Děkuji, asi máte pravdu. Budu si to pamatovat do dalšího příběhu.

Výskyt jména Pavla je prozaický. Já popisuji skutečné příběhy a nejdříve to píšu pod skutečnými jmény aktérů. A teprve poté jména měním. Nerad bych měl zákaz vstupu do rodné obce. Jmenovala se Pavla a já ji přejmenoval na Karlu. Ale asi ne úplně ve všech místech. Tak se omlouvám.

Děkuji. Já myslel, že když tam nemám mrtvolu, tak je to o ničem.

A to jsi je ani neviděl. Kočkodane děkuji. 

Děkuji všem.

Děkuji za přečtení i reakci. Já mám ten problém, mimo jiných, že i to, co někomu přijde dlouhé už je hodně zkrácená verze. Prostě se rozepíšu a  neubrzdím to.

Děkuji za názor i trpělivost.

An, můžeš a děkuji.

Děkuji za přečtení i názor. 

Ano, položil jsem si tu otázku proč tak píšu. A ne jednou. Spíše v řádu mnoha let, odpověď znám. Nechci se tady odhalovat na veřejnosti, ale nemám problém o těch důvodech mluvit/psát soukromě.

Náprava učiněna.

Na roli papíru bych psát zřejmě mohl, ale pokud myslíš roli toaletního, tak by to asi při současných cenách lezlo dost do peněz.

A ještě doporučení pro příznivce "nekonečné věty". Kniha Polský jezdec od A. M. Moliny.

Děkuji všem za přečtení a názory. S těmi odstavci máte samozřejmě pravdu. To je jedna z mých nectností, psát pořád dál, jak to leží a běží.

Děkuji Zajíci, jakož i všem ostatním za přečtení.

Tak já dám příště něco z druhé strany. Žádné násilí, krev a podobně. Fakt přísahám. Netvrdím že to bude humorné, veselé až k popukání, ale takový odlehčováček.

Děkuji všem mým čtenářům.

Ano, můžete. A děkuji.

Ale to je v pořádku, nejsem nijak vztahovačný. Jsem rád, že se vyjádříš, stejně jako ostatní. Mám odezvu, kterou jsem neměl, protože jsem nic nezveřejńoval.

Nedokážu odpovědět na tvoji otázku Jak tě to mohlo bavit psát". Prostě mě to bavilo a baví, nezkoumám jak a proč. Když jsem to psal, byl jsem psychicky úplně dole a věci, nad kterými jsem se zastavoval pro mě nebyly zbytečnosti. Možná je to prožitkem, který ty, jako čtenář nemáš. Ale děkuji ti za názor a čas.

Ano, můžete. Děkuji.

Děkuji za přečtení i názory. Vážím si toho.

Mě zmátl nadpis, Pandořina skříňka. Tam mě uniká souvislost s textem. Souhlasím s K3 pokud jde o zpracování, myslím tu konverzaci, trošku naivně podanou.

Naopak, líbí se mi ten závěr. Je to můj styl, neočekávaná, nepravděpodobná akce. Nereálná protože situace a psychika aktérů se už dostala mimo realitu.

Nápad je to"boží". Já bych to rozepsal do delšího útvaru, kde by nejdůležitější byly svědecké výpovědi ve prospěch Smrti. Všichni ti svědkové předvolaní z koncentračních táborů, gulagů, otrokářských lodí, vesnic a měst vyvražděných dobyvateli. A ti by svědčili ve prospěch Milosrdné Smrti.

A pak by advokát mohl jetě pár let žít s hrůzou ze Smrti, protože se s Ní už setkal.

Děkuji za názor. Ona žádná logika v tom napadení není. Ten člověk byl už zcela mimo běžné normy, psychicky natolik poničený, že jeho napadení (a to mohl být kdokoliv) je mimo logické uvažování.

Děkuji za přečtení a názor.

Děkuji za upozornění. Ale co s tím?

Děkuji za pozornost.

Na gramatiku si už dávám pozor a čtu to po sobě, i když to promě není zrovna příjmně strávená chvilka. Děkuji za čas a pozornost.

Děkuji za názor. Já jsem tehdy, pokud si pamatuji, skutečně řešil jen tu Bibli.

Děkuji všem za názor a přečtení. Ta svatební cesta na motorce se skutečně konala v roce 1956 a novomanželé mají svoje svatební foto na náhrobku. Jeho matka je přežila o 15 let.

Moje dětství, moravská vesnice, 60-tá léta, rozhodně ne "sweet". Náboženství jedenkrát týdně, nepovinné. Kostel do roku1965 prázdný, od 1967-1970 přeplněný, poté opět prázdný. Podobné i v hodinách náboženství.

Báseň jako příběh, který může trvat pár hodin, nebo většinu života. Je mi to blízké, působivé. líbí se mi to.

Báseň jako příběh, který může trvat pár hodin, nebo většinu života. Je mi to blízké, působivé. líbí se mi to.

Báseň jako příběh, který může trvat pár hodin, nebo většinu života. Je mi to blízké, působivé. líbí se mi to.

Děkuji za názor. Ano, sedával jsm na ulici a vyhlížel .....

Dětství a Kristova léta jsou pro moje psaní stěžejní. To je fakt. Ale i když jsem už ve věku, rozkročený mezi Skyllou a Charybdou, tedy mezi kremační pecí a vesnickým hřbitovem, pořád se nedokáži přimět, abych psal o příčinách a důvodech, které vedou k takovému bilancování (a psaní).

A děkuji všem za odezvu.

Děkuji za přečtení. Jezdím pravidelně do Indie. Na kremačních ghátech, při spalování většího počtu těl je možné ověřit schopnost svých čichových buněk. Varánasí vřele doporučuji.

Děkuji za přečtení. Jezdím pravidelně do Indie. Na kremačních ghátech, při spalování většího počtu těl je možné ověřit schopnost svých čichových buněk. Varánasí vřele doporučuji.

Děkuji, za názor i čas na tím strávený. Možná neuvěřitelné, ale větší část příběhu je pravdivá. Hlavní postavou v tom byla matka, říkalo se jí Stará, která, i když nehybná, z postele řídila životy všech ve své rozvětvené rodině. A vděčnost jejího syna ke svému ochránci v lágru šla až za hrob. 

Ahoj Zající. Jsem tady nový, takže asi mám co nejméně kecat. Prostředí odmašťovny mě bere. To je klasika. Pro mě je tam moc postav. Já bych popsal třeba jen polovinu a víc do hloubky. A přidal bych trochu víc představ a vidin na úkor reality. A jestli to máš ze svého života odžité, takto musíš mít materiálu na 10 povídek. Za mě dost dobrý.

Děkuji

Ano, souhlasím a děkuji.

Nebudu plácat o víře, ani sem tahat Velkého Fridricha. Protože u "cesta života vede z hrobu" jsem slyšel šumění deště, kdesi v dálce hřmění a klinkání umíráčku. Album Black Shabbath, 1970. To mě znělo v uších ještě dlouho poté, co jsem dočetl.

A odpověď na poslední verš vidím ve verší prvním.

Moc se mi to líbí.

Já všem moc děkuji, jsem lehce rozhozený z toho, že dosud žádná negativní kritika, popř. doporučení do Bohnic, což po předložení mých textů známým a přátelům, byla nejčastější reakce. Přidám tedy další povídku.

Děkuji za názor. Máte pravdu ohledně té korekce textu. Jen nevím, jestli na stará kolena dokážu dělat něco, čemu jsem se dosud úspěšně vyhýbal.

Děkuji za názor, vážím si toho.

Jsem tady nový, je to můj první příspěvek.

Ty překlepy, popř. hrubky jsou způsobené mojí nechutí, číst po sobě. Napíšu a už se k tomu nechci vracet. Ale asi bych měl. Mea culpa.