|
Add: Wouldn´t say it happenned exactly that way, indeed that damn sentence /he starts to have a bumptious feeling that she is better than he/ hurts, feel sorry for that ;-(
Iĺl tell ya another story, dunno if it´s true, but sure, it happenned once.
Jde dolů ulicí města, topícího se ve vlastním osudu, plná života, víry a naděje, ale schovávající se za nejmenšíma kousíčkama spadanejch hvězd na chodníku. Má na sobě jen černou, a obrysy sněhovejch křídel se jí jemně rýsujou přes látku trička. Ve vlasech má černou růži, protože to je ona. Jde a je jako absolutní směs všech slz a bolesti světa s hlubokou a fascinující vůní nečeho tak nekonečnýho jako může bejt jenom naděje. Když jde po ulici chvíli připomíná zatoulaný kotě toužící po pomoci a něze, po druhý jako divoká kočka, krása a touha. A tak se přihlížející lampy pouličního osvětlení skláněj až k zemi k jejím kotníkům. Je jako jediná herečka na obrovskym podiu světa, která všem právě sděluje největší pravdu života a lásky, a sama nezná svůj text. Nezaslouží si srdce žádnýho člověka a žádnej člověk si nezaslouží její srdce. Na konci ulice je květinářství, a na schodech před nim sedí prodavač v bílý zástěře, uprostřed nekonečnýho dne nebo snu. Mezi ukazováčkem a prostředníčkem lehce přidržuje svý zapálený srdce a pomalu ho odklepává na chodník mezi ty kousky spadanejch hvězd. Jak jde dívka kolem, zahlídne dva jí tak známý hroboly na jeho zádech a jeho oči, ač unavený se najednou zalesknou jako dvě zrcadla, kde ona na malou vteřinku zahlédne sama sebe. Pak její pohled padne na krásnou černou orchidej před obchodem, těsně vedle prodavače. Nemůže si pomoct, ale ějaká neznámá touha jí žene k týhle květině tak silně, že jenom to, že nemůže přijít na to, proč tuhle touhu cejtí, jí naplňuje vášní i nenávistí. Čim víc po ní touží, tim víc jí nenávidí, a tak se všechny její emoce začínaj pouštět jejího srdce a utíkat někam do kanálů, obtáčej se kolem lamp, proplétaj se mezi autama a vrhaj malinký odlesky slunečního světla po okolních domech. Podívá se do tmavejch a tajemnejch očí prodavače a už se chce zeptat kolik ta květina stojí, když v tom on řekne: „ Není na prodej.“ Překvapí jí spíš to, že není překvapená, a tak se zeptá? „Proč ne? To jí tady máte jen jako atrapu?“ „Ne tak docela, proč se ptáš, když tu odpověď znáš, tak jako znáš tu květinu?“ odpoví mladík,“ona dává život lidskejm srdcím, a proto je tak jedovatá, že kdokoliv se jí jen dotkne, zemře, copak si nevzpomínáš?“ „Chci tu květinu. Nevím ještě proč a jsem si jistá, že jí nepotřebuju, ale moc ji chci. “ Odpoví dívka a mladík se mírně usměje. „Jsem rád, že ti to konečně došlo.“ Vyhrne si rukáv a uchopí stonek květiny mezi prsty a jemně jí utrhne. Pak políbí její květ a pomalu vsune dívce do vlasů místo černé růže. „Čekal jsem na tebe dlouho.“ Tiše jí pošeptá do ucha a dlouze políbí.
|
Písmák