Já už dávno baby na svou poezii nebalím, a tak si můžu psát jen to, co mě baví, úplně svobodně, jen tak pro nic zanic... :)

Já už dávno baby na svou poezii nebalím, já už si píšu jen to, co mě baví, jen tak pro nic zanic... :)

Pro Utgard-Loki: moc hezké, už poněkolikáté!

Trocha kontextového surrealizmu...

Asi tak nějak... ivovod

Pro Lakrov: Způsob vyprávění jsem zvolil už kdysi dávno, pak z něj nešlo vybočit. Vánoce pro mě jako člověka nenáboženského nemají duchovní obsah a už od dětství je vnímám jako jeden veliký chaos a přetvářku ze všech stran. Když Vánoce vidíte také tak, proč od nich a vyprávění o nich čekat něco povznášejícího? To, že v tom nejvíc plavou děti, je jasné - ten zmatek si nese i malý vypravěč. Povídka tu není od toho, aby "historickou úlohu Vánoc" nějakým smírčím způsobem vyřešila. Nicméně, pokud se čtenář pobaví, zasměje se, a malinko ho to navíc vyvede ze zažitých tradovaných představ o tom, co by Vánoce "měly být", tak mě to potěší.

Děkuji, jsem rád, že je to takhle vnímáno - tyhle povídky jsem kdysi psal jen tak pro radost a pro potěšení mých přátel z dětství, proto je to takové, jaké to je. Tentokrát jsem vložil i obrázky, v náhledu byly, ale teď se mi nezobrazují, a i ta avizovaná azbuka (Ivan, idi damoj!) - tohle mi nějak nevyšlo a nevím proč. ivovod

Děkuji, jsem rád, že je to takhle vnímáno - tyhle povídky jsem kdysi psal jen tak pro radost a pro potěšení mých přátel z dětství, proto je to takové, jaké to je. Tentokrát jsem vložil i obrázky, v náhledu byly, ale teď se mi nezobrazují, tohle mi nějak nevyšlo a nevím proč. ivovod

Děkuji, jsem rád, že je to takhle vnímáno. Tentokrát jsem vložil i obrázky, v náhledu byly, ale teď se mi nezobrazují, tohle mi nějak nevyšlo. ivovod

Pro Janina6 a Kvaj: To všechno je samozřejmě pravda - Vánoce jsou vážná věc, zejména když dítě tisíckrát slyší vzpomínání rodičů, všechno pak splývá do jednoho chuchvalce rodinných vzpomínek, které člověk prostě přejímá jako legendu, včetně toho, co si kdo kdy myslel, kterou reprodukuje i jazykem převzatým od dospělých. To je právě ta střední pasáž, která zní sice ústy chlapce, ale je tím vybočením z jeho vlastního vyprávění. Takže začátek je přímou vyprávěcí linkou, která se pak posouvá do toho spletence těch vzpomínek cizích lidí s vlastními, aby pak na konci z toho vypravěč zase vystoupil. Musím říct, že jsem o tom ale takhle nikdy neuvažoval, protože když jsem tehdy psal, přišlo mi to takhle přirozené, a posluchači to tak prostě přijímali (mnohokrát jsem povídku četl studentům, ale i dospělým). Každopádně děkuji za rozbor, protože dívat se takhle právě na tuto povídku, mě nikdy nenapadlo, po letech sám sebe vidím jinak.

Moc pěkné, po dlouhé době jsem byl něčím překvapen - jde to na dřeň, překvapivé zvraty, při čtení jsem se nenudil. Jen mě trochu zmátlo to rozdělené slovo "měk/ce", protože tahle jazyková pozice se v básni jinde neobjevuje. Do jaké míry je to zlomení slova funkční?

Moc pěkné, po dlouhé době jsem byl něčím překvapen - jde to na dřeň, překvapivé zvraty, při čtení jsem se nenudil. Jen mě trochu zmátlo to rozdělené slovo "měk/ce", protože tahle jazyková pozice se v básni jinde neobjevuje. Do jaké míry je to zlomení slova funkční?

Pro Goru: Děkuji, budu se snažit.

Pro Šmodrchu: Příbuzenství či podoba s Poláčkem nebo Hrabalem je jen čistě náhodná - takhle to prostě vyrostlo pod rukama. Nějaké další povídky přidám, než mi dojdou zásoby. ivovod

Příbuzenství či podoba s Poláčkem nebo Hrabalem je čistě náhodná - takhle to prostě vyrostlo pod rukama... ivovod

Ahoj, Goro, pokud máš pocit, že obstojí v konkurenci, tak samozřejmě. Děkuji. Ivo

Děkuji všem, že jste dočetli povídku až do konce, jak často píšete, někomu to přišlo krátké, někomu dlouhé - protože Kolotoč je první z knížky povídek, které jsou provázány postavami a prostředí, nemusel jsem ji uzavírat, ale ten dovětek je spojka k tomu, že není konec, ale bude pokračování, a že tedy není kam pospíchat. Ten, kdo drží knížku v ruce, tomu je to jasné, což samozřejmě zde není vidět, trhat jsem to nechtěl - jsem rád, že jsem vám všem mohl udělat nějakou radost. Je to radost i pro mě, a tak i v následujících měsících zase nějakou kapitolku přidám. ivovod

Děkuji všem, že jste byli trpěliví a dočetli povídky až do konce, jak často píšete - jsem rád, že jsem vám všem mohl udělat nějakou radost. Je to radost i pro mě. ivovod

Potěšilo mě, že vás povídka zaujala - pokud ji chcete nominovat, budu rád. Ivo Vodička

Tak - lačná nemocniční skříň.

Pěkné, s chutí jsem si to přečetl.

Děkuji, přesouvám to jiné kategorie. ivovod

Já moc dobře vím, že to není haiku, a ani to nebylo mým úmyslem. Teorii haiku a taiku, myslím, znám, před více než 20 lety jsem je převáděl přes angličtinu do češtiny a jako miniaturu i vydal. K tomu jsem sestudoval všechnu tehdy dostupnou literaturu i naše překladatele. Problém je někde jinde - když jsem se díval, kam takové "modernistické miniatury" (to je moc hezký termín) tady umístit, prošel jsem kategorie, a když jsem si přečetl, co tam autoři umisťují, ze všech kategorií se mi tahle zdála nakonec nejpříhodnější. Poraďte, kam s tím... Jinak máte samozřejmě pravdu, nemám rád mnohomluvnou a formálně pojatou poezii. Já toho musím za den namluvit spoustu a v jiných oblastech i spoustu napsat, a tak tohle je takové moje osobní vyvažování - co největší koncentrace slov, pocitů, významů. Děkuji