Písmák | 20.11.2002 00:00 | K dílu: existence | Jablko |
| Myslím, že barva může evokovat existenciální pocit absurdity a úzkosti právě tím, jak je hnusná, přesněji nepřirozená. Navíc se zde mluví o růži, kterou jsou utřena ústa zrady, která budou zřejmě od jedu. Růže, nasáklá jedem, může mít přesně tuhle barvu...Báseň sama o sobě dobře rezonuje s názvem, je existenciálně (v literárním smyslu) skoupá na obrazy, její hlavní funkcí je sdělnost, atmosféra, která vypovídá o stavu duše, a to je zde splněno více než dobře. | ||
| 20.11.2002 00:00 | K dílu: | Jablko |
| Báseň má (velmi) zajímavé téma, jež nikdy nebude otřelé, zpracování se mi líbí až na poslední dvě strofy. Jako by ztrácel básník dech, "vsunul" přesposlední sloku, aby se v poslední opět vybičoval k šťastnému (z hlediska kvality básně) závěru. V nešťastné předposlední strofě nenacházím význam pro "lechtá mé licousy", resp. v básni, která je celá složena z lehce dešifrovatelných, ale o to přesvědčivějších obrazů a významů, působí nepřirozeně. "Pohlazení rodáků" působí jako berlička pro snadné rýmování. Jinak pěkná báseň. | ||
| 12.11.2002 00:00 | K dílu: | Jablko |
| Milý Stando, mohl bys to vysvětlit? Adorátory jsem nezaznamenal, výstižnost (turandot) neupírám, ale to není samo o sobě nic pozitivního z hlediska literárního. Snad kdyby to bylo originální, ale i původnost zcela postrádám, tzn. výstižnost notoricky známého je velmi pochybná... | ||
| 12.11.2002 00:00 | K dílu: | Jablko |
| Velmi sterilní, nic neříkající, laciné. Rádoby nonkonformní. Aby byla angažovaná poezie poezií, musí mít svou poetiku. Zde není básnického naprosto nic. Je to bezzubě ironické, prázdné povzdechnutí. Antitip! | ||
| 13.11.2002 00:00 | K dílu: Vlak do Všetat | Jablko |
| Hezká básnička. Jenom nevím, co má společného s konzumem či antikonzumem? Na její kvalitě to samozřejmě nic nemění... | ||
| 12.11.2002 00:00 | K dílu: (pseudo)vědecká | Jablko |
| Zaznívá zde civilizační úzkost, tohle je už dost přebrané téma, aby oslovilo, to by musela být Báseň. Tohle je takové "vyždímané", nevím, má to být oslava života, rousseauovský návrat k přírodě, nebo jenom ten strach? Tak či tak: Ideově je to mechanické omílání dávno známého, esteticky pak prázdné. Promiň, vůbec mne to neoslovilo. | ||
| 12.11.2002 00:00 | K dílu: Přijdu ti s hvězdami | Jablko |
| Báseň na mne působí trochu kostrbatě. Všiml jsem si, že často opakuješ motiv strnutí a chladu (zde kamení), to samozřejmě nemusí být negativum, př. jde-li o sbírku, ale jako by ses při tom zasekávala, přešlapovala na místě. Experimentuješ se slovy, někdy to přinese zajímavý výsledek, ale čím dál tím častěji mi to přijde trochu násilné, což v důsledku vyvolává právě dojem nepřirozenosti, resp. kostrbatosti. Další opakování jiných motivů (hvězdy, svět, země), a to i ve změněných kontextech, je únavné, oddynamičťuje báseň, což velmi oslabuje její dominantní hodnotu, jíž je trochu kontemplativní "chladná" atmosféra. | ||
| 07.11.2002 00:00 | K dílu: | Jablko |
| Tohle je báseň, která mne oslovila, nutila mne cosi cítit, i když je "nahodněkrát" (Armand). Má podmanivou atmosféru, hezky se čte i vyslovuje i poslouchá (krása se míchala do šera, do tmy se dlužná navlékne). Velmi příjemně mne překvapily novotvary - to není berlička, pochybná originalita, zakrývající neschopnost, to je přímo organická součást básně (kromě minou minné minuliny - to se mi zdá trošku přeplácané, zbytečné). Výborná, v mnohém modernistická báseň, myslím, že Teige by měl radost. | ||
| 01.11.2002 00:00 | K dílu: opuštěni mezi sebou | Jablko |
| rytmus u druhé je v pořádku, snad u třetí... | ||
| 31.10.2002 00:00 | K dílu: opuštěni mezi sebou | Jablko |
| Je to velmi podařená báseň. Formálně vpodstatě dokonalá, naléhavě oslovující, žalující bez patosu, klidně, a přece silně. Dá se jí věřit...Více takových...Opravdu, líbí se mi moc. | ||
| 30.10.2002 00:00 | K dílu: Andílek | Jablko |
| Moc pěkná báseň. (Jen tak na okraj - škoda, že to není slovensky, mohlo by to končit "keby", to by bylo dokonalé, ale i tak se mi to líbí). | ||
| 30.10.2002 00:00 | K dílu: Ovčín | Jablko |
| Naivní báseň, řekl bych schoulená. První sloka mi přišla až směšně hloupá (jako v Tankovém praporu: vy kufry vojenské/majáčky naděje/obrázky dívek a měst/vojáci zdobí je...tak nějak), další byly lepší, řekl bych vyspělejší (naivní báseň není hloupoučký primitivismus). Přesto bych vytkl: ve druhé strofě trochu ztrácíš dynamiku, jak vyjmenováváš všechny povětrnostní nepohody. Ti tříhlavý draci, třikrát zakroužili - možná jsem moc urýpaný, ale právě jsem dočetl Šaldu, jenž říká, že v básni nemá být NIC zbytečného. Tady mi to tak připadá, když už draci, tak proč ten magický motiv tří? | ||
| 01.11.2002 00:00 | K dílu: | Jablko |
| velmi pěkná básnička, první sloka (Armand) se mi hodně líbí, výborná pointa (pověz na kliku). Trochu hořká ironie ze smířeného nadhledu... | ||
| 29.10.2002 00:00 | K dílu: | Jablko |
| Milý Lyryku, asi jsem nedostatečně vysvětlil tu mozaiku, resp. nepřesně jsem se vyjádřil. Jde o mozaikovité útržky, kamínky, vzaté z mnoha jiných obrazů, které jsou navzájem natolik nesourodé, že netvoří dokonalý obraz. Pouze jakési torzo, a i to mi přijde uměle, nepřirozeně, násilně pospojované. Každá sloka v básni musí nějak (jakkoli, ale musí) zapadat do celku. Jinak působí nepřirozeně, anorganicky, vyčnívá z básně jako cizí prvek. Tady se zase vracím k mozaice. Jednotlivé strofy jsou zde spojeny v báseň jediným způsobem, a to tematicky. U tohoto typu bych tedy očekával, vzhledem k uvedené markantní rozdílnosti slok (to samo o sobě samozřemě není negativum) velmi výraznou pointu. Té jsem se nedočkal, připadá mi opravdu trochu banální. Ovšem mnohem banálnější mi přijde ona anafora "srdce mi netřeba". To, co jsem napsal o jednotícím prvku kompozičním, samozřejmě platí, ale význam...Obecně: píšeš-li o něčem, co si dovolím bagatelizovat na smutnou náladu (a to může být cokoli od melancholie, smutek z rozchodu, přes frustrace z čehokoli až po všechny druhy depresí), a užiješ-li přitom motiv srdce, pak si zaděláváš na banalitu non plus ultra. A jde-li o ztrátu srdce, pak je to jasné. To už bylo tolikrát užito, tohle píší pubertální děti a adolescenti ve svých prvních poetických pokusech, tohle v těch letech mělo v mnoha ze svých nemnoha básniček 99, ale spíš100% lidí (včetně mě). Je prakticky nemožné, abys ten motiv užil nově, neotřepaně, a taky se ti to nepovedlo... Ještě ke kontextu: já si opravdu nemyslím, že by se měla jedna báseň hodnotit HLAVNĚ dle jiných básní téhož autora, a to ani př. v rámci jediné sbírky. Je to svébytná struktura, při jejímž hodnocení nám další básně mohou pomáhat, ale ne toto hodnocení určovat. Tedy jestli jsi to takhle myslel...To je na hodně dlouhou debatu. Jinak ti děkuji za "kritiku kritiky" (nebo krytyky). Jsem teprve učedníkem, ale věřím, že mé jistě ne dokonalé pokusy pomohou i autorům, zvláště budou-li o to stát. Stačí se zamyslet... | ||
| 29.10.2002 00:00 | K dílu: | Jablko |
| Milý Armande, hledat krásu v básních jiných autorů je podstatou nejen kritiky, ale hlavně každého vnímání jedné každé básně u všech čtenářů. Mohl bych tě chytit za slovo: reflektuješ-li (rozuměj čteš-li) pouze své básně, pak jsi omezený. Ale tak to jistě není. Zřejmě jsi jen nerozuměl slovu reflexe. | ||
| 29.10.2002 00:00 | K dílu: | Jablko |
| Milý Lyryku, bohužel teď nemám čas, ale co nejdříve ti odpovím. Doufám, že se k tomu dostanu dnes večer. Milý Armande, nevím, co myslíš tím zjevným vyprovokováním. Snad jen poznámku: upřímné srdce ještě nedělá upřímnou báseň ve smyslu upřímné (i když to je problematický termín) u m ě l e c k é výpovědi. Nemyslím, že žiju v omezení...Také já se snažím vyjádřit dojem, pocit či názor, reflektuji realitu stejně jako Lyryk či ty, i když předmětem mé reflexe není př. příroda, láska etc., ale báseň jiného autora. | ||
| 25.10.2002 00:00 | K dílu: | Jablko |
| Antitip bych snad nedával, píšou se horší věci, ale báseň hodnotím jako nepovedenou. To Sdělení (Mickey) je opravdu nulové, a to trochu paradoxně: je to totiž jakási kumulace mnoha útržkovitých dílčích sdělení (pocitů, nápadů, postřehů...) na malém prostoru, prostě mozaika, která ve výsledku nepodává jednotý, byť třeba velmi pestrý obraz. Báseň je rozdělena do několika strof, pevná kompozice je dána anaforou "srdce mi netřeba", to působí na čtenáře dojmem jakéhosi řádu, usnadňuje to orientaci, umožňuje "pohodlné", soustředěné čtení. Ovšem každá strofa je rozvedením konstatování "srdce mi netřeba", a to dost nešťastně provedeným (mozaika). Přitom zde chybí celková atmosféra, prostě ony obtížně popsatelné, ale o to přítomnější pocity a nálady, které dělají lyriku lyrikou (nebo lyrykou), a POUZE v případě, že tato atmosféra existuje, můžeme rezignovat na klasické sdělení (tj. výpoděď, pointa, prostě klasicky chápaný význam či smysl). Já tuto atmosféru necítím. Tato báseň škobrtá obtížně k pointě, která mi připadá dost slabá vzhledem k výše uvedenému. Prostě bych čekal výraznou pointu jako jakousi záchranu v "kostrbaté" , jakoby trochu násilně smontované básni, která, spojena atraktivním tématem a nenacházeje spásu v novotvarech, spojuje opravu jen kamínky někdy až banálních nápadů a postřehů. Promiň. | ||
| 31.10.2002 00:00 | K dílu: Beránek aneb Černobílá | Jablko |
| Začátek (první sloka) vypadala velmi slibně, ale potom se to totálně zvrtlo. Nemám nic proti angažované poezii, dokonce ji mám v některých případech velmi rád (Ginsberg), ale ty jsi postupně rezignovala na poetiku a zůstala jsi zabředlá do jakýchsi proklamací, v lepším případě jsi tyto zabalila do něčeho, co je nakonec jen řečnickou otázkou. Ke konce se ještě jednou zaleskne (projít prsty na spoušti), aby se vzápětí vše ponořilo zpět do nepoetického odříkání, stavícího snad na odiv tzv. všeobecný přehled, ale báseň vyprazdňující. Působí to jako mechanické drmolení namemorované látky, jen aby všichni viděli, na co si ještě vzpomenu. Pointa sama o sobě ucházející, v tomhle případě už ale celkový špatný dojem nemůže zachránit. | ||
| 24.10.2002 00:00 | K dílu: Autonomní pes | Jablko |
| Tato báseň dle mne je nazáživná, únavná, roztahaná - prostě jí absolutně schází jakákoli dynamika, přešlapuje jakoby na místě.Zbytečně zdůrazňuješ, resp. opakuješ, hromadíš motivy, např. několikrát po sobě motiv fyzické strnulosti (stáli, ruce podél těla, bez zbytčného pohybu...). Líbí se mi sloveso ztáli, na druhou stranu "na sněhu...hráli si na něhu", to je velmi laciné, rádoby krylovské (LP Děkuji), ale chybí tu zcela Krylova poetika. Podobně "dotýkali se představami". Jakási atmosféra tu nechybí, ale to není žádný klad, při troše dobré vůle najdeme atmosféru v každé básni, i u rýmovaček dětí na zákl. škole. Promiň, ale u této básně jsem se nudil. | ||
| 18.10.2002 00:00 | K dílu: | Jablko |
| Vyvedená báseň, ten konec je opravdu moc dobrý, takový hořce aforistický, to já můžu. Mimochodem - smisslnost, to je skvělé užití novotvaru, tady to sedí jak prdel na hrníčku. | ||
| 09.10.2002 00:00 | K dílu: love | Jablko |
| Vůbec nejde o pouhý naturalismus, dle mne je to perfektní vyjádření zklamání a skepse z rozbitých vztahů, z nepoznané lásky, básník bere za vděk láskou lacinou a je znovu a znovu klamán...Vanitas vanitatum...Originální a výmluvné sepětí zdánlivě protikladného romantismu (vyděděnecká autostylizace) s totálním realismem, do toho nihilistická skepse...krása! | ||
| 31.10.2002 00:00 | K dílu: lásko... | Jablko |
| Miroslawku, inverze jsou téměř VŽDY stopově vynucené...Báseň je pěkná, nelíbí se mi jen název... | ||
| 26.09.2002 00:00 | K dílu: O kosmickým smetí | Jablko |
| připomíná mi to trochu Karla Kryla | ||
| 10.10.2002 00:00 | K dílu: | Jablko |
| Vidíš, já zase myslím, že "střepy" v tomto případě oslabily obsah, resp. celé vyznění obecně. Možná by stačilo zalistovat atlasem hornin (kvůli bodavému lesku)... Kunderu jsem citoval pro zajímavost, jelikož jsme předtím diskutovali mj. o kýči. Ale paví chvost sečtělosti to je samozřejmě také. | ||
| 09.10.2002 00:00 | K dílu: | Jablko |
| Slova sama o sobě nemohou být zneužita - vždyť nic takového netvrdím. V tomto případě ony střepy právě zeslabily (i když jen lehounce) obsah básně. Mimochodem, když máme tak rádi citáty (tenhle neplatí o tvé básni): Kýč je naprostým popřením hovna (Milan Kundera) A ještě jednou mimochodem, k těm slovům samým o sobě: zajímalo by mě, co si myslíš o básni od Housle (cca 3.8.)? | ||
| 01.10.2002 00:00 | K dílu: | Jablko |
| Já jsem to nepsal pro to, aby tě to trápilo. Jde mi o kvalitu poezie, čím bude lepší, tím budeme, respektive m ů ž e m e být lepšími my. Hlavně o tom je umění, zdaleka nejen o rozkoši. Možná už jsem zdeformován studiem, hledám ve všem chyby etc., na druhou stranu, použilo-li tato slova již mnoho lidí, tak je do jisté míry opakuješ, "zdržuješ se" a tím i čtenáře a nakonec i Umění jako Hodnotu. Celkově se mi ale báseň celkem líbí, jak jsem napsal. | ||
| 30.09.2002 00:00 | K dílu: | Jablko |
| Docela se mi to líbí, i když je z toho cítit jakási rezignace, což nemám rád. Ale neodpusím si rýpnutí: pokud jsem báseň správně pochopil (pocítil), používáš k evokaci nálady poněkud otřepanějších klišé (jehly, střepy - jsou tisíce jiných věcí, jež mohou "vbolet", zavřít oči, zavřít svět - zvláště takhle po sobě je to trochu tuctové, nebo spíše odfláknuté, ten řezající mráz, to je stejný případ, jako jehly a střepy). Šikovná pointa. | ||
| 16.10.2002 00:00 | K dílu: hrubým kruhem | Jablko |
| Lyryk má naprostou pravdu, je to z jím uvedených důvodů laciné... | ||
| 09.10.2002 00:00 | K dílu: | Jablko |
| Milý Lyryku, obecně: nemohu srovnávat dvě básně, tím méně jejich dílčí prvky. Tento druh komparace, jak jej požaduješ ty, je naprostý nesmysl. Musel bych vzít dvě ne podobné nebo velmi podobné, ale prakticky totožné básně (totožné ve všech ohledech: druh, tematika, metrika, doba vzniku, užití všech prozodických prostředků, samozřejmě stejný jazyk etc. etc.), a to prakticky nejde. Každá báseň je svébytná, tak jako každý člověk. Našli by se kritici, jež by vzali třeba dvě básně jednoho autora z jedné sbírky, ale mně i toto připadá nesmyslné. Nepřípadné mi tvé novotvary připadly proto, že jsou jaksi nevyvážené, resp. nestejnorodé: ústojí - výraz "dospělý", vyzrálý, kultivovaný. A potom hají - typicky dětské, roztomile unavené. Nakonec Chlebnikov: novotvary jsou více než co jiného až dvojjedině spjaty s jazykem. Zde bych tedy mohl operovat pouze s překlady. Hlavní důvod nesmyslnosti tohoto srovnávání jsem ale už uvedl výše. | ||
| 02.10.2002 00:00 | K dílu: | Jablko |
| Milý Břízo, na to, že báseň má pouze devět veršů, jsem jí toho vytkl dost. S těmi novotvary už mě neserte, chytáte mě za slovo, už mě nebaví vysvětlovat, co z toho každý musel dávno pochopit: proti šikovnému (případnému) užití novotvarů nic nemám, což ale není tenhle případ. Nemohu Lyrykovi radit, jakými cestami se má ubírat, to bych byl opět kibicem. (výsledek!) K tomu, že neznám celé jeho dílo: zřejmě nemá cenu lit. vědecky hodnotit Danta, protože nikdo nikdy nečetl nic jiného než Božskou komedii. Báseň mne opravdu nenaplnila obdivem: možná víš, že lit. kritika se dělí na dva hlavní názorové proudy - subjektivně pojímanou a striktně vědeckou. I když inklinuji spíše k té druhé, posloužím ti citátem O. Wilda, jenž splňuje tvé požadavky (na kritika) snad ještě více než Šalda, neboť je nejen kritikem, ale i vynikajícím umělcem. Tedy: "Kritik je ten, kdo jinými prostředky a jinou formou popisuje svůj dojem z něčeho krásného"(rozuměj nebo ošklivého). Tvé zdůvodnění, proč je pro tebe Lyrykova poezie zajímavá (struska...), je sice hezké, ale uvaž, že napsat o básni něco pozitivního je mnohem těžší, než ji odsoudit (schválně to zkus). Soudíš-li, je po tobě žádána objektivita, exaktnost, tolerance, rozhled...Při kladném hodnocení ti stačí zajásat. Tady si rýpnu do Lyryka: proč jsi nevolal po vyčerpávající, ve všem zdůvodněné, exaktní kritice u té spousty lidí (ohlasů), jež tě vychvalovali (vychvalují)? U jedné tvé básně bylo (jako Vážná kritika) uvedeno cosi o erotičnu (od nějaké dívky). Jak to, že tam jsi se spokojil s obligátním "cítím to z toho, působí to na mne..."? To není povrchnost? No, ono je to příjemné... | ||
| 01.10.2002 00:00 | K dílu: | Jablko |
| Tak jsem zase zpátky. Tedy pokračuji: Tvá báseň mne prostě neoslovila. Už to slovo používám poněkolikáté, ale je "odfláknutá". Mohla být daleko lepší, ovšem já nemohu vymýšlet, jak bych to napsal já (tím se právě liší kritik od kibice), já mám coby kritik hodnotit výsledek. Konkrétně: eufonie - báseň tohoto typu (řekněme trochu snivá rýmovaná lyrika) by mohla být mnohem libozvučnější, př. hned na začátku, použil-li bys místo netečou knižní netekou - ústojí (i když eufonie je sama o sobě supersubjektivní, resp. málo exaktní kategorie). Dále rozpouští-tíseň, jde-li takhle po sobě, to je přímo kakofonické. povrchnost: př. dětské ŽALMY, to je u lyrické básně, jež má evokovat smutek, vyloženě povrchní (zvláště u autora, jenž dovede o pět veršů výše "jásat impresí v mlhavém stejnokroji"). Uvážíme-li, že báseň je relativně krátká, je toho dost, co se jí dá vytknout, i bez mé averze k novotvarům. Ovšem, abych byl spravedlivý, vraceje se k Šaldovi, říkám: nejsem touto básní zrazen (znechucen), ale jsem zklamán. V narážce na Starý zákon: naložil jsi se svým talentem dost marnotratně. | ||
| 01.10.2002 00:00 | K dílu: | Jablko |
| Milý Břízo, také Ti posloužím citátem:"Kritik je ten, kdo byl zrozen k obdivu a uctívání, ale je zrazen a zklamán". V případě, že nesouhlasíš, vyřiď si to se Šaldou.Jistě víš, že je coby autor hodnocen jako průměrný, jako kritik je to ale "guru".(podle tebe ovšem banální). To, že Písmák jsou stránky amatérské poezie, přece neznamená, že se budeme jen klepat po ramenou. Mimochodem, ta rubrika, skrze níž ti teď píšu, má v podtitulu něco o hlubší kritice. A ještě něco: Lyryk jistě není Seifert, já ale zase nejsem ten Šalda. Milý Lyryku: Co se týče těch novotvarů (už jich mám plné zuby), opakuji, užil jsem je původně jako příklad pro MOŽNÉ zneužívání v poezii (v obecné rovině), a reagoval jsem na narážku s postmodernou (od Anonyma). Jak to vidím konkrétně v této básni, jsem uvedl ve své poslední odpovědi Břízovi, ale to neznamená, že by mi vadilo JENOM užití novotvarů (to jsem asi měl zdůraznit).Pokračování cca za 2 hod. | ||
| 30.09.2002 00:00 | K dílu: | Jablko |
| Milý Břízo, především neodsuzuji jakoukoli poctivou snahu o nové zachycení skutečnosti, nové vyjádření apod. Na stránkách Písmáka jsem nováčkem a přišlo mi k smíchu (pláči), když jsem viděl obvyklý postup: autor něco napíše a všichni mu to více či méně pozitivně zhodnotí, jaksi z principu... Popořádku: nemístné ventilování vlastních frustrací?90% básní je přesně o tom. A kritika je vždy alespoň trochu subjektivní, jinak to ani fyzicky nejde. Je to naprosto specifická disciplína lit. vědy, kde by měla subjektivita s exaktní objektivitou být v harmonii... Dále: co se týče rozporu v mém hodnocení tvé a této básně, mluvím o dvou extrémech (konkrétně i obecně). Nedá se přece říci: novotvary (či jiná vyjádření) ano či ne, ale jak (a proč)! Originalita jednoznačně ano, ale ne křeč, ne za každou cenu (tzn. cpát to tam násilně), a hlavně nepovažovat originalitu za soběstačnou, hlavní (nosnou) hodnotu. Báseň, postavená na POUZE na originalitě (nebo z větší části), není dobrou básní. Tvá interpretace Lyrykovy básně se mi líbí, ale přesto se nemohu zbavit dojmu, že kdyby ony novotvary zaměnil za konvenčnější výrazy se stejným významem, celá struktrua by výrazně ztratila na poetičnosti. Zůstal by jen ten příběh, i když smutný... A ještě k té snaze a jejímu ocěnění: tvrdím, že báseň je naprosto svébytná struktura, jakýsi prostředek mezi Absolutnem (Uměním) a čtenářem. Mělo by nám být úplně a naprosto jedno, jak byla napsána, jestli vznikla spontánně či je vyumělkovaná. Důležitý je výsledek. A v tomto případě jistě mohl (a měl) být kvalitnější. | ||
| 30.09.2002 00:00 | K dílu: | Jablko |
| Milý Lyryku, tak postupně: uznávaný básnický prostředek, novotvary, jsou podle mne v posledních několika desetiletích jaksi "zneužívány". Slouží, spolu s jinými původně bohulibými prostředky, čím dál častěji různým pseudoumělcům, kteří jsou vinou některých kritiků automaticky řazeni mezi básníky jenom a právě proto, že užívají básnické prostředky. Tím, že použiješ příkl. novotvar, však ještě netvoříš báseň. Tato tendence, jež mě vadí, sere a mrdá, se rozvinula do obludné kvantity zejména v tzv. undergroundu, kdy byla povýšena na princip. Kdo chtěl být umělec, stovřil novotvar, vysral se do kýblu a vyfotil to, pokresli si tělo etc. etc. Tohle mám také na mysli termínem "být originální za každou cenu". Velmi zjednodušeně: neumím-li napsat báseň, řekněme melodickou, rýmovanou apod., napíšu jakoukoli banalitu, iluminuji originalitou (př. novotvar - třeba Knížák užil jednou slovo pinčulinka, a to bylo v tom textu z poetičnosti vše...), kritik se nadchne a jsem básníkem. To je ovšem hlavně vina kritiky. K postmodernismu: tento termín užil Anonym9, a to ve spojitosti s novotvary. Já jsem to pochopil tak, že není spokojen s užitím těchto novotvarů, a stejně jako já si stěžuje na vstřícnost dnešních kritiků, což jsem už vysvětlil výše. Konkrétně tuto báseň jsem za postmoderní neoznačil, čti pozorněji.Mimochodem, jediná báseň i jiný útvar může být klidně znakem postmodernismu, viz slovenská lit. 80. let (Lehenová, Kasarda). K metrice: mluvil jsem o VÝRAZNÉ melodii i rytmice. Sice na tom nezáleží, ale z teorie lit. i lit. vědy mám velmi dobrou, takže bych se opravdu neobviňoval z neznalosti. | ||
| 30.09.2002 00:00 | K dílu: | Jablko |
| Milý Břízo, schopnost vnímání se naštěstí neměří ocěněním či zavrhnutím jedné básně. Tvá interpretace je sice krásná, ale při troše fantazie bys jistě zvládl podobně obsáhle a seriózně interpretovat např. jídelní lístek či televizní program (perfektní dada). Mimochodem, tak, jako byla moderna veskrze civilizační doménou, tak postmodrna je civilizační nemocí (parodování, performování čehokoli, snaha být originální za každou cenu...). Z toho pramení má averze k "novotvarům" a podobným berličkám, což bylo uvedeno jako příklad a nikoli hlavní důvod odmítnutí básně. Báseň je povrchní, a to celá, je tedy zbytečné rozebírat slovo od slova (protože potom nějaký výzam vždycky najdeš, viz ten jídelní lístek), a tento základní nedostatek není vyvážen např. libozvučností, melodičností atp.(tzn. musela by být velmi výrazně libozvučná či melodická, což není). Citovým invalidou se člověk stane spíš tím, že křečovitě, za každou cenu interpretuje cokoli, čímž navíc přispívá k již tak dost rozmělněné produkci dnešní poezie. | ||
| 26.09.2002 00:00 | K dílu: | Jablko |
| Vřele souhlasím s Anonymem9. Báseň(?) nemá ani myšlenku, byť třeba surrealisticky psychoautomatickou (bez "kontroly" raciem), je to pouze chabý pokus o postižení "nálady", vyznívající ovšem naprázdno. Co by se stalo, kdyby tato báseň nevznikla? Odpověz si sám. Nepřináší nic nového, neoslovuje. A to všechno nelze vyvážit tvými novotvary, to je pravda. Zvolil sis sice atraktivní "topolovské" téma, ale Filipovi bys mohl akorát podávat ručník. Nezlob se na mě, ale ta báseň je opravdu zbytečná! | ||
| 26.09.2002 00:00 | K dílu: | Jablko |
| Všem, kteří celkem zdařilou báseň odsunuli do pozadí kvůli dámskému přirození: Jste piče! | ||
| 30.09.2002 00:00 | K dílu: | Jablko |
| Milý rozhněvaný Rimbaude, náš nejslavnější kritik F. X. Šalda napsal: "Kritik je ten, kdo byl zrozen k obdivu a uctívání, ale je zrazen a zklamán." Toť odpověď na to, že jsem sama nic nenapsala. (Kdybych ti řekla, že máš malý penis, taky bych na to neměla právo, protože jej sama nemám?) Mimochodem, měl by sis zopakovat pravopis, ty čárky... | ||
| 26.09.2002 00:00 | K dílu: | Jablko |
| Neuvěřitelně banální, místy až trapné (včetně poity), jakoby psáno dítětem či mentálně zaostalým jedincem. Promiň, možná jsem příliš kritický, ale tvá přezdívka ve mne vzbudila velké očekávání. Mimochodem, to není ani zdaleka symbolismus (jako Rimbaud), ale hodně primitivní poetismus. Hlavně, že ti nechybí sebevědomí... | ||
| 26.09.2002 00:00 | K dílu: | Jablko |
| Je-li to více promyšleno, musí to být v tom textu, nejen ve tvé hlavě, takže chybu hledej v sobě. Proto je tolik zhrzených umělců, a zvláště básníků, že jejich geniální myšlenky (díla) zůstaly nepochopeny. No nic, hlavně, že se to líbí tobě...Přeji hluboký kulturní zážitek. | ||
| 26.09.2002 00:00 | K dílu: | Jablko |
| Je-li to více promyšleno, musí to být v tom textu, nejen ve tvé hlavě, takže chybu hledej v sobě. Proto je tolik zhrzených umělců, a zvláště básníků, že jejich geniální myšlenky (díla) zůstaly nepochopeny. No nic, hlavně, že se to líbí tobě...Přeji hluboký kulturní zážitek. | ||
| 01.11.2002 00:00 | K dílu: jablečná | Jablko |
| Báseň velmi pěkná, ale narsals mě, podle názvu jsem čekal, že je to o mně nebo pro mě... | ||
| 01.11.2002 00:00 | K dílu: | Jablko |
| Paranoiku, jestliže je to literární server, pak je úplně jedno, jestli jsem či nejsem liberál-konzervativec. Pro tvou informaci, máloco si tak ošklivým, jako dnešní liber.-konz. pravici s její globalizační (myšleno právě a pouze "hypermarketově") rétorikou. Byly doby, kdy jsem jezdíval tzv. demonstrovat, dodneška podepisuji petice proti výstavbě nových marketů, kdykoli je příležitost. Ale opakuji - z hlediska literárního je to úplně jedno. V debatě jsi se projevil jako pubertální pozér (nehledě na věk), a každou další reakcí mne v tom utvrzuješ. Rebecco, nevím, jak jsem se umírnil. Na léčení jsem vás posílal za to, co jste prezentovali v předcházející diskusi, pod podmínkou, že jste starší 17 let. Tobě je 31, takže sis odpověděla sama... | ||
| 31.10.2002 00:00 | K dílu: | Jablko |
| O škodlivosti hypermarketů mne přesvědčovat opravdu nemusíš, přesvědčen jsem dávno. Reagoval jsem spíše na interpretaci, respektive diskusi. Proto jsem oddělil estetickou hodnotu od předcházející reakce. Jestliže pseudobáseň doopravdy nemá umělecké ambice, pak je to v pořádku. Ona na ně totiž nemá... | ||
| 31.10.2002 00:00 | K dílu: | Jablko |
| Rebecco a Paranoiku, nevím, kolik je vám let, ale jestli více než 17, měli byste se léčit. Rebečina autostylizace do bojovnice proti novodobému totalitarismu, proti diktátu a vymývání mozků, není ani trapná - je trapňoučká. Jistě si ve svých pózách libujete jako prasátko v žitě, ale pro vaši informaci: malinkatý rozdíl mezi vyhlazovacím, případně "pouze" koncentračním táborem a supermarketem je ten, že chodit do marketu nakupovat tě nikdo nenutí. Nepochybuji, že velmi velmi trpíte v tom dnešním globálním světě, určitě natolik, že je to srovnatelné (ne, je to ještě horší!!!) s mladým Lustigem...(vám to raději zdůrazním - poslední věta je tzv. ironická).Ale z toho snad vyrostete, jednoho dne to z vašich pubertálních mozečků zmizí jako akné z tváře. Striktně esteticky vzato, celá pseudobáseň je postavena na laciném, nepovedeném šoku, což je celá umělecká rádobyhodnota. Plácnutí do vody... | ||
| 31.10.2002 00:00 | K dílu: Milování | Jablko |
| Pěkné, spontánně syrové a přitom čisté a upřímné, vystupuje ze zamlžených dětských krajů do nebezpečí dospělosti... | ||
| 26.09.2002 00:00 | K dílu: Staré duše | Jablko |
| Jako písnička dobré, ale akorát pro Mohelnický dostavník, něco jako Míša Tučných. | ||