Písmák Pýcha předchází pád
Dostanu se na Olymp i bez medajlí
vzhůru mě vynesou křídla T-Mobileí
Španělská...
Pozvedni muletu bílou
torero z nejsmělejších
a Sagrada Familia
se úlevou rozpadne v prach
Motýlí efekt
Motýlí křídlo
nad padlými letokruhy
Pompeje žhnou
Strach
Sebereš na cestě kámen
velkými prsty ho rozdrtíš v prach
já se však spokojím s málem
jako prach skončím a z toho mám strach
Cesta
Predurčeni pro smích
s hlavou svěšenou jdeme
v našich nohách bosých
svou cestu odneseme
Stopy
Stopy ve sněhu,písku, prachu i blátě
stopy hluboké, mělké, čerstvé i zaváté
Nebe
Povstalci bouří
na modrém nebi
bíle mě chrání
černě se šklebí
Šátek
Zůstáváš na kraji snění
pocit černou kápi sňal
voda z nebe čistá není
bůh si oči zavázal
Skvrna
Jsem tmavá skvrna
co se pomalu rozpije
v první slze
kterou pro ni uroníš
Vzpomínky
Slíbím ti, že bez tebe umřu
a odcházím za sentimenty do ulic
Slíbím ti, že tě objímám navždy
a tajně se dotýkám osamělých stromů
Šípy
Tak ještě jednou
v rodinném kruhu
doprostřed všichni pálí
Tak ještě jednou
Ulice
Deště stékaj do kanálů
světla svítí do očí
na ulici klapot kroků
v jejích hlavách kočičích
Pssst...
Nesmím nikdy usnout
abych nemluvila ze spaní
a neřekla to
co nemám říct
Úsvit
Na obzoru se mihotá
obrysy ztrácí
do mlhy zapadá
Zabloudíš sám
Snění
Na hraně pocitů
balancuji dál
na hraně ostré a kluzké
a zase se propadám
Kdy...?
Duše se narodila na podzim
z čekání
na stromy za mlhou
bez hladu po otrhaných plodech
Hůl
Stmívá se poslední
den na hoře snů
zapomněl kouzelník
v trávě svoji hůl
Ticho
Ticho je kámen v mých ústech
všichni jdou, aby mě ztratili
slzy určují rytmus kroků
když utíkám do nicoty
Babičce
Do mízy stromů lehce vpluj
rozkveť mi na louce předjarní
Dotyk
A měla mokré rty
a měla mokré ruce
a studený dotyk
vpíjí se mi jen lehce
Poutník
Podrostem lesa vplížil
se neznámý host
zapalte oheň prosím
jen na jednu noc
Okno
Když vyšlo slunce
zapadla jsi mi
za jeho světlo
za moje stíny
Zima
Listopad za mě padá
prosinec za mě prosí
zima se tiše vkrádá
neptám se, co mě spasí
Ona
Aby dala mému stínu
moc zatemnit zlobu dnů
aby dala mému stínu
moc dotknout se obzoru
Dvě
Když mícháš višně s třešněmi
když utíkáš z nebe na zemi
v objetí karmínu s purpurou
mění se pád v létání
Podzim
Hrstě plné listí mám
dlaně zebou
do sebe si ukrývám
tu chvíli němou
Ráno
Ráno zalévám květiny
povadlé napětím mých snů
tvá slova listy vdechnutá
už nevymačkám z kořenů