Písmák POHÁDKA
Jednou jsem byla princeznou,
se zlatou korunou
spletenou z tvých doteků,
s šatami z hedvábí,
PÁD
Zakopla jsem o sněhovou vločku
a byl to strašný pád
přeslechla jsem všechny hlasy
z pouště i od hladiny
SOPKA
Etna duše knalezení,
proč skrývá se kde vidět není.
Jen se prášky dopuje,
co snad egu prospěje.
Slovo
Jsou slova, která uvíznou ti v srdciA jsou slova, co brzy umírajíA já mezi nimi bloudím a hledám TebeKdyž už mám pocit, žeJsi blízko, že se mě dotýkášTa slova jsou najednouVšechna úplně bezvýznamnáA až mě políbíš, nebude užSvět ani bolest a bude jen pokojA mé srdce splyne s TvýmA Slovo bylo na počátkuA Slovo bude nakonec. J-E-Ž-Í-Š
DUHA
Když je duha,
tak prší oheň
a barevná stuha
se táhne nad zemí.
ALCHYMISTA
Učil mě Alchymista,
jak rozumět hlasu svého srdce,
teď už mě nikdy nepodvede,
nikdy dozajista.
POCHYBY
Z podsvětí do hlavy
konaj se popravy
zástupy myšlenek
bezcílně spoutané
MOŘE
Mé myšlenky jsou jako rozbouřené moře,
jednou jdou vlny sem a podruhé tam,
podle toho jak fouká vítr.
A ty jsi ostrov uprostřed té širé vody,
TROCHU
Trochu smutek
Slaná bolest
Zčíše srdce přetéká
Trochu hořkost
DÉŠŤ
Stojím uprostřed ulice,
uprostřed obrovskýho slejváku,
nikde ani živáčka.
Všichni lidi se skrčeni pod barevnými paraplaty,
BÝT VIKTORKOU
Napíšu srdcem na oblohu,
co vím, že tužkou psát nemohu
a držím v sobě,
ta sladká slova psaná Tobě.