Písmák TVÁŘ
Deštivá tvář mi hledí do o čí a pokouší se o marný úsměv. Už nemá sílu, už senechce smát. Vočích plamen dávno vyhasl a ruce ledové má strachem. Co říct té mrtvé tváři, která se už nepoznává.
Pravdivá lež
Stojíš vsedě a říkáš nic. V noci, když svítí slunce pláčeš beze slz. Prší. Kapky kapou vzhůru k nebi a ty si hraješ na nikoho.
Nenarozená
Závoj zkřídel motýlů
Šaty zmlhoviny
Křídla padlých andělů
Tichý pocit viny
Máš mě rád?
Máš mě rád, Miláčku.
Ptám se Tě nesměle.
Mám právo na Lásku.
A kde jsou andělé.
Smích slepých, kteří vidí
Slunce dvacet pátý je stín. Tma je plamen svíce v rudé krvi. Slaný déšť, co rozleptává květy růže se černou barvou svítí a nenechá usnout matku času. Zvon zvoní a vítr zmizel.
zemřel
Ledové království zavřelo bránu,
Tvůj úsměv, Tvé oči, Tvé rty a Tvůj nos,
v ledový kámen jak kouzlem se promění,
když slunce nesvítí, když zhasne tvář.
NIC
Slyšíš to. To pronikavé ticho, které zastírá všechny tóny okolo. Neslyšíš nic. A to je právě ono.