Já míchám zajímavé koktejly, akorát je ne každý ocení.:-)) Děkuji Ti Radovane, vyčaroval jsi první letošní úsměv na mé tváři. Hodně zdraví, klidu, štěstí a pohody v roce 2024.:-)

Jak řekl policista Degrez Angelice de Peyrac: Vždy, když budete přehrabovat popel minulosti, budete mít chuť zemřít. " Rozumíš? Ano, některé rány jsou tak hluboké, že jediná šance je uzdravit, je zapomenout. Nechat čas, aby popel minulosti úplně rozfoukal. Hele, Ty máš aspoň Vzpomínku a určitě i další příjemné vzpomínky na společné chvíle před vznikem traumatu. Někdo nemá ani to, takže pokud budeš chtít, můžeš být i šťastná, protože už víš, jak štěstí vypadá. Tož si dovolím radu zdarma: Otoč hlavu, ať Ti popel nefouká do očí, a nech čas to zahojit. Klidný a pohodový rok 2024 i všechny další, hodně zdraví, štěstí, lásky a pohody. :-))

Tak ať je těch slunečných dnů a úsměvů co nejvíc, zasloužilej dědečku.:-)) Hodně zdraví a pohody celému klanu.

:-)) galantní a majetnický :-))

Blahopřeji k velmi povedenému dílku, má to grády, je v tom všechno. Pokud je to podle skutečnosti, zajímalo by mě, zda jsi donesl mléko Paní hřbitova.

Zvýšení vnímavosti a citlivosti bývá známkou hledání. Držím palečky, ať najdeš, něžná dušičko.

Hezké.

Slova hoří.

A lidi sebou mlátěj o chodník. Teda jen někteří, jako třeba já. Výron v levém koleni. Báječný začátek zimy. Doufám, že už mám vybráno, protože marodění nepřichází v úvahu. Už jen rozchodit tohle bude  zážitek. Jak může kapka krve v kloubu tak bolet? Budu si muset sehnat nějakou čarodějku na přičarování fyzické šikovnosti.

Setři slzu,

zjasni líce, 

i já jsem tu -

do trojice.

V černé díře zdokonalovala svou bledost Bohyně. Po vyrušení se šla podívat, co se to děje, a okomentovala to: Tam, kde vládne láska, závist je ztracená...

Poděkování majiteli a správcům Písmáku a vlastně všem, co tu jsou. Děkuji, že mi Vaše ochota a činnost umožnily strávit zde krásné chvíle. Písmák mi připadal jako krásný živoucí skanzen, vzdorující vizi z  knihy Zpěv drozda spisovatele Waltera Tevise. Loučím se, budu na Vás vzpomínat jen v dobrém. Dílka mazat nebudu, nechám je tady ... asi jsem se nezbavila nechuti uklízet si po sobě svoje výtvory ze stavebnic, bourat postavené hrady a bábovičky při odchodu ze školky. Mějte se tu jak kdo chcete. Pa

Ahojky! Bubulína už je pryč a já se jdu taky rozloučit. Ty tu prý zůstáváš až do konce. Tak pápá a opatruj se, a kdyby něco, napiš (aninkadrobeckova@centrum.cz).

https://www.youtube.com/watch?v=CV0b8FwnB00

Děkuji všem za jejich kritiky.

Pan premér může jásat a slavit. Příklon k západním hodnotám už je tak výrazný, že se ve čtyřech volebních okrscích udál americký zázrak. Sečtených hlasů je v nich více než přišlo voličů. V Americe tento rozpor řeší tak, že se ubere počet hlasů všem kandidátům rovnoměrně alias vlk se nažere a koza zůstane celá. Přiznaných antivaxerů je v téhle republice patnáct procent, takže se lze domnívat, že počet lidí, kteří tento zázrak považují za naprostou sviňárnu bude stejný, tudíž si s tím vláda hlavu lámat nemusí.

Navrhuji oprostit se od tohohle brblání u píva a přestat přispívat na diskuze tj.nic dalšího nehledat. Internet se mění v kapradur, co se dával chudině, aby jim nevadilo, že jsou na tom tak blbě. A taky smrdí úplně stejně.

Myslím, že jsi to špatně pochopila, Bubu. Petr Pavel jezdí do Pentagonu. To jsou právě ty západní hodnoty = přesvědčení, že tak malý národ jako Češi-Moravané-Slezané je dobrý leda tak na spotřebu jejich výrobků či zbytků a jako kanónenfutr do jejich válek, ať šlo o Rakousko-Uhersko, Varšavskou smlouvu nebo NATO.

Děkuji za kritiku K3.

I když budu volit jednoho z nich, dokáži se smířit s vítězstvím kteréhokoli z těchto dvou. Generál umí mluvit čistě česky a miliardář chápe, že pro obchod je lepší mír. A každej kdo nezávidí, uznává, že bez Babiše by už české zemědělství téměř zaniklo, i když ty jeho kapitalistické metody jsou někdy nezohledné. Ale to je prostě kapitalismus, zákon silnějšího.

Koukám, že to bylo všude stejný. Vánoce jsou svátky klidu a míru. Ty letošní se nesly ve znamení upřímnosti. Ještěže jsou jen jednou za rok. Hele, mně bylo (uznávám že velmi ohleduplně) sděleno, že mám jen odpovídat na dotazy a jinak být zticha, protože když něco (vlastní názor) plácnu, tak je to atomovka. Zahlásit ... spusťte mě do studny... nemůžu, protože nejsem Fanragiro. Jsem Vodnářka. Moje svoboda je na prvním místě, a samozřejmě tam, kde začíná svoboda jiných, mám svoje hranice. Když nebudu nic říkat, ostatní nebudou tušit, kde ty hranice mám a budou si nabíjet hubu furt dokola. Ale je-li to jejich výslovné přání, vyslovené v kouzelný čas vánoční, proč jim nevyhovět. Skauti taky maj toho svého bobříka mlčení. Když chtí žít ve svých iluzích, proč jim je brát. Ovšem jak už jsem řekla - pokud se jejich žití v iluzi dotkne hranic mé svobody, je to na úrovni srážky hmoty a antihmoty. To není o tom, že bych neměla či nechtěla žádné vztahy, to ne, ale musí to být vztahy výhradně dobrovolné - jakákoliv manipulace spouští řetězovou reakci, a ty jsou někdy kontrolované a někdy spontánní, takže to jako atomovka vypadat může, to uznávám. Nejvýraznější reakce spouští citové vydírání. Jak vůbec může kohokoliv napadnout citově vydírat Vodnáře? To fakt musí být trotl na úrovni člověka, co si myslí, že si skočí do prérie chytit do lasa mustanga, nasadí mu sedlo a uzdu a on ho bude na slovo poslouchat. Greenhorn.

Clarkeova Odysea dostala první ránu do vazu v roce 1970 a druhou tzv. dorážku v únoru 1995, takže jeho vize se nenaplní.

Ano, život je o síle, ale taky o zneužívání moci a postavení, citovém vydírání a vědomém ubližování. Jsem bezmocným divákem neskutečné neprofesionality sester u jednoho z místních gynekologů. Jistě, jako sestry neskládaly přísahu "Primum non nocere.", ale jejich šéf, lékař ji skládal, a pokud trpí manipulativní chování a citové vydírání svých podřízených, je vinen a nemá ve zdravotnictví co pohledávat. Bohužel, těhule si nechávají hodně věcí líbit, protože manipulativní hlášky: Vždyť to děláte pro miminko anebo to musíte pro miminko vydržet., jim brání vidět realitu, kdy nestranný pozorovatel jasně vidí, že vůbec nejde o miminko, ale o to, aby si doktoři nahrabali pár stovek od pojišťovny za zbytečné výkony a vyšetření, na které navíc posílají pacientky sestry nikoli lékař. Sestry si přivlastňují pravomoce, které ze zákona nemají. Těhotné jsou vědomě sestrami stresovány, přestože se všechny porodní báby alias ženské sestry učily, že těhotná potřebuje být především v klidu a pohodě, protože stresový adrenalin plod poškozuje, obzvlášť pokud je to dlouhodobá situace, což při dnešní praxi, kdy se těhotné hlásí už v pátém či šestém týdnu, a fyziologické těhotenství trvá týdnů čtyřicet, dlouhodobá situace skutečně je. Radu, že má těhotná přejít k jinému lékaři, lze použít, pokud má těhotná auto nebo bydlí ve velkém městě, kde je z čeho vybírat. Fakt je to hnus, velebnosti, kam až české zdravotnictví kleslo.

Do ráje je cesta dlouhá,

přesto ji zná každý trouba.

Kdekdo po ní pospíchá,

lopotí se, naříká:

Všechna tahle těžká práce

decimuje generace

budoucí i minulé.

Je to velmi ponuré.

Dneska ráno se mi před probuzením zdálo, že jsem u porodu nějaké asi asijské ženy (nepamatuji si, že bych ji viděla, ale nevím proč mám dojem, že to byla vietnamka nebo podobná národnost - pro nás jsou stejně obtížně rozeznatelní jako my pro ně). Narodil se chlapec a holčička - dvojčata. Královský dar. Na chvíli mi obě děti dali podržet do náruče. Byli spokojené, a asi unavené, protože spaly. potom jsem vyšla ven a viděla jsem dům zvenčí. Byla to nízká chalupa s takovou hodně tlustou střechou ze sena. Překvapilo mě to a zároveň nepřekvapilo. Řekla bych, že nepřekvapilo tím, že to snad byla moje chalupa, a zároveň překvapilo tím, že kde to vlastně jsem, když já vlastně žádnou chalupu nemám a žiju v době, kde tyhle domy patří do hluboké minulosti. Jako bych ve snech cestovala časovou osou do minulosti. Celková atmosféra byla napřed rychlá a mírně napínavá - žena mi požádala o pomoc (takže jsem ji vidět musela, ale na ten rozhovor si nepamatuji, to si jen uvědomuji, že jsem to v tom snu věděla a proto jsem ji vzala do chalupy) a potom radostná a uvolněná, když všechno dobře dopadlo.

Děkuji všem za jejich čas a kritiky. Mějte se pěkně.

Jelikož oba poznali, že jiskra nepřeskočila, znamená to, že oba vědí, jak to vypadá, když jiskra přeskočí. Stačí tedy, když si počkají na správnou hvězdnou konstalaci. To dílko připomíná situaci, kdy přijde chlápek do banky s byznysplánem a banka mu poskytne úvěr. Byznysplán nevyjde (možná proto, že byl nereálný, což si banka neprověřila) a banka utrpí ztrátu. Ztráta nebyla likvidační. Banka přijala opatření ve formě neposkytování dalších úvěrů, půjček, kontokorentů, kreditních karet a podobně. Změnila se tedy z banky na záložnu a fungovala dál. Převedeno zpátky do příběhu: Čas je milosrdný a psychohygiena nám umožňuje vzít si poučení z minulosti do budoucnosti. On i ona si tedy mohou uvědomit, že je potřeba dát si na to pozor, a mohou mít další vztah s někým, s kým jim už bude dobře. Spisovatel má osud svých hrdinů plně v rukou, takže na rozdíl od Bubu bych ponaučení transformovala, že si může najít jiného partnera - prostě si jenom musí dávat větší pozor.

Dobrá poznámka, Alenakar. Ale jsem si jistá, že to, co jsem zahlédla, očička mělo a navíc všude kolem bylo přirozené osvětlení, ne umělé. A končetiny to mělo v poměru k tělíčku výraznější než má macarát. Zajímavé je, že jsem nezahlédla žádné rostliny nebo další živočichy, což mi připomnělo jiný můj sen o říčce, ve které byla absolutně čistá voda bez jakéhokoliv života. Tady už měla voda přece jen nějaký odstín a nějaké usazeniny na dně, i když jen maličko, dno bylo tmavší než tělo axolotla. A viděla jsem ho shora, jako bych byla jen mírně nad hladinou. Ale jestli to byla řeka nebo tůňka nebo co to bylo, to nevím, vjem trval příliš krátce a já věnovala pozornost tomu zviřátku.

Děkuji za kritiky.

Já vám přeji do třetice

málo chmur a šťastné líce.

Oporou si budete,

dětství snadno zvládnete.

V iluzi jsme každý sám.

Přátelství je vzácný dar.

Neváhejte. Tvořte klan.

na časové ose

přibyla dvě ikska

stejní a přec jiní

popíjejí v krčmě

jahodový Watson

a jeho přítel Holmes

Poznámka k poznámce: ukotvení. Ukotvení je základní lidskou i chronomádovou potřebou.  Sny jsou paralelní dimenze, takže pokud se chce cestovatel vrátit, musí vědět kam se chce vrátit.

Nádherný sen. Příliš sladké víno se dá naředit do střiku jakýmkoli snesitelnějším pitím a přinejhorším vodu či sodovku najdeš na každém rautu. Životem otřískaní mají úžasné postřehy, jako by po nich nuda stékala jak voda po labutím peří. Tvá dobře míněná asociační rada u mne vyvolala hlasitý smích, což se nestává příliš často (zasloužený tip je Tvůj). Empatická kritika působí na omšelé jako dotek na Asimovovy tvrdýše tj.vyvolává instinktivní ústup. Kamamuro, Tys jako dítě jistě škádlil hlemýždě zahradní dotýkáním se jejich tykadel s očima! A celý tento sen je pouze podvědomý atavismus s kuželením.

Podtrženo sečteno, nádherný textík. Autor by měl takovéto psaní rozvíjet, protože to se dá číst, takže je to na vážnou kritiku.

Nedávno jsem viděla reportáž, jak Číňané bojují proti poušti vysazováním stromů. Kdyby dokázali zmapovat podloží pod pouští a našli nejnižší body, mohli by si vykopat studny - samozřejmě pokud jsou duny pohyblivé, potřebovali by hybridní materiál alá kaučuk s kompozitními materiály pro maximální pružnost a pevnost. A pak k okrajím pouštní pánve přivést potrubím vodu z moře. Pouštní písek by ve stometrových a větších vrstvách mohl působit jako účinná filtrace a ze studní by čerpali brakickou či dokonce sladkou vodu. Ty mořské vodovody by musely být dost velké a zčásti natlakované, aby voda proudila velkou rychlostí a nedocházelo k nánosům. Pokud by se tato technologie využila i u dalších velkých pouští světa, mohlo by být jako vedlejším efektem snížení mořské hladiny. A i kdyby se takto získat sladká voda nedala, zavodněním pouští bychom jednak právě snížili hladinu oceánů a druhak získali další plochy pro odpar vody a tím pádem pro zvýšení četnosti dešťů tj. sladké vody.

Jo, jo, šťourání a zkoumání to je moje. Však i Tvoje, jen se nedělej. Podle toho, jak to popisuješ mám dojem, že je to jen klasické jinjangmíjení. Představ si symbol jin-jang složený z puntíků. Hejno bílých puntíků a jeden puntík černý a hejno černých puntíků a jeden puntík bílý. A teď se ti většinoví puntíci diví tomu jednomu, proč to má jinak a snaží se pochopit, jak je možné, že je jiný. Kdyby byl puntík členem hejna, nikdo by se ničemu nedivil, protože by byl většinový. Když je jiný, je to to české přísloví: vyjímka potvrzuje pravidlo a znamená to, že díky té jedné vyjímce je celý systém v rovnováze. Taky se to dá představit na starožitných rovnoramenných pákových váhách, kdy na jedné straně je materiál a na druhé straně je závaží. Ten jeden odlišný puntík je závažíčko a ta většinová skupina je materiál. A pokud si je ztělesněný puntík své odlišnosti vědomý, je to v klidu, protože ví, že není třeba hrát si na vůdce a prosazovat odlišnost. Prostě jen pokorně přijme danou realitu a ctí přísloví mluviti stříbro, mlčeti zlato. Takže jsi jen zlatíčko....mimochodem není v Tvém okolí nikdo, kdo by Ti tak říkal? Mám podezření, že je to velmi moudré systémové opatření, které pomáhá ztělesněným puntíkům zachovávat stabilitu. Hezký a úspěšný den přeji.

Je-není, existuje-neexistuje aneb Bubulínino slovíčkaření. Schválně jestli už si to pamatuji, kdyžtak mě oprav - z lidského pohledu v lineárním čase existuje pouze přítomnost. Minulost a budoucnost neexistují a mění se v závislosti na osobě pozorovatele. Z hlediska časoprostoru tj.pokud uznáme čas jako další rozměr, to vidíme jinak. Je přítomnost. Je minulost (byla). Je budoucnost (bude). Vše se prolíná v právě přítomném okamžiku. Spojovacím prvkem je osoba pozorovatele, jedinečná jako otisk prstu. I když stejnou událost prožije více pozorovatelů, jejich následný popis se od sebe bude lišit. Někdy jen velmi málo, jindy výrazně. Všichni vidíme stejné dílko, ale každý ho hodnotí odlišně. Na základě své minulosti čili životních zkušeností. Dalo by se říct, že jsme jako body, které dohromady tvoří odraz v zrcadle = každý z nás letí z nějakého směru a odrazí se v úhlu dopadu. Protože letíme každý odjinud, odrazíme se každý jinam. Někdo někdy řekl, že když víš, odkud přicházíš, víš také, kam jdeš tj.kam budeš kráčet.

V tomto díle se autorka přiznává, že je vrahem. Přiznání je písemné a jednoznačné, takže chlapci ve slušivých stejnokrojích se mohou s klepety vydat...Pieris brassicae se vyskytuje v hojném počtu například kolem zeměplošského zájezdního hostince u Poťouchlíkovo Naivky. Dále je možno vydedukovat, že autorka nebude praktikující buddhistka, neboť tato víra vraždy Culex pipiens nekompromisně zapovídá. Kdo jí kreje záda nelze jednoznačně určit, protože nevíme, zda se třetí verš vztahuje k prvnímu či druhému verši. Ve hře je tedy široká škála možností, nicméně pro zaškatulkování si můžeme vystačit s označením lepidopterofilního nekroskopa.

Ano, i o vážných věcech lze psát nevážně. Někdy se lidi berou zbytečně vážně. Někteří to asi ani jinak už neumí. A to je vážně škoda, protože ty ubrečené básničky na jedno brdo mě nebaví.

Zeanddrichu, jenže pak to právě někteří neunesou a raději se zabijí. Jsem bytostně přesvědčena, že kdyby brácha ty informace, které dneska mám, měl, že zvolil jiné řešení. A jestli jsem se k nim dostala pouze za cenu jeho smrti, tak to není žádná hitparáda. Jsme děti Slunce a život ve tmě nás prostě zabije, protože bez podstaty nemáme šanci. Každé dítě se rodí s funkčním fúzním reaktorem v sobě, jenže někteří dospělí ho vypínají, ať už vědomky či nevědomky vlastním i cizím dětem. To je jeden z důvodů, proč děti pláčou při příchodu na tento svět: ví, že teď nastává boj, protože ochránit sám sebe je prvních dvacet let velmi těžké. V předškolním věku nemá dítě bez vnější pomoci šanci žádnou.

Štěnice jsou, jak se všichni můžeme dočíst tady na netu, daň cestovatelů. Do slabších sociálních vrstev se dostávají až zamořeným nábytkem od bohatších. Problémem je, že jak se někde štěnice zabydlí, horko těžko se jich lidé zbavují. Používáním běžných hmyzích hubidel se štěnice staly velmi odolnými a nejrychleji je hubí pouze kombinace chemických dryáků a velmi důsledná aplikace. Pak je tady možnost fyzické likvidace, ale to je na delší časový horizont - křemelina či vysoká teplota alespoň hodin, a nebo naopak nechat matrace a nábytek dva roky někde na chladném místě mimo běžně obývané prostory, aby štěnice pochcípaly hlady, a možná jsou i další způsoby. Bytové domy jsou pro štěnice rájem, protože  migrují po celém domě ať už vnitřními rozvody či při teplém počasí po omítce okny (většinou v noci, ale zvládají to i za dne).

Teda Bubulíno, ty jsi rafinovaná jako cukr. Ten největší  je komedie režiséra Roba Schneidera, který zároveň ztvárnil hlavní roli. Velmi dobře mu sekunduje David Carradine opět v roli Kwai Chang Cainea, tentokrát jako senseie na volné noze. Kouří cca 200 cigaret denně, při pornu si leští meč a má nezapomenutelné hlášky. Film je skvěle česky nadabován, takže další prima oddechovka na deštivé odpoledne pro ty, kdo mají raději obrázky než písmenka. Ti, kdo milují písmenka samozřejmě sáhnou po Těžkém melodičnu.:-)

To jakože už konečně vyhraješ nějakou loterii? Budeme spolu kamarádit?

Bubu, vidím, že píšeš Obluda s velkým O tedy že jde o oslovení a ne nadávku, takže klídek, pohodička. Ale přivedlas mne na zajímavou myšlenku: Víš, že tady v České republice si za jeden tisíc korun českých můžeš nechat změnit příjmení? A vzhledem k tomu, že přechylování příjmení už nemusíš využít, mohla bych se představovat: "Dobrý den. Já jsem Obluda." Uvažuji o tom, jestli na to ten litr neobětovat.

Zajímavá variace na hlášku ředitele z filmu Vykoupení z věznice Shawshank. A ten koncept se mi taky líbí - po poslední sloce jde číst celá básnička znova, skutečně jako koloběh.

Děkuji za návštěvu.

Málokterý otec vydrží nikdy plody svých beder neuhodit, můj to taky nezvládal. Respektive dříve bylo takových otců velmi málo. Musím uznat, že se v tomto blýská na lepší časy a počet chápajících a milujících otců v každé generaci stoupá. Až se příště narodíme, třeba na takového otce vyfasujeme i my. Jinak si važ, že se ti aspoň s něčím osobním svěřil. Otcové by měli svým dětem poctivě přiznat, co vyvedli, čím ostatním ublížili, jakou nenávist vyvolali, protože když se pak dítě potýká s něčím, co nechápe, jen proto, že si na něm někteří chladí žáhu za předka, je to otrava. A když je pak dítě informačně saturováno, a věci mu začnou dávat smysl, říká si, kolik trápení si mohlo ušetřit, kdyby ty informace mělo od zdroje včetně vysvětlení proč. Někde jsi psal, že máš dceru. Mluv s ní. Vyprávěj jí o sobě vše, co dokáže pobrat, odpověz jí na všechny otázky. Někde jsem četla, že krom fyzických rodičů má každý z nás i duchovní rodiče. Je otázkou, zda mají děti právo znát i tyto. A pokud se tu informaci dozví, jak s ní mají naložit. A my se můžeme utěšovat, že jsme aspoň svoje rodiče poznali. Děti z babyboxů mají ten přístup k informacím ještě ztíženější než my.

Říkali mi v Berlíně:

Pravdu najdeš ve víně.

Myslím, že mi kecali,

jsem jen řádně ožralý.

Říkali mi v Berlíně,

pravdu najdeš ve víně.

Myslím, že mi kecali,

jsem jen řádně ožralý.

Říkali mi v Berlíně,

že pravdu najdu ve víně.

Myslím, že mi kecali,

jsem jen řádně ožralý.

Neuklízím s nikým jiným nežli s Mistrem Proprem, takže mi upoutal název dílka a přišla jsem se podívat. Jo. Má první návštěva u profesionální kadeřnice proběhla stříhnutím do ucha a hláškou: To se mi za těch třicet let ještě nestalo. Ano, byl to horor!

Prachy se hodí za dřinu,

vzpomínat bude na co,

až nebe roztrhne peřinu...

Za co, ó bože, za co ?!

Děkuji, blacksabbath.

Jak projevuje lásku kamení?

Jako věrná konzumentka Madety nemohu nedat tip - který šibal psal ten kousíček?

Tuhle povídku by si měla přečíst spisovatelka Shannon Messenger. Ve své sáze Strážce ztracených měst píše o křídlorožcích. Tvá povídka je v tomto kontexu jako paleontologický výzkum aneb jak vznikli křídlorožci: Kdysi dávno se potkala jednorožčí slečna a pegasí klučina.  velmi zasloužený tip

:-)) Tak co se týče návodů, jsem typická představitelka české speciality: návod čteme až po vyčerpání všech pokusů, ošetření bebíček a uklidnění. Strýček G. by mne tedy tančit nenaučil a dopadla bych podle bodu jedna, chvíli bych přešlapovala na místě a pak si šla někam sednout. /// akorát bych v té větě buď smazala slovo kteří anebo opravila druhé slovo na vynechávají/// *

Děkuji Alfonsi.

Lidi se pořád množí, takže už z toho důvodu budou potřebovat prostor. Kolik znáš lidí, kteří se přestali sami od sebe množit?

Sny? Ano, teď to jsou jen sny, vhodné k literární tvorbě.

Dobré ráno! To je ale překvapení. Ve filmu p.k. se mimozemšťan diví: Jak je možné, že když najdu peníze a zeptám se, čí jsou, každý říká: moje, moje; a když najdu krabičku kondomů a zeptám se, čí jsou, každý říká: moje ne, moje ne? Je to tím, že když někdo přizná, že jsou jeho, je to jako by vykřikl: Já dnes budu mít sex! A o tom vy lidé nikdy s nikým nemluvíte, a proto je to neslušné?

Amen. Jasně, že máš pravdu, Aru, ale dřív nebo později nás to stejně nemine, pokud tedy lidstvo jako druh bude chtít přežít. Stephen Hawking říkal, že by to mělo být nejpozději do sta let. Já si myslím, že ještě nějakej čas máme, ale když se tím nebudeme vážně zabývat, tak až to bude nutností, budeme mít prázdné ruce a nikoho, kdo by o tom cokoli věděl. Vezmi si, že v červenci 1969 stanul na Měsíci první člověk. Jeden by předpokládal, že za padesát let tam už bude minimálně jedna stálá základna, a místo toho to nejsme ani schopni zopakovat. Takže když nám všechno tak strašně dlouho trvá, je nejvyšší čas začít. Než vychytáme všechny problémy např. právě výrobu kyslíku a vody, z jakých materiálů, jak s co nejmenším množstvím energie atd....

Snake_01 mi se svým papapapáníčkem připomněl jednoho pána, který se představuje: Jmenuji se Jan Kot. Pro koktavé Honza.

Tynky-Winky vzkazuje, ať nezapomenou včas udělat pápá. *

Hustý. *  Chceš podat kapesníček?

Ahoj Bubulíno. Přidávám se k zástupu vítajících nově příchozí a třesu tlapkou.

Dnes se cukr považuje za bílý jed, takže uvařit dětem sladkou kašičku lze jen s rizikem, že si toho všimne nějaký příznivec hlupáků. Proč příznivec hlupáků? Protože pouze hlupák neví, že bez glukózy mozek optimální výkony podávat neumí. Čím víc lidí jí či pije umělá sladidla, tím je lidstvo hloupější. Mimochodem, víte do čeho všeho průmysloví producenti potravin sladidla cpou? Jsem byla v krámu, přečetla jsem si složení několika výrobků, a šla jsem si na zahradu vyhrabat naše brambory. Prej že lidi neumí šetřit. Já umím. Ať se Ti tu líbí.

Máš pravdu, ale jak píšeš, všeho do času. Za další dva tři roky to tu může vypadat jinak.

Facebook nemám a lidi jsou zvědaví, s kým že mají tu čest, takže tady jsem našla textík o Vodnářích:

http://www.astropsychologie.cz/astro-aktuality/uran-saturn-a-reflexivni-astrologie

Výstižnější charakteristiku Vodnáře jsem zatím nečetla. Osobně bych tipla, že mám tu variantu Uran-Saturn v nativu, ale nevyznám se v tom. Popíšu sem všechny planetární konstelace, a jestli se sem někdy zatoulá někdo, kdo se v tom vyzná, může mi vyvést z omylu nebo to potvrdit: Slunce ve Vodnáři a Měsíc v Panně; Slunce konjunkce Merkur; Slunce semikvadratura Saturn; Slunce seskvikvadratura Uran; Měsíc kvinkunx Venuše; Měsíc sextil Jupiter; Měsíc opozice Saturn; Měsíc konjunkce Uran; Měsíc sextil Neptun; Měsíc konjunkce Pluto; Merkur bikvintil Uran; Venuše trigon Mars; Venuše kvinkunx Jupiter; Venuše kvadratura Neptun; Mars kvadratura Jupiter; Mars kvinkunx Saturn; Jupiter trigon Saturn; Jupiter trigon Neptun; Saturn opozice Uran; Saturn trigon Neptun; Saturn opozice Pluto; Uran sextil Neptun; Uran konjunkce Pluto. Poslední aspekt znamená, že je velmi obtížně se mnou žít, takže pokud nechci učinit nikoho nešťastného, musím bydlet a žít sama. Vidíš, Bobo, hvězdy nelžou!

Aha, tak to ano. Jsem to nechápala, díky za dovysvětlení.

Máš sice pravdu, ale vezmi si, co by tenhle systém ode zdi ke zdi dělal se základem tj.obyčejnými lidmi. Dřív či později by se na extrémy jedna dvě a chtěli by klid na svoje maličké životy, byť pod mírnými restrikcemi. Vždyť se rozhlédni po politickém světě - není nikomu divné, že volby vycházejí v čím dál větším počtu států jako plichta? Lidi po celém světě už extrémy nebaví. Proto se musí zřídit korespondenční hlasování? Abychom mohli zírat na to, že volební účast byla 105 až 124 procent a byl zvolen extrém? Ještě že máme soudnictví bez precedentů, snad to zvládne vyrovnat i v téhle oblasti.

Ano, není krásné věřit pohádkám? Tip jak Velká Bíteš.

A tak leze za hranice,

nezapíchá si však více.

Všude už znaj jeho zoubky:

Nech si zajít dračí choutky!

Vědro vody připraveno

na tu hlavu ohnivou,

sešlu na Tě velké kouzlo:

Nemysli už na jinou!

Myslím, že už jsem na to přišla. Recenze jsou na první stránce, a když vkládám dílko, tak mi to hláší, že na první stránku mohu publikovat až po splnění několika podmínek, které opravdu nesplňuji, zkopčím to sem: Kategorie, které se zobrazují na hlavní straně serveru, Vám budou přístupné po napsání 100 kritik a pobytu na Písmáku delším než 30 dní. Pokud si přejete vložit odkaz na nadcházející literární událost či podobnou akci tohoto druhu, kontaktujte...

Neuznávám čím hůř, tím lépe. Národ, kterej tuhle pitomost vykřikuje, protože se těší na příchod spasitele, pozná, že spasitelem je smrt. Pokud stihnou vyhrát Darwinovu cenu a očistit genofond lidstva od svých genů dřív než přijde, je to jejich svobodná volba, do které jim já zasahovat nijak nebudu. Zvykla jsem si na svůj život, a pokud mi ho udrží podpora umírněných bláznů, budu podporovat umírněné blázny.

Ano a ano a modlitbička nakonec. Velmi podařené dílko. Blahopřeji a dávám tip.

SOS? Tady není co zachraňovat. Dnešní moderní hrobníci mají kopátko tj. malinký bagr, kterým vykopou řadu hrobů během chvilinky. Vox populi je hlasem všeho lidu nikoli jeho pouhé části. Co je to kýč? Umění kterému rozumí jednodušší, dokáží se k němu vyjádřit a tím doplnit vox populi hlubším hlasem?

Proklik funguje taky, akorát je to na anglické stránky a jazyky neumím, takže ten tooltip je ideální. Navíc když jsem se chtěla vrátit z odkazu zpátky na Písmák, hodí to hlášku, že vypršel čas a musím jít na Písmák jinudy. Písmák mi to dělá i u jiných stránek. Možná je chyba, že mám jako základ Linux a kámoš, který ho instaloval, nedávno při další opravě říkal, že se to tenkrát teprve učil, takže až budeme mít pozálohováno všechno, co chceme, udělá přeinstalaci, a už nebudeme mít mentolovou skořici, ale nějakej jinej druh linuxu. třeba to už pak bude lepší. Ale teď už fakt musím. papapa

Kamamuro máš pravdu, fakt to tam píše nejcenější a nejjemnější druh pergamenu. Ta červená písmenka jsem už někde dneska viděla i jinde. Teď už nemám čas to hledat, ale vzhledem k tomu, že to tu asi nepoužívá někdo jinej, tak to příště najdu (asi zítra odpoledne). Zatím pa

Tipování rozumím, taky už jsem tady použila "umělý" tip jako cenu útěchy za to, že se nedokážu prokopat na autorovu úroveň alias dá se ocenit i snaha, ale v Tvém případě o tento druh nejde. Ty píšeš básničky, které bych psala taky, kdybych to uměla tak pěkně jako Ty alias patříš mezi autory, na jejichž úroveň se neumím vznést, takže obdivuji a možná i malilinko závidím. V drtivé většině tedy dávám tip za to, že se mi dílka opravdu líbí a umí souznít s některou částí mé dušičky. Ne vždycky na ně umím adekvátně zareagovat v kritice - někdy to jde samo a je to jakokdyž se s tím dílkem dá tančit, někdy musím zůstat u střízlivé prózy. Bridž jsem nikdy nehrála, pravidla tedy neznám. A hraní v párech mi stejně jako většině populace přesně jak píšeš připadá složité - sice máme zlatou olympijskou medaili za čtyřhru v tenisu, ale myslím, že je zapotřebí opravdu hodně času, aby párová dvojice byla natolik sehraná, aby dokázala čelit jinému páru. Souhlasím s tím, že čas a energie od druhého člověka jsou darem, ale děkuji pouze těm, jejichž dary se mi líbí a jsou mi příjemné. Nechtěné dary ignoruji nebo se jich rovnou zbavuji. Lidi nechápou hlášku 'svoboda jednoho začíná tam, kde končí svoboda druhého'. Podle mne je tato hláška o tom, že si pečlivě hlídám hranice své svobody tj.dávám si pozor na falešnou slušnost, protože za ni platím právě svou vlastní svobodou, což je pro mne jakožto vodnářku nepřijatelné. Lidi potřebují výchovu tj.usměrňování celý svůj život. Nemůžou si dovolovat házet svůj duševní bordel na území jinému. A pokud si to dovolí ke mně, tak jim ho pěkně navezu zpátky. Na netu jsem kvůli zábavě, poučení a sebezdokonalení, a pokud si mě někdo plete s lovící zoufalkou,  je to jeho problém. Cizí problémy neřeším, mám dost svých vlastních. Když se ještě vrátím k Tvému popisu hraní v páru: Strategii a taktiku bych zvládala se svým bráchou, ale ten umřel, a potřebnou dávku důvěry ke komukoli jinému opravdu nemám. A bez důvěry se jeden na druhého spolehnout nemůže - jak ve hře, tak v životě. Mám čím dál silnější dojem, že bez bráchy jsem nebinárním tvorem.

Pro čtenáře, kteří nechtějí obtěžovat strejdu googlea: vellum je pergamen, v tomto případě s onou smlouvou. 

A co se týče obávané impotence - přece si dotyčný může najít jiného koníčka, ne?

Mysl mi nabízí dvě videa té básničky respektive řidiče, který jede autem úzkým kaňonem v němž stojí strom, který se dá objet z obou stran, a ten řidič do toho stromu nabourá. A nebo pilota kosmické lodi, který úspěšně prolétl vesmírným portálem. Dávám tip a nechápu, proč Tvé básničky nemají tipů celou hromadu. Copak ty lidi necítí, jak to rezonuje s duší?

Gastronomické hodnocení: pivko jako křen. Logické hodnocení: Chudáci šneci. Šnek patří na list třeba pampelišky a ne na písek, a když už tak jen na krátký úsek písku a ne rovnou do nekonečných dun. No pokud zvládali šneci ještě aspoň šeptat, tak lze doufat, že to byla malinkatá duna, a někteří to přežili. Hmmm. Šneci jsou přece hermafroditi, kde mají umístěné to pánské ústrojí? Neubrousí si ho o ten písek?

Dagmaram: když se zamyslím na tím, které emoce mne vedly při psaní těchto dvou úryvků, musím uznat, že ten první úryvek psala závist a ten druhý evokuje naději.

Aru, nezničitelný optimisto, dobře, mohu to zkusit.

Kočkodane, překvapils mne. Skoro mám chuť uvažovat, co jsem to provedla. Mně to ani s odstupem času nepřipadá na styl "Kdo chce Kočkodana bíti, pár písmenek si vždycky najde."

A Kamamura ještě víc. Ale protože cibule je užitečná (např. guláš bez cibule neuvaříš), jsem ráda, že ses zastavil. Taky se k Tobě zas vydám na návštěvu, ale tentokrát už obezřetnost beru s sebou, protože mi připomínáš postavičku všiváka Ho z mnou opakovaně čteného oblíbeného dílka nejmenovaného literárního mistra, který nesouhlasí s reedicí svých děl. Dřív jsem nechápala proč, když za to dostane peníze. Dneska už mám téměř jistotu, že vím proč: Peníze nejsou všechno. A když někdo napíše sci-fi dílko, je to jakoby ukradl kus Fantazie, a policajti jsou všude stejní (Cokoli napíšete, bude použito proti Vám. Navíc pokud popisujete svou vlastní fantazii, je to jako Váš otisk prstu, který jste zanechal na místě činu, a tím se cesta k Vám plně otevírá). I když se možná jen nechávám zbytečně unášet a nejde o nic jiného než že se autorovi snaží jeho podvědomí vyhovět ve stylu Napiš si co chceš, dostane se Ti čeho žádáš. A taky je tu knížka Líheň, která do toho taky vnáší pěknej zmatek. No ale to už jsem hodně daleko od kritik, takže hybaj zpátky. Kamamura...hmmm, třeba se taky někdy dostane na úroveň pana Ho.

Blacksabbath mne naštěstí vrací do rovnováhy. Jasně, že jde jen o rýmovanou blbinku k pobavení. Do kategorie Smíšených veršů jsem ji dala, protože je pro holky i pro kluky. A do vážně míněné poezie proto, že jsem doufala, že to přiláká někoho, kdo mi vysvětlí, co  jsou vázané a volné a smíšené verše. O škatulce Senrjú vůbec netuším, co by mohla znamenat.

Díky všem, jste hodní.

Napsat básničku.

Už to mám hotové komplet - čtveřice literárních děl (citát, reportáž, báseň a recenzi), takže pohoda, už si mohu klidně debatit.

Chladivé proudy budu potřebovat, jestli slíznu kuli za to, že mi Afrodíté pomáhala s dnešním úkolem. Příští týden mi čeká recenze....prosím, prosím, vem si ji zpátky.

To jo, na jazyk se musí dávat majzla. Jeden kámoš se napil horkého čaje, opařil si jazyk a potřeboval ho zchladit, tak otevřel mrazák a protože byl prázdnej, přitiskl jazyk na stěnu.  Potom ho nemohl odlepit, ale velkou silou to šlo, akorát ho ten jazyk potom bolel ještě víc. Takže ano, na jazyk si musí dávat každej pozor.

Jo.

Díky Aru.

Vzhledem k tomu, že jsem doteďka netušila, co to tautologie je (strejda Google mi už rozšířil obzory), brala jsem to jako slovní hříčku s hlubším významem. Jestli je to s tím Buddhou pravda, měl by se seznámit s některým thelemistou. Dozvěděl by se, že se na něco takového může s klidem zvysoka vys..., a potom už by na nikoho čekat nemusel a mohl by jít, kam by se mu zrovinka chtělo. Svoboda je báječná věc. Jsem si ještě našla, co je to Samsára, aby zas nedošlo k nějaké mýlce. Takže když se Buddha zbaví otrockého myšlení, může se odebrat do nirvány hnedka teďka. Co vůbec provedl, že se mu podařilo naimplantovat si takovýhle pocit viny, páč to už není o odpovědnosti ale o trestu? Slunce pohltí Zemi za miliardy let, takže je to dlouhý trest, to muselo být něco fakt velkého. Každá iluze je složitá, takže o nějakém pokrytectví nejde mluvit, když je to pravda.

Aru děkuji.

Těžký to maj všichni studenti, Kamamuro. Ono se řekne napsat za úkol, téma libovolné, ale musí to být daný literární útvar, a jak má jeden vědět, jestli je to dobře. Citát je jasnej, je to jedna věta, tam se moc splíst nejde. Ale reportáž? Vy tu jste profesionálové, tak kdo jinej mi má poradit, když ne mistři. Reportáž je popis nějaké události. Tak jsem vytvořila popis svého myšlení...nakonec zrovinka Ty máš na stránce napsáno, že přemýšlet by se mělo. A když už jeden začal přemýšlet, tak to událost je, ne?

Díky Aru, Tvoje kritika se mi líbí.

A děkuji všem zúčastněným. Jste hodní.

:-) Jéé, to znám. Má egouška to je zkouška. A kdyby se Ti někam zatoulala ješitnost, klidně si napiš, ráda se rozdělím. Zdravím Tvé souputníky a zas někdy na písmenkovou viděnou. papa

Doplň mi vzdělání, prosím, co je to tedy za obrázek na Tvém profilu?

Život je kolotoč

moře bičované větrem

člověk je lodičkou

jednou dole a jednou nahoře

točte se, pardálové.

Aha, takže odlehčovat život ano, zlehčovat život ne. Takže varianta na ryby? Nechytat jim je, ale naučit je chytat je? Bacha, aby Tě taky neusušili....i když tady letos prší docela často, tak by byla delší doba, aby se našel někdo odvážnej a sundal Tě. Znáš písničku pana Nohavici Černá jáma?

Je to tak dokonalé, že se lze pouze tiše kochat. Každičký den má svou vlastní knihu? A každý měsíc a rok, a každý z nás je knihou vázanou v kůži...proto je těch knížek tolik. Bezvadně vymyšlené to na tom světě je. To mi připomíná, že jsem si chtěla jednu knížku objednat. Jdu na to. Díky vesuvanko.

Válku je lepší si nepředstavovat, Hurvínku. A generace, které ji zažily se s tím nadělením musely poprat, jak uměly nejlépe. Vzhledem k tomu, že si tady píšeme, tak byly úspěšné. Každý z nás je vítězná spermie, takže jak vítězství vypadá, už víme. A když se té představy budeme držet, tak ani nezabloudíme.

Dokonalá básnička, lze se pouze tiše kochat.*

Durian údajně chutná skvěle, Kočkodane. Nakonec milovníci syrečků a Romaduru by se na Tě mohli hněvat. Obě party teď mohou získat spousty a spousty nových příznivců. Stačí si někde obstarat covid, aby je ta vůně nelibá neobtěžovala a můžou koštovat. Teda taková krásná básnička, a já sem píšu takovéhle věci. Když právě jak je ta báseň dokonalá, tak mi nejde uchopit, dá se jí jen kochat beze slov, takže jsem uchopila kritiku a protože každý musí uznat, Kočkodan umí krásně svádět, nechala jsem se svést. Aneb kdo chce Kočkodana bíti, nějaké to písmenko vždycky najde.

Však je to taky velmi záslužná činnost a hned tak každý ji neumí. Važ si sám sebe, my (podle toho co píší ostatní se osměluji) si Tě taky vážíme a jsme rádi, že Tě tu máme.

Amatér, který miluje přírodu a umí tu lásku vystihnout štětcem. A fakt pěkně. Já i když se snažím malovat zespodu nahoru, jak strom roste, tak se to stromu nepodobá resp. chybí tomu taková ta opravdovost, co u Tvého obrazu vidět je.

Hmmm, třeba je Země křižovatkou dimenzí a já maluju stromy z té jiné. Kdopak ví.

Ano Aru. Někde jsem četla, že největší dřinu dá udržet všechno pořád stejné. Hele, to by vysvětlovalo tu nestabilitu - když už je to moc těžké, tak se to na chvíli vychýlí, a pak se to zase dá dokopy. Wau, tak na to jsou ti stabilní - umí otevírat dvířka k poznání. Proto mi tak přitahujou, protože jsem zvědavá a budu brzo stará. Díky Aru. Ty také maluješ jako vesuvanka tj. ten obraz je Tvé dílo?

Děkuji za pomoc, Kočkodane. Nebýt Tvých dílek, tak jsem se neodvážila, vždyť víš.Teďko dumám, že jak je možné, že dílka od duševně stabilních mi uchopit nejdou, a ta dílka od duševně nestabilních snadno. Asi jsem taky nějak nestabilní či co. Zatím tomu nerozumím.

Peří roste stejně jako vlasy, takže klidně stříhat můžou - si holt chvíli počkám a budu zas o zkušenost bohatší. Nějak se těm srážkám s blbci musím naučit vyhýbat, protože to se z knížek vyčíst nedá, to chce vlastní zkušenost. A stříhání je určitě příjemnější než škubání - je mi líto těch husí, jimž se škube peří zaživa - to prachové do polštářů a peřin pro lidi.

Ahoj Vesuvanko. Děkuji za příjemné přivítání, jsi hodná. A krásně maluješ, z Tebe by byla naše úča na výtvarku nadšená.

Tři dny, čas na první rekapitulaci: Den první: nadšení a okouzlení. Den druhý: krutá srážka s realitou a vteřinové vyléčení (pokud bys někdy měl zájem o svoje alter ego, Kamamuro, klidně si můžeš říkat sekundový léčitel=ta tvá žlutě podbarvená odpověď s hláškou, že sis přesně to myslel, ta mi teda vyléčila z okouzlení přímo okamžitě). Den třetí: budování ochrany proti závislákům na moderních technologiích, kteří nedokážou pobrat, že mám pouze tlačítkový alcatel bez připojení na net a možnost jít občas na počítadlo (které je v ložnici a v noci se spí, takže jen na chvíli přes den, když není jiná práce), a jsou přesvědčeni, že každý musí furt viset na hřebíčku a přispěchat, když si lusknou prstem. Si připadám jak ten chudák chlap v tom vtipu:

Sedí hypnotizér s telepatem v hospodě a telepat říká:"Vsaď se, že se budu 5 minut soustředit a pingl nám přinese dvě piva a neudělá čárky!!!""No, tak schválně!" odpovídá hypnotizér.Telepat se 5 minut soustředí a fakt, pingl dosene dvě piva a zmizí, aniž by napsal čárky."Hmmm, dobrý," říká hypnotizér, "ale já tě trumfnu! Budu se 10 minut soustředit a támhleta ženská u toho rohovýho stolu se začne svlíkat!""Hahahá, tak dělej," povídá telepat.Hypnotizér se 10 minut soustředí a fakt, ženská se začne svlíkat. "To bylo super, ale já tě dostanu úplně nejvíc. Pojď ven!" říká telepat. Oba zaplatí, vyjdou před hospodu telepat povídá: "Tak hele, vidíš támhleto rozsvícený okno v tom paneláku?""Jo, vidím." říká hypnotizér."Tak hele, budu se 15 minut soustředit a ten chlápek, co v tom bytě bydlí, vyhodí z okna televizi," nasazuje telepat."Tak se předveď," hecuje hypnotizér. Telepat se 15 minut soustředí a nic. "No vidíš, seš sračka," směje se hypnotizér. "Hele, dej mi ještě 5 minut, to je tak nějak v toleranci," prosí telepat. Hypnotizér souhlasí a telepat se soutředí dalších 5 minut. Po 5 minutách vykoukne z okna chlap a začne řvát:"Nemám, prostě nemám! Rádio by nestačilo?"

Hmmm, včera mi to tak nepřišlo, ale dneska musím zkonstatovat, že možnost smazat je tu oprávněně, a protože hyperkorektní slušností opravdu netrpím, brzy ji začnu využívat. Doma taky uklízím a vyhazuju věci, co se mi nelíbí. Nějak přece označit hranice, aby bylo jasné, kde začíná moje svoboda (a tím pádem končí všech ostatních) musím.

To nemá chybu. Otevřu. Čekám, čekám, zarololuju na kritiky blik cvak příjem: ono toho víc nebude. Aháá. Tak jo.

Děkuji, Kočkodane. Byla jsem se u Tebe podívat, ale uznávám, že se vůbec nechytám.

Děkuji, blacksabbath. Jsu se k Tobě juknout.

Děkuji za dnešní první úsměv tady na Písmáku a dodání odvahy. Když sem můžeš napsat tohle, a lidi to čtou, jdu to zkusit taky.

Ne, Kamamuro, viděla jsem Tvá dílka i Tvou stránku včera poprvé. Dneska jsem na Tvou reakci zírala s hodně smíšenými pocity. Omlouvám se, jestli jsem se Tě nějak dotkla či Tě něčím urazila.

Na internet chodím jen někdy, jinak si raději čtu knížky, takže kdo je malej netrpělivej, ten se na mě může hněvat, že neodepisuju hned a okamžitě. A vysvětlení...prostě jak jsem si přečetla tu hlášku...klidně třeba jen pět minut.... tak jsem si vzpomněla, jak mi pět minut připadá u zkoušení (pokud nevím) strašně dlouhých. Tři sta vteřin. Ano, to je přesné.

Kravinky jsou báječná věc, jako kapky rosy pro kytky. Psát kraviny by bylo horší a smutnější.

Fantazie je pro život nezbytná říká naše bábi a ujíždí na fantasy literatuře, což jsem po ní tak nějak zdědila či co. Má dva metry knížek od Terryho Pratchetta, takže se dohadujeme o místo v knihovně, protože přikupovat další knihovnu máma nechce, protože bydlíme v nájmu a někdy se zase budeme stěhovat. Mám pocit, že jméno mého andělíčka strážníčka vybrala právě z nich.

Bledule jsou krásná kvítka

zjara vítaj sluníčko

a kdo vlastní šťastná dítka

nesmutní ni maličko!