Přijď
Přijď rychle ať už nečekámMně štěstím oči zaplanouŠel bych ti vstříc však nevím kamPřijď staň se mojí záchranouMiluji tě tvé srdce ví toA ty zas mne nebudu sámJenom mi přijde trochu lítoŽe ani trochu nedýchám
Ztráta
Ztratil jsem se v temném lesenemohu se dostat zpátkynebo možná nechci spatřitjak se bortí moje řádky
Myslím že je psalo srdcejá je nepsal tekly ze žilzcela nejhorší by bylokdybych ztrátu krve přežil
Moniko
Moniko nemáš ponětíže jsem tě držel v objetíve snu co se mi v noci zdála já chtěl aby nepřestal
Nebyl to vůbec špatný senv něm chtěli jsme se navzájema na tvém těle nezbyl dílkterý bych nebyl políbil
Radost
Bílá pleť, límeček sněhobílýZuby nad krajku bělejšíOči tak nevinnéStrom na němž ptáčci zpívají
Oči tak nevinnéže ptáčci se nebojía jeden zpěváčekna dlaň jí usedá
Dlaň její objímá malého zpěváčkaZuby nad krajku bělejšíUž umlkl zpěvKrev barví límeček sněhobílý
Dokud je bolest ještě snesitelná
Dokud je bolest ještě snesitelnájá naposled tě políbíma nechám kapky deště stékat
Projít se tam co lípy kvetoua slyšet včely povídat siv korunách jejich spanilých
Uvidět víly bělosvitnétančící lehčí vánku spoluza úsvitu nad hladinou
Kéž tvoje oči nejsou smutnéaž nebudeme navždy spolua budu myslet na jinou