To ano, brak, ale pro rozvinutí tohoto tématu si, prosím, zajeďte do Českého Těšína -- kouknout se na onen trup tramvaje nainstalovaný na zahraničním břehu řeky Olzy, která se pár desítek metrů u protilehlého břehu jmenuje Olše.

Kdepak, chlapci, scénář…

Pouhá titulková listina k filmu.

Ale taky něco jako test schopnosti či dispozice filmového vidění.

Zkuste si.

Pomalu čtěte, záběr po záběru, a současně sledujte, zdali se vám vizuálně vybaví podoby jednotlivých souvisejících scén.

O nichž jste mnohokrát zde četli – stejně jako jste je zajisté opakovaně viděli na youtube.

Dlouhé to je proto, aby bylo vidět, jak jsou czeské recenze krátké. A prázdné. K ničemu. Ostatně jako již 33 roků celý tenhle zdejší hraný film. V jehož schopnostech či potentnosti není, aby se o arcidíla alespoň z dálky otřel. - - - Pokud se opravdu prokoušeš -- s takovou výbavou by tě třeba na FAMU stejně nevzali.

Anebo poukázala?

Děkuji za Wese. Neboť posunuje film, kde ještě nikdy nebyl. - - - A celých těch 20 dílů na pouhý jeden film sem dávám proto, abych poukázal na bídu současného czeského recenzentství.

A aby bylo jasno:

pisatelem výše přiloženého e-mailu je kazatel oficiálního evangelického sboru v Českém Těšíně. Čímž zde máme oficiální stanovisko evangelické církve k Františku Vláčilovi. Potažmo k filmovnickému umění...

Dokonce, řekla bych, k umění v jeho nejobecnějším smyslu...

A i přes vaše Aha... přidal jsem i dnes. :)

Dík za zájem!

Ne, nikoli, jenom mě těší práce s tím inteligentním strojem - - - kterým si překládám, co si sám chci přečíst.

A co potom, přečteno, a v jistém smyslu zkorekturováno, dám sem na Pismaka.

Jsem v klidu -- takový stroj AI/UI překládající i básně, nebo píšící filmové scénáře (což by mě jako téma zajímalo víc), přece určitě nebude mít české konstruktéry.

Zůstávám proto klidný. Zkurveno nebude.

Přičemž jen tak pro zajímavost dodávám, že zrovna před chvíli jsem odeslal kolegovi mejl obsahující větu: celou tuhle pandemii prožívám jako dramaturgickou příležitost.

Přičemž platí, že od 1. března minulého roku jsem nevyšel ani jednou z bytu bez nasazené roušky, posléze respirátoru -- a nesundal ji/jej na ulici, v parcích též. Tahleta trpělivost je snadná, do hospod nechodím.  

Čtu si 125 let staré německé noviny tištěné švabachem. Německy jsem se nikdy neučil, švabach luštit neumím. Co se týče AI, setkávám se takovým způsobem s mnoha dávnými s ní souvisejícími nápady.

Mě schopnost toho stroje taky překvapila.

Byť básničky ještě neumí.

Podstatnější je, že zdejší domorodce hutné texty nezajímají. Ač jsou jimi i obklopeni. Jak svědčí od samého začátku těchto zde žádné ohlasy.

Takže i já vám děkuji.

To překládá stroj, zárodek umělé inteligence.

Podstatnější je téma.

Tedy cosi, o čem zdejší tuzemské inteligence nepíšou.