22.04.2023 02:49 | K dílu: Píseň starého mládence | Aaron Wassertrum |
Stáří, ač smutné a bez rozkoše, grošíky cinká, praví lichvář Moše. Když tělo chřadne a v prach se mění, bobtná Ti do krásy na účtu jmění. A když z duše vyvře žití splín latentní, i láska je naprodej - jen když jsi solventní! |
||
06.03.2022 14:10 | K dílu: zápisky z iného obdobia - úvod do problematiky | Aaron Wassertrum |
Čím víc jich poslouchám, Majaksi, tím víc mi připadá, že my dva víme dohromady úplně všechno na světě. Jak je to možné? No - voni vědí všecko, všecičko, až na jedninou drobnost - a to, že jsou starý zamindrákovaný osel. No a to vím ale naštěstí zase já! |
||
03.03.2022 18:19 | K dílu: Nová doba 2 - Mediální válečníci | Aaron Wassertrum |
Jsem Ukrajina. |
||
02.03.2022 08:22 | K dílu: TD - Rabín a gój | Aaron Wassertrum |
Děkuji Vám všem, přátelé, za společně ušlý kus cesty. Jako Ahashver, i já musím putovat bez konce a odpočinku mezi světy, než světlo sefír vyhasne, a nebude již více rozdílu mezi krásný a ošklivým, dobrým a zlým, ani smutným a veselým. Shalom Alejchem! |
||
21.02.2022 11:42 | K dílu: TD - Rabín a gój | Aaron Wassertrum |
Díky za konstruktivní připomínky, chyby jsem se pokusil opravit. Některé pasáže v textu bylo nutné mnohokrát přepsat, a někde prostě prosvítají věty z předchozích vrstev. Goře bych odpověděl asi tak, že to prostě vážně neumím, nedávno jsem si sepisoval své vzory, které mě pořád vědomě i nevědomě ovlivňují, a drtivá většina z nich byli humoristé (výjimkou byl právě Umberto, ten byl semiotik ;-) Jediné, co jsem nechal, byly ty dlouhé "vší". Verze vynucovaná ústavem pro standardizaci jazyka mi připadá beznadějně archaická, a stejné je to se slovem "výjimka", které všichni stejně vyslovují "vyjímka". |
||
29.12.2021 08:30 | K dílu: Mosche Kamzoil | Aaron Wassertrum |
Ale vašnosti, voni mi tu hamtají ve vzácných starožitnostech jako trojice slonů v porculánu, když přijdou do kšeftu, tak je slušnost udělat nějakej kauf, není-liž pravda, ale vybavovat se tady o cizích lidech, kteří se nemůžou jaksepatří bránit, tomu se říká chucpe. Auf Wiedersehen! |
||
26.12.2021 17:24 | K dílu: NÁROD+úmyslná pandemie+chemtrails | Aaron Wassertrum |
Je jasné, že planetu již zachránit nelze, a proto je nutno hledat jiné cesty.
|
||
26.12.2021 17:22 | K dílu: NÁROD+úmyslná pandemie+chemtrails | Aaron Wassertrum |
Je jasné, že planetu již zachránit nelze, a proto je nutno hledat jiné cesty. |
||
26.12.2021 17:20 | K dílu: NÁROD+úmyslná pandemie+chemtrails | Aaron Wassertrum |
20.12.2021 21:17 | K dílu: Václavu HAVLOVI | Aaron Wassertrum |
Tohle básničkou mi něco připomněli. Ve vsi, kde jsem se narodil, bývával takový zvyk. Když si někoho k sobě Hospodin povolal, přišla mu na pohřeb většinou celá ves, protože jsme se všichni znali, a náš rabín Akiba Rubenstein vždycky pronesl nad jeho hrobem pár vlídných slov, protože o mrtvých jen dobře, tak káže dobrý mrav. No a jednou se stalo, že došla řada i na místního krejčíka Kamzoila, podivína, o kterém lidé nevěděli, co si mají myslet. Mosch Kamzoil byl sice vyučený krejčík (živil se ale ledajak, prý i koulel sudy v pivováře), ale zlí jazykové tvrdili, že má obě ruce levé, a že proto neměl do čeho píchnout, a sám Kamzoil o sobě prohlašoval, že je urozeného původu, a že jeho rodu byl majetek zabaven zradou a skrze bezpráví, že je veliký umělec, básník a dramatik - já osobně nevím, nemám na takové prkotiny čas, celý den jsem na krámě a věnuji se zákazníkům. Kamzoil ale řečnil, psal, a učinil se tak hlasitým, že ho u nás ve vsi nakonec zvolili starostou (prý v tom byly i cizí peníze, ale kdo ví). Všichni byli nadšení, protože starý starosta za nic nestál, navíc byl v holportu s přespolními, kteří se ožírali v místní hospodě, kradli jablka a řvali v noci na návsi, ale starosta Kamzoil dělal, že nic nevidí. Taky se za něj ledaccos rozkradlo, a lidé, tou dobou už trochu vystřízlivělí, čekali, že radnice pošle četníky, kteří lumpy zloděje vypátrají, viníky vsadí do šatlavy, a kradené věci se zas vrátí do obecního vlastnictví, ale švec Kamzoil dokázal jen pípnout, že "Naše ves nevzkvétá". Navíc občas mluvil hodně z cesty; prohlašoval, že je sice děsný humanista a lidumil, ale když byla vojna s turkem, tak dokonce osobně napsal dopis do Vídně našemu císaři pánu, aby tomu Turkovi rozselkal kulemi a granáty pořádně fazónu, protože prý takové pěkné ostřelováníčku je v nejlepším zájmu toho, na koho ten olověný déšť zrovna dopadá. Zkrátka a dobře, Mosche Kamzoil byl jednoho dne po smrti, rabín stál nad jeho hrobem, a celá ves čekala, co řekne. Rabín si už asi třikrát odkašlal, čtyřikrát se vysmrkal, ale pořád s proslovem otálí a otálí, ačkoliv při kartách v hospodě mu vyřídilka jede, jedna báseň. Nakonec si dobrý rabi Akiba odkašlal počtvrté, a zastřeným hlasem prohlásil: "To se nám ale najednou rozpršelo, viďte, sousedi?" |