Máš, Janino, naprostou pravdu - verše jsou to blbé jako futrál od houslí, primitivní, bez nápadu a jakýchkoli fines, jako kdyby je ryl do lavice dyslektický osmák. 

Zeman, ať už byl jakýkoliv, byl ve svých nejlepších letech výrazně chytřejší než většina národa, a ačkoliv si hrál na burana z vesnice, měl skvělé postřehy a komentáře, jako například ten, že civilizovaný národ si neposadí do prezidentského křesla generála, protože generálové jsou zvyklí jen přijímat a udílet rozkazy. 

Plebs ovšem měl už od rytířských dob ten zvyk, že panstvu na koni se zbaběle klaněl, zatímco když ležel rytíř mrtvý po boji, tak se seběhla celá ves, protože už nemohl vrátit ránu zpátky. Proto dnes pořád tradičně kopeme do mrtvoly komunismu a posmíváme se starcům jako Zeman, abychom si nemuseli přiznat, že rozkradený český stát hroutí v přímém přenosu všude kolem nás, a že naše děti nebudou mít obyvatelnou planetu, na které by mohli spokojeně žít. 

Když srovnám Zemanovy nejlepší bonmoty s tímto upoceným výronem lidské ubohosti, musím se mo jeho vzoru pousmát - podobné trapné okopávání kotníků by mu zřejmě nestálo ani za komentář. 

Nejlegračnější je přesvědčení techto samozvaných kazatelů, že "není potřeba žádné učenosti ani vzdělanosti". Jak čtenář narazí na tuto větu, ví, že není potřeba číst dál. 

Zájem o náboženské třeštění mezi mladou generací naštěstí nevyhnutelně a definitivně slábne. Absurdní slepenec eklektických textů zvaný bible v konfrontaci s rostoucím vědeckým poznáním světa prostně nemůže obstát. 

Dnes už podobné říkačky s triviálním veršem v názvu zvládne AI za cenu elektrického proudu. 

Další tendenční, prostoduchá variace na velmi ohrané téma. Dnes náš stát vesele podporuje genocidu v Palestině, česká zahraniční politika je lokajsky oddaná zájmům USA na úkor prosperity vlastních obyvatel, ale hlavně že máme tu "svobodu". Co to slovo vlastně znamená? Nikdo neví, ale dobře se bezduše opakuje. 

Pitoreskní nimrání se v simulákrech minulosti, zatímco v reálném světě, v současnosti, právě teď provádí židovský stát Izrael genocidu Palestinských civilistů prostředky, které si s těmi nacistickými v ničem nezadají - hromady mrtvol, hrůzou křičící děti schovávající se v troskách zničených budov před bombami americké výroby, otřesná svědectví zahraničních lékařů bezuzdném vraždění izraelské armády, které přestala Palestince považovat za lidské bytosti. 

Je tohle snad také "Boží plán", a pokud ano, jaký asi musí být "bůh", který něco takového plánuje? Je to židovský "Jáhve", kterého staří egypťané považovali za totožného se zlým bohem Sethem, a kterého gnostické texty ranných křesťanů označovaly za ďábla?

Nebo to má být ten dobrotivý stařečen nazývaný ve Starém zákoně "El" - proč ale potom takové hromady mrtvol? Stejnou otázku si kladly desetitisíce přeživších veteránů z první světové války, kteří po prožití hrůzných scén s hromadami mrtvol všech národností a vyznání hromadně vystoupovali z církve - neboť nic neposkytne jasnějšího nahlédnutí do směšnosti a absurdity sebestředného náboženského blouznění. 

Smutné je, že senilita stařecké fixace na podobné narativy odráží kolektivné českou neschopnost smysluplně reflektovat současné světové dění, ať už v jakémkoliv uměleckém žánru, tak i pokud ne v oficiální politické rétorice (ČR zcela ostudně jako jediný stát na světě izraelské genocidální řádění nekriticky a lokajsky podporuje), tak alespoň v hlasité satiře a kritice z řad případného disentu, který od nástupu konzumního kapitalismu jaksi umřel na úbytě. 

Marasmus a beznaděj, kam oko dohlédne. 

Ano, už je další rok pryč, ponimrejme se tradičně ve své národní bolístce, jak nám ty zlé rusácké tanky strašně ublížily... co na tom, že v nedalekém Španělsku řádil klerikální diktátor Franco, který nechal "zmizet" na sto tisíc Španělů - dodnes je jejich příbuzní hledají, aspoň kost nebo hromadný hrob, co na tom, že v Chile vesele vraždil všeho schopný Pinochet, podporovaný cynickými architekty moci z Langley a Pentagonu, co na tom, že ve Vietnamu hořeli lidé popálení napalmem, a dodnes se tam rodí znetvořené děti díky látce Agent Orange...

My, Češi, máme svou tradiční bolístku, kopněme si tedy do mrtvoly komunismu, obnošeného maňáska, kterého už ti všehoschopní mezi námi vyměnili za černé brýle, zlaté řetězy a saka od Armaniho - že, pane Dlouhý, kariéra především.

Alespoň nemusíme zvracet z toho, že současná česká lokajská vláda podporuje zbraněmi, hlasováním v OSN i penězi genocidu Palestinských civilistů, rozšmelcované mrtvoly dětí roztrhané americkými bombami, matky na útěku zastřelené izraelskými vojáky, vše samozřejmě velmi demokratické, civilizované, a západní. 

Třeba se nám podaří zapomenout i na to, že kdosi rozbil a rozkradl československý stát... 

Běží, běží měsíce

za mřížemi věznice.

Na hřbitově za branou

kostry hrají kopanou. 

Na hrobečku hoří svíčka - 

- dokuř, a šup do nebíčka!

Tak jsme měli konečně zkoušku. Přinesl jsem tři orientální nástroje (oud, bouzouki a darbuku), ale skončili jsme zase u kytary. O orientální experimenty prostě není v těchto končinách zájem...

O smrti, člověče, nemudruj,

když ti po bradě teče mlíko. 

Kstáru hleď včas brka natáhnout

a od rakve zaklapnout víko!

Klopýtám, do sudu narazím;

ještě to šplouchá u dna!

útěchu v tom zvuku nacházím -

- nevyschla zbožnosti studna!

Úzkosti každé na míru,

(slyš z průjezdu vrčení dogy)

z hostie, z půllitru, či z "papíru"

čerpáme každý své drogy!

Odpověď od ateisty - potřeba měřit svět vlastním nechápáním vždy vede k tragickým výsledkům. 

Náboženství je továrna na sebeklamy - poskytuje falešný pocit bezpečí (slibem jakési absurdní posmrtné existence, která odporuje všemu, co o světě víme), falešné sebevědomí (arogance věřících převlečená za pokoru), falešný pocit ctnosti (démonizace lidské sexuality vedoucí k prznění malých chlapečků, kterým katolická církev nechvalně proslula po celém světě). Kazatelé vždycky měli snahu mluvit o věcech, o kterých neměli ani ponětí - když srovnáme archaické představy o kosmogenezi, astronomii a biologii, které najdeme v Bibli se současným vědeckým poznáním, poklepe si i dítě školou povinné nechápavě na čelo. 

Kdokoliv, kdo odhodí své kritické myšlení do kostelní kasičky výměnou za tento "výhodný balíček sebeklamu" pak už pochopitelně nikdy nemůže pochopit "jaké to je nevěřit". Je to stejné jako s drogami (protože náboženství skutečně je opium lidstva) - pro uživatele je droga tím nejlepším, co může být, pro neuživatele pouze hrůzné divadlo plné závislosti a lží. 

Naštěstí podle statistik katolíci v ČR za poslední čtvrt století téměř vymřeli. Zaplaťpámbuch!

Dnešní noci jsem znovu snil

o dálkách, kde jsme spolu nebyli.

Z bitev, které jsem nezažil,

mám místo údů jen pahýly. 

O všem, co jsem kdy nevěděl,

budu mít v neděli kázání,

a všechno, co jsem kdy neuměl

mi konečně přináší uznání. 

Dnešní noci jsem znovu snil

o dálkách, kde jsme spolu nebyli.

Z bitev, které jsem nezažil,

mám místo údů jen pahýly. 

O všem, co jsem kdy nevěděl,

budu mít v neděli kázání,

a všechno, co jsem kdy neuměl

mi po zásluze přináší uznání. 

"Největším zlem světa je přičinlivý rolník" - Diogénes.

Co je to "milné harampádí"? Haraburdí, na kterém se souloží?

Nazývat tento výlev básní je poněkud přehnané...

Janina - klidně, kterékoliv ze zvířat, které žijí v mé hlavě. ;-)

Má to prima kouzlo takových těch panelákových českých sci-fi,  které jsem čítával na základce. ;-)

No vida - Zajíc, a je redaktorem prózy. Jestli my také nejsme všichni jen postavy v nějaké bajce, kterou zrovna někdo smolí... 

No vida - Zajíc, a je redaktorem prózy. Jestli mi také nejsme všichni jen postavy v nějaké bajce, kterou zrovna někdo smolí... 

Děláš z toho úplně zbytečně osobní věc, Aru - ale všiml jsem si, že je to takové české specifikum, že kdokoliv roztáhne křídla, stane se terčem nenávisti - snad proto, že připomíná ostatním, jak strašně se navzájem ve vzdělávacích a ostatních institucích mrzačí.

Já si vůbec jako orel nepřipadám - pár jsem jich poznal, skutečně svobodných lidí, kteří nemusí nic a nikoho vlastnit a k životu skoro nic nepotřebují. Příběh je obrazem střetu dvou koncepcí a typů. Je ovšem fascinující, jak vášnivě milují krocani mříže svých klecí.

Stejně jako Janina, nejsem ani orel, ani krocan - asi nějaké noční stvoření - možná netopýr, nebo tak něco - proto svět vypadá vždy po probuzení vzhůru nohama...

Aru - znáš rčení, že každý hvězdář hádá podle vlastní planety?

K3 - je to čtení spíš pro orly, než pro krocany... ;-)

Je to jen hra,

řekla si na pólu kra.

Lidé by přec tak nečoudili,

aby mě celičkou rozpustili.

Ouha však - lidé (ti rozpustilí),

v zimě si pořádně zatopili. 

S ledovci mizí naše kra,

GAME OVER - Benátky pod vodou,

partie skončila neshodou,

a z kry zbyl nad mořem šedý mrak...

Je už to takový písmácký obyčej, že ti, co sami psát neumějí, mají tendenci sekýrovat ostatní. 

Náboženství skutečně smysl nedávají, ale jejich konzumenti to od nich ani neočekávají. 

Už se ani nedají přidávat díla do sbírek?! Dobře to tu tleje...

Vypil jsem kalich Tvé hořkosti,

do dna, neb doba je vhodná,

hořkost se mi vsákla do kostí,

duše zůstala svobodná. 

Viděl jsem svět Tvýma očima;

bez naděje a sebeklamu,

dnes vím, že smrtí se začíná, 

a že spát se chodí až k ránu.

S šaty jsme svlékli i názory,

pak kůži, svaly i kosti,

každý sám a sobě navzdory

na Slavnosti záhrobních hostí. 

Vánoční dopravní nehody

většinou nejsou náhody.

Řidič, pokud je opilý,

často vjede do obilí. 

Výsledek - smrt nebo zranění,

a nezřídka zbořené stavení!

Vánoční dopravní nehody

většunou nejsou náhody.

Řidič, pokud je opilý,

často vjede do obilí. 

Výsledek - smrt nebo zranění,

a nezřídka zbořené stavení!

Ve středověku, kdy se žilo zdravěji, neboť člověk musel od rána prchat před církví a různými feudály, praskaly lidem cévky jen vyjímečně - a když už, tak to byla rána jako z bombardy. Dneska je to naopak jev tak běžný, že když dáte v nočním tichu smíchovského secesního činžáku ucho na podlahu, můžete zaslechnout na prahu vnímání sotva zbadatelný praskot, připomínající zvuk popcornu rozsypaného z velkého igelitového sáčku "BIG POP!" na podlahu supermarketu Lídl. Je to zvuk praskajících cévek lidí celého světa, a je překvapivě celkem uklidňující, příjemně kolébá do spaní a zdají se při něm nenáročné, lehce erotické sny.

Ve středověku, kdy se žilo zdravěji, neboť člověk musel od rána prchat před církví a různými feudály, praskaly lidem cévky jen vyjímečně - a když už, tak to byla rána jako z bombardy. Dneska je to naopak jev tak běžný, že když dáte v nočním tichu smíchovského secesního činžáku ucho na podlahu, můžete zaslechnout na prahu vnímání sotva zbadatelný praskot, připomínající zvuk popcornu rozsypaného z velkého igelitového sáčku "BIG POP!" na podlahu supermarketu Lídl. Je to ve skutečnosti celkem uklidňující zvuk, který příjemně kolébá do spaní a zdají se při něm nenáročné, lehce erotické sny.

Philogyny - nejsme, ale Tvoji vášeň pro večerníčky celkem chápu. Jestli něco s Aruem jsme, tak jsme jako Trurl a Klapácius z Lemovy geniální Kyberiády, ale tu, předpokládám, asi neznáš. Nevadí, roboti určitě napíšou nějaká pokračování, protože příběhy jsou z jejich světa, a nikoliv ze světa lidé, kterým se v těch knihách říká Bleďoši, Rosolnatci, a dalšími nelichotivými jmény. 

Aru - ta AI napsala docela slušné pohádky, zajímavé bylo, že jsou v ní nějaké pojistky proti psaní fake news a fabulací, například když jsem požádal o stať zdůvodňující naprostou nezbytnost vyhlášení války Austrálii Českou republikou, tak mi napsala, že Česká republika s Austrálií neválčí, že k tomu není důvod, a že nic takového psát nebude. Nicméně když jsem požádal o sci-fi, tak jsem obrdžel solidní horor, ve kterém v roce 2075 čeští výsadkáři v černých uniformách (haha! ;-) obsadily Sydney, a rozpoutali mezi australany terror, že se sice místní pokoušeli o odboj, ale protože nemají v Austrálii žádné hory, tak byly ze vzduchu všichni spiklenci jasně vidět, a že Česká republika zavedla v zemi protektorát a ukázala tak celému světu, že je mocností, se kterou je třeba počítat. ;-)

Pak chtěl kámoš vědeckou práci, která by přesvědčivě dokazovala, že je země placatá, a dostal celkem slušnou fabulaci, která tvrdila, že tenhle názor ve skutečnosti sdílí a sdílela většina vědců, že kulatost se do modelu vloudila výpočetní chybou, a to všechno včetně různých citací a tak - ale když jsem chtěl později totéž já, tak jsem byl odmítnut. 

Rozhodně si myslím, že tahle technologie podstatným způsobem změní náš život - není to žádný primitivní chatbot, ale systém, který fakt rozumí lidskému jazyku, a zdá se být adaptivní, což jsem si i já myslel, že je ještě věc daleké budoucnosti. Rozhodně nás čekají "zajímavé" změny!

Ona existuje i lidová píseň Šly panenky silnicí, kde se doslova zpívá:

Na krku má granáty, granáty, granáty, mezi nima dukáty, dukáty dva!

Málokoho ale napadne, že ta píseň je o vlastně o teroristech...

Thea - pochopitelně, grafiky to postihuje jako první, už se dokonce stávkuje a protestuje. Samozřejmě marně, připomíná to ludity v době průmyslové revoluce, živě si pamatuji ilustrovaného dělníka z "Obrázků z dějin a pověstí", jak tříská kladivem do jakéhosi stroje a křičí "Tumáš, potvoro" - už v dětském věku mnou ten výjev docela pohnul.

Je to věčný lidský sebeklam, který rezonuje i tady Písmákem - prý máme duši, jsme cosi neopakovatelného, samozřejmě to přifukuje náboženství, nicméně člověk je jen boiologický stroj, a argument, že AI  jen kombinuje lidské vzory neobstojí, protože lidé také jen kopírují lidské vzory, dokola a dokola, kombinace, kompilace, variace téhož, a je jasné, že taková věc se dá analyzovat, dekomponovat a naučit, a stroje v tom nakonec budou lepší a rychlejší (už skoro jsou). 

Pro mě osobně je to osvobozující myšlenka - celé to drama s osudem lidské civilizace se zdá najednou směšné, když člověk jasně vidí, že ve srovnání s našimi robotickými nástupci jsme byli nedokonalým prototypem, asi jako autíčko na klíček ve srovnání s raketoplánem. 

Základem celé diskuze  je, jako obvykle, špatně položený, vágní dotaz, což má ovšem za následek ten zábavný jev, že jeden může mluvit o koze a druhý o voze. 

Otázka implikuje přesvědčení, že literatura disponuje chudším arzenálem výrazových prostředků než ostatní formy umění, což okamžitě naráží na problém jejich kvantifikace. 

Existuje velmi mylné přesvědčení, že čtenáři obecně oceňují originalitu. Praxe ukazuje, že naprostý opak je pravdou, protože jinak by se nikdo nedíval na nekonečné seriály a nekupoval by dokola stále stejné detektivky, kde stejné postavy dělají totéž. 

Opakování známého schématu poskytuje iluzi bezpečí (náboženství funguje na podobném principu), ale stačí si vzpomenout, jak to dopadá, když někdo napíše něco opravdu originálního, jako například Vonnegut - lidé jsou zmateni, tápou bez lešení obvyklých klišé (je hrdina "dobrý", nebo "zlý"? Horor nejistoty...!) Nejdřív si takový autor musí najít dostatečně bystré čtenáře, kteří formou recenzí a vysvětlivek naučí příslušníky stádní kultury taková díla číst - a pak se z toho teprve může stát mainstream (případně se natočí velkofilm jako Pán Prstenů).

Poněkud mimo je Prosecký, který si zřejmě plete umění se snobismem, podmiňuje existenci umění příslušností ke střední třídě - zejména v hudbě vzniklo v podmínkách naprosté chudoby mnoho svébytných žánrů, za vše jmenujme třeba jazz a řecké rebetiko. 

Omezené množství uměleckých žánrů tedy vychází ze snahy přizpůsobit se vkusu publika kvůli slávě a zisku - nejlepší umělci se ale čerta starého starají o to, kolik lidí jim tleská - k tvorbě je vede vnitřní pnutí a přetlak. Doporučuji skvělý film Lautrec o stejnojmeném francouzském malíři z období Belle Epoque - tam je na začátku scéna, jak profesoři spílají impresionistům, protože se protiví zavedeným postupům a formám. Co nám to jen připomíná, že... 

Hrozivou kápi nosívá kat,

hrot meče dokáže zabít i ranit;

chudáček Safián - neumí psát,

jen ostatním do díla jalově žvanit. 

Nejmrazivější dotek Zimy bude mít ovšem podobu účtu za topení. 

Povídka mi trochu připomíná mojí sestru, která si zamlada hrála s mojí soupravou šachů "Na království", protože neznala pravidla šachové hry. 

Co všechno si jen můžeme navymýšlet o "přírodních národech", zvláště, když o nich mnoho nevíme. Třeba takový Castaneda - od A do Z výmysl, a jaký je z toho šlágr. 

Těžko existuje přesvědčivější důkaz fatální osamělosti.

Rajmund - I ty brepto...

Kdybys nebyl mazací sráč, třeba by Tě bral někdo vážně. 

Jakkoliv oceňuji snahu o vícejazyčnou tvorbu, protože se jí sám věnuji, tahle báseň je prostě příliš kostrbatě napsaná. Jediné, co je samo o sobě srozumitelné, je třetí řádek, ale zbytek připomíná japonskou "dekorativní angličtinu" - například v druhém řádku se za výrazem "a sense of (something)" musí nutně vyskytovat nepočitatelné podstatné jméno - "a sense of despair", "a sense of dread", atd. Navíc slangově se výraz "a pair" používá v kontextech jako "He should really grow a pair" = "Měl by si nechat narůst koule (doslova)" = "Kéž by nebyl takovým strašpytlem (význam idiomu)", což je s nějvětší pravděpodobností naprosto nezamýšlený jinotaj.  Rovněž poslední tři řádky, které (asi?) mají vyjadřovat touhu po pokračování něčeho žádoucího, co se stalo u oběda, působí neuvěřitelně neobratně. Doporučuji konzultaci s rodilým mluvčím, pokud máš možnost. Nenech se nicméně odradit - psaní (a hlavně čtení) ve více jazycích neuvěřitelně rozšiřuje obzory a podporuje kreativitu výběru jazykových prostředků. Není náhodou, že slavní literáti se věnovali zároveň překladům. 

Moje sympatie jsou na Tvojí straně, už proto, jak se na Tebe ostatní sesypali - obzvláště panské rady tady pana "redaktora" mě dráždí. Nicméně - ingredience jsou dvě - autenticita prožitku a zručnost při jeho vyjádření. To první se dá těžko formálně rozvíjet, ale to druhé je čistým řemeslem - a podle mého názoru, výběr veršů je nápadně podobný noční procházce Perlovou ulicí. Je třeba odolat těm nejvyzývavějším a nejkřiklavějším ;-) Podobně dvoudobý takt polky výborně funguje na vesnické tancovačce, kdy chasníci a selky po namáhavém dni na poli myslí jen na to jedno, ale pokud chce autor navodit jinou atmosféru, hodí se složitější ornament, případně vhodně načasovaná pauza. Trik je v tom, aby výrazové prostředky sloužily autorovi, a nikoliv naopak - což je rada, která by mohla být užitečná nejednomu Písmákovi (a nemám ji pochopitelně z vlastní hlavy). Ať se daří! ;-)

Bory šumí, vítr duje,

nadpis se nám nerýmuje.

Básník musí do práce

hledat zdroj své frustrace.

Večer se tu všichni sejdem,

třeba tlačit, ač to nejde.

To není důkaz, to je odkaz na stránku Wikipedie, kde je definice pojmu prázdná množina tak, jak ji definuje teorie množin. Chybí Ti důkaz tvrzení, že všichni matematici na světě uznávají postuláty teorie množin. 

Kdybys ke svému tvrzení připojil ještě korektní důkaz, dal bych Ti zasloužený tip. 

Jednapoetka - no vždyť také právem, viz ta diskuze pod básní od Alenykar.

Kozinovi by jeden den na zúčtování s Lomikarem určitě bohatě stačil. ;-)

Evženie - měl jsem přesně ten samý nápad...

Mefistotelka - v tom případě si dovolím malou tématicky související reklamu.

Je rytmicky, stylisticky i obsahově skvělé. 

Během čtení této básně mi přiletěl na okno holub a začal mi klovat do okeního rámu (nekecám, fakt - poslal bych fotografii, ale lidé by mě stejně zase obvinili, že je to fotografie jiného holuba v jiném okně, lidé jsou dnes strašně nedůvěřiví). Kdybych souhlasil s premisou uvedenou na autorčině stránce, musel bych si myslet, že souběh těchto dvou dějů (báseň a holub) není náhodný. Určitě by si to myslel i kolega Bačkovský, pro kterého je všechno "božím ouradkem", což je pohled na svět, který mě vždycky dráždil, ač objektivně vzato nepostrádá jisté naivní roztomilosti. Jedna věc je ovšem jistá - pokročilá léta činí mou řeč bloudivou a obšírnou, a proto přistoupím bez dalšího k meritu věci - báseň se mi líbí sdělením, ale nikoliv formou. [Rovněž dráždí mou představivost obraz "Mefistotelky" vykonávající právnické povolání (vskutku faustovská kombinace - dostanu vás z vězení, ale budete mi sloužit), ale to jsem nepatří, a proto to celé bezodkladně uzavírám do hranatých závorek, čímž se to z morálního hlediska nepočítá, protože jak pravil Tomáš Akvinský: "Co je ve hranatých závorkách, to proti vám nemůže být u posledního soudu použito."]

V Rusku a na Ukrajině slaví tento svátek tradičně pálením takzvané samohonky. Cizinci se však většinou neúčastní, protože je mate fakt, že Rusové a Ukrajinci tráví pálením samohonky tradičně i celý zbytek roku. 

Mari67 - už jsem dostal navzdory časné ranní hodině stížnost, že prý je mramor vrcholně nevhodným materiálem pro desky klubových stolů. Je vidět, že si podobné zakázané rajské zahrady vládnoucích vrstev představujeme každý po svém, což má i svou výhodu - nemusíme se navzájem podezírat, že by někdo z nás byl miliardářským špiónem převelečeným za prostého drnohryza. Pro pořádek a konzisenci však poskytuji následující vysvětlení - Lord Crowbar je osobou pitoreskního vkusu, jakož i zosobněním nedostatku trpělivosti, takže když si poručí klubovou místnost poblíž rušné ulice, a by mohl po očku dozírat na své proletáře, a případně bušit kladivu podobnou pěstí do něčeho adekvátně odolného, tak je do večera vše na svém místě, a nikdo by se ani neodvážil pomyslet, že by to snad mohlo být jinak... ;-D

Tak tohle musím rozhodně vidět. Díky za recenzi!

Když už nemáme ten dadaismus, mohli bychom mít kategorii "Psychopatické", nebo aspoň "Chorobný narcismus". 

Zeanddrich

aniž by zpych,

nespornou on má vlohu,

že kráčí si jist,

než mu úřední oznámí list, 

že totiž medvěd mu ukousl nohu. 

Radovan si cení snahy

(láhev plná, tak je hej);

však chceš-li s ním mít dobré vztahy,

na nebe mu nesahej!

Je ovšem vidět, že jsi stále ještě divný tvor - začátečník, protože je v Tobě ještě přiliš mnoho bytostně lidského sentimentu - stesku po společnosti lidí, po pochopení a přijetí ostatních, a tak dále. Teprve až se o Tvém občasném zjevení v denních ulicích Města budou týdny vyprávět hrůzné zkazky, teprve až Tvé řeči přestanou lidé rozumět, aniž by je opustil pocit, že otřásá základy jejich chatrčí vystavěných z dětských snů a zbožných přání, teprve až se noční obloha stane kaleidoskopem vypoulených očí bytostí, které tu byly dávno před člověkem, teprve pak Tě přivítám jako plnohodnotného člena čeledi divných tvorů, jejichž šepot hýbe tektonické kry sdíleného nevědomí, a teprve tehdy pocítíš, co to znamená být doopravdy sám.

Zvláštní je, že se haiku staly na Písmáku takovou módou (pro umělou inteligenci je to nepochybně nejsnažší žánr), a například mongolský hrdelní zpěv nikoho nezajímá. Možná je to tím, že špatný hrdelní zpěvák je k poznání velmi znadno, zatímco rozlišit mizernou hajkuli od kvalitní je nadmíru obtížné, protože většina západních autorů, neznaje kulturní kontext a jazyk, naprosto netuší "vo co de".

Mari67 - okamžiky, kdy si uvědomuješ, že něco nechápeš, si hýčkej - jsou dveřmi, kterými můžeš vstoupit do světů, o kterých se Ti ještě ani nezdálo. 

Nic si nedělej z toho, že Ti lidé nedávají tipy, jsme tu všichni banda snobů. Na Dračí doupě mám nádherné vzpomínky. 

Není zcela jasné, co vede autora k přesvědčení, že dvě přerývaná souvětí prostá básnických figur "volnými verši". Dlužno však poznamenat, že svět zná tajemnějších záhad. 

Není zcela jasné, co vede autora k přesvědčení, že dvě přerývaná souvětí prostá básnických figur "volnými verši". Dlužno všakj poznamenat, že svět zná tajemnějších záhad. 

Janina6 - "... důležitou součástí západní propagandy je udržovat vlastní obyvatelstvo v nevědomosti o zločinech, které páchají jejich vlastní státy. V televizi a v novinách vidíte zločiny svých nepřátel, nikoliv však zločiny vlastní... to je důležitá součást ochrany státní moci před vlastním obyvatelstvem... " - Noam Chomsky, Olomouc, 2014. 

Do pistolí nabij slovo, 

neb už není na olovo.

Hospodářství dře a kulhá, 

vláda se to snaží ulhat. 

Bezstarostní Písmáci

přijdou brzy o práci. 

To zas bude nářku, smutku,

prospali jsme časy skutků,

ve spolek teď hovno máme,

zimou zuby drkotáme!

Přišlo opravdu minimální množství Čechů, většina demonstrujících byli členové místní iránské komunity, což mi připadá smutné. Kauza se dostává do centra mezinárodní pozornosti, a v souvislosti s oklešťováním práv žen na bázi náboženského fanatismu (republikánská protipotratová agenda, ale i šílené poměry v nyní již nedemokratickém Polsku) o problému hovoří i bývalý americký státní návladní Glenn Kirschner. 

Diskuse pod básní mi připomíná středověké disputace učených teologů o tom, kolik andělů se vejde na špičku jehly - je nabíledni, že hulvátské pochybnosti o tom, zda nějací andělé vůbec existují, do tak učených sporů zkrátka nepatří. A kdybyž člověk náhodou nadělá, omámen zpěvem vlastní dělohy, omylem víc dětí, než naše nebohá, zdevastovaná planeta dokáže uživit, může vždycky zvolat - "to já ne, velebnosti, to moje čakra!"

Občas sami sebe věci mají,

a pokradmu tajně ožívají...

Teď mi lichotíš, a já jsem Tě přitom v poště před chvílí tak seřval. ;-)

Ale co se dá dělat - v souboji ideí, narozdíl od reálného konfliktu, někdy není ku prospěchu věci dělat kompromisy, jen abychom nezůstali bez přátel. 

Anas - co jsi vlastně chtěl říct? Všechny ty Tvoje zdánlivě obecné "pravdy" nedávají moc smysl. Třeba tohle:

"Každá společnost má svoje pravidla. Když existuje někde volnost, nezřízenost a zhýralství - musí být zákonitě na druhé straně oprese, dogma a závazky. Záleží, do jakých extrémů až jsou autority ochotné zajít."

S důkazem tohoto tvrzení ses, jak se zdá neobtěžoval - mně připadá triviálně nepravdivé. Oprese nemusí existovat nikde, pokud nebudou existovat lidé, kteří se k ní propůjčí. A tak dále. Chceš-li něco říci, mluv pokud možno jasně a stručně. Nebo se snad někoho či něčeho bojíš?

Ja zas kupuji Petře svetry,

neb věrný je, nosí svetr.

V šatníku jsou jich už tři metry;

metodu vnukl mi svatý Petr. 

A skrz ono zázračné zjevení

se můj rodinný život promění.

Sousedům říkám - nejsem hnůj,

a devátý syn už bude můj!

Důchodce práce zanechal,

jen aby sám zažil nudu;

hrobník mu na rakev míry vzal,

železnou horník kutá rudu.

Jest žití lidské zapeklitá věc, 

a písek v převleku - pískovec!

Unforgiven byl parádní film - byl jsem na tom v roce 1992 v kině, pamatuju se, jak mě syrové zoufalství a vyhořelá beznaděj hlavní postavy zasáhly, a to jsem byl ještě vpodstatě děcko. Bezpochyby mistrovské dílo. BTW až po létech mi došlo, že "English Bob" byl stejný herec, jako čaroděj Dumbledore z Harryho Pottera - ten film byl vůbec skvěle herecky obsazený.

Líbí se mi i historicky přesný detail co se týká nošení střelných zbraní - málokdo dnes ví, že ve většině měst bylo zakázáno nosit zbraň ve městě.

Co "High Plains Drifter" rovněž s Eastwoodem - jak se ti líbil?

Právě naopak, vymyslet náboženství nedá velkou práci, jak dokázal Ron Hubbard se svou scientologií - namíchal obvyklé ingredience a vydělal majlant. Stejně tak američtí televangelisté, kteří už jsou prý bohatší než katolíci (katolíci, styďte se, svého času váš papež půlil svět mezi Španělsko a Portugalsko). V době hypotetické Kristovy existence (připadá mi jako simulákrum podobného typu, jako Robin Hood nebo Červená Karkulka) bylo podobných kazatelů na každém rohu, jako když naplive. Ne, že by to byl špatný text, ale je už dost starý, a už to dnes napsali jiní lépe a moderněji.

Čím jsem starší, tím dokonalejší a modernější mi připadají ve srovnání s křesťanstvím východní nauky jako mahájánový buddhismus a taoismus, protože svět vykládají (podobně jako věda) řečí principů a zákonitostí, nikoliv ze zorného úhlu nedospělého mimina, které odmítá dospět a pustit se ručičky Svatého Otce na Nebesích, případně "sourozenců" v církvi. Základním znakem dospělosti je potřeba hledat si vlastní cestu a roli v životě. Buddhismus také spatřuje nejvyšší metu v nahlédnutí vlastní faktické neexistence, zatímco křesťanství nabízí pouze trapné nebe a peklo, které se až příliš podobá žalářům vládnoucích tříd.

Nejhorší je ovšem tendence katolické církve (a monoteistických náboženství vůbec) přivlastňovat si mysticismus a snaha stát se násilím jeho výhradním distributorem. 

Současný svět se mění stále rychleji a rychleji, a vyžaduje stále flexibilnější a "mladší" způsob myšlení - snaha vecpat ho do mantinelů stovky let starého, a navíc zmateného a meandrujícího textu, je nutně odsouzena skončit tragédií.

bixley - není to totiž Bystrouška, ale kitsune ;-)

Je fakt, že s věkem na to každý přijde -

- největším nepřítelem člověka jsou lidé.

Zmožen letitou manželskou únavou,

laská se pak jen se svou představou...

Ha - syrský umělec Kinan Ednawi předpovídá arabské loutně (oudu) návrat do světa moderní hudby!

Nejvíce ze všeho to připomíná slohovou práci malého dítěte, které ještě nebralo ve škole malá a velká písmena, neumí moc stylizovat, a ani vlastně nemá co říci, zato ovšem trpí utkvělou představou, že rozumí všemu na světě. 

Co s tím? Vypadá to, že symbolismus prožívá krizi identity...

"Přestaň myslet" ... jak by to vlastně bylo latinsky - "Cogitatio Prohibetur"? ;-)

Pro ty, koho zajímá hlubší pohled do problematiky - Sir Ken Robinson

- příliš mnoho andělů

- "odměřovač času" je pohříchu neohrabané slovní spojení

- neproduktivní mlhavost v závěru. Vzhledem k tomu, že všechno živé je inherentně smrtelné, a že všechny organizované celky nakonec podlehnou entropii (fyzikální princip), co je to ten "nepřirozený zánik", když je zánik a konec trvání možná ta nejpřirozenější věc na světě? A jakou asi může mít tvář?

- patetické ladění básně vyznívá díky zmíněné mlhavosti zmateně (o čem je sakra vůbec řeč?)

- možná se mi to jen zdá (viz bod 4), ale báseň křivdí vepřům, kteří se zdají hrát nespravedlivě stereotypní roli čehosi odpudivého nebo nečistého. Navíc - hlavní postava křesťanského mýtu se (údajně) obětovala za hříchy lidstva jen jednou, a stačilo to, zatímco vepři se obětují dnes a denně, a hmatatelný důkaz lze nalézt v regálech každého supermarketu 

... a také mnohokrát zpracovaný, nelidské prvky v chování lidí a humanismus umělých forem života byly námětem povídky Phillipa K. Dicka "Sní androidi o elektrických ovečkách", která se stala předlohou kultovní sci-fi "Blade Runner", a na poli počítačových her se toto téma dočkalo výborného zpracování ve hře "Detroit - Become Human". 

Aru - Lenin sám byl ze studií vyloučen za účast na studentských protestech, což mu ale nebránilo pokračovat samostudiem a nakonec úspěšně absolvovat práva. Takže si bude lépe příště vybrat k verbalizaci svých neurčitých paranoidních obav nějakou příhodnější mediální zkratku. ;-)

Minimálně ta příhoda naznačuje, že Lenin oplýval cílevědomostí a disciplinou, která Tobě, milý Aru, spíše chybí. Na druhou stranu zase nehrozí, že bys odstartoval s Lindou a Kukýnkou nějaké signifikantní revoluční hnutí - pokud by se ovšem revolucionáři šeptem ve Tvém kvartýru nezorganizovali sami, aniž by Tě vytrhli z večerní siesty. ;-)

vesuvanka - nikdo si nestěžoval patrně proto, že zmíněný artefakt scholastického přístupu ke vzdělání pocházející ještě z dob Marie Terezie patrně bezvadně plnil svůj úkol, kterým byla normalizace budoucích poddaných rakouskouherského mocnářství. S tímto atavistickým pojetím vzdělávání se náš stát potýká dodnes, viz relevantní literatura a nekonečné diskuze edukačních metodologů a lektorů. 

Bačkovský - kdyby premisa z druhé věty byla pravdivá, nemohl by sis být tak jistý výrokem ve větě první, porotože kdyby výrok v první větě byl pravdivý, nemohlo by mít minimálně české školství tak příšerné výsledky. 

Co se týká účelu a poměrů v třeba americkém školství, výborně o tom pojednává třeba čtvrtá série slavného seriálu "The Wire", která je celá věnována školství, a která výborně rozebírá neléčitelné neduhy veřejného školství v kapitalismem sužovaných Spojených státech. 

Což nás přivádí k otázce, co je vlastně účelem vzdělávacího systému typu veřejné školství - zda pomáhat mladým lidem objevovat a rozvíjet své unikátní  schopnosti a ambice, nebo zda produkovat amorfní "pracovní sílu", která se dá rovnat do skladů, továren a pohřebišť ve vzorném, pravidelném a úhledném zákrytu. 

Koeficient mlhavosti na počet slov poráží všechny obvyklé hodnoty - pokud by poslední slovem textu byla "námaha" místo "námrazy", nezdá se, že by to čtenářský zážitek valně ovlivnilo. ;-)

Koeficient mlhavosti na počet slov poráží všechny obvyklé hodnost - pokud by poslední slovem textu byla "námaha" místo "námrazy", nezdá se, že by to čtenářský zážitek valně ovlivnilo. ;-)

Biskup - až se umělé ještě o něco více zdokonalí ve formální analýze jazyka a začnou psát nerozeznatelné od těch lidských (Turingův test), tak se tu znovu sejdeme nad diskuzí, jestli "ono navíc" skutečně existuje, nebo jestli je pouze sdílenou halucinací lidských autorů. ;-)

Omyl, Aru, realita většiny bohatších států světa. Tento trend vysvětlují tématu věnované studie tím, že zatímco v chudých částech světa (Afrika, části Asie) jsou děti v rodinách vítány jako pracovní síla na poli (už Karel Marx postřehl, že "děti jsou jediným majetkem lumpenproletariátu"), ve vyspělých zemích je každé dítě nákladným spotřebitelem, na kterého jsou cíleny rafinované marketingové kampaně - plození dětí se tedy stává výsadou a koníčkem bohatých (kterých ubývá), a proto klesá i porodnost. 

Jinak "český národ nevymírá", potomci vietnamských imigrantů, kteří chodí do českých škol a mluví bezvadnou češtinou beze stopy přízvuku jsou už po všech stránkách Češi - stejně jako potomci německých, irských, českých, asijských i afrických imigrantů v USA jsou Američané - jen pro Čechy Tvého typu je tento jev nový a je třeba si na něj jen zvyknout. 

Tak proto příběh špatně dopadl,

a proto učený z nebe nespadl;

učit se lze jen v hlubinách Tartaru,

zatímco v nebi se pořád jede postaru!

Janina6 - víš, že od Tebe si veškerý feedback poslechnu rád. Vadí mi lidé, kteří se vyžívají v kritice detailů, aniž by si dali práci s pochopením nálady a sdělení textu. Reakce lidí jako jsi Ty pochopitelně vítám, jinak bych si přece mohl psát do šuplíku - důvod mojí setrvalé přítomnosti spočívá ve faktu, že tu existují lidé, se kterými čas občasu dochází k hlubší komunikaci (nebo chceš-li, souznění nebo synchronicitě) než s těmi, které potkávám na svých toulkách ulicemi Prahy. Narozdíl od Aleny pořád považuji jakoukoliv formu umění za komunikační prostředek - když už si dá autor práci s tím, aby se naučil nějakou techniku a aby svůj prchavý vjem přetavil do podoby, kterou je možné sdílet, tak ho pochopitelně zajímá resonance, kterou tento vjem indukuje v ostatních.

Moje konflikty s některými místními "znalci" pramení z toho, že občas dávám naprosto vědomě přednost objektivně "nedokonalejší" formulaci, protože stejně jako osobité vady na kráse, dodávají tyto dílu svébytný charakter. Paralela s alkoholem - samozřejmě, že lze z lihu vydestilovat úplně všechny "nečistoty" - ale výsledkem je vodka, téměř bez chuti a zápachu, a k výsledku stačí dostatečně dokonalá kolona a přesné dodržení výrobního postupu. Nicméně výroba stařeného jamajského rumu, nebo single malt whisky - to už je třeba vědět, které "fujtajbly" je nutno v destilátu ponechat.

Tedy - pokud Ti to stojí za námahu - směle do toho, jsem zvědavý, co bys změnila, jak bys to napsala, atd. - minimálně se něco dozvím o Tobě, což mi za námahu stojí vždycky. ;-)

No vida - a pak že nemáme satirické básníky schopné důvtipné reflexe aktuálního společenského dění! 

Mezi nahrazenými už básníci dnes jsou. Viděl jsem experimentální AI, která kreslila obrazy - napíšeš do okénka téma, a vypadne obraz. Poezie je samozřejmě daleko jednodušší - AI ani nemusí rozumět samotnému textu, stačí míchat osvědčené atomické prvky podle běžných schémat, a vznikne báseň, aniž by autorská AI vůbec musela nutně vědět, o čem je - třeba vázaný verš je syntaktická struktura podléhající určitým pravidlům, která jsou analyzovatelná, a tím pádem i algoritmizovatelná. 

Nedávno jsme na toto téma žertovali, že lidské instituce jako školy, nemocnice a úřady přistupují už dnes k lidem, jako by sami byli stroje, a lidstvo tak nevědomky v poslední fázi své existence staví infrastrukturu pro novou, umělou životní formu, která ho nahradí. 

Spíše než technologická utopie ale hrozí světu rozpad globálních struktur, radikální a rychlý úbytek světové populace, a návrat k primitivním schématům ve stylu Doba Temna po pádu Říma.

Jinými slovy spíše Mad Max, než Interstellar. 

Ergo nashledanou opět na začátku prosince. ;-)

Validity Period