Písmák Podzimní smutek
Podzimní, do deště zahalená krajina.
Krajina, která pláče.
Pláče jako člověk, jehož život navštívila smrt.
Nezvaná a nečekaná, o to víc krutá a zlá.
Cesta
Údolí strachu, údolí plné černé tmy, nočních můr a děsivých představ. Procházíš jím a necítíš obyčejnou bolest, nýbrž bolest tak silnou a blízkou, že už skoro upadáš do mdlob. Co tě ale děsí ještě víc. Že každá další cesta, na kterou se vydáš, dřív nebo později opět bude procházet údolím strachu.
Život
Živote krutý,živote bez lásky,
bereš nám iluze,kladeš otázky.
Žïvote krásný,živote veselý,
kam se nám radosti,kam se jen poděly.
Zablesk z 6.4.2003
Plamen svíčky,jiskra lásky,
kousek nebe,vůně tebe.
Chvilka štestí nic nevěstí,
zavede nás na rozcestí.
Na jmene nezalezi...
Láska je jako chůze minovým polem. Každý dalši krok,byť sebe lepe míněný,může být posledním a smrtícim.
Bezejmena..
Vztek zmizí tak lehce,
ať si to člověk přiznat chce či nechce.
Kdyby stezk mizel rychle jako vztek,
pak bych život žil a ne pred nim utek.
Co je to laska?
Láska je nádherny cit,ktery bolestivě spoji dva jedince v pár,aby je pak ještě bolestivěji mohl rozdělit.
Kruty den
Všechno horším než špatným se dnes stalo,
vůle mizí v propasti.
Proč ke zklamání stači tak strašně málo,
i dobré lidské vlastnosti.