Ze soucitu

Ze soucitu hladí její duši, ze soucitu líbá její tvář.
Venku se smráká, už zase prší a ona nechce vědět, že je lhář.
Uvnitř má zmatek, hlava ji třeští, nezná už zkratek, jak najít štěstí.
Nechci,do tmy křičí a pláče, však vítr jen fičí a po stromech skáče.