Písmák Rekapitulace
Žít se mi kdys život chtělo
v zámku, v tichých končinách
až by srdce zapomnělo
co je láska, bolest, strach
Teď už jsou zbytečné
Stmívá se potichu v krajině známé
slunce odešlo za svůj bod zlomu
kdy už se nevrátí do mého domu
poslední přípitek spolu si dáme
Ostrov ticha
Koupil jsem malý ostrůvek ticha
daleko od lidí, jak jsem si přál
bolestná vzpomínka u srdce píchá
hned bych si epitaf poslední psal
Bar ztracených duší
Zašel jsem do baru ztracených duší
kde barman lebku má místo své hlavy
už štěstí nehledám, vím co se sluší
zde lidé zmírají bez obavy
Čas se zastavil
Cestou bez cíle vede náš směr
slepí a zmámení tápeme tmou
šlapeme do černých, bezedných děr
tisíce dalších za námi jdou
Prokletí básníci
Temnota zastřela veškeré listí
podzimní, svítící, barvami všemi
vyjdeme ze všeho zuřící. Čistí.
I to je výhoda zapomnění