11.01.2003 00:00 |
K dílu: Netuším
|
Agnes
|
"Až budeš prázdnej,
jako ořech bez mozku..."
výborný obraz
|
12.01.2003 00:00 |
K dílu: Celý život jsem se učila být matkou
|
Agnes
|
ostrovy planou a jizvy také "nepřestanou plát", to mi zní trochu nehezky. ale pocitově vyvěrá velká síla.
snad bych si pod tím názvem představovala cosi jiného než takové bilancování, ale stojí za to...
|
11.01.2003 00:00 |
K dílu: Tanečnice
|
Agnes
|
dobře se recituje, jen drobně bych upravila slovosled poslední řádky...
"Těch očí hlubokých nebudeš nikdy pln"
pro udržení melodiky a frázování, tak jak řečeno příchází mi to trochu kostrbaté
|
12.01.2003 00:00 |
K dílu:
|
Agnes
|
melancholicky a trochu studeně... leč chybí mi trochu rozmanitost předešlé pětice. témata různá, no nálada stejně mollová.
-10- je nepřehlédnutelně nejlepší. "havran" - vzpomněla jsem Nohavicův text "Nevermore"... nakonec, zase Poe jen odjinud
zajímavé mi přijde, jakoby postupně cosi v těch "okříšcích" gradovalo... -6- mi připadá formálně dobrá, ale jaksi prázdná, ani -7- mne nestrhla, -8- již zašimrá, -9- stiskne ledovým drápkem a o -10- už jsem se zmiňovala... tam už cítím plamen "opravdovosti"
|
12.01.2003 00:00 |
K dílu:
|
Agnes
|
překvapils mne a nikoliv nepříjemně... dlouho jsem Tvé básně nečetla.
mám neobyčejně ráda "střípky", drobná pozastavení a pokud jsou takto zpracovány tak mne jen utvrzují v tom, že do "zkratky" se často vejde více než do epické básně o dvaceti listech.
každý "okříšek" je jiný, ale nejčistší formou mi připadá -4-, téma jsi dokázal spoutat s lehkostí a gracií.
více rozebírat by bylo zbytečné neb tak již učinil Vyjan a já nemohu než souhlasit.
|