Písmák Tez bez nazvu
Era pristávaji na hrbitove, lůžka mrtvých vzlétaji při pohledu na mou roztěkanou . kam se poděla moje vyrovnanost. kde je to olovo jenž do mne napustili. sluneční svit porazí mou rovnováhu, ztrácim se sám v sobě a jen ona ma klíč od normálniho stavu mého, sním, bdím, trpím, vraždím ci miluji.
Bez nazvu
… máš krásnou tvář, krásné tělo, mým snem je dotknout se jej znovu, hladil bych jej lehce konečky prstů, pak by tvá hruď ucítila chlad kovu …
… vždy jsem si cenil tvého srdce, uctíval jsem jeho sílu a lásku, líbal bych ti voňavou hruď a přes oči dal bych ti černou pásku …
… pak čepelí broušenou nenávistí, tvou hrudí cestu k němu bych otevřel, vzal bych jej do dlaní a naplnil močí, to si zasloužíš, to jsem vždycky chtěl.
Proc?
Tisice polibku jsem rozdal, dva dostal, krizovym klicem ophladila mne moje samota, proc laska stale klepe na dvere, proc dite krici o lizatko. Proc psi hledaji psice. Proc nesmysl je krtek a vlcice. Proc ruze je pro divky, proc pisek tece po pusti.
Krucek
Kdyz od smrti te deli krucek, tve brime zda se tezsi Sveta a beze jmena, bez vycitek ukryvas se sam pred sebou. A nad propasti do marnosti stojis sam a v srdci zmatek. Snad jednou si lide vzpomenou.
Jeste nevim
vnořen do vjemů jiných světů, mluvou s člověkem, jenž má v sobě moc a při tom ho lidé pohřbili zaživa. Putujíce krásným vzduchem a litujíce jeho, vážíce si svého "malého" štěstí, lidičky, všichni byste si měli vážit toho, že máte zdravé končetiny i mysl .
Bez nazvu II
zapaleny knot se blizi ke konci, masinka nabira opratek, jeptisky uvnitr krici mi do krku, at nebojim se vlasntnich citu, marod jsem vlastniho svedomi, zastrelte me, nebo mi doprejte kolejnice lasky prilis neposkvrnene