retrománie
Nevím který rok to bylkdy tvůj úsměv můj svět ozdobilkdy si mi poprvé řekla: já to chtěla, ale bála se víc . i já jsem o tobě snilv minulých životech jak pes vyl na měsíca pak jsem vsadil to co zbyloco jsem zachránilKaždý máme kolem sebe nebe a já teď i kus Tebe mámvšechno co se stalo je pryča trochu se trápím. a usínám sámNevím co bych ti tak mohl dátnakonec zůstalo jen něco si přátfirma: Hvězda servis s. r.
jarní pavlačová
V polévkové lžícinad plamenemtaví se kostka cukrustává se karamelem
v duši bolsladko v ústech všaklétají můry kolpálí si frak
křik dětí - pláčsténání na matraciděd večeří zavináč a v zápětí ho zvrací
jaro je tady jsou teplé dnyslunko jde do zahradyvěštit kedlubny
pro Arama
Hodiny svými podpatkyklapají tam - nikdy na zpátkyna stěně svýma rukamamávají čas kolem Arama.
Kolegyně
Jedna moje kolegyněhada chová ve svém klíněkrmí ho jen jednou za rok jindy nikdo nemá nárok.
Mozek
Mozek nemocnýpíšu věci obecný vypisuju propisky pohupuju kulisky .
Když z pera teče krev
Když z pera teče kreva proudy slzkdyž zrezivělá korouhevse větru bráníjen oči hledí někam pryč. jsou slepé k usmíváníkdyž bosou nohou nutno jítpo ostrých střepech citůkým odsouzen jsem nedojíta zároveň i být tu.
jsme spolu
Jsme spolu už tak dlouho
že ztratila se láska
pohozena
vymetena z bytu
Jsme tu sami
Jsme tu samia nikdo s námiani bůhani slovasnad je to pravda jíž se bojímeco do okovů života nás kovái děsí násmodlící seze strachupravdivějšíhojak utrpení zdá se dobréa v bídě životpak zdá se snadnývšak možná že už pravdy nenía jedno co kdo ctíškdyž přijdeš domů po modlení
s rukou svou se spokojíš.
Nezříci se touhy je žít
Nezříci se touhy je žítlitovat je bolestvracíme se zpátkyabychom našli rozcestímotáme se v labyrintu řečímilovat je údělohňostroj tělesné rozkošebarevných paprsků a světelpadajících na zemspálených kousků papírujež se také vracítak jako my dvaalespoň pro jednoutoužímebýt spolu jako tenkrátkdyž jsme se neznalitak jako se neznáme dnesjen o tom nevíme.
Život je značený bolestmi smrtí
Život je značený bolestmi smrtíkteré tě míjejíkopou tě do hlavyvtékají do mozku alezou po okolíneukončí smyčku tvých myšlenekjen do další tě navlékají.
Zde ležím a nedýchám
Zde ležím a nedýchámneměním polohubezruký na této planetě bez bohůslova . slova . řeči a znovakaždý den z olova od znova kovajv pravo a nazpátekpři tanci jehňáteksupi mě klovaj.
Chci tě líbat na bříšku
Chci tě líbat na bříšku
. položit na překližku.
lízat jak džem z koblížku.
Přece jsme spolu
Přece jsme spolua přece tolik jinímost provazový jež nás pojípropastí co plna zmijíPřece jsme spolua tak sami jsme na kraji věkův blažené milosti alkoholui od bolesti léků.
Zapomeňte na mě
Zapomeňte na mějsem mrteva snad jsem ani nežilsnad jsem pouhým prachema svět prachovou peřinoupod hlavou krásné dívčinyzamilované do krásného mulatakterý je prachem z jiné peřinyse kterým běhávali po dvorkuna křídlech bílého ptákakterý nemůže létat.
Do tvého téměř luxusního bytu
Do tvého téměř luxusního bytujsem přišel a večer již klonil se kránuopojen kořalkou mluvil o magazityo stoletých jež zovou se storocíSlovy jsem okouzlen vykreslil pocity,mlčení krásu i proradnost mluveníobjevil vtěle na tisíce nemocí, v bezmoci časuse obrátil na snění.
Máš oči jako třešně
Máš oči jako třešněprsa jako melounečkyopera tě nezajímáplachá si až po konečkypřicházíš vždy spěšněodcházíš při rozedněníjak je všechno směšnéi když ksmíchu moc tu není.
Počítáš - nebude sečteno
Počítáš - nebude sečtenohledáš. nebude nalezenověříš. nebude uvěřenožiješ. nebude žitoa nebude li pak ani ječmennebude pivo a vneposlední řaděani pitozbude-li pak vůbec ještě něcobude toho máloale jistě to nebude nadarmo.
Kolik slov chceš
Kolik slov chceš za jednu soulož potmě, lásko zkrásného krepového papíruzmačkaná aprůsvitnánebezpečná vbezpečí svého útulkupolitého rumema rybami co jsi nachytala za úsvitus pitomou Eržikou co spí smrduchtivcem AndrejemAndrejkou jak mu říkají vpřístavua ty sníš ooboubisexuální akrásnáleč sama ve svém pokoji.
Nechápu bytí, které kvílí mezi ostruhami suchých soukolí
Nechápu bytí, které kvílí mezi ostruhami suchých soukolínechápu slova, která slyším napůl uchakvílení vuších smutného pozítří,kdy tady nebudeto co nebylo blízkéOči nechápuco hledí do sebeOtočím se uprostřed marnosti apochopím.
Ve spleti ženských stehen a paží
Ve spleti ženských stehen a pažíněžnosti jazykův teplé ložniciv polštáři zvaných tělsouznění nahotynavzdor tvým návykůmpřináším nepokojlitujimilujivěřímznám tebe i tebevšak neznám nikohobrodím se potokyjmu lidi za molokymlčímmluvímtiším své bolestitvých se však nedotknusnad tvých nevidím.
Tma je nejkrásnější milenka
Tma je nejkrásnější milenka,ale ty máš něco navícmožná jen že špatně vidímale hmat mám dobrýputuji po tvém těle, které se napíná jako lukco vystřeluje ohnivé šípy do mého srdceputuji vmyšlenkách aty mlčípro každý úsměv co mi patří se nevzdávámnaděje že pozítří . v baru zakouřeném před zavíračkoulovící kousky ledu ve sklenici sdestilátemsočima hlubokýma jako močálsedíš anepočítáš dny ani hodinya zato jsem ti vděčnýneznám tě - jsi bezejmennánechci znát tvé jménonebudu tě volat.
Sedíš u stolu
Sedíš u stolutak jako včeranesvítí svíčkaje tma - jak jsi to chtělsedíš u stolua jestli jeněkdo kolem tebejestli nejsi sámv tom zasraném světě plném krásyze kterého neunikneš - nikamsedíš u stolua jestlipak je to tvůj stůltvoje dušea tvoje tělokteré tu sedía zvracído klína který je nejblížesedíš u stolutak jako včera .