Perseidy II
Plác sem se naznak
A nahoru zíral
Tam doprostřed nebe
Co pevně mě svírá
Zimní
Hodně slov
jen zoufale klopýtá
za svým významem
A do chladného ticha
Pocukrované stromy
Pocukrované stromyBabiččina bábovkaNalíznutým prstemKreslím cesty k nebiKam až dosáhnuMěřím pohledemPřes stůl okolo hrnku s kakaemAž na kraj náměstíHoluby to nelekáTahají se o kůrku chlebaJakoby se nechumelilo.
Namoklá Praha
Namoklá Praha
Páchne
Těžce a omamně
Opilecká tramvaj
Perseidy
Díval jsem se na oblohu
Jak hvězdy čáry dělají
Nevěděl jsem jestli mohu
Přát si něco potají
Díky stínu
Snad jen
Díky stínu že mě vrhnul nahoru
Svůj obrys vidím
posouvat se
Ráno je z oblak stáčené
Ráno je z oblak stáčené
a akáty zmáčené
(vslzách květy sněží)
louže na tebe se těší
Tma na mě naléhá
Tma na mě naléhá
jemně jak žena umí
taju a poslouchám
Touhle ulicí jsem už šel
Odpoledne s tikotem hodin
Někde na trati
mezi polednem a druhou
dojídá stařík polévku
Trpělivě vytahuje
Kostky jsou už vyvrženy
Kostky jsou už vyvrženy
Snad proto to tu páchne
Řezník mrazem ojíněný
Jen tečky z dvora spláchne
Chci Tě aspoň po kouskách
Chci Tě aspoň po kouskách když celá nejsi k máníChci cítit vůni vlasů nebo snad dotek dlaní
Chci Tě aspoň po kouskách když celá nejsi k máníChci jen zvuk Tvýho hlasunebo snad pousmání
Chci Tě aspoň po kouskách když celá nejsi k máníLežím tady zase sámjen tma se ke mně sklání
Pražský večer
Jen kruhyNa hladiněA mihotání
Tma ke mě sklání
Čepel a sráží
Štít
Je jen chlad
Je jen chlad
A všude sníh
I křupot pod nohou
Najednou ztich
Před adventem za adventem nikdo...
Šoupu se frontou ke kase
Pod nohou tiše křupe jmelí
Nateklá dáma vzteká se
Andílci purpurou se sjeli.
V přeplněné mysli
V přeplněné mysli
myšlenky mi zkysly
vzduch se nehne v duši
když mžik víček ruší
Podzim na Muráni
Mrak na Muráňské planině
Obrysy koní
A chraplavý hlas krkavce
Ještě mnoho hodin
Do louží!
Slunce uhlem pokresluje oblaka
doufá že všem pozornost tím odláká
je unavený a myslí že zaslouží
na chvíli schovat úsměv na dno do louží
Douglas Adams - Stopařův průvodce galaxií
Kapitola 7
Vogonská poezie je ovšem až třetí nejhorší ve vesmíru. Druhá nejhorší je poezie Azgothů z planety Kria. Když král jejich básníků Chrochtos Prďoch recitoval svou Ódu na malou hrudku zeleného hnusu, již jsem objevil v podpaždí jednoho letního jitra, čtyři posluchači zemřeli na vnitřní krvácení a předseda Středogalaktické komise pro mrzačení umění přežil jen díky tomu, že si uhryzal jednu nohu. Tvrdí se, že Chrochtos byl poněkud "zklamán" přijetím své básně, a proto se chystal začít předčítat svou epickou skladbu o dvanácti knihách, nazvanou Mé oblíbené chrochty při koupání, když v tom mu jeho vlastní tlusté střevo, v zoufalém pokusu zachránot život a civilizaci, vyskočilo až do krku a zardousilo mu mozek.
Tiše kráčí slova líná
Tiše kráčí slova líná
Řeku svírá podvečer
V dáli most nám připomíná
Pomni času člověče
Trnem z akátu
Trnem zakátu
Za capkání deště
Popsal jsem už skoro celej stůl
A honorář je přitom tak malej
Sedím si na klandru
Sedím si na klandru
črtám si tuší
dva černý obrázky
dvou černých duší
Rhapsody in Blue(s)
Už doplakalo
Jen strom si sem-tam vzlykne
Až koruna se smeká
Cítím tvé vlasy
Malý Káj si už zase mne oko
Malý Káj si už zase mne oko a my běžíme mezi kapkami a voláme na havrany: Bratříčci, ukažte cestu. Ne už hledat, zkoumat. Ale křičet: Mefisto, tuto chvili už navěky.
A srdce swinguje.
Žel napsat lze jen slova
Žel napsat lze jen slova
Tak málo
Až zabolí
Tužka trochu škobrtá
Slunce tak pomalu rozpíná zip
Slunce tak pomalu rozpíná zipco dělí nebe a mrakysnad brzo, brzičko bude nám lípteď něco dělí nás taky
Už
Už svítí lampya v metru slyšímTvé pomalé krokyv igelitce s utržený uchemsi neseš právě tolik něhykolik se vejdedo sedmičky bíléhoa já u prahu vědomížadoním:poskytni mým myšlenkám azyl
Místo potu kapky cínu
Místo potu
kapky cínu
opouští mě bdění
Na samotu
Srdce plné deště
Očka nocí slepená
do klubíčka schoulená
zůstaň chvíli ještě
Všude kolem ozvěna
love me tender
prázdná ulicejen bezdomovcipijí pivoa výkřiky pohánějí čask další metělove me tenderza záclonoulucerna se rozmýšlízda to nevzdájen zamrkáa love me tenderna okenním rámutóny splývajípřes parapetje asi takpůl na pozdělove me tenderpod oknemve škvírách dlažbyv puklinách
asfaltu
Večer se rozpačitě uklání
Večer se rozpačitě ukláníjak špatný kouzelníkZas nechal zmizet sluncea teď neví co s tím
Uteče za oponu nocibude si drbat plešKde zas udělal chybu. Zítra to asi zkusí znovu.
Kdepak! - Praha nespí
Kdepak. - Praha nespí
mžouravě sleduje
jak klopýtám Seminářskou ulicí
Dlažba je vlhká
Bez recyklace
Teď jsem jen sám
a lahev vína
co ze 3/4 dopita
Já přemítám
Ještě na zádech…
Ještě na zádech cítím tvý drápky
ještě dechem ti zahřívám tlapky
ještě bych vybral si hned
mezi sty nejhezčí ret
Ráno II
tma odtekla směr západ
asi myslí, že dorazí k moři
a mě lechtá ráno na krku
kousek níž.
Klečel bych a křičel ano
Klečel bych a křičel ano
trýznil hlady, drásal tvář
přiznal vše, popřel co psáno
sochám srážel svatozář
Vrať se
nevpouštěj do mě to napětí
já nesvítím
pojistky zvrací po flámu
vodiče maj kocovinu
Kroužím kolem své osy
Kroužím kolem své osy
a ve svých budoucích vráskách
čtu spřísahání
dobru.
Mříže
k zemi mě táhne tíže
mýdlových bublin
v duši pevné mříže
a tak se aspoň modlím
Tma mě z vlasů
Tma mě z vlasů
v kapkách stéká
na krku mě studí
Trčí v času
Slunce
Slunce se kouká
na svůj odraz na Vltavě
Tiše si brouká
píseň co zní mu v hlavě
Šeptá deka peřině
Šeptá deka peřině
ošklivě se šklebí:
Ti co maj tě na klíně
nejsou v sedmým nebi.
Malé ráno
Ráno vyběhlo s mokrou hlavoujen aby všechno stihlojak pes za ohonemutíká celé spocenéchce dnes večer konečně dohonitOptimista.
Do kruhu
Směju sePospíchášNevěřímZavírášNazpátekNakrátkoNezměřímOdmítáš
Naléhám
Dopředu
S pápěřím
Na dluh...
To tenkrátnám ještě nebylo lítokdyž vešel večer
To tenkrátmilovali jsme sehned jak jsme přišli
To tenkrátnehledali jsme důvodyproč neodejít
Svlékali se rychlejako dýchalitak lehce a bez bolestijako by teďbylo naposled
Ráno
Dneska zase zjihlé ráno
Na mé prosby řeklo Ano
Ještě zůstaň.
Tiše prosí
Stojím na refýži
Stojím na refýži
žádná tramvaj
už asi nikdy nepojede
A jízdní řády
Příliv
Venuše už si zase dala
rande s Marsem
a Luna pláče utírajíc si nos
o mléčnou dráhu.
Šmouhy
Šmouhy prstů na skleSkvrnky mušek zaschléUvnitř pocit ranníNadává mi, haníKroutím se jak smotekČekám biče dotek.
Hárá
Zavírám okno
Už ty kočky zase řvou
A rozum si nedá pokoj
Běhá s nima
Ne, to nesvítá
Ne to nesvítá
A už vůbec ne kvůli mě
To se jen slunce přišlo mrknout
Jestli stojí za to se dnes snažit
Drobné opravy
Vítr hraje jenom smutný opusyHolubi nelétají do pusyHouby nerostou jen po deštiA všechny cesty vedou do Pešti
Od soumraku k probuzení
Od soumraku
K probuzení
Jak dřív nic
I teď nic není
Galantní
Když nad papírem sedím sám
a slova črtám v slohu líném
tlukot hodin nevnímám
zpíjím se tu cizím vínem
Poledne
Tiše pláče den
zvolna ztrácí vůli
že je unaven
a že už je v půli
Co mi schází?
Co mi schází.
Tvoje dlaně
Právě nejvíc
Myslím na ně