Písmák Proč se ptám?...
I.
Umím stavět řešení na dům,
když neumí ještě základy.
K čemu se studny ptám,
Noční; po dešti
Asfalt usměrňuje kroky hlíny
a loví z nich dva směry.
Domy dozděné k šeru.
Pára zdvihá popel světla,
Vzývání úst
Hudba se rozevřela do stehen stěn,
a tónoví šeptá cigaretě
ano. Kouř zavěšený do ozvěn.
Co ve sklenici zbylo ponecháno
Návrat domů
Šel jsi po tmavé hladině a všechny vteřiny byly slité do rozbouřeného nečasu. Plakal jsi. a každá kapka byla kouskem deště, jenž neustal, dokud si obraz neustlal slovem, na něž pak ulehl a snil ho do tebe bdělý. Jako by pak ale voda nebyla vodou, jen co ses zastavil, a začal ji počítat.
Řekla mu...
Kam si jen lehnout
U tváří zůstal tvůj obličej
jako bys ani neviděl
Je duben a táhne od mezí
Možná za to mohly stromy
Prošli jsme mezi sloupy, popsanými
klínovým písmem. Byly to stromy,
anebo naše nohy.
Rostly tam maliny a česnek,
Něco jako dopis
Potopíme se do našich slin,
a modré prsty utopenců
dopíší nekrolog nenarozeným vráskám
na naše čela