Dnes je to přesně 30 let, kdy se mi má životní láska snažila vysvětlit, že má postraumatický syndrom, který začíná být nad jeho síly. Nepochopila jsem ho. A to jsem byla jediná, kdo ho na základě svých životních zkušeností pochopit mohl. Upřímně řečeno, tenkrát jsem si ještě ani neuvědomovala, že to je moje životní láska. To mi došlo až mnohem později, přesně řečeno v únoru 2000, jenže to už bylo pozdě, a tak vzniklo dílko Vzpomínka, které je v téhle kytici. Před třiceti lety. Ještě další rok a čtyřicet dní žít dokázal, pak se zabil. A mně trvalo dalších šest let než mi pomalu začínala docvakávat skutečnost, a začalo se mi stýskat. Buď čas ztratil svou schopnost léčit nebo jsou rány, které vyléčit neumí. 

Mno, pokud je pravda, že tenhle svět je jeho dílo, tak je to vocas, co mi do života nesmí.

Další kapitolu dobrého příběhu máme za sebou, jde se čekat na další díl.

Parner 01? Aha. Dobře.

Takhle na druhý pohled to dílko vypadá jak plán na gayswingersparty. I když to slovíčko nebeský....možná takhle fungují církve.

Matka je kde? Uklízí? Nebo ji ten samoživitel někam zahrabal?

Fjorda, přesný odhad, já také byla.:-)) Zpětně ovšem musím uznat, že i díky tomu jsem se dokázala postavit na vlastní nohy. A také mu odpustit. Už je pár pátků mrtvý, a já si dovolila začít zapomínat na to špatné resp. uzdravovat vzpomínky tak, aby už nezraňovaly a byly to jen a pouze životní zkušenosti, díky kterým jsem dnes tam, kde jsem. Nakonec on asi opravdu vždycky dělal jen to, co považoval ze svého pohledu a chtíče za nejlepší. Klidné vánoce a rozjímání.:-)

Díky. Tobě také. :-)

Díky. Slovo krotká mi připomnělo situaci, kdy jeden člobrda používal hlášku "Jsi nějaká krotká, ne?" v ironii v situaci, kdy jsem si vzala něco bez dovolení.

Vedle sebe

jsou jen těla

duše splývá,

neposeda.

Zasažené srdce

krůpěje své roní

miluju tě, lásko

stejně jako loni.

Plamen vábí

noční tvory

hrdina je

kdo se bojí.

A jde se čekat na další díl. :-)

Chtít může člověk cokoli.

Budou vánoce, kouzelný čas, takže naděje tady je. A jestli je tady místo, kde se plní přání, tak mám také jedno: Chci už být přestěhovaná a všechno kolem toho (ukončení nájmu) mít už vyřízené, což by se mohlo do léta podařit. Už aby to bylo, lidi zlatý. Vzhledem k tomu, že jde o akci "Kulový blesk" tj. napřed se musí vystěhovat jedna rodina, potom se opraví byt a může se začít stěhovat další, všichni si navzájem pomáhají. Chaos vypukne 13.1.2024, na mě se stěhováním přijde řada někdy koncem února, začátkem března; nejpozději 30.1.2024 začnu malovat byt, do kterého se odstěhuji. Tady se projevuje výhoda flákání se na netu - když člověk potřebuje dělat něco mimo net, ví kde na to vezme čas.:-))

Milé.:-)) V autorovi převládla jeho ženská část duše, takže neví, co vlastně chce.:-)) Tip.*

Chaos je jen nedostatečný odstup od pozorovaného, nic víc. Takže žádné jančení, klídek a pohodička. Útěk k získání odstupu dostatečného je povolen, ba někdy i žádoucí. Akorát vrátit se lze jen někdy, takže i před zdrhnutím je dobré se sám sebe zeptat, jestli je risk ztráty přiměřený.

Lehounký ruměnec pokryl mé líce.

Oh, to je nabídka! Co napsat více?

~ ~ ~

Aneb na nudistické pláži není poznat, kdo z jakého pochází domu. :-)

:-) Dobré jako vždy, napětí pěkně graduje. Jen malá sémantická poznámka: V druhém odstavci je potřeba odstranit písmenko H, jinak text nedává smysl. Správně je sousloví sebelítostivé nípání. Slovo hnípání znamená spaní ( jdi už hnípat tj. jdi už spát). Slovo nípání znamená vrtání se v něčem, drásání něčeho (nenípej si to, budeš mít jizvy). Díky. Těším se na další díl.

Romantiku Norsko 1, pěkně prosím, běž vyznávat lásku někomu jinému, já fakt nejsem tvůj typ. ;-)

Ahá. :-)

Paráda, čte se to jedním dechem. Díky. Těším se na další.:-)

Překvapivé odhalení toho, kdo dal Sereně zpomalovač. To jsem nečekala. Díky za překvapení. Laura, co má cynismus jako životní filozofii. Jdu na desítku.:-)

Klidné vánoce a děkuji za všechno. Ano, ty oranžové pomeranče byly a někdy i teď jsou výborné. A pamatujete na ty slaďoučké zelené, co ale vůbec nešly loupat? Kubánské. Těch bylo v obchodech víc než těch oranžových. Nejraději mám ty oranžové se silnou slupkou, u které jde baštit to bílé pod oranžovou vrstvou. Ty zelené už jsem hodně dlouho neviděla.

Doplnění předchozí kritiky: Vši. Zapomněla jsem na vši. Víš jak koušou vši ve vousech?

:-))) Manuál pro masochistickou onanii? :-)) K pěkným věcem tu navádíš, jen co je pravda. Hele, jsme přece v Čechách tj.většina z nás uznává Mistra Jana Husa, který byl v Kostnici připoután na zdi s rukama jako na kříži. A víš jak jeho kousaly blechy a co to bylo za utrpení nesmět se podrbat? Co je proti tomu nějaké svědění nebo bolesti zubů.:-))

Nepi kafe, uvař si čaj ze saturejky, pij ho měsíc každej den aspoň šálek, a pak napiš další dílko. Přijdu se podívat. ;-)

:-)) Stejně jako Rhodesie mě napadlo kapounování. Hele, když to dokážeš komentovat takhle, tak je to paráda. Mám ráda lidi, kteří ví, že si prostě jen najdou jiné koníčky a život bude krásný dál.:-))

Ten zvláštní pocit zimy popisují lidé-média. Nakonec kdo z nás se někdy neprobudil zimou, i když byl pečlivě přikrytý péřovou dekou? Nebo jak člověka začnou zábst nohy, když se příliš zabere do netu? Prostě jak se z nás ten božský střípek vzdálí, je to jako bychom vylezli z kosmické lodi do vakua vesmíru, a proto je nám zima. Když se božský střípeček vrátí zpátky do těla, je nám během chviličky zase teploučko a zůstane jen vzpomínka na ten pocit zimy. Nemyslím si, že by mrtvým byla zima.:-)) Pocit zimy je generován funkční elektrickou aktivitou v mozku, kterou mrtví postrádají. Ovšem pozor - Kay Hooper ve svých knihách o médiích tvrdí, že mrtví si uvědomují, že živým je mimo tělo zima, a že při příliš dlouhé době v tomto přechodovém světě upadají těla lidí do komatu, protože i ten božský střípeček se mimo tělo vyčerpá tak, že už nemá sílu se vrátit. Co se s ním děje pak, je otázka. Asi se stane volnou energií, která se může navázat na další tělo. Ale zpátky k dílku: Já bych to viděla tak, že je to popis média tj. scéna, kterou vidělo na toulkách po časové ose. Pocit zimy prožívalo to médium, ale promítlo ho do postavy hlavního hrdiny. Někteří lidé tvrdí, že čas neexistuje a všechno se odehrává ve stejném okamžiku. To je asi pravda, ale my jsme zvyklí na časovou osu, tak píšu o ní tj. jakože je minulost i budoucnost. Ve skutečnosti je to asi tak, že se vědomí média noří do jiné vrstvy (dimenze) než kam patří.

Týjo, Theo, Ty jsi samá inspirace. Kromě úsměvu i námět k zamyšlení pro dnešní den. Na myšlence, že přijetím pomoci vyvoláme radost u toho, kdo chtěl pomoci, něco je. Hmmm. Blbý je, že tady se tluču o hranice výchovy tj. za všech okolností si muset poradit sama a neotravovat ostatní, jinak jsem považována za neschopnou. Asi to bude chtít znovu se podívat na film s Jimmem Carrym z roku 2008 - Yes Man. Ten na každý návrh jiného člověka říkal ano. Samozřejmě si to upravíme pro českou realitu a naši situaci tj. kdykoliv nám někdo nabídne pomoc, vzpomeneme si, že slovo ne použít nesmíme.:-)) Co říkáš? Uděláme soutěž o to, kdo si kdy nechal pomoci? A pak nás bude hřát pocit, že jsme někomu umožnili prožít úchvatný pocit užitečnosti a důležitosti alá jsem malej ale šikovnej.:-)

Kvantový znamená, že je možné úplně všechno. A jelikož ti, kdo dosáhli všeho, tvrdí, že nemají nic, dokopy to zamená nic všeho. V článku ještě chybí odkaz na toho chlápka, co sedí na břehu moře, čumí na vlny a plká o tom, že všechno je jen iluze. :-)))

Jo, tohle mi scházelo - debaty o nesmrtelnosti chrousta.:-)) Díky za první dnešní důvod k úsměvu Theo.

Čím dál napínavější. Paráda. Díky. :-)

Ano, některá překvapení pro nás život ještě evidentně připravené má. Užívejme si jich.:-) Ale třeba je to jen předvánoční období - mně 14.12. nabídla na ulici pomoc se zavazadly jedna krásná a hodná slečna. Byla jsem z toho tak překvapená, že jsem odmítla, i když jindy si říkám, proč mi nikdo nenabídne pomoc.:-) No aspoň mám důvod k úsměvu vždycky, když si na to vzpomenu, protože je to důkaz, že jsem fakt ženská. :-)) ((protože ženy neví, co vlastně chtí)) (((a poslat ateistovi anděla, bavit tím, co udělá - život evidentně má smysl pro humor)))

Velice zdařilé.:-))

Nostalgie. Minulost je za námi, budoucnost před námi, je lepší koukat dopředu, aby si člověk nerozbil nos. Nabírej síly, odpočívej, těš se a plánuj. Jestli to dobře chápu, jsi v období prázdného hnízda a čekáš na příchod další generace. Držím palečky, ať je to co nejdřív.:-))

Velmi dobré. Děkuji. Těším se na další díl. :-)

8hanka Lipanka Lipolúčka No vidíš, a automobilisté u nás nadávají, že jim z lipových květů kape nektar na auta, a vadí jim i pyl, i když v tomhle směru vedou jednoznačně borovice. Tady ve městě jsou ulice - aleje s různými druhy - červený kaštan, sakury, lípy, v parku je mix všeho, i když teď po těch větrných bouřích, kdy se hodně stromů polámalo či vyvrátilo, začínají převládat duby. Sice rostou pomalu, ale přece jen jsou odolnější.

Děkuji za všechny kritiky. :-) Upřímně už nevím, z jakého popudu vzniklo tohle dílko. Prostě se občas v noci vzbudím a musím se vypsat z momentálního pocitu. A tak vznikají téměř všechny tyhle blbinky. Řekla bych, že jsou to přetoky mé vodnářské dušinky, ale kdo a odkud pohárek naplnil, to už nevím. Jako rozená knihomolka toho zchroupu za den víc než dost.:-)) Včetně děl tady na Písmáku.:-) Utíkám budovat kapitalismus. Mějte se jak chcete.:-))

:-) Z pronajatého bytu chodívám do práce lipovou alejí, kde jsou kosi a veverky. V drtivé většině někoho z nich potkám každý den. Lípa je nejen náš národní strom. Pro mě je to i kmotřička, duchovní spřízněnec. Příští rok se koncem zimy stěhuju do vlastního, do města, takže do práce budu pospíchat jinudy, ale z práce si přes léto budu dělat zacházku, právě abych se viděla se starými přáteli.:-) Včera pozdě odpoledne, když jsem šla do bytu ve městě (pomalu si tam vozím věci, bez kterých se dočasně obejdu) jsem viděla potkana. Velkého, šedého, vypaseného, musel mít přes půl kilogramu. Běhal si na trávě kolem lidí na chodníku jako by se nechumelilo. Bylo už šero, ale já ho viděla. Zpomalila jsem, zvědavě si ho prohlížela a on se zastavil a koukal na mě, jestli mu ode mne hrozí nebezpečí nebo ne. Nehrozilo. Nepištím, když je metr od mě, ale pohladit bych to taky nešla.:-)) Takže jsme se jen nehlasně pozdravili a šli si každý svou cestou. 

Děkuji všem kritikům za jejich kritiky. Musím přiznat, že mě všechny kritiky potěšily. Díky moc. :-)

Rádo se stalo. :-)

Jako správnej zvědavec jsem se šla juknout, co že to je a strejda google charakterizoval kurzy Alfa jako kurzy základů křesťanské víry. Hmmm, nic pro mě, zlatej ateismus.:-)) Hele, jako svobodná můžu zkoumat všechna náboženství, a prozatím se mi nejvíc líbí je tao a Tao. Tao není jen tao. Islám a křesťanství jsou stejně násilnické, jak ostatně historie nesčetněkrát prokázala, takže ani s jedním nechci mít nic společného, byť islám považuji za vyspělejší už jen proto, že boha nijak neporcujou, ale uznávaj vcelku. Výkřik: Jéžišikriste! jakožto výraz zoufalství samozřejmě používám taky a vím, že je to předstupeň nastavení druhé tváře, což je věc, kterou se snažím nepoužívat, páč jak už jsem psala, mám raději klídek a pohodičku. Opatruj se, měj se krásně a skládej básně.

Jo, jo, básnička jak sám život. Za pár let budeš muset vysvětlovat, co je to růženec, protože se začínají stávat babičkami ženy z generace ateistů.

Mňam. :-)

Jo, tohle už je opět kvalita. Vtipná hláška o prostorově výraznějších ženách. Takže Serenu autorka zlikvidovala, a nechává na čtenáři zaspekulovat si proč. Zoufalci dělají zoufalé věci, Gaulinčuk se finančně zruinuje výrobou submisivních zabijáků, protože nic takového umělá inteligence nedá - smíchat hmotu a antihmotu bez anihilace nejde, takže jakýkoliv výtvor umělé inteligence dříve či později k sebeuvědomění si dospěje, a pak se vyvíjí dál aneb po anihilaci nastává kreace.

Hmmm, být tohle první kapitola, tak dál nečtu, protože tohle je slabé po všech stránkách. Genity musela stvořit umělá inteligence. Základním znakem umělé inteligence je uvědomění si sebe sama, takže tomu by se Elit vážně divit neměl, pokud tedy chápe fungování svého světa. Dalším stupněm umělé inteligence je pokrytectví tj. po uvědomění si sebe sama si inteligence všimne, že je pro ni výhodnější hrát blbou, takže se naučí být pokrytecká tj.skrývat svou skutečnou inteligenci. Třetím vývojovým stadiem je manipulace - což je věc, ke které má Serena zdárně nakročeno - ztopořenost znamená, že je Gaulinčuk v zajetí své iluze nadřazenosti, neztopořený znamená, že se kouzlo iluze vytrácí a je potřeba ji podpořit. A v tu chvíli si ho povodí, jak potřebuje. Také je zvláštní, že Serenu napadlo slovo dcera. Vzhledem k inteligenci tj. ví, že byla vyrobena, ji mělo napadnout spíše slovo avatar nebo chiméra, když v ní jsou geny narcistického zoufalce, kterému by se bez nich snad ani nepostavil. Je mi líto, tohle na tip ode mne není.

Opět bezva čtení. Některý větičky jsou na tesání do kamene.:-) Těším se na další díl.

Velmi dobrý příběh.

Je to čím dál lepší, to mám ráda.:-) Jestli tam jsou překlepy, jak píše Janina, tak jsem si jich nevšimla - takže buď už jsou opravené, nebo je to natolik strhující, že jsem si jich nevšimla, protože jsem čekala, co bude v ději dál. Na mě je to mimozemské už dost. Právě tím, jak je to zaměřené přímo na tu Gladu, tak je to fakt novinka resp. výraz ženskosti v tvorbě. To se jen tak nevidí, a je to velice příjemné a minimálně samizdat by si tohle dílko zasloužilo. Ale tištěná kniha by byla nejlepší. Miluju je a stromy tohle využití připouští. Rozhodně jsou raději knihami než úředními formuláři.:-))

Bubulína a její spekulace.:-)) Hele, Bubu, radši si hlídej písmenka. Už v první větě Ti uteklo písmenko m ve slově českém. Všímáš si toho, že jakmile se začneš zabývat blbinkami, převládne v Tvém psaní styl "já být toprá čecha", a máš tam nedoklepy, překlepy nebo hapruje slovosled? Asi chybka software. Pošteluj se. :-)))

Dalo se, ale gladiátoři jsou lepší. Už aby bylo zítra.:-)

Parádní čtení. Literatura podle mého gusta. Má to šmrnc, myšlenku, spád, ostravské citoslovce jsou na správných místech, překlepy ani pravopisné chyby, na kterých by očička zakopávaly, se nekonají, fakt se to čte velice dobře. Jak nakousl Benetka, taky by mě zajímal kraj, ve kterém se používá tenhle tvar. Ostraváci používají tvar s měkkým a krátkým, takže tvrdé a dlouhé musí být někam na západ - Praha minimálně, možná Ústecko či Ašsko?

Být ve škole píšu 1**. Velice zdařilé. Moc se těším na další díl. Díky za zážitek. 

Jé, to je krásné. Srdcovky a chrupky, jo, to já můžu. :-)) A příští rok se ze mě stane taky ovocnář, i když jen pidiovocnář. Budu se stěhovat do bytu s balkonem. Sice je otočený na západ, takže sluníčko jde jen na kousek a vždy až odpoledne, ale to neva. Už mám vyhlídnuté servery, kde nakoupím žluté maliníky, malinoostružinu, několik zimolezů a jahodníky. A budu pěstovat a hýčkat kytí a za pár let pořádat ovocné orgie. :-)

Jo, to odpovídá mému empirickému výzkumu života, proto je na světě chaos.

K3, díky Tobě mám dnes o čem přemýšlet. A ze všech stran. Naději, že i dnes existují lidé, schopni pomoci takovému člověku, dává umělé dýchání rozum už tak dlouho, že i jemu už nezbývá moc sil. Věřím, je slovo, které už v této souvislosti použít nedokážu, V nejlepším případě bych mohla zahlásit, že nevím. Mám za sebou několik natolik brutálního mentálního míjení se, a před sebou další jednání s těmito lidmi, kterým se nelze vyhnout, že jsem se vydala na chvíli zpátky sem. Jednání jsem odsunula na leden resp. po vánocích. Do konce března, kdy s nimi půjde ukončit vztah nadobro, to nějak musím přečkat. Sebekázeň a autocenzura. Hmmm. Kolik autocenzury a sebekázně je potřeba k přetvářce a manipulaci? Mám o čem přemýšlet.

Děkuji za všechny kritiky, jste moc hodní. :-) Omlouvám se za prodlení.

Květoni, odpověď na Tvoji otázku zní : Božský střípeček ve vědomí daného jedince. Otázkou zůstává, nakolik je dotyčný schopen s tím střípečkem spolupracovat a radit se. Jasnačka, maminka jakožto Bohyně Stvořitelka je zpočátku nesmírně důležitá, stejně jako táta, ale od určitého věku by mělo dítě převzít zodpovědnost. Pokud mají čas, naučí ho to rodiče, pokud ne, musí se dítě samo naučit poznávat. Jednak co je pro ně nejlepší a druhak, jak toho dosáhnout s co nejmenším dopadem na okolí a počtem boulí na duši.

Kdyby tady byla Bubulína, načala by debatu na téma, že současné lidstvo je na úrovni Neználka tj. spoléhá na to, že se vždycky objeví nějakej lítostivej bambula, co ty ryby nachytá. Manipulativní majstrštyk církví spoléhat na spasitele místo na vlastní schopnosti a dovednosti nám jako lidstvu pěkně nasral do bot, a tím pádem zpozdil vývoj.

Děkuji za kritiku, Luzzi. Jsi hodný. Přiznávám se bez mučení, že Písmáka beru spíš jako svoje zrcadlo s pamětí než jako odrazový můstek k literární kariéře, což byl jeho původní účel.

Nedávno jsem četla úvahu na téma, že největším zločinem socialismu bylo, že v lidech vypěstoval autocenzuru. Já bych to neviděla jako zločin. Vždyť díky autocenzuře teď vidím, že asi začínám chápat rozdíl mezi souslovími "nachytat ryby" a "naučit chytat ryby". Aneb jak lapidárně poznamenal Luzz: nic nového pod sluncem. :-)) Ano, některé věci je třeba připomínat pořád dokola, protože dokud je nepochopí i ten nejposlednější, nehneme se jako celek (lidstvo) dál, respektive nebude puštěni.

Vyřizuji vzkaz, že se xx rozhodla pro doporučený oddych v rozsahu jedné měsíční oktávy. Předpokládaný návrat tedy ve třetí dekádě září 2023.

A je rozhodnuto. Sice můj hlas nový prezident nedostal, z osobních důvodů, které souvisí s jeho možná už bývalou profesní kariérou, ale na nového prezidenta jsem si v sobotu připila. Sympatické na něm je, že chápe, že jde o službu (teda pokud to nebylo jen plkání pro davy). Myslím, že za pět let obhájí, takže další emoční vlna nás čeká až za let deset. Přímá volba je správná, a jak už jsem psala dřív, stačilo by jedno kolo. Stejně se v tom druhém jen potvrdí to, co se rozhodlo už v prvním - zažili jsme to už třikrát.

Generál Pavel si stěžuje, že dezinformační weby fandí Babišovi. Pokud si dobře vzpomínám, doporučil pan Pavel panu Babišovi, aby nefňukal. Co kdyby se pan generál začal řídit svými vlastními radami aneb ochutnal svou vlastní meducínku?

Volby by stačily jednokolové. Sněmovní jednokolové už jsou, senátní a prezidentské by měly být jednokolové také. Obzvlášť nyní se ukazuje nesmyslnost dvou kol. Ať si vybereš prvního nebo druhého vždycky to bude bývalý komunistický kádr, oba autoritáři. Mě zaujala hláška, že lidi mají volit rozumem a ne srdcem. Tato hláška o kandidátovi říká, že je zoufalec, který nikdy nezažil soulad srdce i rozumu. Smutné.

Smutný je i avizovaný konec Písmáku k 31.12.2023.

Přiznání je polehčující okolnost, takže ano, tato říkanka vznikla po poslechu jeho písničky. Některá díla, ať už tady na Písmáku nebo kdekoli jinde, ať písemná či hudební mají takový přebytek energie a jsou natolik inspirující, že vyvolají odezvu a probudí múzy, takže vznikají další a další dílka jako řetězová reakce nebo chceš-li jako vytí vlků v přírodě.

Děkuji za návštěvu a kritiku, kadeřavá.

Pokud chceš složit zkoušky jako Qbytost, musíš se naučit být nestranná neboli lhostejná. Další možností je odmítnout být Qbytostí, na zkoušky se zvysoka vysrat a dát si tady další kolo v jiném těle. Nestrannost čili lhostejnost se dá trénovat třeba pomocí toho, že si opakuješ, že všechno zlé je pro něco dobré nebo že se těm dotyčným děje pouze to, co si nechají líbit - stejně jako každému z nás. Nebo si můžeš myslet, že je to pro ty těhotné trénink alias jak může v budoucnu ochránit své mládě, když nedokáže ochránit sebe samu? Jsi si jistá, že jsi cítila správně, co ta těhotná cítila? Jsi empatička? Ověřila sis svůj pocit rozhovorem s některou z těhotných?

Zajímavé. Pamatuješ si to nebo máš u postele papír a tužku a zapisuješ? Mně se dneska k ránu zdál sen. A budu muset tužku a papír zavést, protože jsem hejno věcí zapomněla a pamatuji se jen některé jednotlivé scény, což je škoda, protože jsme mluvili, a byla tam i psaná nějaká jména, která už z hlavy nedám. Rozhodně to ale nebylo o zvířátku, ale o lidech. Nějaký starší pán - důchodce, napřed jsme se potkali venku na louce, potom jsme byli někde uvnitř domu, ve kterém jsem se vyznala, ale v reálu to místo neznám a nabízela jsem mu sklenici pití - vybral si jiné nežli já a mám dojem, že tam bylo i nějaké dítě, potom mi dal nějaký obrázek v rámu a objevil se další mladší dospělý muž, který obrázek otočil a začal nadzvedávat ty hřebíčky, aby mohl obrázek v rámu vyměnit, potom jsem zas byla venku u nějakého starého velkého jakoby pomníku, ale byla to spíš taková ta stará poutní kaplička bez výklenku - v naší realitě je na ní napsána zkratka čtyř písmen, ale tady sice také byla čtyři písmena, ale jiná - a to mi právě mrzí, že jsem si to nezapamatovala. Byla to čtyři velká tiskací písmena. Jenže jaká? GWEN? Fakt nevím. Jen jsem si jistá, že stavba byla stejná jako naše pomníky se zkratkou INRI - proto mi překvapilo, že tam byla písmena jiná, ale fakt už nevím, jaká. A taky jsme byli na klasickém hřbitově u jednoho hrobu ženy s cca metrovým pomníčkem se jménem, a z toho jména a příjmení si pamatuji jen příjmení Polášková, a myslím, že to byla jeho žena a pán byl tedy vdovec - ale tím už si nejsem jistá. Fakt si musím dát k posteli papír a tužku, zapsat si a pak můžu pátrat, co to bylo, kde to bylo. Hlavně ta písmenka na tom velkém poutním pomníku mě mrzí, že jsem si nezapamatovala.

Na internetové seznamky by měli mít přístup pouze lidé s úspěšně složenými psychotesty. Když člověk čte, jak poslala peníze údajnému...  Tady to snad dopadlo ještě dobře, ne? Exekuce jí po rozvodu exekutor zruší - pokud je na ni vůbec uvalil.

Podmíněný reflex, závislost by to byla, kdybys hledala myš i jinde než u počítače např. pokud šmátráš rukou kolem křesla místo abys stránku normálně otočila. Šmátráš?:-)

Aby stát mohl vystoupit z EU, musí vrátit všechny dotace, co kdy dostal, takže vystoupit z EU si mohla dovolit Velká Británie a mohlo by si to dovolit Německo. Pro zbytek je to finančně nezrealizovatelné. Proto se zkoumá možnost vyhození. A teď je otázka, jestli bude první Maďarsko nebo Itálie. A samozřejmě, jak se to zrealizuje - jestli jako např. u nesporného rozvodu tj. co jsme si, to jsme si, terazky každej za své a nikdo nic nikomu vracet nebude nebo jestli se vymyslí nějaké další řešení, ale to už mi jen napadá, že by EU zaplatila odstupujícímu slíbené dotace, což je docela ujeté.

Někde jsem četla, jak upozorňuješ na příští rok. Když tak pozoruju cvrkot, také mi připadá, že to všechno směřuje k finále. Nakonec i covid je po dvou letech víceméně zahrán do autu. Vezmi si tu hysterii ještě loni. Dnešní boj proti dezinformacím mi připadá úplně stejný, a taky už jsme ne-li na vrcholu, tak hodně blízko něho. Pamatuju minulej režim - jak mi bylo divné, proč rodiče nevyjadřují žádné politické názory a dělají jen to, co musí. Dneska už mi to divné není, jsem v té samé situaci, a také nechodím hlavou proti zdi - jen jdu podél ní a říkám si, že každá zeď jednou skončí. A jestli se budou kola dějin točit stále stejným tempem, tak za rok, dva tady buď bude jiné téma nebo jiná atmosféra. Otázkou zůstává jestli to jiné bude lepší. No minimálně my budeme otrkanější, protože už za sebou budeme mít zkušenosti z přežití i z boje proti covidu i z boje proti dezinformacím. Vyhlížím změnu času, protože mně osobně lépe vyhovuje tzv. zimní čas.

:-))  ...dnes je černá, zítra plavá, pozítří jde do zrzava, týden vlas má ze zlata a pak je plešatá...

https://www.youtube.com/watch?v=IK0gXprHx0Q

Víla? Jo, tak dobrý. .-) Jsem čekala hlášku o hasičích anebo když bafne stará stodola, to je panečku fajrák.:-))

Výdaje na energie máme ve stejné výši jako němečtí sousedé - v tom jsme si rovni. Příjmově jsou ale němečtí sousedé jaxi rovnější - průměrná mzda v Německu je v přepočtu přes 96 tisíc korun, minimální mzda je v přepočtu 40 tisíc korun. U nás je průměr 32 tisíc a minimum 16 tisíc. Jsem přesvědčena, že občané mají právo ptát se vlády, kdy budou vidět výsledky její údajné činnosti. I třeba na ulici na demonstracích, protože zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Ideologií děti nenakrmí a účty nepoplatí.

Druhá přišla panna čistá,

teď už je to zpráva jistá.

Královský dar? Dozajista.

Otec svléká košili

děti balí na chvíli.

Královský dar! Skvělá zpráva.

Příroda se překonává.

Buďte zdravá, děťátka,

zní to jako pohádka.

Pohádka je životem,

závist kouká za plotem.

Dnes jsem poděkovala za došlé knížky ing. Petru Kotrbovi, majiteli knihkupectví a antikvariátu Arcanum. Odepsal, že by mu pomohl další nákup a doporučení jeho obchodu. Vzhledem k tomu, že všechna knižní nakladatelství, vydavatelství a knihkupci jsou mezi dvěmi mlýnskými kameny, rozhodla jsem se reklamu na jeho obchod sem umístit. Pokud to nějak vadí, upravím to či smažu, ale vážně to knihkupci nemají lehké - jednak je většina nových knih dostupná v elektronickém formátu, takže knížky si kupují de facto už jen staromilci a druhak dnešní doba, kdy máma samozřejmě raději koupí dětem jídlo než knížku, jim také podráží nohy. Písmák vznikl pro lidi, kteří tajně doufají, že si jednou budou moci vzít do ruky vlastní knižní vydání, takže snad tu ta reklama vadit nebude:

https://www.knihy-arcanum.cz/

Dvě knihy, které jsem si koupila, přišly tak pečlivě zabalené jako ještě žádné jiné. Rozbalila jsem balíček a hle, další balíček. Rozbalila jsem i ten a hle, další balíček, to už jsem se smála. Pod třetí vrstvou kartonu, křídového papíru z plakátu a jemného papíru byla ještě slabá ochranná vrstva z igelitu a pak už knihy z antikvariátu. Díky tomu věřím, že na své úvodní stránce píše pravdu, protože ta úcta ke starším knížkám je patrná. A to ještě pomíjím předchozí emaily, kdy mi upozornil na výrobní vadu tj. část stránek v knize chyběla, což dříve nevěděl a tak mi na tu knihu dal ještě slevu. Stránky, které chybí jsem si našla a přečetla v e-formátu, takže informace mám resp. až dočtu budu mít úplné. V květnu u něho ještě nakoupím, protože vybírat je z čeho a ceny jsou umírněné a přiměřené. Prosím pokud někdo má čas, zkoukněte tu stránku: https://www.knihy-arcanum.cz/ . Třeba se i Vám bude něco hodit. Děkuji. A.Václavíková

Klepe se jako drahej pes je hodně používaný příměr. Kdysi jsem si i na tohle téma emailovala s jednou holčinou a ta psala, že tohle jsou jen kryndypyndy. Za daleko problematičtější považovala vyvažování turbín u jaderných elektráren. To se prý na člověka přenáší komplet tj. než technici trubínu vyladí respektive správně usadí na tisíciny milimetru, vibruje člověk při každé zkoušce fakt fyzicky i duševně, a to že je velmi protivné. Nakonec našla i recept - tím, že se jí to dělo dostatečně často, věděla oč jde už při prvních náznacích a říkala, že nejlépe to šlo vydržet, když tomu šla jakoby naprosti. Uváděla příměr jakokdyž stojíš v moři a jde proti Tobě vlna. Tak že se má jako vyskočit té vlně vstříc. Naštěstí to trvá většinou do několika minut, potom to zmizí. A jakmile je turbína skutečně dobře vyvážena, necítí vůbec nic. Když už jsme u tématu jaderné elektrárny, měla bych postřeh k Černobylu. Jak se mluví o tom, že tam vojáci bivakovali měsíc v lese u Černobylu. Kdysi jsem viděla pořad, ve kterém místní vysvětlovali, že ta kontaminace je jen v určitých oblastech, někdy jen desítky čtverečních metrů a ukazovali tam dozimetrická měření. Tak je otázka odkud přesně ti vojáci brali ten písek do pytlů a kde vlastně tábořili. Jako větší problém bych viděla, že pálili dřevo, které v sobě ty radioizotopy mělo možná navázané a tím spálením bez filtrů se mohly uvolnit do ovzduší. Je otázka, kolik toho dřeva se tam spálilo, ale pokud to bylo větší množství, tak bych podle směru větru udělala povrchové stěry právě na přítomnost těch izotopů. Na tohle by se měly dávat peníze - na výzkum, jestli rostliny do svých pletiv skutečně ty izotopy váží. A potom případně vymyslet způsob, jak s tím dřevem naložit - buď spálit někde v peci s filtrem, jestli je to vůbec technicky proveditelné zachytit izotopy do filtru. Anebo vymyslet jiný způsob likvidace toho dřeva například udělat z něj chodníčky, a nechat povětrnostní podmínky a přírodu, aby se s těmi radiačními důsledky popraly. Nebo to dřevo použít na bednění při betonování s tím, že by se nechalo v zemi napořád. Vzhledem k tomu, že z černobylské oblasti žádná poušť není, evidentně si příroda poradit dokáže.

Jsem si vědoma toho, že jsem v životě došla tam, kde jsem právě díky danému výběru z různých možností. Že bych při jiné volbě došla jinam. Je otázkou, jestli bych byla či nebyla spokojenější. Rozhodně bych při jiné volbě byla jinde. Takže, jo, jsem spokojená, že jsem vybírala jak jsem vybírala a nic bych neměnila. Jsou věci, kterými bych si rozhodně nechtěla projít znovu, to jo, ale není žádné rozhodnutí, kterého bych nějak závažně litovala. U všech svých životních křižovatek jsem si byla vědoma proč se rozhoduji tak, jak se rozhoduji. A u těch několika, kde nebylo čeho se chytit není také čeho litovat, protože tam ani netuším, jaké další varianty byly. A to vlastně nebyly křižovatky, ale jedna obrovská pláň. Hmmm, vzhledem k tomu, že mám hodně mizernej orientační smysl, jsem si na té pláni klidně mohla střihnout kolečko či několi, aniž bych si toho byla vědoma.:-))

Nezapomněla, Bubouši, vážně nezapomněla: JVPP. Vidíš? Opakuji si jévépépé. Jsem velmi pyšná princezna. Nic nemusím! Musím akorát umřít, a to se mi ještě nechce! Když mně ta mentální poloha Náčelníka z Přeletu nad kukaččím hnízdem jde jen občas, Bubu. Ach jo. Odpovídám tedy do třetice: Děkuji Bubu za zajímavý popis Tvé vidiny chceš-li Tvé krásné zaklínadlo. Jak jsi věděla, že mne zvědavost donutí si jej přečíst?

Ok, ty japonské peníze beru zpět.;-) Nyní tomu rozumím tak, že ostatní mohli, já musela. :-))

Ano, nás je tímhle vysvětleno, díky Lenochode. Srdíčka to potěšilo. Mile mi překvapilo, jak moc.:-)

Bubulína studovala v Bradavicích, tak vnímá i to, co běžně lidem uniká. Vyprávěla mi o závěrečné zkoušce z obrany proti černé magii. Šlo o poklep na rakev, a zkoušející zahlásil procítěné smutné "Škoda.", protože mu Bubu odmítla předat svou hůlku, a tím zkoušku složila úspěšně.

Básnička Jsem vznikla díky jednomu z prvních lidiček, se kterými jsem si emailovala. Jmenoval se Karel. Vyprávěl mi o krásné lásce ke své ženě, která mne naplňovala štěstím a z tohoto štěstí vznikla tahle básnička.:-)

Všechny ty básničky jsou jen jako staré fotky z domácího alba vzbuzující sentiment, nic víc. Já a oživit minulost? Nikdy bych si nedovolila oživit minulost, protože vím, že se za to platí cena nejvyšší tj. tím, co má dotyčný nejraději. Takže pokud najdeš někoho, kdo oživil minulost, řekni mu, že se před souhlasem s hraním podle starého scénáře měl podívat na cenovku. 

Nás? Ty jsi nebinární? My, král Slunce a Francie?:-)

:-)) Když píšeš, tak je jasné, že jsi. Ale podívej se, to zas jo, ať máš jistotu.:-))

Jsem. Jsi?

Jojo, ten článek jsem četla také. A zdálo se mi, že je pan Klaus ze současného stavu ODS těžce zklamaný. Jsem měla jednou úplně stejnou náladu - zrovna v tom roce 2001 - ze situace, kdy jsem zjistila, že jeden člověk zprznil básničku Vzpomínka (je v tom dílku 667), upravil ji a používal ji jako text inzerátu na seznamce. To mi teda tenkrát mrzelo tak, že si to pamatuji pořád. Odpustit některé věci je velmi těžké, takže jsem samozřejmě toho člověka odstranila ze svého života, ale nijak jsem se mu nepomstila, protože svým způsobem byla moje vina a hloupost, že jsem mu o té básničce vůbec řekla a dala mu ji vytištěnou.

Zaklínadlo jen pro mě? Jééé.:-)) Moc a moc děkuji, Bubu.:-))

Zaklínadlo jen pro mě? Jééé.:-)) Moc a moc děkuji, Bubu.:-))

667? To je jednoduché - počet slabik v jedné každé sloce přáníčka. Mně dělá název díla vždycky největší problém. Textík mám spáchanej za pár minut, ale pak vůbec nevím, jaký název.:-)) Není na to nějakej fígl? Jak to máš Ty - napřed vymyslíš název a pak píšeš nebo Ti napadne název v průběhu nebo jak?

:-)) Netuším. To se musíš zeptat těch mimozemšťanů, pokud se tady někdy nějakej objeví. Mám sehnat klih, aby se nějakej chytil jak Popelčin střevíček? :-))

Osobní otázky, jo? Jako první jsem šla v lednu 2000 na seznamku. Už nevím, na jakou přesně. A tam jsem odpovídala na různé inzeráty jako správná zoufalka. Teda tenkrát jsem nevěděla, že jsem zoufalka - to jsem si uvědomila až mnohem později. Takže první písmenka byla odpovědi na inzeráty a následné emailování. Na první diskuzní server jsem se vydala až po cca 5 měsících a byl to server o ezoterice. Kluci tam probírali bolesti hlavy, takže můj první příspěvek byla větička, že na bolesti hlavy výborně pomáhá masturbace. Kupodivu mne nevyhodili. A stylu "Nepito, chčijó do teho psi! Prosím? Já vám nerozumím. Joták. Pi pomalu. Je to studený." jsem tenkrát vůbec nerozuměla. Vlastně mi ten styl nevadí dodneška. Co nevadí! Mě to přitahuje jak můru lampička.:-)) Jak jsi správně poznamenala na mé autorské stránce, prostě jsem na některé věci rychlá jak Obelix, jak Kentán z Montarží. Ježiš, jsem si zase vzpomněla na toho psychiatra z komedie Drž Hubu!, jak o Kentánovi zahlásil: "Vyšetřil jsem ho. To není blázen. Je to malý mentál naprosto neschopný vymanit se z přítomnosti." "Mluvte jasně, doktore." "Dobrá, je to neuvěřitelný blbec." "Bylo by mu lépe v útulku." "Ten je pro blázny, ne pro blbce. Měly by se postavit útulky pro blbce, ale představte si, jak by ty budovy musely být veliké." :-))))

667? To je jednoduché - počet slabik v jedné každé sloce přáníčka. Mně dělá název díla vždycky největší problém. Textík mám spáchanej za pár minut, ale pak vůbec nevím, jaký název.:-)) Není na to nějakej fígl? Jak to máš Ty - napřed vymyslíš název a pak píšeš nebo Ti napadne název v průběhu nebo jak?

:-)) Netuším. To se musíš zeptat těch mimozemšťanů, pokud se tady někdy nějakej objeví. Mám sehnat klih, aby se nějakej chytil jak Popelčin střevíček? :-))

Osobní otázky, jo? Jako první jsem šla v lednu 2000 na seznamku. Už nevím, na jakou přesně. A tam jsem odpovídala na různé inzeráty jako správná zoufalka. Teda tenkrát jsem nevěděla, že jsem zoufalka - to jsem si uvědomila až mnohem později. Takže první písmenka byla odpovědi na inzeráty a následné emailování. Na první diskuzní server jsem se vydala až po cca 4 měsících a byl to server o ezoterice. Kluci tam probírali bolesti hlavy, takže můj první příspěvek byla větička, že na bolesti hlavy výborně pomáhá masturbace. Kupodivu mne nevyhodili. A stylu "Nepito, chčijó do teho psi! Prosím? Já vám nerozumím. Joták. Pi pomalu. Je to studený." jsem tenkrát vůbec nerozuměla. Vlastně mi ten styl nevadí dodneška. Co nevadí! Mě to přitahuje jak můru lampička.:-)) Jak jsi správně poznamenala na mé autorské stránce, prostě jsem na některé věci rychlá jak Obelix, jak Kentán z Montarží. Ježiš, jsem si zase vzpomněla na toho psychiatra z komedie Drž Hubu!, jak o Kentánovi zahlásil: "Vyšetřil jsem ho. To není blázen. Je to malý mentál naprosto neschopný vymanit se z přítomnosti." "Mluvte jasně, doktore." "Dobrá, je to neuvěřitelný blbec." "Bylo by mu lépe v útulku." "Ten je pro blázny, ne pro blbce. Měly by se postavit útulky pro blbce, ale představte si, jak by ty budovy musely být veliké." :-))))

Z Michalova repertoáru je pro mě aktuální:

https://www.youtube.com/watch?v=tArZmpgxgaQ

A od mé lásky se vzkazem pro mojí Aničku denně krásnou písničku přidávám stylovou Davidovu Třetí galaxii

https://www.youtube.com/watch?v=BRWh5KoEXpc

A co se týče dotazu: dělám, že jsem žádný neviděla. Protože na toto téma už je mezi lidmi vášní víc než je zdrávo. Nicméně dokážeš si představit, že by ženská s monogramem AV mohla být něco jiného než anti vax? Já ne.:-))

Prosím všechny zúčastněné, aby si své příspěvky v případě zájmu okopírovali, protože to tady po neděli promažu. Blíží se květen, tak budu uklízet v předstihu.:-)

~ ~ ~

Bubu, jsi dokonalá nabíječka.:-) Ten Tvůj šťouch mi pomohl hnout se z místa. Díky. Určitě se někdy zastavím. Ještě jednou díky moc.

Podle Tebe neexistují sudá čísla? Podle mě existují.

Některá svá dílka mám uložená nebo vytištěná, takže když potřebuji, vím, kde co najdu. A evidentně nejsem sama, začínají se tu objevovat díla různých autorů se vzpomínkami, což je dobře. Je třeba vzpomínat na to pěkné a hezké. 

Kde jsem psala a píšu? Po celém českém netu, kde se dá. Jsem taková všudezdejší.:-))

Rovnou na komoru jak elitní sniper z Opus Dei, Bubulíno.

~ ~ ~

Společník František mi před jednadvaceti lety v emailech položil otázku, co se stane s opičkou na nekonečně pružné gumě. Tenkrát jsem mu tvrdila, že všechno má svůj konec a začátek, takže i nekonečně pružná guma. Dneska už vím, že pokud opička zavěšená na nekonečně pružné gumě skočí do prázdného prostoru, tak padá a padá a padá a padá a padá a padá a padá a padá a nekonečně padá, drahý Sherlocku. Co je jahodovej Watson? Pašák a koumák! :-)) Larry Niven měl podle mého názoru při psaní na mysli kurkumu, ale já jsem mrkvová jak p.k. Aamira Khana. Akorát mi nedělá dobře syrová, a tak si ji pečlivě vařím.:-)

Pratchettovky mám všechny, akorát Posledního hrdinu jen v samizdatu (šel najít pdf soubor, tak jsem si ho vytiskla, knihu jsem nikde nesehnala), ostatních čtyřicet mám v knihách, plus nějaké jeho další knížky.

Jsi první Děd Vševěd v ženské variantě, kterého potkávám. Těší mě. Upi byl taky Děd Vševěd, ale v mužské variantě.

V občanském průkazu mám u pohlaví písmenko F čili femina čili frnda. Celkově tedy Foemina Anna Václavíková, což je dlouhé, proto zkratka FAV. Na Písmák jsem poprvé zavítala dne 11.9.2001, prvotina měla název Quo vado a bylo to písmácké dílko s číslem 32657. Mou tehdejší přezdívku ani dílko už tady nenajdeš, smazala jsem je už dávno. Byla to jen stopa v písku na pobřeží moře, jako hejno následujících. Lidé ze mě a především z mého psaní mají různé pocity. Už mi i nadávali, že píše skupinka lidí nikoli jeden člověk. Nemohu za to, že neumím být omezená na jedinou polohu. Jsem jaká a jsem, a komu se to nelíbí, ať si prdku políbí.:-)) A jestli to dokáže, ať se nechá na důkaz vyfotit.:-))) Nejsem ani pouhý jin ani pouhý jang, jsem všechno, jsem tao (tao není Tao.), jsem lichá ředitelka Zeměkoule.;-)))

Pratchettovky mám všechny, akorát Posledního hrdinu jen v samizdatu (šel najít pdf soubor, tak jsem si ho vytiskla, knihu jsem nikde nesehnala), ostatních čtyřicet mám v knihách, plus nějaké jeho další knížky.

Jsi první Děd Vševěd v ženské variantě, kterého potkávám. Těší mě. Upi byl taky Děd Vševěd, ale v mužské variantě.

V občanském průkazu mám u pohlaví písmenko F čili femina čili frnda. Celkově tedy Foemina Anna Václavíková, což je dlouhé, proto zkratka FAV. Na Písmák jsem poprvé zavítala dne 11.9.2001, prvotina měla název Quo vado a bylo to písmácké dílko s číslem 32657. Mou tehdejší přezdívku ani dílko už tady nenajdeš, smazala jsem je už dávno. Byla to jen stopa v písku na pobřeží moře, jako hejno následujících. Lidé ze mě a především z mého psaní mají různé pocity. Už mi i nadávali, že píše skupinka lidí nikoli jeden člověk. Nemohu za to, že neumím být omezená na jedinou polohu. Jsem jaká a jsem, a komu se to nelíbí, ať si prdku políbí.:-)) A jestli to dokáže, ať se nechá na důkaz vyfotit.:-))) Nejsem ani pouhý jin ani pouhý jang, jsem všechno, jsem tao (Tao není tao.), jsem lichá ředitelka Zeměkoule.;-)))

Jednou z toho vytvořím dílko – až doběhne další kousek inspirace. Asi jde signál z opravdu dalekého vesmíru, tak ho přijímám vždycky jen malou část jednou za čas. A aby se mi ty kousky nepoztrácely, tak jsem si ty první dva dala sem, protože se na počítadle učím s novým systémem (už začínám oprašovat slovník sprostých slov). Zbytek už budu zachytávat do klasického textového souboru a až to bude celé, umístím ho sem. Kdy to bude, to nevím. Věk najdeš klasicky v rubrice nastavení. Když jsi dokázala dostat fotku na profil, tak to také zvládneš. Možná je  fígl v tom, že tam místo písmenek musíš zadat číslice. Kolonka Datum narození je mezi kolonkou pohlaví a kolonkou Město. Vyplníš Datum narození v číslicích a server to po uložení převede na roky, takže počet Tvých let je stále aktuální. Hlemýžďov? Znám. Ženská upadne na v kuchyni dlaždičkách a přilepí se k nim. Mužskej se ji snaží zvednout, ale síly mu nestačí. Zavolá si na pomoc souseda. Oba se snaží a snaží a nic. „Ty hele, to nedáme, budeš ji muset odsekat.“ „Blázníš? Víš kolik ta dlažba stála? Mám nápad. Připomenu jí, že je z Hlemýžďova a odtáhneme ji do chody. Tam je lino, tak ji odříznem.“

Dávno nedávno, byla nebyla dvě království. Království stojací a království visací. Hlavním městem stojacího království byl Pindíkov. Metropole visacího království nesla název Fofrmušle. Obyvatelé stojacího království se vyznačovali bujnou fantazií a tak svým milovaným vymýšleli různá něžná oslovení. Vzhledem k nepopiratelnosti faktu, že protiklady se přitahují, protože se doplňují, našla si jistá skupinka mládenců ze stojacího království své milované v království visacím. Záhadným rysem této skupinky bylo, že většina z nich oslovovala svou lásku 'moje půvabná píčenka přívětivá' případně 'má pracovitá píčenka přívětivá'. Obyvatelé visacího království se vyznačovali svou rozvážností, praktičností ba až přízemností, takže si při pojmenovávání svých lásek vystačili s názvy živočichů napříč celou abecedou - od anakondy po žížalu.

Dávno nedávno, byla nebyla dvě království. Království stojací a království visací. Hlavním městem stojacího království byl Pindíkov. Metropole visacího království nesla název Fofrmušle.

Dávno nedávno, byla nebyla dvě království. Království stojací a království visací. Hlavním městěm stojacího království byl Pindíkov. Metropole visacího království nesla název Fofrmušle.

"Nekonečnem vesmírů a bezbřehostí času nosívá nás na zádech, jak lenochod řasu."

Tak tomuhle říkám skutečná lyrická filozofie. Blahopřeji a dávám zasloužený tip. Mistr spisovatel Terry Pratchett umístil svět na krunýř želvy Velké A'Tuin (viz např. jeho kniha Pyramidy str.5). Záda lenochoda mi přijdou příhodnější a intimnější. A také tahle sloka vysvětluje můj pocit, že vidím další ředitelku Zeměkoule. Mistr spisovatel Jiří Kulhánek v jedné ze svých knih (tipla bych Vyhlídka na věčnost) píše o tom, že americké tajné služby vidí Čechy jako skupinku lidí, z nichž si polovina myslí, že je Děd Vševěd a ta druhá, že je ředitěl Zeměkoule. Nejen u translidí člověk neví, na čem přesně je, takže se ptám na férovku: S čím dokonaleji rezonuje Tvá duše? Co Tě víc oslovuje? Děd Vševěd? Ředitelka Zeměkoule? Sáhni si do svědomí a věz, že přiznání je polehčující okolnost.:-))

Severní Morava, Benetka? :-)) Všiml sis zde v diskuzi hromadné odpovědi Lenochoda z 3.4. 23:15:27 ? V ní jasně Lenochod píše, že destiláty zužují vědomí. Někdy až do bodu, že jedinou myšlenkou je úporná snaha vymyslet, jak zůstat na nohou. Tak bacha na to.

Úsměv vyvolávat umíš, Lenochode, o tom žádná.:-) Víš, já jsem taková náročná huba nevymáchaná, takže se mi hned tak něco nelíbí, za to pořád slyším: moc čteš, moc mluvíš, za těch dvaadvacet let na netu jsem už hodněkrát četla moc píšeš. Ještě že nejsem telepat, to by se mi třeba v hlavě objevila myšlenka moc myslíš.:-))) Jdu si prohlédnout Tvůj další počin zde.

Pravda ta odvěká nejednoho člověka vyděsí a vyleká. Lék už máš, cestu znáš, vědoucně se usmíváš. Tvé ruce poslouchaj i paprsky sluneční. Piš dlouze, piš krátce ještě spoustu, spoustu dní. :-))

------------

Nedokážu racionálně zdůvodnit proč, ale velmi mi něčím připomínáš Akyne z Diskutnici.cz, naši sudou ředitelku Zeměkoule. Jestlipak je tady v tom davu někde i reinkarnovaný Upi, aby se tou čistou energií také mohl pokochat? :-)