Děkuji,  Anonymní Veršotepec. Pěkný je, že každý svět vidíme a cítíme jinak, ta rozmanitost je právě zábavná :-)

Umbratica, to souhlasím. V tomto případě ale nejde o prázdnotu, ale o znehybnění.

Emme, díky. Že bych to Vincentce prodala. Už vidím tu reklamu :-)

Kadeřavá, moc děkuji ;-)

Zeanddrichu, název byl myšlen tak, že Vincentka je můj osud, tedy něco, co miluji a nemůžu se tomu tudíž vyhnout, protože se tomu vyhnout zkrátka nechci.

Jinak obsáhlou diskusi o osudu jsem si přečetla, ne tedy úplně zevrubně, přiznávám. Není lehké to nějak jednoduše shrnout. Dějí se nám v životě věci, kterým nerozumíme. Někdy si za ně můžeme sami a často to i víme, když jsme k sobě upřímní. Někdy ale se nám příčí, že bychom si to sami způsobili a nerozumíme tomu např. když umírá dítě na leukemii. Já se snažím k tomu přistupovat tak, že to je právě ten osud, to, co si z nějakého mého v tomto životě nevědomého rozhodnutí chci/musím prožít. Snažím se to přijmout a brát věci tak jak jsou, poučit se z nich. Tedy když je sama nemůžu změnit. Líbí se mi takový ten známý asi Dalajlámův citát: "Má-li problém řešení, nemá smysl dělat si starosti. Když řešení nemá, starosti nepomohou."

Norsko 1, děkuju za krásný příspěvek, pobavil a slibuju, že se budu snažit ;-) Vyjádřit svou neschopnost mnohem lepšími verši je vlastně oxymoron :-)  

Al Jal Úd, děkuji:-)

Tak já bych byla zvědavá výhledově i na to dórské a koryntské :-)

Je to napsaný složitěji než by muselo, ale proč ne, to byl předpokládám i záměr. Mně jen vrtá hlavou, kdo jsou "ti ostatní"

Toot, tak záleží, jestli to, co je preservováno, bylo před preservací živé nebo ne. Pokud ne, tak proti tomu nic nemám, pokud ano, je to k diskusi. U té petrifikace mě nikdy nenapadlo se ptát. Ono je teda otázka, co je vlastně živé a co ne. To se dostáváme do spirály otázek a já je zodpovědět neumím, ale jako diskuse by to mohlo být dobrý

Emme, petrifikace je ještě vyšší level. Připomněl jsi mi písničku Petrified od Flunk a za to ti díky, jdu si ji pustit  :-)

Toot, tady vyvstává ovšem otázka, jestli se preservovaného někdo ptá, jestli se mu preservace líbí ;-)

Pěkné. Mně to velmi silně připomnělo nedávný nekonečný telefonát s automatem Zásilkovny :-) Ale s tím rozdílem, že asi po půl hodině snažení mě přepnuli na člověčího operátora ;-)

Trochu se obávám, že takových situací bude přibývat 

Danny, to je povzdech nad tím, že jakékoliv znehybnění mi nedělá dobře ;-)

Emme, díky za názor. 

rozesmála :-)

Dílo pana Litarts neznám. V mém případě nešlo primárně o prorýmovanost, spíš o hraní si se slovy, aby i u tak omezeného rýmu šla vyjádřit hlavní myšlenka.

Každopádně děkuji všem za názory

Děkuji vám, milé dámy, za krásné komentáře .-)

Děkuju za přivítání :-)

Po pravdě, ten text vznikl původně jako vyznání lásky. Ale pak jsem si uvědomila, že to přesně sedí i na mojí lásku odvěkou, Vincentku. Vincentka je můj osud, o tom není pochyb. Tak jsem tam připojila ještě ten poslední verš a udělala z toho takový vtípek .-)