Písmák Kouzelnice
Do mého ticha vytáhla svíci,malá kouzelnice.
Přišla v obrovském kabátu,dlouhém,jak moje touha spící,na ruce, polibek skrytý ve hmatu.
Malá černovlasá kouzelnice.
Přišla mi říct, že mě má plnou hlavu,tajemství má rub i líc,když kouzlí z pod rukávů.
Touha
Je jaro,ale někdy sněží. Ne venku,to ve mě něco padá. Obrovská touha velkých věží,na které křídlem srdce mává.
Výšku vyhledává.
malé srdce
Zeptá se malá Kateřina:
\"Proč je tak těžko,jako z vína. \"
Směju se .
Ty malá Kateřino.
Vyšívaná tkanina
Se mnou si vyšila tkaninu,ze které si ukázala líc. Teď už Ti asi prominu,že rub si mi skryla. Někdy je lepší nechtít víc.
Rubem se krása smýváa srdci dává výtky.
Smutek
Smutek je zavřená růže,po které ztéká cit. A kdekdo může,ty její lístky rozevřít.
Jenže nepřichází,když lístky rozkládá,zavře se v citu ryzíma těžce sama uvadá.
z citátu
Cizí ruka zaplaví srdcea nezná podání. Ví, že příliš prudcevyráží k setkání.
Přece si moji bere,když prsty kreslí otázkua ptají se dlaně směle. Na co.