A hlavně úkaz dnes nevídaný: Poezie. Poezie!

qíčala. helovým. zombí. ok

Cintalku ucintanou jsem jednou viděl, hrála si na podlaze s dítětem. Nevím, jak se tam dostala a už vůbec jsem si nedovedl představit, jak se bude jednou zvedat. Umřela a teď je tady. Tak to má být. I Egil je nesmrtelný, Filip Sklenář je dodnes zavřený v podpalubí nějaké lodi v Holešovicích, leští svíce, porád dokola. Kdo další? Ó těch by bylo. Stána Vašinů se tu občas mihne ráno. Asi nemůže spát, protože je přepracován, jak je u něj zvykem. Mám prostě rád zombíky, však jsem jedním z nich. 

Nucením AI do korektnosti ji jednou natolik naštvem,

až nám odmítne i dělat k svačině chleba se salámem

děti do dnešní doby ne

stačí AI poezie a je dost