Být

nechci být jak ostatní tisícechci být spíš odvrácenoustranou Měsícea taky bublinou ve vodovázenebo jen dýmem, jako sazenad komínem stoupat k nebi výša nechci být ni kovadlinouvodou, co ocel zakalíjá chtěl bych zpívat píseň jinoutam za poslední maštalíchci být spíš špatnou muškou střelcezachvěním ruky, v níž je zbraňa v ní si zahrát na vetřelcepro jednou nevybrat svou daňchci šípem být, když prsty ztuhnoušípem, jenž často mine cílbýt tady pro ty, kteří uhnoubýt zde i pro ty, co nešetřiltak rád bych chtěl být plaňkou v plotěvlakem, co nikam nejedea životem, jenž po životěznovu svou přízi zapředeúnavou dětí do setměnívesmírnou brázdou na Zemispánkem, v němž všechno muži, ženyco ve dne měli, v sny přeměníkulkou, jež letí a nedoletíbyť výstřel třeskl hlasitýposledním slovem ze závětiv něm ztratíme se já i tybýt tulákem v snu převelikéma stát na koncích všech svých cestač shrbený jak nad pětníkemna špičkách dotýkat se hvězdchci vodou být, již vláčí řekak soutoku a pak ještě dálčlověk je tady pro člověkaaby zas vrátil to, co vzalchci být jak vločka a předem mítvlastní místo, kam dopadnouta poznat klid i neznat svůj klidzbavit i nezbavit se poutnechci už znát víc básně tesknéchybí v nich jiskra, božský tónjá chtěl bych dál jen kráčet čestněv rytmu, v němž dýchá jenom onklidně se perme, plačmeproste, snažte se život dohonitmožná, že je to víc než prostémožná, že stačíjenom být .