Nedokončený příběh
Malá bárka se houpala na obzoru a pozorovateli, pokud by stál na skále vysoko na mořem, se mohla zdát až bílá. Byl by totiž oslňován sluncem, nacházejícím se v nejvyšším bodě svého putování po obloze.
Země okolo skály byla plná zeleně, ale skoro neobydlená. Při pozornějším pohledu však v krajině byl vidět zásah člověka.
Poutník
Tiše poutník na skále vysoké stál a v tajmenou hleděl dál. Dálka mu slepě pohled oplácela. On zvednuv oči své v nebe temné, spatřil třpyt hvězd zářivých a tak mu napadlo: Ty hvězdy mrtvé jsou a přec vidím jejich svit, topodobné je jak mé milenky mrtvé cit. Cit ten já cítil, když zakopal jsem ji v hrob a přišlo mi, jak slyšel bych struny přetrhané tón.
Tunel
Zazněl výstřel a krátký výkřik. Lukáš ještě mléčným závojem zahlédl neznámého vojáka a pak se propadl do tmy. Měl zvláštní sen. Zdálo se mu, že stoupá dlouhým, lehce točitým černým tunelem.
No name
Uviděl plačící dívku. Seděla u řeky, hlavu opřenou o kolena a s očima zalitýma slzami se dívala na řeku. Přešlápl znohy na nohu, chtěl kní jít, obejmout jí kolem ramen a utěšit jí. Ale bál se.