Slunce pod pavučinou
Dnes
vítr, nadýchaná obloha, společnost holubů
Je krásný den
Krásní jsou lidé
Sněží
Kulhavej anděl
si kartáčuje křídla
Bůh vstane a uvaří si kávu
Dnes má denní směnu
Z města cesta
Je letní poledne stojím na autobusové zastávce moje číslo právě přijíždí ale kupodivu je touto dobou plné důchodců a školáků počkám na další říkám si a usedám podstříšku která mě alespoň částečně chrání před jedovatými paprsky slunka někdo ale čekat nemůže zavírajícími se zadními dveřmi autobusu číslo šestnáct naskočí mladičká nevěsta ve sněhově bílých šatech s perlami ve vlasech se svým vznešeným vzezřením zaujme místo na nejnižším schůdku ne právě čistého hromadného přibližovadla
Nenastupujte. hlásí rádoby výstražný tón a dvojdílná automatická vrata už už svírají ve svém náručí nadýchaný mušelín a autobus se rozjíždí přesně o 51,3 sekundy později než byl stanoven přesný čas odjezdu.
Mušelínový závoj se líně vlní podél vozidla a s narůstající rychlostí se začíná svíjet v rytmu pomluv vypouštěných z úst všech strážkyň informací které jedou do tvého terénu sloužit komunikaci.
Mám sedm minut vcházím do přilehlého butiku s luxusním oblečením zevrubně prohlédnu všechno to prvotřídní zboží a na dotaz prodavačky jak mi může pomoci žádám kašmírový svetr v odstínu svých plic.