Písmák Písmenkové jaro
Když myšlenka si kluzká pluje teplou tmou
a s energií stromů spjatá v jednolitý proud
Tě pohltí a obejme na tom Tvém kousku Země
v tom teplém tichu umíš všechno prominout
Jeden malý prožitek
Opilý prsten pěny, ztuhlý na své pouti stěnou
pivní sklenice
díra v ubruse, myslící na neznámého tvůrce
skvrna na stěně, co kdysi jistě mouchou byla
Pokus plný prožitku
Pocit potřeby proletěl pracovní plochou
potřeba peněžní, pekelná, pocitová, plížívá
políben povolně pokukující Penelopou
píšeš podobně postiženým prózu, pak poezii,
Pro "Z"
Zvětšit si kapku rosy.
až v ní budeme Ty i já
a oba vzhůru nohama
v té ranní rose bosí
Těm očím...
Spleť hlasů, spleť myšlenek, rytmus vlakových kol
a jedny oči, co sedly si teď přímo před Tebou
to Ti teď krátí cestu a brání Ti
vypořádat se sám se svou myšlenkou
Dárek Bambulce
Dostal jsem opět dárek
nezištně, bez zalomení palce
a abych neurazil neznámého dárce
rozbaluji ho a jdu s ním ven