Písmák Každodenní
Mluvím s tebou - velmi tiše
v temném koutě mojí skrýše
a podivné mám stahy v břiše
když ruka má jen stesky píše.
Ctvrtecni
Zranujes.
Vrazis nuz hluboko
A bodas a bodas…
Zacinam ztracet silu se branit…
Opakovani donekonecna
A zas to dela znovu.
Vkrada se a krizi hezky uslapane cesty.
Toci se kolem a letmymi doteky a pohledy se nabizi.
Pomalu laka do svych pasti- a usmiva se.
Se vzpomínkou...
Byla to slova.
Snad jen slova.
Ale přeci - s vůní a na pozadí barev.
S vůní vanilky a trochou pepře.
V NITRU...
Vtěsnaná pod kůrou stromů
dokonalé splynutí s uzavřeností, tichem, snem a strachem.
Se strachem z konců i ze začátků,
rozmlouvám s nesmrtelnou samotou.
Včerejší
Zhasla světla
a zkameněla slova.
Najednou ticho,
kolem mne nikdo.
V zapomnění...
Probuzen pěstí této chvíle,
jsi vzbuzen polibkem odrazu v zrcadle.
Tak to popisuješ v svém ubohém díle.
Vypadáš směšně, bídně a mdle.
Absurdita
Řeholní v černém hábu,
klátí se u výčepu se sklenicí v ruce.
"Nečumte na starou bábu,
zrazena jsem životem. "
Marnost
Tam, kde strach vlévá se do čerstvých ran,
tam, kde zní melodie rozladěných strun,
tam nabruš těch pět ostrých hran.
Tam si čaroděj bez tváře střeží svůj trůn.
Táto...
Tati, tati, podívej,
postavil jsem
z písku hrad.
Tati, tati,napsal
Já hlásím příchod
Jsem tu a skládám zbraně.
Nemám už k bojidosti sil.
Ode mne již neuslyšíte : " Jen hrr na ně. "
Teď už nebudu tím, čím jsem byl.
Tiché rozloučení
Hladina jezera se po doteku slz
rozbila na hejno malých kroužků,
lemující stromy tiše zašuměly.
To místo slov posledního rozloučení.
Zbavit se Tě...
Schován ve stínu snad SATANA,
noříš drápy do mého nitra,
mé tělo zdobí šednoucí smetana,
co myslíš, dočkám se jitra.
Takhle to nechci
Vichřice slov, pár minut ticha,
pak znovu.
scény jak z Othella.
a proč. To víš asi jen TY.
Nesmyslnost
Voda, oheň, země, žhavá láva,
ničí nás, ničí vše, co stojí v cestě.
Ničí za zrady námi spáchané.
popel tam, kde byla tráva.
Zamyšlení nad deštěm
Jednoho pobledlého smutného rána,
letěla kapka a rozplácla se o jeho okno.
Omráčená sjížděla po hledké suché ploše.
neměla se čím zachytit.
Včera nebo před sto lety?
Lesk Tvých mokrých řas,
ten Tvůj bezbytný pohled.
mé srdce se svírá. neví.
Viď, že přijdeš zas.
Momentka
SRDCE BUŠILO JAK NA VRATA PĚST,
K OHÝNKU RUCE SI DALA BLÍŽ.
NAJEDNOU OHLUCHLY NEONY MĚST,
KDYŽ JEHO PRSTY MÍŘILY NÍŽ A NÍŽ.
Lesní snění...
Z holubích pírek skládáš si sny,v představách tma Tě hladí. Ze zářezů na kmeni sečteš si dny,než větve stromů ve větru své tóny sladí.
Pak zavřeš oči a sleduješ svůj dech,přitom posloucháš tichý zpěv větví,jsi klidná, už neexistuje žádný spěch,jen TY. Ležíš a čekáš až se setmí.
Probuzení
Ve stínu zbloudilý duše,
v podzemí mých záhadných snů,
povídá temný oblak jen tak suše,
že začíná konec osamocených dnů.
Citovka
Citovka
Mráz spaluje a vášeň mrazí,bolest chutná po medu a radost po slzách,když za nočního svítání v sametu,ležíme nazí.
Tak to už stačilo...
Dost bylo slz.
Slz, které mne hořce opouštěly
v šeru přilehlého pokoje
tak, aby je nikdo neviděl
Nevidíš....
Nevidíš očima vody
nevidiš očima prachu,
nevnímáš ty svoje svody,
nevnímáš pocity strachu.