Ale....
Tak jsem si řekla,
že si konečně začnu žít podle sebe.
Netušila jsem, že
a přece.
Jedním dechem
Just right to choice,
mám právo si vybrat ,
taky právo přežít, když budu sama sebou, právo na strach a na lásku, právo na svoji vlastní cestu. Právo mít pár kámošů a právo poslouchat hlasitou hudbu, když budu chtít. Právo jít večer pryč, právo být se svou mámou, právo existovat na tomhlezdeformovanym světě/občas mi to někdo zakazuje/. A já, přes všechna nařízení, příkazy a zakázané vstupy a večery přesně lajnované ministerstvy a školou a jánevimkýmještě, přes přiblblou morálku nějaké společnosti si stejně budu dělat to, co uznám za vhodný a kašlu na to, co si o mně myslí třeba támhleten dědek na lavičce, co na mě zírá nebo moje učitelka češtiny nebo sousedka, nebo ta těžce komerční sedumnáctka z vedlejšího vchodu.
Posbíraná
Víte vy vůbec, co se stane, když mi za klopy bundy spadne pár hvězdiček. Co by…vytřesu je rukávem. A pokračuji….
vkrasojízdě.
Dohrána
Tóny
barevně smutné
vyznívají si cestu
do mé hlavy,
Jsme
Zobláčků dýmu cigaret nám vykukují jenom nosy. Mrznou nám ruce schované vkapsách, když se my sami schováváme pod křídla tmě. Tiše si křičíme do duší, nahlas si šeptáme slova, která hoří. To když zavřeme oči, zdá se nám, že můžem létat…a tak se držíme za ruce, abychom jeden druhému neuletěli.
trp
Dělat někomu ozdobu už mě nebaví. Až budeš klečet na betonu s krvavýma rukama a mým srdcem pod kůží,budu o Tebe stát.
Miluje
Věděla,nerozuměla. bála se. Chtěla létat a zpívat a křičet a smát se a plakat a tančit a milovat. Tak jako ve svém nitru.