Písmák je místo nás, důchodců nejen intelektuálních.

Vymlouvat se na nezkušenost tedy nemůžeme žádnej.

Písmák je místo nás, důchodců nejen intelektuálních.

Vymlouvat se na nezkušenost nemůže nikdo.

A stejnak to pak budu muset napsat, tak proč ne teď: Nohavica je sakra chytrej člověk, vyzná se v lidech a umí to s nimi. K tomu pár akordů a může se z něj stát opravdický bard. A taky že! Chodí od tržiště k tržišti, roztáhne plachtu s obrázky, ukazuje na ně bidlem, pěje pravdy o vrchnosti. Vybere pár šestáků a... než se přesune o vesnici dál, staví se ještě u majitele panství. Tam nahlásí, kdo se mezi poddanými nejvíc smál, k šestákům přidá zlaťák a vše se opakuje třeba až do jednadvacátýho století.

(Aru, víš co mi to dá práce teď poslat avízo všem, ale ne tobě? Budeš pykat!;))

(chyba: tuhle diskuz založil někdo jiný, sorry)

Milý Aleši. Já tě mám prostě rád. A tak až jednou budu stavět postavu od věty Folkové publikum dokáže oddělit interpreta od jeho díla, nebude dohledatelno, kde jsem k něčemu takovýmu přišel.

Kámáfutra je mamlas, ale za tuhle diskuz mu děkujme. A já - si ji jdu CELOU přečíst;).

Nechápu, proč si někdo dá nick Šustivý písek, když klidně mohl být Šuštivý písek. No. Ale ono je dobře, že míra hráblosti není u všech stejná.  To je ale dneska divnej den, viď? Ještě že není pátek.

Kolegové uživatelé:

Objevil se mi teď nečekaně pocit...

Vy víte, proč nikomu tipy nedávám.

Abych měl aspoň trochu právo myslet si,

že to neděláte s očekáváním reciprocity.

Ale ten pocit teď... prostě je mi to blbý.

Takže vám za tipy dneska děkuju.

Radši se smažu, než to někdy opakovat,

ale - teď jsem to potřeboval udělat.

Včera sem byl kokot, teď jsem navíc klapař. Je hotovo!!!

(bez avíz, dobře tedy)

Já vím alenku, ty si to s tou samurajskou mačetou. Porád dokola, porád dokola to samý...

Svévolně se účastnit diskuze, ale střídavě si zacpávat uši podle toho, mluví li ten či oný? Obávám se, že tohle asi;) neprojde.  Božínku:(.

A kurva! Já svině česká globalistická. A mám to.

Číst to tady fáákt nebudu, ale co nehodit radostně pár vět věda, že se vám to nebude líbit: je mi jedno jak, důležitější je pouze to, aby si Česká společnost odvykala vytvářet si z podobných lidí vzory. Dnešní Ruský argument pro šikanu dareby je trapas, ale co - nechť účel světí prostředky. Já si přitom umažu hubu jen na písmáku, to je kolikrát spíš okrašlující prvek.

Neuvěřitelné, dojemné: Hlavně oddělit autora a „dílo“.

A oslovování Ančete už v názvu nic? Myluju thothem.

Tak ona na tom může něco být, dávat tipy. Jejich smysl v zamýšlené podobě nefungoval nikdy, tak proč neupozorňovat na lidi a témata v duchu hesla Sem jsme došli? Umírání není hezké nikdy, tak proč by mělo být takové umírání literatury? Ještě před rokem bych se popral za víru v přetrvávání smyslu lineárního záznamu myšlenek. Dneska jsem chcípáček bez naděje a dokud sem chodím, nemám rozluku dostatečně vyříkanou a dokončenou. Snad se moje děti nedozví, že tu působím:(.        

Na Aničku třeba tří vět, na tebe by stačila jediná. I jen si buď dál sebou unešený.

Partička nápadů, co si spojila do povídky. Ony jsou spokojený, ty, já... Neužvatlaný, veselý, nesebelitující dílko pro radost. Tady unikát jak deset metrů neposranýho chodníku na Žižkově. 

Nikdo mi nevrátí tři minuty, po který jsem to četl. Pravda pravda, ale vešla by se do tří holých vět. I Putinů je třeba, nás vypisovačů ne. Zkazil jsem si ráno.

Jako jo, ale předevšim ten rytmus. Fakt si to dám stranou a před spanim to dvakrát odrapuju dětem. 

Já ti to řikal Jiří. Buď si ukrajinista nebo rusista, zlo nebo dobro, buď si z Prahy nebo Brna...  Prostě pokud to zkusíš kdekoliv mezi, dostaneš za uši. A nebo naopak, nedostaneš už nikdy? Ani tip?  ... Kéž by to byla prdel.

Něco vysvětlovat, pak je to napsaný blbě. Ale tu Bílinu... Tohle je o pocitu jednoho důlního technika, specializovanýho na lomový dobývání. A součástí jeho práce je i rekultivace. Když se hlušina naskládá správně, pokryje 40cm zeminy, za 15let je to místo s nejbohatší biodiverzitou. A vedle hned krásný jezero... Mládí se mi moc nepovedlo a zapomínat se stejně nedá. Napravovat ale jo. 

Mám tyhle chvíle ráda. Snídaně hotová a už se jen čeká, až se sýry srovnají na pokojovou teplotou. Jestli nějaké rušivé myšlenky, tady je nechat a s nejodpočinutějším mozkem... Ale to už se opravdu týká jen mě.