou tam být naše záběry nebo třeba je vidět i potápěč a může to být někdo z naší posádky. Víc Ti k tomu napsat asi nemohu.

Maruško, čím dál víc informací si necháváme pro sebe a nezveřejňujeme je. Občas něco zamlčíme dokonce i zákazníkovi. Není to správné, ale často jde o jedinou možnou cestu, jak některému druhu prodloužit možnost další existenci.

Je fakt, že stylisticky by dílo zasloužilo trochu poupravit, ale jinak dobrý, fakt dobrý. Kromě vtipné pointy je mi obsah blízký i vztahem k milým zvířátkům. Je jedno, o jakého tvora jde, každý má právo na existenci, i když nám nemusí být sympatický. A proč ne třeba cockroach, když je vlhko a teplo?

Jamardi, je to tak, že lidé ničí kam šlápnou. Někdy z lenosti nebo pohodlnosti, jindy z nějakého pochybného pocity radosti a nebo prostě jen z neznalosti. 

Kočkodánku, jak bych mohla přijímat Tvé veršované komentáře ve vzteku? Právě naopak, přijímám je s radostí a láskou ke krásně poskládaným písmenkům do slov a slov do veršíků. Také děkuji za trpělivost, že ses dokázal prokousat až sem, aniž Tě to nějak poznamenalo (alespoň doufám), to bych si neodpustila. Povedené a výstižné verše opět přikládám k tomuto pokračování. 

Mirku, docela si vzpomínám na první reakce, je to už dávno, nebo mi to tak alespoň připadá. Jsem ráda, že jsi zůstal mým věrným čtenářem i po těch létech.

Mirku, teta Eva kdysi napsala, že domov nemusí mít stěny a strop, ale je to náruč milujícího člověka. Každý to má podle sebe nastaveno trochu jinak.

Evžo, tak to je. Jsou povolání, kde musí láska být mnohdy silnější i než rozumný úsudek. Jinak nemá cenu ho dělat.

Ireno, díky. Občas člověk zažije něco, co chvíli v sobě dusí, ale nakonec to stejně musí ven. To je i tento případ.

Ireno, díky za návrat.

Miska chladné vody, rozdíl mezi životem a smrtí. Kolik nebohých tvorů se jí v pekelné výhni nedočká?

Maruško, je to sice oceán jako pro jiné země, ale domovem je také loď, kde se ukládám ke spánku.

Evžo, myslím, že jsi to vystihla přesně. Bez lásky k moři a těm drobečkům v něm tahle práce dělat nejde.

Evžo, díky, ale je to všechno o odhadu a trošce zkušeností. Nic moc k obdivování.

Duchařský orázek nemá chybu.

A na fotky koukám jako rodilá pražanda s povzdechem, dlouho, moc dlouho jsem tam už nebyla.

Romane, podle všeho byla pořádná.

Maruško, pokud má člověk před sebou nějaký úkol, je lepší o ničem moc nepřemýšlet a vrhnout se do toho. Vypadá sice přitom trochu jako cvok, ale co na tom.

Jamardi, dopadnout to špatně, už byste o tom nečetli. Ale jo, bylo to trochu divoké, ono co také čekat od dlouhoploutvákové madam.

Rozumím Ti, znám dny, kdy by rtuť nejraději opustila trubičku teploměru, kam ji kdosi uvěznil a na střeše můstku lze smažit vajíčka nebo palačinky. Ke všemu vzduch nerozčeří jediný závan větru a klimoška si vzala volno. Mám štěstí, protože všude koem je spousta vody, kde s hloubkou klesá teplota, ráj na zemi. 

Rozumím Ti, a lituji v takových dnech všechny suchozemce, odkázané jen na stíny hlubokého lesa, ale díky i za ně.

Maruško, hodně lidí by se divilo, jaký pořádek pod hladinou panuje mezi tvory, u nichž by to nepředpokládali.

Výborné a výstižné. Dostal mě pták, co hlásí zpoždění.

Aničko, je nádherný a může člověku učarovat, ale jako každá jiná krása i tento svět dokáže ublížit, vzít život. Proto je lepší, aby se mu vyhnuli ti, kdo z něho mají již předem obavu.

Chlazení čtvernožců hrníčkovou metodou může být docela zajímavé, pokud by bylo zvenku. Je tu jen jeden problém, aby obsah nezteplal dřív, než se všechna voda vycmrndá. No a teplá a studená? Že by pokus - omyl?

Kočkodánku, vítám Tě mezi námi a doufám, že sis pobyt mezi svými užil (aspoň tak jsem to pochopila z Tvých slov, že se vracíš z vlasti). Také děkuji, že jsi ochotný číst od začátku, ale je v tom malý háček. Povídka Rarotonga, u které jsme se právě sešli, je volným pokračování předchozí (poměrně krátké) povídky Palau. Možná některé části nebudou proto dávat smysl. Samozřejmě komentuj až usoudíš, že Ti to dává smysl. A ještě jednou děkuji.

Aničko, Luz je správná holka, která umí jít za svým. Nebojí se jít do akce, i když je nebezpečná. 

Evžo, děkuji za ocenění, moc těší.

Aničko, on to zase takový výkon není, stačí mít trochu odvahy a zkusit to.

Evžo, máš pravdu, velký pes, velká dušička. Pokud jsou opuštěni, jsou vděčni za každou pozornost, pohlazení i dobré slovo.

Maruško, dopadlo to dobře, ale napsaly bych, že zatím. Příště zjistíme, že může být i docela legrace, tedy pro někoho.

Mirku, znám léčivé účinky některých rostlin tropické džungle díky kolegovi z posádky Pierru Lemonieovi a kahunovi Tunuiemu na ostrově Mbengga a umím je používat, to je pravda. Že vnímám pocity zvířat a odhadnu jejich zdravotní stav, je také pravda. V čem se již mýlíš, že se s nimi umím domluvit. O epilepsii Nan jsem se dozvěděla náhodou, to s mými schopnostmi nemá nic společného. Myslím, že Buck přišel za Nan především proto, že vycítil její lásku ke zvířatům. Jestli byla nemoc dalším důvodem, to netuším.

Že vás pejsek vesele zdraví je pochopitelné, protože se k němu chováte hezky nejen na venek, ale i uvnitř. Jsem přesvědčená, že opravdu zlí psi sami od sebe neexistují. K tomu je vychovají zas jen lidé. Vždyť i vlk přijme člověka, když z něho vycítí sounáležitost a neublíží mu. 

Mirku, však si toho cením.

Mirku, len aby.

Maruško, v obou případech to tak je.  Buck to neměl lehké a je vidět, že trocha dobré vůle ze strany člověka dokáže udělat i tomu zvířeti ohromnou radost a on za to dá najevo svůj vděk.

Evžo, tak jsem ráda, že víš o čem píši. Mají ty mozkovny zřejmě nacpané spoustou tuze těžkých myšlenek.

Maruško, moc hezky vykreslené obrázky vzpomínek do slov. Potok umí všechno stejně, jako později řeka, jen je ještě častěji dovádivým děckem.

Maruško, nějak tak to bylo, přerostlý pes a nedorostlá ženská. Hodili se k sobě.

Mirku, díky za věrnost.

Mirku, samozřejmě, vždyť to kytovci taky.

Četla jsem všechno možné, ale podle jakého eposu přilétl Měsíc z vesmíru,  to fakt nevím. Jedině snad, že by něco bylo v eposu o Gilgamešovi. Jinak měsíční meditace nemá chybu a naprosto chápu obavy ze ztráty kapesnéno, popřípadě i důchodu a mezd zaměstnanců a vůbec všeho, co je vázáno na existence měsíce, co dostal jméno od Měsíce. 

Ta být ifluencerkou, hm, jestli takhle uvažuje většina mladých, to se klidně může příroda zase uklidnit, protože se lidstvo zničí rychleji samo.

Se Stromboli jsi to tentokrát trefil přesně. Holka si právě dopřává trochu upouštění nejen páry, ale i toho tekutého, v němž se nedá plavat. Tedy dá, ale jen okamžik. Kdysi jsem jí viděla při pořádné explozi a to je fakt dílo. I ten turistický salám by se tam dal docela dobře opékat najednou s celým turistou. 

Tak projev osobnosti, to Ti Romane děkuji. Vždycky jsem si myslela, že se nakonec jako ztřeštěnost projeví to, co jsem od samého začátku považovala za dobrý nápad. A on to je projev osobnosti. Tak to mě čekají v životě ještě asi pěkné věci. 

Aničko, s takovým drobečkem se člověk se cítí vždy dobře, i když v tomto případě potřeboval úplně stejný pocit sounáležitosti. Byl to věrný společník a o jeho osudu bude ještě něco řečeno.

Hm, tak v takovém případě bych asi měla být zvědavá, co mi ten osud ještě naplánoval, protože každou myslitelnou ztřeštěnost jsem už snad vyvedla.

Maruško, jak se ukázalo, tehdy byla pro budoucnost Prcka Rarotonga opravdu dobrá volba. 

Aničko, ono asi není ani tak důležité se pozvolna vyrovnávat s bolestí, jako mít vedle sebe člověka, který dokáže napravit hlavu, a to Nan uměla skvěle. A psík? Není nad to najít spřízněnou dušičku. 

Umbratico, napsala jsi, že člověk dostává od osudu navídku na nápravu, a tady je to, co mám na mysli zase já. Právo volby, rozhodnutí člověka, jakou cestou půjde. Takže člověk, nikoliv osud rozhodne o cestě.

Romane, máme podle všeho na mysli totéž, jen každý z nás používá jiné formulace. Píšeš - "vysokou pravděpodobností se na tvorbě svého osudu (alespoň tedy my zde zatím, zrozenci ve středu Evropy...:)  významně podílíme  sami...". Takže my rozhodujeme o svých krocích. S tím já přece souhlasím. 

Romane, na odkaz a diskuzi jsem mrkla. S tím osudem je to hodně problametické, podle mého nic takového neexistuje. Samozřejmě na něj lze svést všechny nezdary (protože zdary jsou jen naše zásuha), ale to je možné svádět i na Boha, Allaha, Manitua, Ďábla, šamanské, kahunské a čarodějnické čáry,... Tak, co je osud? Nic, všechno je naše rozhodnutí a jestli jde o veliký nebo malý úkol, velikou blbost nebo ojedinělý záchvat inteligence není nikým dáno ani předurčeno. I kdyby nějaká výše uvedená entita totiž řídila a předurčovala, co se má stát musela by být nepředstavitelně inteligentní. V takovém případě by podle výsledků dávno sama sebe musela dát do svěrací kazajky a zalít se do kvádru několika kubíků betonu. 

To však nic nemění na tom, že komiks se Ti vydařil, protože tak to často chodí a nemusí  být nutně v rozporu s mým původním komentářem.

Ke komiksu bych měla jednu připomínku - na to, aby byl člověk blbej, nemusí být vůbec mladej ani starej - je to pravda, stačí se rozhlédnout.

Myslím, že s tím může souviset i druhý obrázek. Je bezpodmínečně nutné, aby ti v placatém, tedy dvourozměrném světě byli nutně o něco ošizeni a nešťastnější? Uvedu malý příklad, i když s placatostí nemá nic společného. Myslí si někdo, že třeba indiánům v zapomenuté vesnici uprostřed pralesa někde v Amazónii, přinesl náš svět se všemi vymoženostmi pochybné civilizace, který považujeme za ten "opravdovější" opravdu štěstí?

Evžo, teď jsi mne rozesmála, to porovnní je dokonalé.

Evžo, věř mi, že jsou vzpomínky, které čas nikdy nevyléčí, možná utlumí, ale nikdy nezmizí.

Evžo, výsledek bude problematický, jako v těchto případech vždy.

Evžo, kdysi jsem zabila. Bylo to z pomsty za smrt jiného člověka. Zůstalo to ve mně do dneška, jako pomsta za ty žraloky. Stejně intenzivně a stejně zbytečně. Pomsta nic neřeší, pokud řeší jenom část problému, jen na chvíli dá pocit zadostiučinění.

Evžo, je to hlavně kšeft a to výnosný, co na tom, že pomalu likviduje jiný živočišný druh.

Romane, jestli vydržíš a zajímají tě i popisy kolem zvířátek, tak jich bude víc. A také pár perliček od jiných lidí.

Romane, bylo to smutné a bolavé. Za těch 22 let na moři jsem toho viděla již hodně a člověk trochu otupí, ale jsou vzpomínky, pro kterné ani není potřeba otevírat deníček. Nezmizí nikdy.

Aničko, tentokrát žádné bláznivé akce, jen trochu. Spíš zážitky k pobavení, seznámení s živočichy, o kterých se toho možná moc neví a také stesk nad špatným rozhodnutím.

Lili, snažím se. Díky.

Mlčeti (zlato) je jistě záslužnou činností, protože přináší ticho (diamanty) do srdcí.

Aru, opět Tvůj nezaměnitelný styl, který vždy pobaví. Již chyběl jen někdo pilně strašící z rodu Hrůzínů, kdo nakonec všechny spolkne, ale to si lze při troše fantazie domyslet. Díky na pobavení po ránu.

Aničko, když je člověk mladý, neměl by zmalomyslnět a utéct, i když vidí kolem sebe tolik špatnosti, protože hrůzy potká v životě ještě dost.  Ale ono tomu asi někdy zabránit nejde, a potom se rozhodne za vším zabouchnout dveře. 

Maruško, život mě naučil za sebou pálit mosty. Myslím ty v duši. Již dávno jsem přestala vzpomínat na krásná místa, kde jsem zažila něco hezkého. Při mém řemesle nikdy nevím, jestli se tam ještě nebudu muset vrátit a většinou jsem zklamaná z toho, co vidím. Dneska již vím, že žádné svlečení z kůže nepomůže, minulost mě stejně dožene a to v té nejbolavější podobě. Však uvidíš, zítra začnu kládat další povídku, která je vlastně pokračováním.

A jéjej, to je čičin. A souhlasím, že pravý stav věcí mnohem lépe vystihne onen opravený název.

Nikdy nenechávám ohlodávat sebe a to včetně svého svědomí.

Zase dobrý.

Maruško, je to s podivem, protože většina plánů vymyšlených ve vzteku nedopadne, ale kapitán je zřejmě výjimka, nebo má velkou kliku. Jemu to vychází. A zítra bude možná dost překvapující vyvrcholení.

Toot, děkuji za ohodnocení snahy posádky, i když v tom množství svinstva, co na moři panuje to je jen takové plácnutí do vody. Závěrečná pětka bude zítra.

Romane, nechci se rouhat, ale říkají mi často čarodějnice, protože si mimo jiné s mořem povídám a někdy i poslechne, když ho o něco požádám.

Maruško, občas rupne v hlavě každému, kapitána nevyjímaje. Potom bývá hodně zle.

Štírko, každý den se posuneme o pár informací v dalším pokračování, ale není třeba panikařit, toto je krátká povídka.

Toot, možná jo.

Být správcem narůstajícícho jakéhokoliv dluhu, tak tím bych se moc nechlubila. V takovém případě bývá totiž první podezřelým ze zpronevěry právě správce. A většinou oprávněně. 

Co se týká obrázků, tak pokud se hlasuje, zdvihám ruku pro hledání cumlu. Je to boží obrázek.

Aničko, v té chvíli je nejhorší ten pocit bezmocnosti. Zlost a lítost a touha zabít toho, kdo to udělal.

proto všude kolem

kráčí vůl za volem

Každou noc lov na mola a vždycky sedum kulí? No potěš, to je spotřeba kvůli blbý mušce, úplně jako tenkrát v tom Sarajevu.

Zcela výjimečně mi došlo, že pál'ava nebude Pálava. Na druhou stranu je nutno Benetkovi přiznat výraznou polehčující okolnost, protože jak pál'ava, tak i Pálava mají své nezaměnitelné "čaro", jak by mohl napsat básník (ted ne já). 

Maruško, mapsala jsi to moc hezky a citlivě, jak odstraníš Sluníčko z oblohy. Třeba to ani bolet nebude, ale přece jen? Nebude tu trochu tma? - Nic ve zlém, jen mám dneska nějak rozmarnou náladu, a to vždycky plácám blbosti.

Benetko, díky za připomenutí krásného koutu jižní Moravy. Nebyla jsem tam už asi čtvrt století a přrs všechno úsilí si ani nedokážu vybavit chuť vína, které jsme tam ochutnávali.

Maruško, když uvidíš něco takového, pochopíš, proč některé lidi považuji za netvory. Však uvidíš v pokračování. 

stana.lebloch, je to vypravování o tom, co dokáží lidé páchat na přírodě. Je na pokračování, tak popis toho, co bylo za útesem bude příště.

Žasnu, co všechno tech chudák Ferda musel.

Aru, můžeš mě nasměrovat? A vezmi v potaz moje možnosti něco shánět.

Aru, s tou nesklonností "Aru" mám trochu problém. Ve většině pádů to na mne působí jako uvažování o něčem neživém, předmětu a ne člověku.

Aničko, přesně tohle jsou chvíle, kdy má člověk chuť se vším praštit. Je to jako bojovat s přerostlou amébou, kterou nelze zabít.

Tak to bychom měli: 

• děti jsou opravdu čím dál divnější, vždyť červy jsou docela dobří, a po některých se docela dobře i běhá (tedy alespoň jedním směrem - osobní zkušenost).
• na Arua to už prasklo, no, kdo by to do něho řekl
• na zadek lze sáhnout, ale lepit se - no fuj
• slibovat se dá cokoliv a je to jedno, stejně nikdo ničemu a nikomu nevěří

Romane, chtěla bych mít tu víru v draka, ale nějak mi čím dál víc uniká.

Vím, co myslíš, Romane, otázka však zní, jestli to vůbec stihneme. V lokálním konfliktu ještě lze uhlídat, jaké zbraně jsou použity, když se to vymkne kontrole, tak přijde neodvratný konec. I když ono je to asi jedno, protože příroda již účet píše.

Aru, kéž bych to tak také mohla vidět, ale už nevěřím v budoucnost.

Aničko, děkuji za přivítání. 

Člověk je bohužel většinou zlem pro přírodu a ostatní tvory, s nimiž sdílí naši planetu.

Maruško, tenhle příběh bude hodně smutný, nepomůže mu ani ten jediný dobrý počin.

Evžo, tentokrát se snad není ani na co těšit.

Již zhaslo nám všem, jen nám to ještě nedochází.

Aru, ahoj. Jeden člověk dokáže hodně, když chce, a pokud je jich víc, tak se dějou věci. Však uvidíš, když vydržíš.

Vystihla jsi to hezky. Ale každá bouře jednou přejde, je jen otázka, zda zůstane u leknutí z úderu blesku, nebo bude následovat dlouhý a únavný úklid. 

Jamardi, život mě naučil, že na velikosti zas tak nezáleží (to nemluvím o sobě, tak moc se zas nevytahuju), ale na odhodlání a troše střelenosti. Víš proč má ta nebohá holka spravedlnost roztažené paže, v kterých drží na jedné straně váhy jako připomínku spravedlnosti a v druhé meč představující zákon? Aby bylo vidět, jak daleko k sobě zákon a spravedlnost mají. Já a kolegové preferujeme spravedlnost.

Ireno, děkuji za přivítání a jsem ráda, že s Prckovým názorem souhlasíš. Je třeba jít za správnou věcí bez ohledu na následky.

Já vojáky nemám a nikdy jsem neměla ráda mimo jiné i proto, že jsou nenažraný. Jsou jako ženská, je jedno jak velkej rozpočet budou mít, kolik peněz do nich daňový poplatníci nacpou, vždycky to bude málo. A kdyby dostali hodně a k tomu ještě větší moc, věřím, že by i z brány Škodovky ty kanóny zas vyjížděly.