Jejda, mě vůbec nenapadlo, že dojde k něčemu jinému, než že se čtenáři jen trochu zasmějí nad touto hříčkou - básničkou o živočichovi. Místo toho se hádá, co je v domnělém úložném prostoru, jehož název použitý výraz pro samičku kraba evokuje. Což samozřejmě má, ale ne tak silně :)

Ale ne :) 

Já myslím, že tomu textu je rozumět moc krásně, a to právě ve chvíli, kdy se odprostíme od lpění na tom, že nadpis mluví o boxu. Já si hraju ráda.

Tak ano, ale na tuto konkrétní odpovídá básnička a ne potenciální čtenář. Který, pod domněnkou, že je tázán, odpovídal často různými formami názvu ženských pohlavních orgánů. :)

To je silné, smutné, úplně to mnou pohnulo. 

Mně se to teda líbí, je to hravé a zasmála jsem se tomu.

Mě se to teda líbí, je to hravé a zasmála jsem se tomu.

yss: No, tuhle zmenšovat nebudu :D

Sluka: No vidíš, je to jednodušší a přesto to tam sedí lépe :)

Lenochod: Nn, to je jen taková hříčka, co mě napadla. Píšu různě. Chvíli vážně, chvíli nevážně, mám třeba celou sérii o mixované mrkvi, kakání, čůrání a sourozeneckých hádkách, ale nejspíš nikdy nenajdu odvahu ji zveřejnit. Ale určitě se moje tvorba nescvrkne na reakce. Ani nedokážu přesně definovat svůj styl, mám pocit, že mým stylem je právě různorodost, tak snad si příště najdeš svoje. 

Obecně kritiku nevnímám osobně a poslouchat ji budu. Dál si sice budu psát to, co se mi právě bude chtít a vkládat do tvorby to, co do ní vložit chci, ale na druhou stranu, ve chvíli, kdy píšu třeba do soutěže, mi tohle může spíše pomoct. Můžu si říct: "Nepůsobí to příliš těžce a pateticky? Dojde ke čtenáři vysílaná myšlenka?" a případně to trochu dobrousit. A že se to nebude líbit všem, to je ta nejvíc přirozená věc na světě :)

Obávám se, že mě nezajímáš tolik, abych si tu mně určenou poznámku případně přečetla u Tebe. Krásný den.

Luzz: No jo, plnotu při smutku obvykle neprožívám, ale třeba se do příště polepším.

Oko oblohobra je naprosto dokonalé. Líbí se mi popsané vjemy a můj mozek láká rozvíjet je dál... Vlasy jsou chvíli unavená stařina, chvíli svěží jarní tráva a chvíli jen abstraktní neviditelné cosi, co hladí něčí duše prostřednictvím slov. Celé to na mě dýchá takovou něžnou melancholií.

:D

Líbí se mi ta metonimie "teď vyháněn jsem z Ráje". To je každému tak důvěrně blízké, že to osloví i nás, kteří nerýmovankám úplně nerozumíme.

Chtělo by to tu Dunu lépe zahrabat do písmenek, příliš z textu trčí.

Některé věty mi připadají nepřirozené. ("Yave… kdy jsme naposledy spolu mluvili?" - opravdu bys to v běžné řeči řekl právě takhle, s tímto slovosledem?)

Sice mi tahle věta připadá taky poněkud našroubovaná ve stylu "děti, dejte si na té slohovce záležet", ale je neuvěřitelně vtipná a považuju ji za klenot tohoto textu: "Ta synte­tická omáčka by se dala použít jako lepidlo, nebo přísada dynamitu, protože lepila zuby a zároveň působila v puse ohromnou explozi."

Není to špatné, ale nevtáhlo mě to do víru popsaných událostí, přestože mám tento žánr ráda. (Nebo proto?) Už už se snažím vžít do děje a vidět jej před očima, když v tom mi zase vlepí facku podivná šroubovanost a nepřirozenost textu. Ale třeba, jak budeš pokračovat, si to sedne a "zpřirození to". Potom by stačilo předělat začátek v duchu, který bude následovat, ale bez tohoto začátku by na něj vůbec nedošlo. 

Žádnou větší závadu nebo vyloženě chybu jsem v textu nenašla, jde vyloženě o mé pocity z přečteného.

Vtipné, aktuální, s nenásilnou pointou .

Graficky je to zajímavé. Jako když prostatik čůrá. Co se obsahu týče, nemůžu v tom najít bod, kterého bych se chytila. 

To je hravý a nápaditý, to se mi líbí.

No, přece proto, aby se z nich už nestřílelo