Písmák Zbytek světla
Ve vlnách očí,
lehce polehlých řas
sluneční pokusy nadrobené
s doteky psího zubení
Spektrum
Bez barev do trav
sladké žíly měst,
šedé trnky prská můj řev,
z břehů bezvodých
Nové město
Lípami bzučí můj večer,
z hlavy se stává úl,
měkce jako netušení
podléhám svahu
Elypsa za uchem
Obzor zkrápí soumrakem,
lávový příboj,
jsem hluchý,
led zraje na třešních
Slámový duch
Moc často zapomínám,
kde vlastně jsem,
ořech s překvapením,
s úsměvem svými vlasy zlátla,
Nebýt
Mazlí se s červnovým žárem
až se stíny vypařují,
úsměvy omývá mladým vínem,
polibky dechu v trávě rozkvétají
Hladina citu
Suchá ústa v polích mravů,
těsně v loužích krve
kočky pijou,
počítám černé ryby
Nějak popálený
Vymalujou se,
takové v polích
suché květy,
jako mrtvolky slunečnic,
O lásce?
Umírám jako les,
kam chodím kameny polykat
a v žáru vlasů
svou tmu spalovat,
Pálení ořechů
Bílá peruť stratosféry
proléhá vlhkostí chrastic
v uších a popelu
teplo vdechovaného listí
Kachnou
Vyhodím krev listí do nebe,
kvete tu vlhká sladkost podzimu.
Vlak do souřadnic
strnišť a vlasů kýchá,
Oblačno
Slunce dnes nevychází,
políbím list olše
a moje láska do plotů V. N.
pro mlází
Obejít zády
V tenké linii čarovné směsi příštích odlesků,
v mlžné představě,
mých uších
a listech kukuřičných opasků
Ztráty a nálezy
Ztráty a nálezy
Teče voda z uší,
když zazívám na polední,
stoupám pryč od kruhu stolu
Polední
Jako list vína v tanci ven
matky všech oblostí
strojí si uši k líci
do pohody kávových snů
Kotví sirénami
Polím drásá,
větrem pláče
nad přídělem stromů
od léta se roztmívá
Svah
Půlnoční trombón,
(snad ponocný. )
dočkal se objetí světel
a smrti jeho prázdná truhla na smetí.
Křižovatka
Šťáva z pomerančů štípe do očí
a já bych tu zůstal. třeba lhát,
jedl jejich plísně,
zkoušel malovat.
Vážka
Vážka
V kraji kolibříků,
kde žlutá světla smrtí šeptají
a zlé oči hada z betonu
Bez stínu
Bez stínu
Straka, jak všichni vědí,
ráda lesklé k štěstí,
tak věř,
Soumrak
Soumrak
Duha mě zkrápí,
křídla mraků hloupě šeptají,
jako bych potkal smrt pod balkonem.
V cizím parku
Kolem dvou pračlověků v milostném sevření
teď prochází nevěsta
v závoji papíru od salámu
a řeznické sekery klapou,
Budějice
Pod oblouky deštníky z pavučiny
už dávno nechodí,
dámy už se mužem nezdobí,
dnes polykají perly,
'Relajk
Jsi jako den na menu půlnočním,
jsi jako sen o lásce
svatozářní všech svatých,
prsteny zatmění sluncí cizích světů,
Letištní pingl
Letištní pingl
Halou úsměv a oči v sloupu bruslí,
mramorem svítí a lidi čistě spí
a čistě spí,
Nocí
Cukrový kolotoč bílých koní,
zlaté podkovy.
a bezútěšně padá déšť,
lampa tmou prozrazuje stromy,
noční skokan
Stísněné úsměvy dýmem z okna ven,
potřebuji jasný východ,
když hodiny s nádechy počítám
a tráva měkkým zvukem dýchá,
Sněží létem
Lavičkou parku usínám,
až duši svou kachnám rozházím,
letní déšť listů stromy spustí,
čas květů a mě vločky zastudí,
Proud
Námořník, co v proudu kotvu odhazuje,
pot , co oči pálí,
mořem jsou i králové obětmi.
Až rackové se v supy promění
Veliké náměstí
Kostel se točí. dokola,
úplněk spaluje vlasy. dohola.
Chodníky mě naklání k snům
a z mraků stromy padají,
Půlnoční úsměv
Setrvávají svými mramory na hvězdách klidu.
. Hih. Zářím až se chvěju.
Meluzína
Polibky větrů kulhavých,
slabě žárovkový večer z piety svíčkám
stravován ve společnosti dívky,
co jsem nikdy neviděl.
ÚZKOST
Podlehly oči,
Já se brání svazkům s hloupostmi,
Já vyžaduje světlo trhající ranní mlhu,
chce ho stále víc.
Existenciální absolutní mého špatného usínání
Milion pavích snů
o boji za realitu
blouděním nekonečným kruhem končí.
Tolik myšlenek a tolik hlav ve výši hvězd.
podzim řeky
Kámen rozhání vodu, aby nechala ryby pod ním vklidu
stříbrnými diamanty srážet mušky
zlehkého tance dvojčat ve světle hladiny.
Když mě vyrušila studená slza,
Pocit zimy
Bzučení nábojem mrazu
na čele vyvolal vítr od řeky,
chvilky světla vlak mi dovoluje.
Když chci zešílet,
V neděli večer
Svíčky šípku doutnají uhlíkem slunce
polykaného lesem
a stromy nad nimi trpělivě tiché
jako ptáci, kteří tu nejsou.