maso*
-
silné řádky, mozaika mocných detailů, těžká kadence...
- ale stejně ještě trochu postrádám víc těch "vedlejších detailů", míň centrálních - prostě nezačínat ženskou u kundy;)
tady mě to moc neoslovilo
- celý text mi přijde *rozstřepený*, formou ne moc vábný, drobí se z rukou... takže mi utkvěly jen jednotlivosti, ve kterých sem tam problýskne nějaká prvoplánovatost (*noviny tě čtou okatými titulky*) a nepříjemné sousloví (*tvářokroků, šedomlhha*) - a naopak tentokrát žádná síla nebo živočišnost...
já to beru, a nadšeně - je to hodně konkrétní obraz servírovaný civilními rekvizitami, ani moc detailní, ani obecný - tak akorát, aby se člověk sám mohl najít v jakémkoliv místě; a když už vim, co je hranaté srdce s jizvou, je to ještě šmrncovnější*
ač se tenhle byt zdaleka nemůže chlubit takovou historií, stupačky tu zrovna dneska ráno přeřízl jeden obkladač flexou, a já se, ještě než se utopím, můžu pochlubit hysterií;)
Je nějaké léto. Ulice se podobají korytu, na jehož dně hučí mohutná řeka. Ve dne i v noci.*
-
tohle silně vnímám taky
-
vůbec je mi to v několika pasážích blízké, bohužel v tom nacházim i svoje patetismy, egoismy a nedokonalé odsudky, za které se většinou stydim;)
hvizd* - tam "to" cítím, i když bylo třeba se nějak prošlapat
-
zbytek je na mě moc nějak tak formálně komplikovaný; a jakoby vždy to poslední "vyslovující se" dvojverší bylo vyústěním předchozí ilustrace, ale protože se v ní moc nezorientuju, tak mě ani ten gong na závěr nerozvibruje...
taky začísluju - jednička a dvojka - a to absolutně osamocené, vtržené z kontextu - jsou krásně obsahově prorostlé a nejednoznačné - takové otevřenosti, nebo spíš "nalomenosti" na mě působí... trojka taková není a čtverka mi přijde na škodu precizovaná
-
ale supr*
hm, třeba užít neotřelejší slovní spojení, nadávkovat slova tak, aby vytvářela jakýsi rytmus... asi jsem myslel nepodat to tak konzervativním způsobem
(to není rada)
hm, hm... souhlasím - kdybych měl užít slova z textu, tak je to jako něco planého a třesoucího se, co proteče mezi prsty... možná by to chtělo trochu odvazu a vypomoct si formou...
jakoby nám někdo vbodl slunce
přímo nad hlavy*
---
škoda, kámo - bohužel v tom textu taková šleha není; nevim proč - ale tohle mi těžce nesedlo, jakobys tam nahodil popelnic vyhozených přepoužívaných nápadů, laciný kyslík, hnojivo na umělé kvítka - to se občas stane, chvilama...
jsou obě kuřačky, ale je s nima fajn
fajn, fajn - stačí. co kdyby
nic neříkaly, co kdyby
byly němotky - odčervené od slov
prozrazovaly na sebe (ty věci - roztomilou
chápavou náturu, počet nemanželských dětí,
názory na parfémované kapesníčky nebo komunální politiku)
jinými zbraněmi - jakýkoliv nápad je na nich
bohužel. net a televizní obrazovka
to neni bouda, to neni první dobrá
člověku se chce až chlastat
stejně jako se jmény:
jako - vim, kdo jsi
těšim se na tebe
ale až tě poznám
kousnout do jabka, které chutná jak jabko
jdi do hajzlu
:-)
mně zas vadilo, že jsem od počátku věděl, kde se konverzace odehrává... bylo by to napínavější;)
formálně sice nic moc - ale o to zas tak nešlo - hlavně že vypovídá;)
spíš ne - není moc pohledná, nedrží nějakou výpovědní linii, není ničím vynalézavá... v podstatě mě zaujalo jen trojverší: když jsem/odmítnul jsem realitu/jako zakženou - ovšem zcela vytrženo z kontextu...
mně spíš vrtá hlavou jak vyjádřit ten vztah: dálka-pád; jak ho intuitivně slovy přiblížit...
pak by ty zajímavé poslední dva řádky mohly být součástí nějakého svéprávného celku
Květoň: "--- je lepší v článcích neuvádět osobní postoje respondentů k citlivým, často kontroverzním tématům."
Proč? Vždyť je to mnohdy právě naopak žádoucí. A určité žánry umožňují autorovi, aby se k těmto postojům vymezil. V tomhle článku info o Mašínech není zásadní, ale proč to jako zajímavost opomínat...
mno, já do toho moc nevidím... tak jsem přes bývalou práci spolupracoval s jednim takovym časopisem - jediné, co vim, že ti lidi působili přesvědčivě - ale stejně myslim, že takovýhle byznys asi moc sypat nebude...
ale spíš jsem to myslel tak, že mě překvapilo, jak evidentní amatéři, kteří se na stavbě takového plátku podílejí, dokážou s tou naivní přímostí vyprudokovat něco, co se zajímavostí může poměřovat s komerčníma pop týdeníkama... ale možná jsem měl jen haluz na to jedno číslo...
hmm, celkem chápu, co ti vadí. ale musim se jich zastat - alespoň občasní čtenáři vědí, že o tomhle přece rubrika never more je. totiž o planém odsudku. a je docela jedno, jestli ho dá někdo lucce vondráčkové, protože špatně zpívá, nebo české televizi, protože pouští kontroverzní reality show. (koneckonců například třeba varyšovi, protože je blbec). a jasně, že ke každému takovému odsudku by se dalo odmítavě vyjádřit, jak to děláš ty (protože tě to provokuje, je to tvůj rank, máš jinou zkušenost)... tím samo netvrdim nic o tom, že ta diskuze je zbytečná...
jinak k tej novinařině a trendům - ale ono opravdu jde jen o jediné - o tu prodejnost. a bylo by hloupé o tom smýšlet jakkoliv jinak.
objektivita... to jen jeden z mnoha prázdných pojmů z mediálního rybníčku... samozřejmě, že média chtějí informovat pravdivě a pokud možno nezaujatě, protože si čtenář přeje (prodejnost)... ale objektivita neexistuje - ta mizí už na poradách, kdy se rozhoduje, co vůbec půjde ven...
-
jináč jsem teď nedávno věnoval čtyřiatřicet korun na postižené děti a dostal za to časopis, kteří nejspíš sestavují dobrovolníci - studenti, amatéři a tak... a k mému překvapení jsem si počtl - aspoň tři články mě zaujaly, což je většinou víc, než mě průměrně zaujme v aspoň čtyřnásobně tlustším reflexu... no od popového reflexu bych chtěl pop a né bramboračku...
mně už jenom ty termíny jako: citové vydírání v poezii, vynucování soucitu v poezie atd. přijdou podezřelé...
jde o to, jestli když mi někdo přes stůl vykládá o svém pohnutém životě a já mu to soucitně odkývu, ctím nějaké obecné morální principy - ale osobní postoj k tomu problému zaujímám mnohem nezávisleji
zrovna tak zaujmu postoj k textu, který je samozřejmě determinovaný mnohým, včetně textu samotného - ale to mu přece nemůžu vytýkat
hodnotit text jako citově vyděračský, mi samo přijde manipulativní...
---
a mimochodem, jak je tu naznačeno, že stačí "pouhé sepsání" kdejaké bolístky...
možná stačí, ale vnímám to tak, že to "pouhé sepsání" nedokáže každý druhý - jakože - i popsat holou skutečnost se musí umět. a je podle mě v pořádku podávat věci jednostranně.
Písmák 
