Sbohem smrti

. ticho, jen maličký pramínek potu pomalu sklouzl znahého těla a přeskočil se slabým zaštěrcháním na rozpraskanou zeď, která ho hladově vsála.
Sedím vprázdné místnosti, koberec smotaný vprotějším rohu, poškrábané parkety se mi jakoby vysmívají ale já tuším, že je to naposled. Zády jsem opřený o onu zeď, která mě příjemně chladí a očima pátrám po nějakém pevném bodu.