Písmák Chuť života
Dešťové kapky bubnují na okna,děsně prší,blesky tancují po obloze temné,za takového mrazu negativní myšlenky přímo srší,abych šla někam mimo dům. Ani mě nehne. Poodhrnu záclonu,diamanty padají z nebe blankytného,venku je však chlad,zima,mráz,stejně jako v uvnitř, v duši, z pocitu méhosrdce mám jak pokryté ledem naráz. Slunce pálí, přejíždí svými paprsky má záda,všechny dříve hnusné kytky mi najednou voní,uvědomím si blaženě,jak Tě mám ráda,je mi úplně jinak,než jako dřív-s pocitem,
že mne pošlape stádo koní.
Dej mi...
Dej mi svou něhu,skrytou v bílém sněhu. Dej mi svůj smích,tisíců korálek třpyt. Dej mi svou lásku,leč krátkou a na provázku. Dej mi své srdce,jenž vodou se nese.
Srdce
Když se někdy zamilujem,srdce hned se rozbuší. A když láska bude slábnout,srdce to hned vytuší. Srdce je náš orgán i rádce,co bez něj bychom si počali. Když často budem smát se,bude radost mít s námi.
Pár kapek vody...
Chybí mi můj velrybí pláč,a kde jsou mé motýlí slzy. Vzali mi všechno- Zač. Za falešné přátelstvíteď mě to mrzí. mám jen provázky deště,pár mraků na obloze,cos mi je dal a co ještě.
Motýlku, řekni mi...
Motýlku, řekni mi, kdo mě má rád,
řekni mi, kdo mě chce ještě víc znát.
Jak ze slavných románů popiš mi lásku
a přitom nevydej jedinou hlásku.