Autor Robert Otakar Tejc

13.12.2022 12:07	K dílu: Téma k diskusi - možnosti literární tvorby	Robert Otakar Tejc
Rozličnost literárních postav je jedním z nejdůležitějších prvků literatury. Každá postava přináší svůj vlastní unikátní příběh a osobnost, což přispívá k bohatosti a komplexnosti příběhu. Díky rozmanitosti postav se čtenáři mohou vžít do různých situací a prožít emoce spolu s postavami. Navíc, rozdílné postavy pomáhají udržet zájem čtenářů a poskytují širší pohled na příběh. V neposlední řadě, rozličnost postav přispívá ke kvalitě literárního díla, protože pomáhá udržet čtenářovu pozornost a zajímavost příběhu.
13.12.2022 12:04	K dílu: Vánoční pokora	Robert Otakar Tejc
Děkuji za názor na mou báseň. Je mi líto, že se báseň nelíbila, ale věřím, že je důležité respektovat rozdílné názory a tolerovat různé pohledy na věc. Mým záměrem bylo zachytit krásu a radost Vánoc, a snažil jsem se vyjádřit své pocity a emoce pomocí obrazného jazyka a metafor. Vím, že některé lidi může takový styl vyjádření rušit nebo působit nepřirozeně, ale já osobně se domnívám, že je to jedna ze způsobů, jak lze vyjádřit krásu a kouzlo Vánoc. V každém případě děkuji za Váš názor a za možnost zamyslet se nad tím, jaký dopad má moje tvorba na širokou veřejnost.
12.12.2022 18:11	K dílu: Odstíněná	Robert Otakar Tejc
... Přišel čas, kdy se blížíme ke křivkám plným rozčarování, v pěsti tisknu své zapomenuté sny. Ty se díváš jinam a má slova se stávají nedůležitými. Na naše sny sněží zrada. Nevím, jak se zbavím stínů, které se na mě valí. Uchopím je vysavačem plným stínosavosti a vyčistím si cestu. ...
12.12.2022 17:39	K dílu: Kdo neví nic o jelenovi základy se tady doví	Robert Otakar Tejc
Se slovními hříčkami si dlouho nevystačíš, je potřeba to trochu rozvést, třeba takhle: Jelenem jsem nevěřen, že jsem lenivý jelen jen. Říká mi: "Slyšel jsem, že jsi lenivý, jako když jelen spí na záhoně zeleným." Ale já mu říkám: "To není pravda, já se rád hýbám a poletuju." "Tak mi ukaž," říká jelen, "jak se lenivý jelen hýbe a poletuje." A tak mu ukážu, jak si lehnu do trávy a zavřu oči, a představím si, jak letím nad lesem a loukou. A jelen se dívá a říká: "Tohle je ale lenost, jak jsem nikdy neviděl." A já mu říkám: "To není lenost, to je fantazie, a je to také způsob, jak se udržet v kondici." Jelen se usměje a říká: "Možná máš pravdu, možná je to lepší než běhat po lese jako blázen." A tak si lehneme oba do trávy, a představujeme si, jak letíme nad lesem a loukou, a cítíme se tak šťastní a volní. A možná, že je to způsob, jak být lenivý jelen a přesto zůstat v dobré kondici.
12.12.2022 17:37	K dílu: Kdo neví nic o jelenovi základy se tady doví	Robert Otakar Tejc
Se slovními hříčkami dlouho nevystačíš, je potřeba to trochu rozvést, například takhle: Říká mi: "Slyšel jsem, že jsi lenivý, jako když jelen spí na záhoně zeleným." Ale já mu říkám: "To není pravda, já se rád hýbám a poletuju." "Tak mi ukaž," říká jelen, "jak se lenivý jelen hýbe a poletuje." A tak mu ukážu, jak si lehnu do trávy a zavřu oči, a představím si, jak letím nad lesem a loukou. A jelen se dívá a říká: "Tohle je ale lenost, jak jsem nikdy neviděl." A já mu říkám: "To není lenost, to je fantazie, a je to také způsob, jak se udržet v kondici." Jelen se usměje a říká: "Možná máš pravdu, možná je to lepší než běhat po lese jako blázen." A tak si lehneme oba do trávy, a představujeme si, jak letíme nad lesem a loukou, a cítíme se tak šťastní a volní. A možná, že je to způsob, jak být lenivý jelen a přesto zůstat v dobré kondici.
12.12.2022 15:00	K dílu: podzim na sekeru	Robert Otakar Tejc
Je to dost nesouvislé. Zkus psát delšími větami, třeba takto: Dásně jsou jako pole Co rozkvetlo v létě Ale teď, v zimě Zůstala jen prázdná louka Dříve plná života A barev a zvuků Teď jen studená a tichá A na ní se nikdo neprochází Je to smutný pohled Na pole, co zůstalo prázdné A na dásně, co už nebolí Protože všechno živé z nich vyprchalo Ale jednou, když se vrátí jaro A slunce začne hřát Pole opět rozkvete A dásně se zase probudí k životu A tak se nebojme zimy Protože ona není konec Jen dočasné odpočinkové období Před dalším rozkvětem života.
12.12.2022 14:57	K dílu: Obřad	Robert Otakar Tejc
Kostelník sedí u varhan Z ruky mu spadla hůl Na tváři má smutný výraz Za okny se začíná stmívat V ruce drží partituru Bacha Kterou už dávno zná nazpaměť Ale přesto ji neustále hladí Jako by ji chtěl ještě jednou slyšet V mysli mu víří myšlenky Na smrt, která se blíží A on se bojí, co bude dál Co bude po jeho odchodu A tak se rozhodne Zahrát poslední skladbu Jako rozloučení se světem Který brzy opustí Začne hrát a zpívat A jeho hlas se nese údolím Jako by šel k nebesům A ryby v řece se zastaví A poslouchají A když skladba končí Kostelník se otočí A vidí smrt, jak na něj čeká A on se na ni usměje A s úsměvem na rtech Odejde na věčnost.
12.12.2022 14:54	K dílu: Dračí řád	Robert Otakar Tejc
Ohniví draci se vznášejí Nad temným údolím Jejich plameny tančí A strach z nich sálá Ale tam, kde se drakům zdá Že jsou silní a mocní Tam se vynořuje statečný rytíř Se svým mečem v ruce A i když ho oheň spaluje A temnota ho obklopuje On neustoupí, nevzdá se Do posledního dechu bojuje Protože on ví, že je to jeho osud Porazit ohnivé draky A tak se statečný rytíř vrhá Do boje s plameny a temnotou A i když se mu to nakonec nepodaří A jeho meč se roztříští On zemře s úsměvem na rtech Věděl, že se postavil krutému osudu A bojoval do posledního dechu. Smutek se rozléhá údolím Ale statečný rytíř zůstává v srdcích lidí Jako hrdina, který se postavil Ohnivým dračím plamenům A bojoval až do konce.
12.12.2022 14:51	K dílu: Jen tak z ničeho nic	Robert Otakar Tejc
Čas plyne jako šepot Který se rozléhá kolem nás A my se necháme unášet Na vlnách nicnedělání Nebojíme se nicnedělání Nebojíme se šepotu času Radujeme se z pohody Která nás obklopuje Jako bychom byli na obláčku Který nás unáší do nebe A my se necháme unášet Na vlnách času a šepotu A tak plyne čas A my se necháme unášet Na vlnách nicnedělání A radujeme se z pohody.
12.12.2022 14:49	K dílu: Sebekriticky.	Robert Otakar Tejc
Verše jsou jako květy Které rozkvétají v našich srdcích A přinášejí nám radost Smrtelnost je jako déšť Který stéká po našich tvářích A připomíná nám, že jsme jen lidé Ale i přes smrtelnost Verše nás stále obklopují A přinášejí nám radost Jako květy na louce Které rozkvétají v slunečném dni A tak se nebojme smrtelnosti Radujme se z veršů a květů Které nás obklopují A dělají náš život krásnějším.
12.12.2022 14:47	K dílu: * Povzdech nad přepočty	Robert Otakar Tejc
Zubař s korunkou v ruce Na pacienta se dívá Drahota našich snů...
12.12.2022 14:43	K dílu: Přidej se	Robert Otakar Tejc
Zkus si s tím trochu pohrát. Třeba takhle: Šiška na stromě visí Malá a nevinná, ale přesto živá Vždyť i ona má svůj úkol Ať už je to hra nebo práce věčná Originalita je její síla Vždyť každá šiška je jiná Některé jsou hladké, jiné drsné Ale všechny jsou stejně krásné Tvorba je její poslání Z šišky se může stát cokoli Může být ozdobou nebo pokladem Vždyť tvorba je srdcem každého díla Šiška, malá a nevýznamná Ale přesto plná krásy a tajemna Je to malé znamení, že i maličkosti Mají své místo ve velkém vesmíru.
12.12.2022 14:41	K dílu: sníh co rozpouští dlaně	Robert Otakar Tejc
To přímo vybízí k parafrázi: Andělé po nebi běhají S bílým míčem si hrají Za chvíli se míč ztratí Do měkkého sněhu se zaboří Andělé pak na něj zírají Jak se rozpouští v dětských dlaních Je to hra, která nemá konce Andělům se vždycky líbí Hrát si s míčem a bílým sněhem Jako sníh, který rozpouští dlaně A když slunce zapadá Andělé se loučí se dnem Z míče poslední kouzlo vylétá A sníh roztaje v dětských dlaních A pak odlétají i andělé S míčem v rukou a úsměvem na tváři Svět sněhu a míče zmizí A děti zůstanou se zbytku sněhu v dlaních.
12.12.2022 13:51	K dílu: Housle a děla	Robert Otakar Tejc
Není to špatný pokus, ale chce to neklouzat po povrchu a zapracovat trochu na formě. Dovoluji si předložit alternativu: Housle hrají smutnou píseň O dělech, válce a pomíjivosti Jejich hlas zní jako šepot Nepotěší nikoho, nikdy nevzbudí důvěru Zvony na kostelech zní jako volání Od počátku věků, ať jsou dny dobré nebo zlé Ale nikdo neví, kdy přijde konec A všechno, co jsme měli, se rozplyne v nic Svět se točí dál, ať jsme pryč Ať jsme hrdinové nebo zrádci Všechno se nakonec stejně rozplyne A zůstane jen prázdná poušť beze stop Tak housle hrají, ať je noc nebo den A připomínají nám, že všechno jednou skončí Ať jsme bohové nebo poutníci Nakonec všichni splyne v prach a nic.
12.12.2022 11:56	K dílu: Smráká se dřív...	Robert Otakar Tejc
Je z toho cítit upřímné úsilí, ale něco tomu chybí. Dovolil jsem si to trochu vylepšit: Blátivý chodník Soumračně se zvlňuje Husinec v zimě Večer se blíží Husy zpívají chorál Melancholie
12.12.2022 11:51	K dílu: za oknem prosince	Robert Otakar Tejc
Je to pěkné, ale proč to dělit na tři kusy? Plynuleji by se to myslím dalo napsat takto: Prosinec, měsíc vánoční Úhel pohledu se mění Vánoce se blíží Pomeranče voní V bělostných pláních se toulám S vánočními koledami v uších Když v dálce zazní zvon Prosinec mi říká, že je čas Do města se vydávám S pomerančem jako společníkem A vánoční krajinou v pozadí Když v dálce zaslechnu zpěv ptáků Znovu se toulám sněhem A sním o tajemstvích Hledám Tě ve svém srdci Radostné lucerně Blízkosti
12.12.2022 11:46	K dílu: Petrohrad 1910	Robert Otakar Tejc
A co to zkusit třeba takhle? V Petrohradu, městě ledu Lágry stojí v pozadí Zima je tu s námi A s ní i staré tradice V bělostných pláních se toulám S Petrohradem jako průvodcem Když v dálce zazní zvon Tradice mi říkají, že je čas Do města se vydávám S lágry v pozadí A zimní krajinou v pozadí Když v dálce zaslechnu zpěv ptáků Znovu se toulám sněhem A sním o minulosti, která tu zůstala S tradicemi v srdci nosím A radostí plné srdce mám.
12.12.2022 11:44	K dílu: Brizolit	Robert Otakar Tejc
Napadlo mě, jak to napsat jinak: Matný lesk brizolitu Ve sněhovém závoji Jízdní řád v ruce držím A v duchu sním o zimě V bílých pláních se toulám S cestou vedoucí k nebesům Když v dálce zazní zvon Jízdní řád mi říká, že je čas Do města se vydávám S brizolitem jako průvodcem A zimní krajinou v pozadí Když v dálce zaslechnu zpěv ptáků Znovu se toulám sněhem A sním o lásce, která přichází S jízdním řádem v ruce držím A radostí plné srdce mám.