Veršovaný tok
Údolí stínů,úbočí hor,prevence splínu,půvabu vzor. Potůček bublavý,laskajíc trávu,plyne si v dálavyv údolním splavu. Posouvá kamínky,skále však uhne,zurčínek malinkýco v zimě tuhne. Tu pádí tryskem,tu líně víří.
Páteční slzy z titulků
Krvavá Minská neutralita.
Vtip nebo absurdní realita…
A smolná třináctka pro Ostrov Zmijí.
rozum a lidskost totálně míjí…
Jak to mělo být?
Když svět nám dělá naschvály,když z čtverců dělá ovály,když máme pocit špatné karty,cíle v dáli - pro zlé starty,kratší konec nelze vzít. Když vše hraje proti nám,když sám sebe proklínám,když se bojím nových věcí(vždyť mohou být špatné přeci),ze strachu si tvořím štít. Když osekám vlastní štěstí,když přestanu vnitřně kvésti,neb okolí květy sklízí,když jsou pro mě všichni cizí,přestanu i vnitřně chtít. Až pochopím, že jen ve mněsídlí to, co venku štve mě,až z nezdarů budou rady,až budu jen teď a tady,ne víc, ne míň - jenom žít.
Strach dnešní doby
Bojím se žít v přítomnosti. Tolik lží pro jednu pýchu,tolik dílčích pitomostíústících v strach usnout v tichu.