:) 

No, to si myslím, že jsem se setkala... ostatně tady, pod rouškou anonymity, jsou někteří ostřejší, než by byli face to face. Téma oukej.. ze zpracování není moc jasny, jestli je to mířený nějak konkrétně... takže se moc nechytám. Taky takhle podaný to vlastně nenabízí žádný řešení... nevím, jestli jako takhle do prázdná to má nejakej efekt... možná to není do prázdna. Jsem tu málo.

Ja to asi nechápu...

Máš tam hezky místa... ale jako začátek tý třetí stromy, to by mělo bejt trestný... 

Já bych úplně dala pryč tu dlouhou cestu.. to je jako bys nevěděla čím to skončit... a přitom to klidně mohla být ta mrtvá sršeň. 

Mně se to líbí i obsahově, je to takové tvoje věčné téma. 

Já teda oceňuju hlavně toho kontroverzního smajlíka. Jinak se mi ale líbily spíš ty tvoje nevztahový básně. To že tě někdo učí sušit prádlo,  je prostě nuda, i když to dělá o půlnoci. 

Téma mi přijde dobrý... a taky si v každým textu najdu místa, který se mi líběj.. treba gangsterka láska...  nebo to s těma krysama, co znaj tvoje jméno. To je jako hodně dobrý. Jinak to ale podle mě moc nefunguje... A teď jako budu brát, že je to autentický, že se to děje (ono se to vždycky nějak deje, protože i úplná fabulace má reálnej podklad, chci říct... zaleží jen na rafinovanosti autora, kam to vsadí... blablabla). Ale tady je tý autenticity prostě na mě moc. Teda mohla bych si říct, dobre, někdo je v lochu, nemůžou bejt spolu, to se stalo každýmu, že se nějak marně zamiloval, ale tady to doslova křičí autorem... jsem nějak srozumitelná? Taky tomu podle mě škodí ten pokus o to to svázat.. nevim. Já bych se na to asi vysrala. 

Vzhůru na kokosové ostrovy! zavelely ženy a muži odkráčeli křížovou cestou k bankomatům...já nevím... nedělá to z těch mužů trochu blbečky?... nechat si vyrabovat kartu kráskou v evidenci ÚP (co ráda cestuje), můžou i online, ne?

nemohlo by být kurzívou ještě slovo ¨kryly¨?
jakože...

tepnami
černé žíly
kryly
denaturovanou tkáň vágna

aha... tak naopak ¨denaturovanou¨... mužem bez kurzívy? takhle:

tepnami
černé žíly
kryly
tkáň vágna

...jako tkáň vágna mi přijde brutální sama o sobě.. takže:

tepnami
černé žíly
kryly
tkáň vágna

mlžné vazivo
srdce tmy
jed dní

jinak sem chtěla říct, že to vůbec nechápu, ale přijde mi to docela dobrý... jen mi je z toho trochu šoufl...

super.

vš už je v pohodě... ale zš a sš, za to by se měly dostávat medaile. 

No nevim... mně to přijde spíš zbytečně sebetrýznivý. 

"...She's searchin' for someone who's gonna build it back
But I ain't got a guy for that..."

pPřemýšlím o dokreslování vypadaných vlasů a říkám si, že to může být cokoliv, třeba vzpomínky, vlastně by se mi to do kontextu básně hodilo, protože ty časem taky ztrácej jasný kontury, člověk do nich zasahuje vlastní představivostí, upravuje, jsou v mlze. Líbí se mi změna perspektivy (smrk pod křikem vran). Asi bych mohla pokračovat, ale moc bych to stočila k sobě. 

Hezkej, jo? A neni už starej?

Líbí se mi, jak ten dlouhý a nudný den dokážeš rozbít vlastní obrazotvorností.... spolkneš lžičku... místy mi to přijde trochu přetažený (obarvíš si vlasy aby ti jinak zněly kapky na střechu) tam už nejsem... ale ty třeba ano, takže beru... hezký... místy nostalgie... v poslední době mám z tvých děl takovej pocit.

No to jo, určitě jsou milí... to nepochybně...spíš je to pak otázka přínosu. Je taky jasný, že ty po letech nějakejm výběrům důležitost přikládat nebudeš... ale nově příchozí by mohl. Pro mě má váhu jakákoliv zpětná vazba, je to výraz ochoty se mym textem vůbec zaobirat... ale co mi přinese výběr jako takovej... celkem kulo... Nic... ona je i tohle nekonečná debata... pořád ty stejný témata, jen se střídaj diskutující... já pamatuju Katigura... nebo tak nějak, to byl myslím prave kritik... ten mě jednou solidně smáznul :D to bylo hezký...

MSP jsem neznala... Jenny Savill je ovšem obdivuhodná. Každopádně moc oceňuju to s jakou precizností se svým tématům věnuješ. Až bych si řekla, jestli to na písmák není škoda. 

ale já s tebou souhlasím, janino, ten vtip byl spíš nadsázka. Na druhou stranu to srovnání s korporací... přemýšlím, do jaké míry je to mimo... máš tu uměle vytvořenou hierarchii, která může (nemusí) reflektovat schopnosti, vzájemně se podporující (pomlouvající) skupinky, jsou tu interně nastavená pravidla, všechno to funguje na bázi pochvaly, někteří ti jsou sympatičtí, jiní ne, někteří chybí... jiní ne..(na nějaký přínos celku bych se asi neodvolávala). Spíš přemýšlím, čím se to tady od korporátu liší (asi mě napadá jen to, že nemáme dress code)... 

Mně šlo Benetko spíš o tu postradatelnost... pocit blízkosti je spíš iluze. 

řekni mi vodo, kudy téci, co nechat stranou a co vléci, kdy pramenem být a kdy bouří...

...řekni mi vodo, po poznání hořím hořím, jak to je téci od pramene k mořím...

...čirá vodo, chladná, vroucí, čirá vodo netonoucí....

Voňková... nepřesná citace...si už taky to piču pamatuju.. 

tak přece...

Zavřela okno spolu s víčky.

Kdysi sem viděla takovej krátkej film, vysílali to na dvojce.. a jeden byl o klukovi, kterej měl hrozně rád déšť (Chlapec, který miloval déšť snad.. je to fakt dlouho). Rodina toho kluka žila v nějaký hrozně deštivý oblasti, všechny to sralo, jen on to měl rád... pak se přestěhovali... to jen žes mi to připomněl. 

Vlastně mi přijde trochu jiná, než píšeš obvykle (jen na začátku mi problesklo, kam že to chodí pít vlci a měla jsem neodbytněj pocit, že ze mě... a tam jsi hodně ty). Líbí se mi. 

To mi připomělo jeden vtip... on jako neni moc dobrej, ale tak... 

Někteří chybí, někteří ne.

:)) 

To zpracování je rušivý a podle mě na úkor textu. 

Franta je mamlas. 

Ohó, dobrý... jen mě trochu sere ten druhej řádek (vždycky když mou mysl něco zaplavuje, cítím se autorsky bezradná), ale jinak hezkej nápad. 

Na mě to působí už dost útržkovitě a těžko se mi v tom hledá nějaká nit, jako by ty pomlčky byly zároveň trochu oslí můstky (hlavně ke konci), ale možná je tam vazba, kterou nevidím. Líbí se mi začátek. Ona by tu podle mě i uspěla, jen Litars prostě je na většinu zdejšího osazenstva moc sólista :)

S tím obsahem si nejsem tak jistá... tedy, chápu dobře, že jde o zahuštění, zbavení se balastu, tím asi větší údernost textu, obsahově ale podle mě nelze říct víc jen formou..to jen tak co mě napadá, nemám to moc promyšlený. Protože... jen jako rychlá asociace k první... "slova spousta soustav" (ty jako autor můžeš mít dojem, že říkáš něco, o čem na první pohled není sporu)... ale já se dostala k sluneční soustavě, hvězdám, nějaký formě nemožnosti úplného porozumění (po obsahu slov), ke strojům... slova u strojů... návodky, technologický postupy, správných uchopení předmětů (slov), se kterými je nutný dál pracovat, jinak z toho bude zmetek. A takhle bych asi dokázala popsat každou, ale nechci zatěžovat zbytečnejma kecama, jen že mě zaujalo, cos řekl. 

Sem to už četla a něco mi tam vadilo a teď nevím co, možná jak sem unavená, tak mi to nějak snáz plyne a baví mě to. I ta absence snahy v závěru. Někdy to prostě pomůže (nebo tak něco).

Vlastně jo... čistá - místa - přístav... a ustát ústa... to je krásný

Jj, lastgaspe, určitě, pošli počtu... 

https://m.youtube.com/watch?v=NLvtApcjQGo

Stát ve frontě dlouho a tiše... to není uplně vždycky nutný, když třeba v Lidlu hezky poprosíš, aby otevřeli ještě jednu kasu, tak to většinou udělaj... voni tam maj teda už ty samoobslužný, tak v Penny, no. 

Sem teď nedávno četla o paradoxech neexistence svobodné vůle... z hlediska třeba páchání trestných činů. Myslím, že tam bylo něco jako: pokud by neexistovala svobodná vůle, jak bychom mohli někoho soudit za krádež nebo vraždu? Vlastně by tahle představa devalvovala jakoukoli lidskou činnost... a v principu (to tam bylo taky) by ani nemělo smysl za cokoliv děkovat... V podstatě se ani nemůžeš zlobit, když tě někdo třeba seřve v krámě, si tak max můžeš říct... chudinka malej, blbej, determinovanej.

naslinit prst
a na sklo prázdné výlohy
napsat vzkaz
určený
k uzavření v lahvi

Vracím se k tvým básním... škoda, že nepřidáváš nové. 

rozumím

Noale na písmáku nejsi sám... hehe

Hořava píše o samotě. Krásně. 

Když jsem četla poprvé, nenapadlo mě skoro nic, jen mě hrozně štvalo to opakování... Uplně mi to vylezlo z prostředka na kraje a vůbec mě to do textu nechtělo pustit. Ostatní s tím zřejmě problém nemají, to jen já asi budu takhle útlocitná nebo co... Možná je problém představa. Ta je vždycky problém. Trochu jsem si to osekla, zkusila přeskočit prostředek, kterej mi nefungoval... a nacházím svá věčná témata... ano, témata, která je nutné opečovávat.. Mám teď takovou asociaci... když běhám potkávám hrozně hezkýho kluka (vlnitý vlasy, hezký ramena, jakože ááách)... člověk jako automaticky přestane tolik funět... prostě koukám a něco na něm je.. pak mi došlo, že nemá nohu... uplnej jižanskej hrdina, napsala bych o něm, kdybych to uměla... 

to je hezký, že takhle čteš, toot, jsi ideálně čtenář, to já určitě nejsem.. 

Přemýšlím o tý líbivosti. Taky o tom, do jaký míry by měl jít autor naproti čtenáři a jestli je to vůbec možný. Myslím, že málokterý autor při psaní nějak řeší čtenáře... a zároveň, že je dost málo básní, u kterých záleží na tom, aby čtenář pochopil záměr autora přesně (pokud tedy nejde o reakci na nějakou konkrétní událost nebo blížící se katastrofu). 

Mně osobně je záměr povětšinou dost jedno. Úplně sobecky řečeno, nechci autora pochopit, chci, aby chápal on mě...a s tím (myslím) kalkulovat moc nejde. Je pravda, že komentáře typu líbí x nelíbí jsou tu dost častý. Je to nejjednodušší zpětná vazba, málokdo umí vyjádřit, čím mu báseň funguje nebo nefunguje. Pro mě je takovou záhadou třeba Philogyny, u který se chytám jen útržkovitě, ale vždycky citím, jak mě chytá... v nějaký emocionální rovině asi. Ne že by to bylo vždycky příjemný. 

A co se týče kurev... sem tam nějakou zahlídnu cestou z práce. Líbivý mi nepřijdou, ale (nelíbivý) poezie v nich je hodně... Sou to smutný holky. 

To jen tak, že mě zaujal ten citát, k básni se ještě vrátím :)

závěr první strofy a úplný závěr mi přijde možná moc doslovnej. Líbí se mi ten kontrast vzteklého a šíleného psaní a čtení pohádky... jo, moc fajn. 

Je svým způsobem odvaha psát takhle.. ozón svázal z výšky stromů plicní sklípky bezinkami.. já si s tím vůbec nevím rady, ale je to dobrý... tak dobrý... a co teprve, když si to řeknu nahlas... Myslím, že proto, že navzdory tomu, že člověk úplně nerozumí, se v tvých obrazech snadno hledá... chytila do očí další blesk i mrak... nemůžu se zbavit pocitu, že mě chceš zlikvidovat básní... 

Vášeň nespí ani když spíš. A jinak, že to fakt hezky plyne. 
Krásná báseň. 

a nemaž to, voe

Jo, luzz, asi nevidím, kde bych nesouhlasila. Jsem ráda, když mi někdo zprostředkuje svůj náhled. 
Jen pár postřehů (za sebe):
- nemyslela jsem jen narušení vnímání textu ilustrací. Měla jsem na mysli i nějakej vztah ke čtenáři...obrázek s vektory může už bejt dost specifickej, běžnej člověk se s tím nesetkává a je otázka, jestli by byl schopen vidět "za". Je to z mojí strany spekulace, popravdě nevím, jak by to fungovalo. Asi by šlo o konkrétní text, jeho vyznění. 
Sama u sebe bych si třeba dokázala představit obrázek kostry ryby i s popisem... taky nevznikl pro účely poetickýho textu.

- nemám problém s mnohovrstevným vnímáním plavuně, ano, může to být něco abstraktního, co shodou okolností jako plavuň vypadá. Tam vidím jen riziko v tom, že tímhle pohledem by už bylo vlastně jedno, co k textu nakreslíš. Možná je za tím  moje korporátní zkušenost, kdy přítomnost čehokoliv (i naprosto nesmyslného), je obhajitelná  způsobem náhledu. V principu lze interpretaci kdykoliv změnit podle toho, jak se to zrovna hodí. Jestli jsem srozumitelná. Jako by v tom byla nějaká... účelovost. Asi tím chci říct, že by pak bylo hrozně lehký hodit jakejkoliv nesoulad mezi čtenářem a autorem na čtenáře. Ale možná to dotahuju do zbytečnýho extrému. 

štěňátka větru

nojo, misionář...

neurazí

nenadchne

John Blackthorne...

Takže to saké musí být hot.

Ta báseň je opravdu vydařená. 

U přednesu mi ta snaha o procítěnost přijde trochu přehnaná. Nějak jsem doufala, že se to takhle už nedělá.

Ohó. Hrozně dobrá ta první půlka (asi menší půlka), prostě do tý smrti dne. Četla jsem si to nahlas a má to náboj. To, že se dokáže zlomyslně protáhnout navzdory svěrací kazajce, to že se narodil nemocnej.. to sou skvělý místa. I způsob, jakým to říkáš je tak krásně bezohlednej. Všechno ti věřim. Úplně by to stačilo tak, škoda, žes to potřeboval doříct.

Mně se to docela líbí... ten závěr mi připomněl Ronju dceru loupežníka.

tyvoe, chci se odhlásit a dám si tip.. nevim už jako

Díky za pohled, Luzz. 
Podle mě poezie není nikdy jednoznačná. Ani ta, která se jednoznačně tváří, vždycky má víc rovin...asi bych mohla říct, že si myslím, že každá báseň je metaforická už z principu, protože kdybych chtěla být pochopena přesně, použiju jinej prostředek. Takže ilustrace u poetickýho textu bude vždycky zdůrazňovat jen jeden aspekt... když použiju tvůj příklad... píšeš o svahu... pro mě svah není nikdy jenom svah. Je to něco, co můžu pozorovat, něco, z čeho můžu spadnout, když se na to pokusím vylézt. Může být různě příkrej. A už mi skáčou jiný věci... svah - neutěšenost, příkrost - chlad, ach ta marná snaha, to nepochopení... Takže zatímco autor píše o svahu, můj čtenář otvírá flašku vodky, aby ten emocionální výkyv vůbec přežil. V momentě, kdy u toho budu mít náčrt s vektory, mohla bych mít dojem, že to čtu špatně. Brala bych to jako potvrzení autorské vize, něco o čem už nemůžu diskutovat. Asi. 
Mapy jsou naopak skvělej nápad. Mapa je prostor. Tam si k pochopení můžu jít kudy chci. 

Jinak se mi nedávno stalo, že jsem se v telefonu vracela k jednomu textu...občas si fotím úryvky, básně, prostě co mě zaujme... byla tam ilustrace kamene. Hrozně se mi to líbilo, ale už jsem nevěděla z čeho to bylo... později jsem se ptala člověka, který mi sbírku půjčil, jenže jak to přiblížit? Odkázala jsem se právě na ty kresby. Nic... úplně mimo. Takovou sbírku nemá, to by si pamatoval... kameny u básní... později se ukázalo, že jsem ten kámen použila já, abych si stránku pro účely focení zatížila. Ten dojem, že to k textu patří byl naprosto dokonalej, navzdory tomu, že se tam o kamenech vůbec nemluvilo. Byla jsem z toho zjištění rozmrzelá...bez toho šutru to prostě nebylo ono. 

Emme, to, že jako zakaznik preferuješ jiná nakladatelství, s tím problém nemám. To je tvoje právo. Ohradila jsem se vůči nepřesnostem, které jsi ve svém příspevku uvedl. Jako bys tím řekl, že není jiná cesta ke kvalitní knize, než cesta klasického nakladatelství a to proste není pravda. Hezká věc může vzniknout jakkoliv. Znám lidi, co si zarputile vydávají vlastním nákladem, protoze maj třeba jaskou vizi a nechtěj, aby jim do toho někdo krafal, případně se nechtěj nikde nikoho doprosovat, čekat na odpověď a podobný sračky.

Emme, ano, hořce se pleteš. Pointa je nakladatelství, kdy nově vzniklé knihy jsou financovány formou předprodeje. I kdyby nakrásně šlo o verše pro známé, musíš získat konkrétní obnos, aby sbírka vyšla a ten není nízký. Není pravda ani to, že tam vycházejí knihy bez redakční práce. Jistě, riziko crowdfundingu je v tom, že může vyjít kdejaká píčovina jen proto, že si autor umí udělat reklamu. A co jako? Píčoviny vycházej i v běžných nakladatelstvích, nehledě na to, že v dnešní době není problém vydat si sbírku i ve vlastním nákladu. Myslíš si, že vlastní náklad nebo crowdfunding je něco méněcenného? Proč?

Pod svojí diskuzí jsem zmínila sbírku Na hraně, vyšla právě u Pointy. S autorkou jsem zaznamenala rozhovor na DVTV, což je místo, kam se většina současných, standardní cestou publikujích autorů, rozhodně nepodívá. Když něco vystavuješ takový porci kritiky a pohrdání, je lepší o tom něco vědět. 

K3... ilustrace jako doprovodný hlas, tos řekl hezky. I k Zaenddrichovi: v situaci, kdy by autor do kreseb mluvil, nebo si je dělal sám, určitě by tím bral svobodu čtenáři.je to asi na zvážení, do jaké míry to chceš jako autor mít pod kontrolou. Těžko říct... je to asi o preferenci autora, čtenáře. Já sama preferuju konkrétní obrázky... abstraktní kresby u textu na mě působí trochu alibisticky. 

Ještě mě napadá... četla jsem rozhovor s tím Borisem Jirků. Řekl, že ilustrátor by knihu ani neměl číst... on to ovšem minimálně u Mistra a Markétky nedodržel... pro mě je ta představa, že by ilustrátor knihu nečetl vůbec dost obtížně představitelná. 

Děkuju za vaše pohledy. 

J.Rose - podle mě dobře mířená ilustrace dokáže hodně. Havran je fajn příklad.

Janino -  U tý poezie je vlastně zajímavý, co zmiňuješ, že to vnímáš odděleně, možná je to právě tím, že kresby nekorespondují s textem, nevystihují báseň. Přečteš text... nějakej obrázek.. řekneš si hm... Možná je v tom záměr, aby právě kresby nevytvářely nějaký vodítko. 

dadadik, dievče - Podle mě kresby v básnickejch sbírkách můžou dotvořit celkovej dojem, podpořit vnímání díla. Je to takový nadechnutí než přejdeš na další báseň. Nedávno jsem procházela sbírku od M'Badjaly Diaby (Na hraně), která mě zaujala spíš obsahově, než způsobem, tam ty ilustrace působí naprosto nenásilně, spíš jako něco, co tě provází, zároveň se k tématu hodí. Nevím, možná to by měl být cíl, něco vizuálně dotvořit. Mně osobně se kombinace slovo-obraz líbí.

Emme - nemyslim, že to musí být špatně, když kresba vznikne jako součást textu.

Nojo, ráda bych, nahatej háku, já tu totiž ještě nikdy nediskutovala... ale možná to prostě ani nejde. Tak mám asi smůlu...

Ale můžeme se klidně bavit o počasí... 

Omlouvám se za zařazení... nenašla jsem kategorii "diskuze". 

To jo, jen se skleničkou vypadá člověk aspoň chvíli nějak... kultivovaně... možná je to ale celé přetvářka. 

Mně přijde, ale možná je to jen můj dojem, že máš dobrý oko, hezký postřehy, jen mi ty texty občas trochu jdou od nikud do nikam... Třeba tady mám pocit takový neucelenosti, jako by to byla součást něčeho delšího. 

Nejsem žádný velký herní fanoušek, ale Fallout jsem kdysi hrála. Skvělá hra. 

Ta pasáž, co už vyzdvihla janina... 

co zauzlíš to buď rozčešeš 
nebo nikdy nezapomeneš

mám ráda tahle tvrzení... jak si jako autor můžeš dovolit něco, o čem z tvého pohledu není sporu. Hezká báseň. 

Vy ste to přečetli? Máte můj neskonalý obdiv. 

Mně to zkolabovalo po první větě.

možná někdy člověk chce něco ochránit na úkor světu... třeba zranitelnost v první strofě. 

Se závěrem nesouhlasím... 

...vnímáš

Taky doufám, že lepící páska nevydrží. 

Fajn text.

Škoda toho trochu upachtěného závěru.

skvělá první strofa... 

hm..

to je hezký, takový nesobecký, ale nedomyšlený (z hlediska té ženy)

To s tou cigaretou mi připomělo jeden prolog, kterej sem viděla jako dítě... chlápek tam šel hrát ruletu, vsadil všechno na červenou, kouřil cigaretu. Pořád vyhrával, ale nějak přestal potahovat, cigareta dál hořela a vytvářel se na ní sloupek z popela. Pak zjistitili, že v průběhu tý hry umřel, že tam prostě seděl, vyhrával a byl mrtvej. To mi přišlo kouzelný. 

Opium není hezká vůně, moc těžká na mladé děvče. Hezká báseň. 

...I mloci jsou tady bílí, ti svatí Josífkové.

A ryby, zdejší ryby - panebože!

To jsou tabulky ledu...

To mi asi připomněla ta druhá strofa... Plathová... Nick a svícen, myslím. 

Trochu hůř to chytám... možná problém mého nechápavého čtenáře.  

Kromě soli snad kolem všechno

Kromě dobrých snad kolem leckdo

Zítra bez krajek, řasenek
Vyber si aspoň kruhy pod očima

Všechno je hned lepší, když si člověk trochu přihne. 

Nesouhlasím se vstupem do básně. Podle mě je rozlité víno jediný opravdový důvod k pláči. Jak to můžeš takhle bagatelizovat?

Mně se líbí ten název. 

Do dobré noci té nekráčej ve fraku/ Dylan Thomas.

Má rád někdo, koho mám ráda já...

A kdybych měla za sebe, pak si vybavuju hodně úryvků... třeba tenhle od jedný slečny,  která píše pod pseudonymem Luisa. Snad by se nezlobila... 

Splývání

je pitomost začínat báseň 

slovem "sedim"

zaprvé

protože se to nevztahuje ke kontextu

zadruhé 

protože si spousta lidí představí záchod

místo vězení

a za třetí protože

když člověk píše 

většinou sedí

nechtěj slyšet

že je jen jedno místo

na kterým básník sedí

že je jenom jeden svět 

já vím 

sedim

...

A je tam toi toi a taky hromady hlíny a šminky a další věci, který by mě do básně nikdy nenapadlo dát. 

Luzz: já se o metafory vůbec nepokouším, takže myslím, že tam žádné nejsou. Strupy jsou strupy, kosti jsou kosti... tedy minimálně v tom smylu, jak strupy a kosti vnímám já, což samozřejmě někdo může chápat jako metaforu... Teď jsem se do toho trochu zapletla.

Trochu jsem se prala se zpíváním nektaru... ale pak jsi mě vzala tam kam chodíš jen ty. Díky.

Sluka už to řekla.

Mám v sobě prudké nebo nedokonale zpevněné cesty...

Zájem je oukej, janino, výběry mě pravda trochu vystrašily... ale asi bych je časem rozchodila.. prostě úklik. Nekterý věci tu jdou hrozně snadno a některý vůbec.

Workoholik ve skleněném výtahu/ polyká prášek proti únavě proti strachu proti nejistotě

...

Je čas vstávat čas křičet do telefonu čas rozhazovat kameny/ čas kameny sbírat čas objímat čas mizet jako přízrak/ čas vědět kdy skončit čas nezačínat čas jako odlamovací nůž/ jsi Clint Eastwood středního menežmentu/ a melodie hracích hodinek právě skončila takže tasíš/ kreditní kartu a stáváš se/ jednou z hlavních postav povstání proti pondělí a úterý/ proti únavě proti strachu proti nejistotě...

Tos mi jen tak připomněl.. Jan Škrob, Reál.. asi že sem taky korporátní. 

Spíš omylem jsem ji dneska smázla, pro velký neúspěch (a Janinu) přidávám ještě jednou. 

Omlouvám se, zkusím tyhle taškařice pro příště eliminovat. 

No to jo, janino, situace musi byt zoufala, kdyz jsem zrovna ja byla obdarena tremi vybery, to je myslim moje premiera. Ale vis jak je to s tou pismackou slavou...

Goro, Phil, Rhodesie... diky za slova, popravde... vybery moc ocenit neumim. Nechodim sem pro ne. 

Diky, Norsko a nepolapitelna sluko... 

Díky, Janino,  píšu spíš poezii (da-li se to tak nazvat). Asi jsem si to tak nějak chtěla spíš zkusit... něco delšího rozsahu a zajímal mě názor. Možná sem časem dám i ty další části. 

Ten tip jsem si teda dala omylem... nevím jak to vzít zpátky. 

Sex jako destruktivní báseň. 

Je to jako dívat se na nejakej artovej film. Přemýšlím čím to je... myslím, že umíš zachytit nějakou vnitřní křehkost.. vztahovou křehkost. To že je strašně snadný všechno zničit. 

Zajímavý. 

U většiny autorů, který dyl čtu mi to časem pripada na jedno brdo. U tebe je pořád co hledat. 

Dekuju. 

Ta poslední strofa.

Je to báseň, můžeš si říkat, co chceš. Taky mám v puse divnou pachuť dospělosti. 

Aha

Jinys: pokud ti to stačí, je to v pořádku. Pro mě jako čtenáře to není nic víc než náčrt, vzpomínka. Tahle díla tu v rámci všeobecné laskavosti bývají velmi úspěšná. Nerozporuju to. Jen mi to  přijde málo. Že to nechápeš mi je v zásadě jedno. 

Mám černou kočku. Je skvělá. Jenže to nestačí. Prostě to takhle nejde. Sepsat konkrétní vzpomínku a čekat, že to čtenář pochopí jako báseň.

To veršování je děsivé.

Díky za info, smaži maze, ty prsa sou tvoje?

Asi mají nějakou slevovou akci, soudě podle těch letáků. 

Líbí se mi to s tim těžítkem. Jinak je to dlouhé. Ale ta fotka taky dobrá. Je mi jedno kam se uchýlíme. Co třeba do elektra.

Zaujalo mě:

Napsat dobrou, obsažnou báseň ve vázaném, rýmovaném verši je nesrovnatelně náročnější, než napsat takto text, byť také poeticky vyjadřující obsah, v tzv. volném verši... 

Nesmysl. Obojí má svoje nástrahy. Ve vázáním verši jsou to limity. Volný je třeba kočírovat. To ne každý autor unese. Tady se zdá, že autor ukočíroval. Obsahově mě to nezaujalo. 

Dekuju za náhled, a2.. on už na to květoň upozornil. Na ty mé chybky... já se nějak nedostala k tomu to přečíst znovu a upravit. Ano, je to součást delšího textu, chtěla jsem vědět, jestli by to obstála i samostatně. Časem přidám i další části. Vím, že se tu próza moc nečte, zvlášť ne takhle obsáhlá... to už je riziko geniality :) 

aha, tak děkuju za odpověď. Já s tím v principu souhlasím... Určitě není smysl komentářem někoho odradit, ale kritika nemusí být nutně destruktivní. Ono na druhou stranu je dost snadné v někom vyvolat dojem, že je geniální... třeba u mě je to hodně snadné. Já mám pocit, že jsem geniální skoro pořád.